Určitě jste se už setkali s lidmi, kteří dbají na dodržování pravidel do posledního puntíku. Jak by se měl jmenovat někdo, kdo hlídá, jestli všechny zásady v deskových hrách dodržujete? Pravidlový policista? Možná v naší zemi, ale v angličtině pro to mají ještě lepší výraz – Rules Lawyer, ačkoliv v češtině nezní zdaleka tak zajímavě – Pravidlový právník.
Tak se jmenuje nová hra od společnosti Victory Point Games a jejím autorem je Nathan Hansen. Vyšla v roce 2013 a o strohé ilustrace, které se hodí k tématu hry perfektně, se postarali Alisha Klein a Barry Pike III.
Hra se ukrývá v červené kartonové krabičce, ale ta má na sobě ještě černý obal omotaný kolem jako šála. Možná aby právníkovi nebyla zima. Ale mnohem pravděpodobnější důvod je, aby si mohli kupující přečíst informace o hře na obalu a také aby se hra dobře vyjímala na poličce vedle ostatních her z řady VPG.
Tentokrát na nás ale po otevření nečekají žádné laserem nařezané dílky, jen tichá a nevyzpytatelná hromádka karet. Je jich rovná stovka a na cestě v jinak prázdné (ale naštěstí poměrně malé) krabičce je provází jen pravidla. Ale ty textu příliš nepobraly, takže na dlouhé cesty asi nebudou dobrými společníky. Jsou vytištěna na tvrdý přehnutý papír a přečtete je během pěti minut.
To naši recenzi budete číst déle, ale snad vám kromě toho, jak se Rules Lawyer hraje, řekneme také, jestli vás má jeho koupě zajímat. Takže tu máme stovku karet, z nichž pouhých dvanáct tvoří karty cílů. Na první pohled je od ostatních nerozeznáte (mají stejnou zadní stranu), ale na lícní straně úplně nahoře stojí jasný text GOAL CARD. Jejich sbíráním můžete vyhrát. Všechny ostatní karty obsahují nějaké příkazy (= pravidla), kterých se budete muset držet.
Na začátku partie jednoduše celou stovku karet pořádně zamícháte a každému ze soupeřů rozdáte pět z nich. Další tři karty pak otočíte z balíčku, který se pak stane dobírací hromádkou. Tím jste vytvořili počáteční sadu pravidel. Pokud se mezi nimi objevila nějaká karta cíle, položte ji na odkládací balíček a prázdné místo doplňte novým zákonem.
Teď už je všechno připraveno ke hře. Na začátku svého tahu nejdříve každý z hráčů zkontroluje počet karet, které drží v ruce. Musí mít přesně pět, takže některé karty buď zahodí, nebo si naopak dobere ze zásobovací hromádky. Pak na něj čeká dvojice akcí, které může provést, ale přitom má na výběr hned ze čtyř aktivit.
Všechny možnosti, které hráči mají, se dotýkají trojice zákonů, jež jsou ve hře od začátku. Zatím je tvoří pouze jedna karta, ale každý z nich se může rozrůst až na pět karet pravidel (článků), které právě dohromady tvoří jeden ze zákonů. S využitím akcí může aktivní hráč manipulovat s kartami ve hře, může je zaměňovat, přesouvat, brát do ruky nebo naopak vykládat novou kartu z ruky do některé řady. Jediným omezením zůstává, že nikdy nelze přesunout poslední kartu zákona, která by snížila jejich počet na méně než tři.
Jakmile využije hráč až dvě činnosti (nemusí je nutně provést obě), musí nyní splnit požadavky všech zákonů. To znamená, že se podle nich musí řídit. V lepším případě jej přinutí jen k dobrání, předání nebo odhození karet. Často vás ale bude čekat nějaká činnost od luskání prsty a škrábání se na hlavě, přes tleskání, štěkání až po práskání se do kolen.
Jenže aby byla u hry pořádná legrace, najdete zde také dvě karty, které ovlivňují okolní pravidla. Jedno z nich vám přikáže činnost provést vícekrát, zatímco druhá karta na sobě nese velké plus a kombinuje dvě aktivity do jedné. Musíte tedy třeba štěkat, zatímco se drbete na hlavě.
Zákony se mění postupně a máte solidní šanci jejich znění vždy ovlivnit tak, aby se vám to hodilo. Potřebujete totiž splnit některý ze svých úkolů, které držíte v ruce. Teprve jakmile se vám to podaří, můžete kartu ukázat ostatním, obodovat ji a položit před sebe. Přijít o ni můžete jen v případě, že byste špatně provedli některý ze zákonů. Úkoly obvykle kombinují více karet v jednom zákoně dohromady, takže třeba musíte jako výsledek pravidel rozdat svoje karty ostatním, třikrát zatleskat nebo třeba zazpívat dohromady deset karet.
Hráč, který jako první nasbírá trojici splněných karet úkolů, se stává okamžitě vítězem partie. Ostatní už nemají šanci na to zareagovat, bez ohledu na to, jak blízko jsou i oni vítězství. Ve výjimečných situacích se může stát, že vyhraje více hráčů současně, protože můžete vyhrát i v průběhu soupeřova tahu.
Rules Lawyer je velice jednoduchou hrou, která se zaměřuje především na atmosféru a zábavu. Samotné mechanismy jsou trochu stranou. Do čela se dostávají samotní hráči, jejich činy a sledování ostatních. Bohužel jsme před nedávnem měli příležitost otestovat hru Reaction (recenze), která také před hráče staví nejrůznější pravidla a uspěla o řád lépe.
Variabilita karet není taková, jako by mohla být. S výjimkou klepání na karty jsme už zmínili snad všechny. Je jasné, že je třeba dosáhnout určité vyváženosti mezi kartami úkolů a šancí na jejich splnění. Kombinace jednotlivých činností jsou přece to hlavní, o co v této hře jde. Přesto nám to prostě přijde málo na hru a to především s ohledem na opakované hraní.
Hra nám svojí chaotičností připomíná trochu Fluxx (recenze), zatímco legrací a odvázaností spíše hru Reaction (recenze). To samé platí i pro náhodu, která hraje v obou hrách velký vliv. Ale vítězství je zde opět pouze vedlejší produkt, protože především se budete u hraní bavit.
Některé úkoly nejsou obtížností srovnatelné. Například sestavit zákon, který vás přinutí zazpívat deset karet v řadě je mnohem obtížnější na sestavení, než trojnásobné zaštěkání. Tady se opět musíme vrátit ke štěstí, které má zcela zásadní vliv na váš úspěch. Pokud nedostanete do ruky kartu s úkolem, nemáte z tahu žádný užitek. Nevíte, jaké úkoly mají soupeři a nemůžete jim je tedy nijak kazit, jen čekáte, až si konečně doberete úkol. Zvlášť nepříjemné to je v situaci, kdy vám chybí už jen jeden k vítězství.
Rules Lawyer začal velice zajímavou myšlenkou. Chaos z neustále se měnících pravidel a přitom variabilní úkoly ve stylu Fluxxu. Všechno to vypadalo dobře, jenže několik chyb v konceptu dělá ze hry pouze průměrnou party zábavu. Znovuhratelnost je poměrně nízko a náhoda má na partii větší vliv, než by i u takto lehké hry měla. Škoda, protože jinak dodržování pravidel a zákonů na party je legrace.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Nathan Hansen |
| Ilustrace | Barry Pike, III |
| Vydavatel | Victory Point Games |
| Rok vydání | 2013 |
| Počet hráčů | 3 - 3 |
| Herní doba | 30 |
| Minimální věk | 10 and up |
| Kategorie | Card Game, Party Game |
| Mechanismy | Hand Management, Pattern Building |
Více o hře.
+ zajímavý nápad
+ zákony se skládají z více pravidel
+ kombinování několika karet
+ chaos
- velký vliv náhody
- málo variabilní
- podobné partie
- úkoly nejsou obtížností srovnatelné
