Každý se jednou musí postavit na vlastní nohy. Svět peněz je ale nevypočitatelný a zrádný. Není tedy špatné se na něj nejdříve připravit. Pokud chcete zjistit, jak funguje v reálném světě nabídka a poptávka, můžete si to někde přečíst.. a nebo si zahrát novou deskovou hru Oeconomica.
Ta pochází z dílny nové firmy Loris Games a jedná se vedle Malaccy (recenze) a výukového Numerixu (recenze) o třetí hru vydanou v roce 2013. A to se ještě členové vývojového týmu podíleli na vzniku hry Multipolis (recenze). Podobně i novinka Oeconomica vychází ve spolupráci s firmou SCIO a také institutem ekonomických studií na Karlově univerzitě v Praze.
Autorem konceptu je Ondřej Kareš, ale nechybí zde ani ostatní jména – Kryštof Kozák, Jiří Dvořák, Jan Daněk, Jiří Daněk a Jiří Simonides. Navíc v kreditech najdete ještě jméno Romana Rouse. O grafiku hry a ilustrace se (jak už je zvykem od líbivého Ekopolisu – recenze) postaral Jan Dřevíkovský.
Ale na rozdíl od ostatních dvou SCIO her, které vznikly pod záštitou EU a jejích fondů se v případě Oeconomicy jedná o regulérní hru, kterou si můžete pořídit v prodejních kanálech. A to přesto, že její poselství zůstává stále stejné – něco naučit zábavnou formou. Zůstává tak stále použitelná ve školách, ale naše měřítka se tentokrát musí změnit – tuhle hru si budete muset pořídit za svoje peníze a očekáváte, že vás také pobaví.
Ve žluté krabici podlouhlého tvaru se ukrývají takové ty normální komponenty. Všechno začíná herním plánem, který je oboustranný a obsahuje jednodušší výukovou hru na jedné a plnou verzi na druhé straně. Už teď vám můžeme říct, že zkušenější hráči rozhodně tu jednodušší verzi nebudou k ničemu potřebovat, protože Oeconomica není nijak složitou hrou.
O tom svědčí také poměrně malé množství komponent pod herním plánem. Je zde balíček karet, na kterých najdete nejen náhodné události ovlivňující průběh hry (třináct kusů), ale také postavy podnikatelů se speciálními herními podmínkami (5), ale také osm karet konkurenčních výhod. A pak tu jsou už jen figurky pro hráče, několik šestihranných ukazatelů a balíček papírových bankovek (jejichž přítomnost obvykle pro hru neznačí moc dobrého – viz Monopoly – recenze).
Ale vraťme se zpět k hernímu plánu, který je také laděný do žluté barvy peněz. Je složený na čtyřikrát, ale po rozložení je orientovaný na výšku. Po stranách najdete šestici podniků, do kterých můžete vyslat svoje manažery, vložit do nich vstupy a získat jejich produkci. Uprostřed je trojice trhů (elektřina, práce a doprava) a pod nimi cena těchto komodit. Zcela dole jsou veřejně prospěšné projekty, do kterých vložíte své finanční prostředky, a jsou cestou k vítězství.
K tomu vám pomůže možná i půjčka u banky. Ale ještě než si zajdete k ochotným pánům pro nějaký měšec zlaťáků, nejdříve se podíváte do příručky pravidel. Ta vás možná na první pohled vystraší svými dvanácti stranami, které jsou ale plné velkého písma, obrázků a příkladů. Ve skutečnosti je hra velice jednoduchá, jak se záhy společně přesvědčíme.
Na začátku partie položíte ukazatele ceny na střední hodnotu (3 pro energii, 4 pro lidi a 5 pro dopravu). Jednotlivé trhy označíte nulou, protože jsou zatím prázdné. Abyste měli koho vyslat, musíte si vybrat jednu barvu figurek a vzít si od nich všech šest postaviček. Jednu z nich postaví do banky na řádek „žádný úvěr“, druhého na začátek řady veřejně prospěšných projektů a zbývající čtyři si ponechá. K nim dostane také odpovídající kartu podnikatele a tajně jednu konkurenční výhodu.
Na začátku každého kola, než mají hráči možnost předvést svoje ekonomické schopnosti, odhalí náhodnou událost ovlivňující průběh hry v daném tahu. Následuje splátka úvěru bance (pokud nějaký máte), a pak už konečně budete moci zapojit svoje manažery a poslat je do práce a to hned na spodní pozici v libovolné firmě. Musíte za to ale zaplatit vstupní poplatek čtyř melounů (to je jméno ovocné měny ve hře).
Každý další pohyb (v dalších tazích) figurkou o patro výš bude stát už jen jeden meloun. Ale přesunout se můžete pouze na následující patro. Každé místo má svoje specifické vstupy a výstupy a je pouze na hráčích, jakou taktiku zvolí, protože pozice nejsou blokované a může na nich stát libovolný počet figurek.
Na základě nové pozice vaší postavičky musíte hned upravit trh daných komodit. Každá pozice má svoje určené vstupy v červeném poli a produkuje věci uvedené v oblastech zelené barvy. Podle toho posunete ukazatele nabídky i poptávky nahoru. Tyto stupnice začnou být hned v následující chvíli důležité, ale nejdříve musíte dát šanci k tahu i ostatním hráčům.
Teprve pak můžeme postoupit vpřed k fázi produkce, kde vyděláte nebo ztratíte v závislosti na své pozici v podnicích a ceně vstupů a výstupů. Pro každý podnik jednoduše podle manažerů vypočítáte, jestli jste po zaplacení materiálu vydělali na vyprodukovaném výsledku.
Na závěr každého kola pak upravíte ceny pro následující kolo a to přesně tak, jak to funguje v reálném světě. Když nabídka převyšuje poptávku, musí jít cena dolů a naopak, pokud je o suroviny větší zájem, než je jejich produkce, jejich hodnota roste.
Tak se protivníci střídají na tazích a postupně si zajišťují lépe a lépe placené manažerské pozice, až konečně přispějí na všechny projekty veřejného blaha. Jakmile dosáhne některý z hráčů úspěšně šestého pole na stupnici veřejně prospěšných projektů (případně peněz), stává se vítězem.
Oeconomica je hrou, která konečně boří naše zakořeněné přesvědčení, že finanční hra nemůže pořádně fungovat a to ani jako zábava ani jako výuková pomůcka. Autorovi se podařilo jednoduchým mechanismem nasimulovat tržní ekonomiku. V tom exceluje hra naprosto nejlépe.
Základním předpokladem úspěchu hráče je pochopení propojení všech herních prvků. Není možné vydělávat bez správného poměru nabídky a poptávky, protože jen tak můžete posunout cenu tam, kde ji chcete mít. Ale není jednoduché přesunovat personál do jiných podniků a k dispozici máte jen čtyři figurky, takže je velice těžké to všechno ukočírovat.
Právě díky tomu je hra doporučena od dvanácti let. Není těžké sledovat a upravovat stupnice. Ta obtížnost leží v rozhodování. Šest firem, z nichž si musíte vybrat ty správné zapadající do vašeho business plánu. Kdyby to bylo tak jednoduché, byli bychom všichni milionáři.
Ale přes všechny ty originální nápady a mechanismy se pořád jedná o suchou finanční hru, která může být dokonalá pouze zpracováním a zpracováním pravidel. Tady se Oeconomica určitě povedla, ačkoliv jednoduchá a funkční grafika nezaujme každého. Jenže o penězích a trhu se pořád budete něco učit a hra nemá tu dynamiku a chybí jí nějaká atmosféra. Budete střádat finance a o těch to je v první řadě.
Na krabici sice najdete omezení pro tři až pět hráčů, ale protože se ve skutečnosti protivníci příliš neovlivňují a pouze společnými silami manipulují trhem, lze hrát i ve dvou. Herní plán je pak sice prázdný, ale pro naučení hry i tento počet může fungovat. Plná verze hry vám zabere necelou hodinu hry, v maximálním počtu pak může čas šedesát minut i mírně přesáhnout. To bychom ale mohli pro ekonomickou hru označit v podstatě jako pozitivum.
Je Oeconomica pro vás? Jak se rozhodnout? Svět každého z nás na ekonomice je závislý a trocha nových znalostí a praxe určitě neuškodí. Přesto se hodí především pro hráče, kteří tomuto typu her holdují. Rozhodně se s ní nemohou měřit nudné hry typu Cashflow (recenze). Snadno se ji naučí začátečníci díky jednodušší verzi, zatímco pokročilá přidává i unikátní postavy a vlastnosti, kterými obohacuje partii a dělá pro vás každou alespoň trochu jedinečnou. Oeconomica je stále hlavně simulátorem, ale hráčům nabídne konečně také zábavu.
+ jednoduchá a přehledná grafika
+ role podnikatelů pro hráče
+ poctivá simulace
+ dvě verze hry
+ vítězství není jen o penězích
- zbytečně vysoká cena
