Recenze: Bürokros – terénní jízda po ministerských křeslech

Ještě než se stal Jiří Mikoláš uznávaným tvůrcem originálních deskových her stvořil dvě jednoduché papírové hry. V jedné po sobě střílí roboti a jmenuje se Robomaso. Dnes se však budeme zabývat jejím bratříčkem s názvem Bürokros, ve kterém se nejrůznější národnosti utkají o dobře placené židle v kanceláři ministerstev.

Kancelář se německy řekne „büro“, dodatek „kros“ pravděpodobně bude odkazovat na bezohlednou jízdu po hrbolech, která vás na nejvyšší stupínek s nápisem šéf může dovést. K tomuto utkání vedla nešťastná příhoda, při níž v bezejmenné zemi přišli o život všichni hlavní vládní představitelé. Na uvolněné pozice se bude snažit čtveřice účastnických zemí dosadit své lidi a je tedy zřejmé, že bude následovat nelítostný souboj plný podrazů a politických věznů.

Do života kancelářských krys na zajímavě placených pozicích vás dostane pouze čtveřice listů A4. Než se však budete moci pustit do první partie, čeká vás nezbytná dávka stříhání. Teprve po ní získáte veškeré potřebné komponenty, které budete ke hře potřebovat. Mnoho částí je však už z tisku perforovaných, takže na ně nebudete ani nůžky potřebovat a navíc tyto kartičky po natrhání vypadají tak trochu jako poštovní známky.

Na partii budete potřebovat větší stůl. Do jeho středu položíte čtveřici resortů, o jejichž nadvládu budete celou hru usilovat. Pouze ten, kterému se podaří obsadit všechny pozice, se stane nesporným vítězem. Pokud si chcete partii zkrátit, autor doporučuje podmínku snížit na tři cílové židle.

Ke splnění svého cíle dostanete do začátku osmnáct podřízených úředníků, kteří udělají vše, co vám uvidí na očích. Právě oni budou vašimi hlavními dlažebními kostkami na cestě za vítězstvím. Protože jste však zkušení a v podobných situacích se umíte pohybovat, budete mít k dispozici služby jednoho soukromého školicího střediska. Jako poslední komponentu si všichni vezmou kartičku s názvem priorita, kterou budete určovat tajně svoje tahy.

Na začátku hry proběhne šest přípravných kol, ve kterých soupeři rozmístí šestici svých úředníků do jednotlivých resortů. Umisťování vždy probíhá po jednom úředníkovi a současně, když hráči tajně zvolí (pomocí natočení kartičky priority patřičnou stranou směrem do hracího plánu) ministerstvo, na které chtějí svého vyslance poslat. Až poté, co mají všichni naplánováno, odkryjí současně svoje volby. Tento princip slouží k tomu, aby od sebe hráči neopisovali a nemohli se přizpůsobovat volbám ostatních.

Každý tah sestává ze tří fází, na jejichž konci se kontroluje splnění podmínek vítězství a především omezení úředníků, které si hráči stanovili na začátku partie. Všechny kroky kola hrají všichni hráči najednou a nehrozí tak situace, že byste čekali na tah ostatních, maximálně v případě, že budete mít extrémně nerozhodné soupeře. V první části se hráči utkají v hlasování postupně ve všech čtyřech resortech (církev, armáda, hospodářství, rozvědka). Hlasování vyhrává hráč, který má v daném resortu nejvyšší počet čekatelů na post. Takoví úředníci leží vyložení dole pod daným resortem a čekají na svoji příležitost chopit se lana a začít šplhat po židlích směrem vzhůru. V případě shody mohou hrát oba hráči.

Ten, komu se podaří vyhrát hlasování, může na daném ministerstvu provádět personální změny a to hned několika způsoby. Může z jednoho ze svých čekatelů udělat regulérního zaměstnance ministerstva (posunout ho na první úřednickou pozici), nebo může některého svého zaměstnance posunout o nejbližší volný vyšší post. Poslední příležitostí, kterou můžete využít, je přesunutí cizího úředníka o jednu pozici níže (opět na nejbližší volnou). Zde nastává přiležitost pro taktizování a vyčkávání, protože lidé se mohou přeskakovat a z obyčejných řadových zaměstnanců se najednou stávají velká zvířata a naopak známá jména po skandálech o své posty přicházejí.

Druhá fáze se jmenuje Pravomoce a znamená, že hráči mohou využít síly svých pozic k zvýšení svého vlivu. Získávají peníze, vojáky, nebo mohou třeba udělovat milosti zavřeným politickým vězňům. Nyní stále ve stejné fází nastupuje hraní akcí. Jako první se nabízí vojenská síla, jejímž prostřednictvím může hráč poslat soupeřova vyloženého úředníka do vězení, ten se však útoku může bránit také vojenskou silou.

Můžete si také připravit pozici pro následující hlasování tím, že podplatíte cizího úředníka, aby v příštím kole hlasoval pro vaši stranu. Poslední akcí je rozvědka, která znamená využití vlivu k přesunu některých úředníků nebo uzavření koalice, díky níž budou moci dvě strany v následujícím kole při hlasování spolupracovat.

Nyní přichází čas vyslat do boje na konkrétní resort dalšího úředníka, k čemuž opět hráči využijí kartičku priority a naplánují skrytě svoji volbu. Může však své úředníky místo toho připravovat ve školicím středisku a může je pak vyložit v dalších kolech klidně všechny najednou. Pokud hráč využije za tři peníze služby náborového střediska, může vyložit v daném kole o jednoho úředníka více.

Celou hru kontrolují takzvané zákony, které dohlížejí na chvíli, kdy v některém z resortů přesáhne množství úředníků stanovený počet. Tato čísla jsou autorem hry doporučeny pro jednotlivé počty účastníků Bürokrosu, takže zatímco pro dva hráče je toto číslo osm, pro čtyři může být dokonce i 18.

Vše působí dobrým dojmem – politici nejsou nepodplatitelní, v rozvráceném státě se snadno používá vojenská síla a rozvědka má netušené možnosti na to, aby pracovala efektivně a v utajení.

Zdánlivě jednoduchým terčem u této hry se zdá být zpracování, které je jednoduché papírové. Žádné figurky, žádné žetony, žádné dřevěné komponenty či kostky. Přesto, možná pro mnohé z vás překvapivě, budeme zpracování chválit. Samotná partie totiž nic jiného než obyčejné kartičky nepotřebuje a hlavně jsou všechny obrázky i plánky provedeny s nezbytným vtipem. Velice se nám líbí, že každý z úředníků má svoje jméno a každá strana opravdu vypadá jinak.

Zároveň hrací plány jednotlivých ministerstev jsou vymyšleny vtipně, když svoje úředníky pokládáte opravdu na židle, jež označují volné pozice na konkrétních postech. Grafika je celkově rozhodně přínosná a svým humorným duchem vnáší do hry pohodovou atmosféru.

Mohlo by Vás zajímat

4

dětskápro dvarecenzerodinná

Recenze: Brix – cihly dělají zeď

Za drobný nedostatek považujeme fakt, že pravidla ve vysvětlování tak trochu skáčou a s nimi musí skákat i čtenář. Některé části jsou v nich zmíněny pouze okrajově, ale vše lze poměrně snadno logicky odvodit.

Další problém může pro některé zájemce tvořit hrací doba, kterou se vám těžko podaří stlačit pod jednu hodinu. U takto jednoduché a spíše satirické hry to může být na překážku, protože pokud se chcete u hry pobavit a pošťuchovat, pak nám připadá jako ideální půlhodinka.

Bohužel ve hře není způsob, jak označit podplaceného úředníka nebo koalici, takže pokud se v kole sejde hned několik akcí, musí si to hráči buď zapsat, nebo zapamatovat.

Samotná hra nejvíce těží z interakce mezi hráči, která je podporována spoustou herních mechanismů. Hlasování a koalice jsou teprve odvarem příležitostí uvrhnout vojákem soupeřova úředníka do vězení, nebo jej sesadit z těžce vypracované pozice třeba v armádě nebo církvi.

Velmi důležitý a dobrý je také princip tajné volby resortu, o nějž se budete dané kolo ucházet. Skryté plánování má podstatný vliv, protože často způsobí konfliktní situace, které by jinak vůbec nenastaly, a dostává hru do jiných úrovní.

Pokud vám nevadí obyčejné papírové zpracování, máte rádi interaktivní hry, u kterých si půjdete se soupeři doslova po krku, případně vás zaujalo téma honby za ministerskými židlemi, pak by vás Bürokros mohl zaujmout. Obzvlášť, když ke všem pozitivům přičteme ještě opravdu nízkou cenu. Jen ta krabička, do které by se dala hra umístit, vám bude chybět. Tak co myslíte? Jste připravení vplout do nepřátelských vod politických soupeření?

Recenze: Bürokros – terénní jízda po ministerských křeslech

Klady:

+ cena
+ téma politického převratu
+ pěkná grafika

Zápory:

- papírové zpracování
- dlouhá hrací doba
- není jak poznačit koalici a podplácení
- špatná orientace v pravidlech

3