Recenze: DuCo – festival symbolů

Vítejte na svatbě. A není to veselka ledasjaká, protože září všemi tvary a barvami. Berou se dva žluté měsíčky, modrý a červený čtvereček a hvězdička s kolečkem, obě červené barvy. Každý z párů má něco společného a to je pro takový manželský svazek nejdůležitější.

A co takhle dát si takovou barevnou svatbu ještě v mnohem větším měřítku? Takovouto šanci, která se neodmítá, nám dává malinká karetní hra DuCo. Právě tak se jmenuje zatím málo známá novinka z roku 2013, kterou vymyslel, vytvořil a vlastními silami vydává Henrik Larsson. Ačkoliv ještě podle oficiálních informací není k dostání, my už měli tu možnost hru vyzkoušet v prakticky finální verzi.

O balení samotném toho nemůžeme příliš napsat. Kartičky nám dorazily v balíčku stažené gumičkou, bez jakékoliv krabičky. Proč? Jedná se o předprodukční kopii, kterou nám zaslal přímo autor a která vypadá na pohled i na dotek jako hotová hra.

Hromádka se pak skládá především z devadesáti herních kartiček, které do plného počtu doplňuje šest oboustranných karet popsaných pravidly a příklady. Naštěstí DuCo neopakuje chyby podobných her s pravidly pouze na kartách a vše vysvětluje poctivě. Svůj lví podíl na tom má také jednoduchost základního principu, který všichni bez rozdílu pochytí během dvou minut.

Ale než se k pravidlům dostaneme, podíváme se na herní karty. Ze zadní strany najdete osvícené barevné logo hry na černém pozadí. Mnohem důležitější je ale strana přední, na které je list rozdělen na devět pravidelných čtverečků. Prostřední obsahuje nápis DUCO s barevným pozadím a nebude nás prozatím zajímat.

Zbývajících osm symbolů je přesně to, o co nám jde. Na kartičkách najdete nejrůznější symboly ve velké variabilitě barev. Máme tu žlutou, zelenou, červenou, černou i modrou. Tvarů je rovnou pět a kromě klasického kolečka, čtverce a trojúhelníku najdeme navíc hvězdičku a měsíček. Všechny vás budou svorně provázet hrou a budou vás neustále zajímat. Jsou tu ale ještě dva žolíci, barva vypadá jako duha a tvary představuje chumel všech zmíněných symbolů na jednom místě.

Na začátku partie dostane každý z hráčů jednu a pouze jednu kartu. Do středu stolu pak připravíte z devíti karet kříž s jednou kartou uprostřed a čtyřmi rameny, každým o dvou listech. Při jejich vykládání nemusíte dodržovat pravidla, která vás budou svazovat po zbytek partie. A to je všechno, nyní už můžeme začít hrát.

Jakmile na vás přijde řada, máte velice jednoduchý úkol – umístit kartu z ruky na místo, kde za ni dostanete nejvíce bodů. Můžete ji libovolně natáčet, ale karty musí vždy být v řadě, takže nesmíte přiložit ke kartě třeba jen dva ze tří symbolů a ten poslední nechat přesahovat stranou.

Body dostáváte za sousedství dvou symbolů stejné barvy, tvaru nebo obojího. Pokud se vám podaří najít dvojici, která má společnou jednu vlastnost, dostanete za tento pár jeden bod. Dva body vám budou odměnou v případě, že souhlasí jak barva, tak tvar. Někdy můžete získat i víc bodů v případě, že na symbolu najdete nápis „x2“, který násobí body po přiložení tohoto konkrétního čtverečku.

Z toho je jasné, že se vždy budete snažit, aby karta měla dva sousedy, protože tak vám přinese víc bodů. I tak je ale možností přiložení tolik, že je jejich hledání opravdovou výzvou. V tolika symbolech a barvách je prostě nemožné najít tu nejlepší možnost okamžitě. Proto byste do hry měli rozhodně zařadit časový limit na tah, protože jinak se můžete dočkat opravdu dlouhých tahů, pokud někdo má sklon promýšlet svoje možnosti příliš dlouho.

Postupně tedy přikládáte karty, na konci kola si doberete náhradu a snažíte se být prvním, kdo dosáhne stanoveného bodového limitu. Pravidla navrhují 75 bodů, což je akorát na rychlou patnáctiminutovou partii. Kterýkoliv z hráčů dosáhne cíle jako první, se stává vítězem a hra okamžitě končí. Můžete samozřejmě nechat dohrát i ostatní tak, aby všichni měli stejný počet tahů.

DuCo u nás zabodovalo svojí jednoduchostí, která vás okamžitě pohltí. Ve svém úplném jádru se jedná o domino, ale současně nechává tuhle klasickou hru za sebou v prachu. Obrovské možnosti a kombinace přiložení každé karty jsou ohromně zábavné. A to především ve chvíli, kdy máte tikající časový limit, do kterého ji musíte položit.

Jenže to není všechno. Henrik Larsson pro svoji hru připravil rovnou hned několik variant. A první z nich rovnou odstraňuje připomínku, která zazněla u naší úvodní testovací hry. Proč jen jedna karta a není to málo? Na začátek, seznámení s hrou a pro partii s dětmi je jedna karta určitě tak akorát. Nabídka možností, kam přiložit kartu je stále vysoká.

Dospělí ale mohou postrádat možnost volby, a proto tu máme první z řady variací, které najdete přímo v pravidlech hry. Ta vám radí, abyste v ruce drželi rovnou tři karty a z nich vybírali tu, kterou zahrajete. Dalším krokem pak je draft, který vás nechá rovnou vybírat z karet, ale ten se nám příliš neosvědčil, protože je velice obtížné (a časově náročné) vyhodnotit hodnotu jednotlivých karet.

Mezi další možnosti patří získávání bodů úhlopříčkou nebo možnost otočit jednu z už vyložených karet jako část vašeho tahu (ale až po zahrání karty). A protože jsou karty skvěle prostorově navržené, nakonec je nebudete muset ani pokládat do přesného zákrytu. Tím vytvoříte trochu více chaotický herní plán, plný výstupků, ale poskytnete hráčům větší volnost k výběru kombinací.

Mohlo by Vás zajímat

4

karetnípro začátečníkyrecenze

Recenze: Sushi Go! – suši na cesty

Moc se nám líbilo přidání možnosti překrývat karty, která do hry přinese ještě více zmatku a těžkého hledání. Současně se ale také začnete v této variantě prát se správným pokládáním karet a to přesto, že po sobě nijak významně nekloužou.

Nejlepší variantou ale je Evolution, za kterou stojí kompletní změna mechanismu, která DuCo přiblíží spíš ke hře Ricochet Robots. V daném časovém intervalu se snaží všichni hráči najít co nejlepší pozici pro odhalenou kartu a vykřiknou její bodovou hodnotu. Hráč s nejvyšším číslem pak může kartu umístit a dostane body. Jestli se ale zmýlil, je na řadě hráč s dalším nejvyšším skóre. Taková partie pak je úplně jiná, protože jsou všichni neustále zapojení do hry.

Díky svojí rychlé herní době (s časovým limitem) funguje tato hra skvěle nejen jako zábava pro děti, ale i jako oddychová zábava mezi složitějšími hrami. Je náročnější na prostor, takže není úplně vhodná na cesty, ale to nevadí, protože si ji velice rádi zahrajete i doma a to až v pěti hráčích. Ve všech počtech hra funguje velice dobře, protože i v průběhu tahu ostatních hledáte nejlepší místo pro kartu, kterou jste právě dostali.

Největším problémem partie DuCo v základní verzi je fáze hry, kdy se začnete blížit ke tvaru čtverce. V tu chvíli se snižuje počet míst, kam můžete zahrát kartu. Těsně před dosažením čtverce budou hráči omezení ve své volbě na pouhé tři, dvě a nakonec na jedno místo k přiložení karty. Proto doporučujeme přiložit rozšiřující karty (podle pravidel ke středu každé strany, čímž vytvoříte další volné řady) o kolo dřív, ještě než hráčům zcela dojdou možnosti.

Kde se kvality této karetní hry projeví nejvíc, je v partii s dětmi. Těm se líbí nejen pěkné křiklavé barvy, ale také skládání tvarů do kombinací. Sbírání bodů je tady mnohem sladší odměnou než pouhé zbavení se karty v podobně dominově zaměřených hrách. Děti si zde trénují nejen základy matematiky, ale i všímavost a rychlé uvažování. A také prošení, protože vás budou žádat o další partii ihned, jak ta předchozí skončí.

DuCo, které jsme hráli, není finální verze. Je možné, že se ještě změní kvalita karet, přibude krabička a možná i papírová pravidla. To hlavní ale zůstane. Úžasná a jednoduchá zábava, která chytí za srdce malé i velké. Napětí a snaha o získání co největšího počtu bodů je prostě návyková. Ohromná variabilita a mnoho způsobů, jak Duco hrát, by měly být dostatečným důvodem, proč jej přidat do svojí sbírky.

Recenze: DuCo – festival symbolů

DuCo vám dá do ruky tvary a barvy a nechá vás, abyste si sami vybrali, jak je spojíte. Čím více podobných dvojic utvoříte přiložením nové karty, tím více bodů vám to přinese. Symboly se ale nutně nemusí shodovat a díky tomu máte pro každou kartičku opravdu velké množství možností, kam ji položit. Tady si musíte dát pozor na přemýšlivé hráče, kterým musíte nastavit nějaký časový limit. Ale jinak hra ubíhá krásně, i když máte třeba na výběr jen z jedné karty v ruce. Jinak je vybírání a plánování ještě náročné, protože plán se neustále mění a vy si nemůžete připravit tah úspěšně dopředu. Herní mechanismus staví na rozšiřování výchozího tvaru, který ale hráče po chvilce začne omezovat menším počtem výběrů, dokud nerozšíří čtverec pět krát pět karet o další řadu. V příručce pravidel natištěné na kartách najdete řadu variací a doplňků, které si můžete do partie zařadit a vylepšit si tak zážitek. Baví děti i dospělé, ačkoliv každý z nich si na hře najde trochu jiné vlastnosti. Právě díky nim je DuCo opravdu bohatou hrou plnou neuvěřitelných možností a jednoduché hratelnosti. Díky tomu dokonale nahrazuje všechny ostatní existující dominové hry.

Klady:

+ jednoduchý herní systém
+ velká svoboda při pokládání kartiček
+ spousta variant už v základních pravidlech
+ zářivé barvy
+ volnost pro přidávání vlastních pravidel

Zápory:

- zaplňování kříže snižuje počet možností, které musíte pak znovu rozšiřovat
- s přemýšlivými hráči je třeba časový limit

4