I cesta může být cíl, řekl mi mistr, když mě vysílal na cestu z našeho domovského Kyóta do Eda. Měl jsem za úkol donést mistrovi pět listů ze sakury, která roste na nejvyšším vrcholku Eda. Nejdřív jsem uvažoval, že se vydám pohodlnější cestou Nakasendō vnitrozemím, nakonec mě vlny oceánu zvábily a já se ocitl na začátku Tōkaidō, neboli East Sea Road, dlouhé 500 kilometrů.
Věděl jsem, že tady potkám mnohem více poutníků a doufal jsem, že mi některý z nich bude dělat společnost. Pěší cesta napříč všemi 53 stanicemi je dlouhá. Když jsem dosáhnul páté z nich (Tsuchiyama-juku) a měl jsem opustit prefekturu Shiga, ubytoval jsem se na noc a zasytil se čerstvými rybami. Netušil jsem, že to je naposledy na dlouho. Příští den začalo dobrodružství, o jakém jsem ani nesnil. A teprve pak jsem docenil mistrova slova. Ve skutečnosti nešlo o ty lístky, které jsem mu měl přinést, ale o zážitky, kterými jsem měl dosáhnout moudrosti..
Pokud chcete i vy dosáhnout klidu a míru, pak je tu jasná volba – nová desková hra Tokaido, jejímž autorem je slavný Antoine Bauza (7 divů světa – recenze, Ghost Stories, Hanabi). Svoje nové dílko přinesl do francouzského vydavatelství Funforge, od něhož jsme tu nedávno měli pěknou hru Phantom Society (recenze). Stejně tak i Tokaido je novinkou pro rok 2013 a její krabice je ještě horká. A to také zásluhou překrásných ilustrací od Naïade.
Už samotná krabice vás zaujme svým bělostným vzhledem. O to více na víku vynikne nádherná ilustrace ukazující, na co všechno můžete na cestě Tokaido narazit. Detailní, barevná a přitom záhadně minimalistická grafika vás bude provázet celou touto hrou.
Všechno vám to dojde ve chvíli, kdy v krabici objevíte rozkládací plán. Ten roztáhne svoje křídla tří čtverců vedle sebe a představí vám cestu z Kyota do Eda v plné kráse. Všechny stanice jsou tu, jedna po druhé. Vine se po decentně naznačeném pobřeží Japonska a čeká na poutníky.
Každá zastávka nabízí svým poutníkům jedno až dvě místa k odpočinku. Výjimkou jsou tři hostince, kde budete moci načerpat síly třeba i hromadně. V horní části působí naprosto nenápadně počítadlo bodů. Mnohem výraznější jsou políčka na jednotlivé druhy karet a také místa pro oběti chrámům.
Ale plán není tím jediným, co si na nás autor připravil. Každý z pětice hráčů dostane svoji figurku, malinkatý dřevěný žeton pro sledování bodového zisku a také žeton ve svojí barvě s nějakým vzorem. V archu najdete padesátku kulatých mincí s čtvercovým výřezem uprostřed a spolu s nimi také desítku větších karet cestovatelů.
Nejdůležitější jsou ale karty, které představují cíle vaší cesty. A je jich tu hned několik druhů, které rozdělíte jednoduše podle rohů na karty se špičatými a zakulacenými hranami. Těch ostrých je šedesát a budou tvořit panoramata, která můžete při cestě po Tokaidu vidět. To druhou skupinku můžete rozdělit ještě dál na jídlo, suvenýry, setkání a fontány. Dohromady se tak dostaneme na počet 142 malých karet.
Na každé z velkých kartonových karet postav najdete nejen portrét, ale také startovní příjem v pravém horním rohu. To označuje, jak hluboko má daná postava do kapsy. Vlevo je jedno otevřené prázdné políčko čekající na zaplnění. Nejdůležitější u každého charakteru je řádek pod jménem, který ukazuje speciální dovednost.
Ale teď už je čas na to, abyste se opravdu některým z těchto hrdinů stali. Na začátku si náhodně vylosujete hned dva portréty. Je pak pouze na vás, který z nich si ponecháte. V rozhodování samozřejmě nehraje největší roli sympatie ke kresbě, ale kompatibilita schopnosti a finančního zázemí s vaší strategií.
Vybranou kartičku si položíte před sebe a vyberete si barvu svých komponent. Mezi nimi kromě postavičky a malého dřevěného kolečka (šup s ním na nulu na bodovací stupnici) objevíte také kartonový žeton. Právě ten patří do prázdného políčka v kartě postavy, tím vstoupíte do jejího těla a stanete se opravdu jedním z poutníků. Do začátku si vezmete správný počet žetonů peněz a určíte startovní pořadí, ve kterém se seřadí figurky hráčů v úvodní lokalitě pod sebe.
Na herní plán rozložíte všechny balíčky karet, každý z nich pečlivě zamíchaný. Výjimkou z tohoto pravidla jsou panoramata, která musí být seřazena podle hodnoty karet vzestupně. Číslovky na nich určují jejich pořadí v obrázku, který z nich můžete sestavit. Ale než se k tomu dostanete, musíte začít hrát, což nyní můžeme.
Hráč ve svém tahu má jeden jediný úkol – posunout svojí figurkou o libovolný počet políček vpřed. Na tahu je vždy ten ze soupeřů, který je nejvíce pozadu. Může se tak stát, že některý z účastníků bude hrát i vícekrát za sebou.
Každé políčko, na kterém figurka zastaví, poskytuje nějakou možnost. Obvykle se jedná o zisk nějaké karty. Hráči tak musí velice pečlivě zvažovat, kde se jim vyplatí zastavit, protože karty obvykle přináší na konci hry body pouze, pokud jich máte víc v sadě. Takovým případem je nejen panorama, které skládáte z více karet různých hodnot, ale také suvenýry z vesnice (čím víc kusů ze sady například oblečení máte, tím víc bodů).
Horké prameny vám přinesou okamžitý zisk a nečekaná setkání s lidmi na cestě vás překvapí náhodou. Pokud zastavíte v chrámu, můžete darovat některou ze svých mincí mnichům a dostat za to ihned zisk, navíc vás může čekat bonus na konci partie.
Nejdůležitější pro poutníky, ale i pro hráče, je políčko hostince. Zde hráči náhodně doberou karty jídel a podle pořadí, v jakém dorazili, si je mohou nakoupit. Všechny mají hodnotu šesti vítězných bodů, ale jejich cena se liší. Poté pokračují v cestě až do té doby, než dorazí do Eda. Tam na ně čeká přičtení bodů za největšího sponzora chrámu a také odměna pro hráče, kteří mají nejvíce různých typů karet. Vítězí poutník s nejvyšším součtem.
Tokaido je velice specifickou hrou, která se nehodnotí jednoduše. Na jednu stranu zde není příliš toho klasického hraní, jak si ho představujeme. Hráči nemají až tolik možností ovlivnit svůj pohyb a vybírají vždy jen mezi několika políčky, většinou to menší zlo nebo naopak pozici, která se jim lépe hodí. Jenže přesně jako procházka po Tōkaidō, ani partie téhle hry není o vítězství, ale o prožívání.
Překrásná grafika a jednoduché principy se snoubí do klidného, nebál bych se říci až meditačního zážitku. Velký podíl na tom má uklidňující a nepřeplácaná ilustrace, která plní svůj úkol snad na 110 procent.
A přitom stále Tokaido kdesi tam vzadu zůstává hrou. Soupeři si mohou navzájem takticky blokovat pozice, ale největší souboje a napětí bude ve chvíli, kdy se všichni poutníci přiblíží k hostinci. Každé políčko má ale svůj důležitý význam a je zásadní, aby se každý hráč držel svojí taktiky od začátku do konce.
Každá postava navíc má speciální schopnost. Už na začátku hry si tak připravíte nějakou šanci soupeřům utéct. Překvapit je ale nemůžete, protože vaše identita je odhalená po celou dobu.
Pravidla ke konci přináší také lék na nespravedlivý začátek. Hráč, který začíná, má výhodu oproti ostatním a je o trochu napřed. Základní verze na to ohled nebere, ale pokud si přejete hrát partii, kde mají všichni stejné šance, pak byste měli upravit startovní příjem hráčů podle dodatkových rad.
Kromě zmiňovaného počátečního rozmístění figurek zde nenajdete žádnou náhodu, která by mohla ovlivnit výrazněji váš úspěch. Snad s výjimkou fialového políčka setkání, kterému se ale mohou vyhnout, pokud na něm nechtějí zastavit. Výběr jídel v hostinci je pro všechny stejný, takže ten počítat rozhodně nemůžeme, stejně jako ostatní balíčky. Hráči mají svůj osud plně ve svých rukou. A nebudou o tom ani pochybovat.
A ještě jednou se musíme vrátit ke zpracování. Teď už se ale nebudeme bavit o malůvkách obecně, ale spíš o detailech, které potěší. Veškerá grafika je naprosto přehledná, nad volbou barev někdo konečně přemýšlel a všechny komponenty zde mají svoje jasně dané místo. Jedinou výtkou tak bude povzdech nad velikostí malinkatých bodovacích žetonů. Stačí jen trocha nepozornosti a nenávratně je ztratíte.
Tokaido nedokáže okouzlit každého. Jeho vzhled je lákadlem, které přivábí spoustu mušek, ale pouze některé se do jeho pavučiny opravdu chytí. Partie je klidná a nenáročná, přitom si ale hráči hodně lezou do zelí, zabírají si místa a kradou karty. Mír zde tedy není až tak dominantní, jak by se mohlo z uklidňujícího vzhledu zdát. Tokaido určitě neocení každý hráč deskových her, ale ten, koho chytne za srdce, ten si procházky po přímořské cestě bude užívat ještě dlouho.
Více o hře.
+ krásná minimalistická grafika
+ úžasně pohodová atmosféra
+ sbíráte panoramata a zážitky
+ prvenství v hostinci se vylučuje se snahou získat co nejvíce karet po cestě
+ vždy hraje ten, kdo je poslední
+ řada možností
- není pro každého
- hráči mohou mít pocit, že nemají nad hrou kontrolu
- příliš malý žeton bodování
