Každé město je plné silnic. A po nich jezdí nákladní auta sem tam, vozí materiál pro stavbu nebo jídlo. Na tom nezáleží. Hlavní je, že za jejich volantem sedí spokojení pánové, kteří každému dítěti s úsměvem odpoví na pozdrav. Zamávají mu zpátky a všechno je tak, jak by mělo být. Je čas si jednu takovou pohádku vyprávět.
Tato možnost k nám dorazila na čtyřech kolech ze společnosti Ravensburger. Pro ni vytvořil Marco Teubner (Hook – recenze, Děti z Carcassonne – recenze, Mnoho monster – recenze) v roce 2013 hru s názvem Wir spielen Baustelle. Ilustrace k ní připravil Stephan Baumann a tady sice v normální distribuci nejde sehnat s českými pravidly, ale i ta německá tentokrát stačí. Hra je totiž opravdu jednoduchá a to přesto, že nabízí hned několik úrovní podle věku dítěte.
Na krabici je jeden takový nákladní vůz a uvnitř jsou dva pánové, kteří se smějí na všechny strany. Silnici jim ale už brzy zkříží barevná kostka, takže by měli dávat dobrý pozor a připravit se k sešlápnutí brzy. To my naopak šlápneme na plyn a podíváme se do nitra krabice, v němž na nás jako první čekají německá pravidla.
Jenže váha krabice se ukrývá úplně jinde. Konkrétně pak u hromady kartonových dílů, ze kterých budou moci malí hráči sestavovat silnice. Ve hře jsou nejen rovné a zatáčkovité úseky, ale také různé křižovatky a kruhové objezdy. Velké barevné desky pak představují zastávky a k nim patří také dílky surovin, které zde lze naložit. Všeho toho je pořádná hromada a zaplní to celou krabici. Nechybí ani velká dřevěná kostka (s barevnými puntíky na všech šesti stranách) a dvě plastová nákladní autíčka – jedno žluté a jedno modré, s prázdnou korbou.
Na začátku hry (té nejsložitější varianty) si hráči libovolně podle svých přání sestaví plán ze všech dílků. Už toto samotné je pro všechny kluky skvělá hra, která je zabaví na mnoho minut, než budou se vzhledem celého města spokojení. Teprve poté mohou do každé zastávky položit dílky se surovinami na hromádku. Ale protože řidiči před nimi (předchozí směna) byli hrozní nešikové, materiál je doručen úplně špatně. Hráči tedy dílky rozmístí náhodně tak, aby žádná destička neležela na správném místě. Musí si ale také vybrat jednu ze dvou barev auta a položit ji na libovolné startovní místo.
Začínající hráč vezme kostku a hodí s ní. Nyní je třeba, abyste si všimli, že silnice mají po stranách barevné pruhy. Ty neomezují parkování, ale místo toho ukazují hráčům, kam až mohou se svým náklaďákem na základě svého hodu dojet. Jízdu pak lze provést libovolným způsobem.
Kdykoliv vůz dorazí na některou ze zastávek, může naložit dílek materiálu. Vždy ale uveze pouze jeden, protože ačkoliv to tak nevypadá, cihel nebo dřeva má plnou korbu. Nyní je jeho úkolem dovézt dílek na místo, kam opravdu patří a kde už jej dávno potřebují, aby mohli pokračovat v práci. Takovou správně doručenou destičku ale nepoloží přímo na místo určení, místo toho si ji nechá před sebou.
Hra končí ve chvíli, kdy je i poslední destička správně doručena svému majiteli. Vítězem se stává hráč, který doručil největší množství materiálu a má tedy před sebou nejvíce nasbíraných destiček.
Wir spielen Baustelle je kouzelná dětská hra na doručování. Prckové řídí vozy a jezdí po městě, učí se při tom i vnímání provozu a křižovatek. Nejvíce si ale užívají samotnou jízdu a doručování, které je vlastně takovým závodem. Každý krok autíčka určuje hod barevnou kostkou. Nejsou třeba žádná čísla a díky tomu se u hry mohou pobavit i malé děti.
Vlastně už samotná krabice naznačuje, že zábavu zde mohou hledat už děti ve věku 30 měsíců. Sice si ještě nezahrají, ale s pevnými kartonovými dílky mohou alespoň sestavovat dráhy. Ono samotné skládání silnic, jak už jsme naznačili dříve, je skvělou zábavou i pro mnohem starší hráče. Jednotlivé části jsou pevné a zapadají do sebe jako dílky puzzle velmi dobře. Barvy jsou jasné a od sebe zřetelně rozpoznatelné a dokonce i plastové náklaďáky jsou opravdu pevné a něco vydrží.
Hra nabízí postupně několik úrovní, ve kterých postupně přibývají nároky na děti. Zapojuje tak do partie vždy některé dovednosti, které je zrovna v daném věku třeba trénovat. Děti se tak naučí nejen barvu, ale také pojmenování různých předmětů a kam patří. Neméně důležitá je ale i samotná hra a snaha zvítězit. Cesta je tentokrát ale opravdu zábavná a navzdory jednoduchým pravidlům neurazí ani dospělého.
Wir spielen Baustelle je krásně provedenou hrou, která má jednoduchá pravidla, ale umí zaujmout kluky všech věkových kategorií. Už jen samotná stavba drah je udrží u krabice dost dlouho a to vůbec nemluvíme o závodech. Wir spielen Baustelle u nás mělo opravdu velký úspěch.
+ stavění města
+ kvalitní a trvanlivé zpracování
+ pohyb podle barev
+ už od tří let (více úrovní obtížnosti)
+ pobaví i starší děti
- v ČR nelze sehnat a pravidla pouze v němčině
