Někdy byste si měli dobře rozmyslet, kdy klejete. Zrovna včera jsem viděl jednoho turistu, který na to pořádně doplatil. Nedaleko jedné oázy v Kalahari se mu nedařilo nastoupit na velblouda. „Sup aby to vzal,“ prohlásil a posadil se do písku. Vtom se z oblohy snesl velký stín, velbloud vykřikl jako první, ale to muž zmizel z místa, kde ještě před chvílí seděl. Sup si jej opravdu vzal.
Stejně jako tohle klení se jmenuje i nová karetní hra od firmy Corfix Distribution. Sup aby to vzal! je karetní zábava, jejímž autorem je Alex Randolph (Ciao Ciao, Ricochet Robots). Tahle jednoduchá malá krabička vyšla původně v produkci firmy Amigo Spiele s ilustracemi Björna Pertofta. To se stalo už v roce 2011, ale teprve v roce 2013 se dostává hra v češtině na náš trh.
Všechna zábava se ukrývá v malé krabičce, která karetním hrám sluší nejvíc. Je to stejná, jakou měl nedávno recenzovaný Šílenej prófa (recenze) – prcek s víkem, na kterém je tentokrát sup roztahující svá křídla nad nic netušícími myškami. Uvnitř nenajdete nic jiného, než dvě hromádky po 45 kartách (celkem tedy devadesát) a malou brožurku s pravidly.
Samotné karty rozdělíte na tři hromádky – největší balíček s hracími kartami očíslované pětkrát od jedničky do patnáctky. Pro každého hráče tu najdete jednu barevnou sadu. A pak jsou tu karty se supy (záporné hodnoty) a druhé, na kterých najdete obrázky myší (ty vám přinesou kladné body).
Celá hra začne jednoduše rozdělením balíčků po patnácti kartách každému hráči. Všichni si mohou pochopitelně svobodně vybrat svoji oblíbenou barvu, ty nepoužité zůstanou v krabičce. Pouze zbývající patnáctka listů s myškami a supy je zamíchaná a položená doprostřed jako cíl vašeho snažení.
Partie se skládá z patnácti kol. V každém zahrajete jednu kartu a s její hodnotou se budete snažit získat nebo naopak se vyhnout kartě, kterou na začátku tahu otočíte z hromádky uprostřed stolu. Můžete tak soupeřit buď o myš kladné hodnoty, nebo uhýbat před dotěrným supím zobákem.
Na začátku kola vždy odhalíte, o jakou kartu se bude hrát. Pak hráči zvolí jednu ze svých patnácti (a později méně) karet a zahrají ji tajně. Společně pak svoje volby odhalí. Myš získává karta s nejvyšší hodnotou, zatímco supa dostane karta nejméně hodnotná. Tím se vlastně všechno zaměřuje na karty s vyššími čísly, jejichž použití je pro úspěch v partii zcela zásadní.
Často bude docházet i k remízám. V takovém případě mají všechny shodné karty smůlu a sladkou (nebo hořkou) odměnu ve středu získá další nejvyšší (nejnižší) zahraná karta. Získanou kartu si hráč položí před sebe a na konci patnáctého kola všichni sečtou svoje bodové zisky. Hráč s nejlepší sbírkou myší se stává vítězem.
Sup aby to vzal! je dalším přírůstkem do rodiny štychových her. Tentokrát v naprosto klasické a tradiční podobě. Takové zjištění je sice na jednu stranu dobrá zpráva, protože hra následuje osvědčené vzorečky a tímpádem bude zábavná. Jenže současně se vlastně nedočkáte ničeho výrazně nového.
Ona tu tedy vlastně jedna novinka je – místo klasických kladných bodů nebo nějaké tipovačky se tentokrát snažíte vyhnout kartám, které mají zápornou hodnotu. A to není jednoduché, protože vysoká čísla potřebujete i k tomu, abyste zachránili nějaké myšky.
Mnoho hráčů bude (podobně jako u Ciao Ciao) nazývat Sup aby to vzal! náhodnou hrou, ve které se prostě jen snažíte trefit do karet zahraných soupeři. To je samozřejmě pravda v úvodních kolech, ale jak partie postupuje, je mnoho čísel mimo hru. Přitom ale odehrané karty nejsou vidět, protože je hráči musí pokládat přes sebe na odkládací hromádku.
Nejvíce na celém principu hry se nám ale líbí řešení remíz, které autor zvolil. Zcela vyšachovat oba nejsilnější hráče a místo toho dát kartu tomu dalšímu v pořadí? Vynikající! Tahle zrada vám přidává jednu další motivaci – neshodnout se s nikým dalším. Přes veškeré snažení k tomu ale čas od času dojde.
Na takto jednoduchou karetní hru založenou na číslech má Sup aby to vzal! pěknou kreslenou grafiku. Samotné téma pochopitelně není nijak důležité pro průběh partie a vydavatelé si mohli zvolit vlastně cokoliv, co by je napadlo. Myši a supi jsou ale nakonec fajn roztomilou volbou.
Sup aby to vzal! není nějak výjimečnou hrou. Dělá jen dobře to, co bychom od správné štychovky očekávali. Nechá vás odehrát patnáct kol ve snaze vytěžit z nich co nejvíce. A nic víc vlastně od takovéto jednoduché karetní hry nemůžeme ani chtít..
+ jednoduchá štychová hra
+ výborné řešení remíz
+ pěkná kreslená grafika
+ jednoduchý princip
+ znovu vydaná starší klasika
+ až pět hráčů
+ snažíte se vyhnout kartám se zápornou hodnotou
- podobných štychovek už je dost
- někomu připadá náhodné
