Recenze: Zeměplocha Čarodějky na praxi v Lancre + soutěž

Když jsem před měsícem poslala dopis speciálním kurýrem až do hlavního města Ankh-Morporku, určitě se mi všichni nevídaní akademikové na Neviditelné univerzitě vysmáli. Prý nějaký Hrabě de Strakupír. Žádný vědec mi nevěřil, že opravdu může existovat bytost, která žije pouze v noci a vysává lidem krev. Teprve Anagrama Vydřiduchová mě vyslechla a nedělala si legraci. Odešla se slibem, že problém vyřeší, ale už tři dny se nevrací. Mám strach, že se čarodějce něco stalo.

Svět Terryho Pratchetta je jako stvořený pro deskové hry. Zjistili jsme to před rokem u Ankh-Morporku (recenze), a teď ze stejné hlavy Martina Wallace vyšla další novinka, která se odehrává na zádech želvy A´Tuin. Jeho nové dílo opět vyšlo pod záštitou Treefrog Games, s ilustracemi Petera Dennise a Iana Mitchella. I čeští fanoušci mohou znovu do světa plného barvy kouzel nahlédnout zásluhou firmy REXhry.

Čtvercový formát si krabice zachovala a nijak nevybočuje ze standardních rozměrů. Na víku s černým pozadím najdeme čtyři hlavní postavy, ale také neblaze proslulou Černou Alissu. Uvnitř krabice se pak v první řadě ukrývá rozkládací plán s detailní mapou Lancre od Kyselé prdele (něco takového jsem vždycky toužil napsat) až po Hladomornu. Jednotlivé lokace na mapě (označené čtverečkem) jsou propojeny silničkami. Vpravo dole pak problémové rámečky.

Čtyři menší destičky nám ukazují všechny hlavní hrdinky příběhu – Petulii Chrupavkovou, Anagramu Vydřiduchovou, Toničku Bolavou a Drobnodaru Zmatečníkovou. Každá má pod svým nepohyblivým obrázkem speciální schopnost a napravo pak dvě řady pozic pro kartičky problémů – pět světlých snadných a pět tmavých obtížných.

Právě čtvercové dílky se zeleným a fialovým pozadím jsou těmi zmíněnými problémy. Každý obsahuje nejen název a obrázek, ale také svoji bodovou hodnotu v šestiúhelníku, ale také obtížnost jeho řešení vpravo dole. Obě hodnoty jsou číselné. Kartonové archy obsahují také kulaté žetony chichotání, krize či Černé Alissy. A pak tu jsou karty, které často pomohou s řešením problémů. Lze je rozlišit podle typu, ale najdeme na ní i text popisující schopnost a jednu z lokací na mapě. Sestavu doplňují čtyři čarodějné kostky a figurky ve tvaru pyramidy.

Na začátku partie si hráči mezi sebe položí herní plán a každý si vyberou jednu z čarodějek, za kterou budou hrát. Na mapu pak rozloží do rámečků podle barvy náhodné žetony problémů a to obrázkem dolů. Zatím nikdo nesmí znát, o jaké potíže se jedná. Podle počtu hráčů pak položí na problémové rámečky v pravém dolním rohu plánu další destičky, nejdříve fialové a na ně zelené, které tak budou dostupné jako první. Pouze zelené pak hráči otočí obrázkem nahoru.

Ve hře budou potřeba také různé žetony. Množství chichotání je omezen podle množství účastníků v partii a to po násobcích čtyř. Ostatní žetony zatím hráči položí vedle plánu. Než hráči svoji vybranou postavičku (podle barvy) položí na libovolnou lokaci herního plánu, dostane každý ještě tři karty ze zamíchaného dobíracího balíčku. Zbytek vytvoří zásobu vedle plánu.

Každý tah hráče začíná objevením nového problému. Jeho typ odpovídá volné destičce v zásobě problémů. Místo pak určí horní karta z dobírací hromádky. V její spodní části najdou hráči název jednoho z míst na mapě, kam je třeba žeton položit.

Plán se ale postupně plní a jak přibývají destičky, zvyšuje se i šance, že by měl problém nalézt domov tam, kde už se vyskytuje jiný. V takovém případě na lokaci místo toho hráči umístí kulatý žeton krize a pro umístění problému musí táhnout novou kartu. Navíc problém nikdy nelze položit na místo, kde se právě nachází jedna z čarodějek, protože na danou lokalitu dohlíží a žádný sekáč či jiné nešvary nemohou v tu chvíli místní obyvatele překvapit.

Teprve, když je tato nepříjemná role hráče splněna, může se konečně chopit své čarodějnické role a pohybovat se po mapě. Když jsou čarodějky na cestách, nemusí používat pouze svoje nohy, ale také koště, které je rychlejší a umožňuje přesun do místa na kartě, kterou hráč vyloží z ruky. To chůze je nejen pomalejší, ale také se nelze vyhnout problémům nebo kamarádkám po cestě. Ačkoliv se tak lze přesunout v tahu až o dvě místa, problém je třeba vždy řešit.

Když čarodějka potká jinou, tak se tyto dvě soudné sestry sesednou k čaji, za což zahodí žetony chichotání. Tou nejdůležitější snahou hráčů je prohlédnout a vyřešit problém, na který hrdinka narazila. Mohou to být obvyklé každodenní potíže nebo také nepřátelé, kteří místní obyvatele sužují. Obtížnost řešení takového problému je vyjádřena číslem v pravém dolním rohu destičky a náročnost se zvyšuje o další dva body, pokud se na místě nachází žeton krize.

Hráč tedy hodí dvojicí kostek a sečte hodnoty, které mu na nich vyskočí. Výsledný součet lze navýšit vyložením karet magie či hlavologie. V tuto chvíli se ale také může čarodějnice rozhodnout a ze svojí snahy vycouvat a utéct do sousední lokace. Za takový úprk nečeká hráče žádný postih. Čarodějky ale nerady utíkají a raději se postaví potížím čelem, což jim umožní hodit dalšími dvěma kostkami. Teprve celkový součet (včetně zahraných karet, které už v tuto chvíli další nelze přidávat) určí, jestli hrdinka uspěla nebo ne.

Kartičku vyřešeného problému si hráč vezme a položí na svoji desku. Dvojice jednoduchých problémů hráči zvyšuje limit na maximální počet karet, zatímco vyřešené složité problémy zase přidávají bonus k řešení nových trablů. Za selhání (a také použití magických karet) si hráč musí vzít ze zásoby žeton chichotání stejně jako v okamžiku, kdy mu takový symbol padne na kostce.

Tyto žetony na začátku nemají žádný negativní vliv. Po chvíli si hráči rozeberou všechny, které v zásobě jsou a začnou si je brát od sebe navzájem – vždy od hráče, který jich má nejvíc. Pokud ale má získat takový nový žeton čarodějka, která už jich má nejvíce, místo toho dostane dílek Černé Alissy, za nějž si bude muset na konci partie odečíst jeden bod.

Na konci svého tahu si hráč dobere karty zpět do svého maxima. Poté pokračuje tahem další čaroděj v pořadí. Partie končí ve chvíli, kdy se vyprázdní zásobárna problémů v pravém dolním rohu plánu. V tu chvíli si soupeři sečtou hodnotu vítězných bodů na vyřešených problémech (a odečtou penalizaci za Černou Alissu) a vítězem se stává ten s nejvyšším skóre. Souboj ale může skončit i předčasně neúspěchem všech, pokud dojdou žetony krize nebo jsou odhaleny všechny tři elfí problémy.

Čarodějky rozhodně nedělají takovému fenoménu, jakým je Zeměplocha Terryho Pratchetta, ostudu. Jsou zajímavé už tím, že hlavními hrdiny jsou zde jen a výlučně ženy. Některé ošklivé, jiné méně, ale všechny s magickými dovednostmi. Ty sice nejsou na úplně valné úrovni, ale na řešení problémů obyčejných lidí to často stačí.

Mohlo by Vás zajímat

3

dětskárecenzerodinná

Recenze: Včelky – sběr pylu pro ty nejmenší

Cílem hráčů tentokrát není nadělat prachy, ale řešit problémy. Jedná se o zajímavou hru, ve které úspěchům vládnou kostky. Ale jen zčásti. Hází se na dvě etapy a čarodějka (a s ní i hráč) má možnost vždy vycouvat, pokud to na úspěch nevypadá.

Zajímavým nápadem jsou žetony Chichotání. Zdánlivě neškodné dílky mohou hráče v konečném důsledku stát vítězství. Není vůbec těžké nějakou dostat, a pokud zrovna máte nejvíc a nemáte od koho brát (v banku žádná není), můžete se rovnou rozloučit s některými z nastřádaných bodů. Je tedy třeba dávat dobrý pozor, jak často prohráváte nebo používáte magické karty.

Hře se daří skvělým způsobem převést ke stolu atmosféru Zeměplochy. A to od parádní grafiky přes samotné problémy. Samozřejmě za to může také výborný překlad do češtiny, který je precizní a vyladěný do nejmenšího detailu. Každého pratchettofila tak opravdu nadchne.

S hrou si rozhodně užijete zajímavé časy. Jednotlivé partie mají hned několik možností konce a tedy i měření času. Ačkoliv hra vypadá jednoduše, partie může přesáhnout i jednu hodinu. To ovšem naopak oceníte, protože nikdy nemáte pocit, že by hra byla zbytečně dlouhá a měla už dávno skončit. Nejlepší zábavu si užijete pak v maximálním počtu, ale stejně tak dobře ji lze hrát i v nižších počtech. Celkových kartiček problémů je méně, ale hráči zase nemohou být všude, takže obtížnost nám připadala ještě vyšší. To však vždy závisí na konkrétní partii, protože dílky jsou rozdělovány náhodně. Obtížnost tak rozhodně není pokaždé stejná.

Hra je vlastně jen o chození po plánu. Ale ještě než zavoláte stráže, stráže, a necháte ji zavřít do temné kobky, ještě jednou si to rozmyslete. Proč by vlastně mělo být chození po plánu a plnění úkolů s pomocí kostky a náhodně dobraných karet pod vaši úroveň? Hlavní je, že si to užijete. Samozřejmě to neplatí pro všechny. Mnohým budou chybět nějaké možnosti rozhodování a kooperativní prvek zcela vyšachoval možnost podrážet soupeře.

Ačkoliv je hra doporučena na krabici až od třinácti let, hráli jsme ji bez problémů i s desetiletými. Na pravidlech není nic obtížného a téma děti překvapivě zaujme, ačkoliv v tomto věku ještě nemají se Zeměplochou žádnou zkušenost (TV filmy tohle už asi napravily – pozn. red.).

Čarodějky nejsou hrou, která by vás zahrnula pravidly nebo možnostmi rozhodování. Žádné kombinace ani plánování. Pouze momentální rozhodnutí, posun po plánu a řešení problémů. To vše ale v krásné grafice a atmosféře, jako na pravé Zeměploše. Hra funguje výborně pro začátečníky, kteří ocení spolupráci, ale pobaví se u ní i náročnější hráči, pokud jim nevadí plochost rozhodnutí a náhoda. Čarodějky si určitě vyčarují dostatek fanoušků a my jim to přejeme.

Poznámka na závěr pro soutěživé: Jaké názvy Pratchettových knih najdete v naší recenzi? Nejrychlejší správná odpověď (první komentář se všemi názvy knih, které se v textu objevují) možná něco vyhraje..

Recenze: Zeměplocha Čarodějky na praxi v Lancre + soutěž

Čarodějky jdou ve šlépějích Ankh-Morporku, ale ve skutečnosti jsou úplně jiná hra od začátku až do konce. Úplně jiný herní mechanismus je ale spíš dobrou zprávou, protože nikdo by nechtěl kupovat podobné hry. Bohužel to také znamená, že i když vás bavil Ankh-Morpork, nutně to neznamená, že Čarodějky jsou pro vás. Jedná se vlastně o jednoduchou chodičku po plánu, která je ale ozvláštněna zajímavými nápady. Hráči v první řadě musí spolupracovat, ale snaží se také sbírat ty nejlepší úkoly jen a jen pro sebe. Čarodějky jsou zábavné, ačkoliv neosloví tak široké publikum jako předchozí hra ze Zeměplochy.

Klady:

+ perfektní zeměplošská grafika
+ jednoduchá pravidla z ní dělají téměř rodinnou hru (až na tu herní dobu)
+ chichotání
+ různé možnosti zakončení (hráči mohou prohrát společně)
+ souboj o problémy
+ házení kostkou
+ zvládnou i děti od deseti let
+ zábavné ve všech počtech (i v jednom!)
+ variabilní

Zápory:

- delší herní doba
- obtížnost konkrétní partie závisí na náhodě
- chybějící hloubka rozhodování

3