Recenze: Mat Goceng – dejme si do čumáku

Vždycky jsem si myslel, že Wan je můj kamarád. Jenže zrovna včera šel kolem, když mě trápil Nyi. Dostal jsem od nich dokonce do nosu a Wan to viděl, ale nepřispěchal mi na pomoc. Naše pohledy se na chvíli setkaly a bylo vidět, že o tom přemýšlí, ale nakonec odběhl pryč a já zůstal proti hromotlukovi stát sám. Vím, že teď už naše přátelství nebude takové, jako bývalo.

Tak tohle je Mat Goceng. Karetní hra, jejímiž autory jsou Brendan Satria a Rezza Rainaldy. Tuhle novinku představili na veletrhu Spiel 2014 v Essenu pod logem malé a nové společnosti Manikmaya Games. Všichni pochází z Indonésie, což dělá tuto hru asi nejexotičtější, kterou jsme kdy testovali. Možná spolu s africkými Kiumby (recenze). Za ilustracemi stojí také jeden z autorů: Rezza Rainaldy.

Krabička je zvláštně skládaná a není z pevného kartonu, jak jsme zvyklí. To ale naštěstí nijak významně nevadí. Na víku vidíme dva za hlavních aktérů – Mata Gocenga a Banga Codeta. Oba na sebe hrozí pěstmi a než taky jednu schytáme, rychle se schováme do nitra krabice. Tam je bezpečno, protože v první řadě na nás vyskočí příručka pravidel (jeden lista A4) a také několik stránek komiksu. Ten ale je v původním jazyce a jeho ději tak nerozumíme.

O kousek níž už jsou karty, které jsou hlavním prvkem hratelnosti. Je tu 62 karet dovedností, šest postav a dvě karty znázorňující propojení postav. Samotné postavy mají na kartách nejen svůj portrét a jméno, ale také text (opět v původním znění). Naštěstí je tam i ikonka, která vám úkol přehledně zprostředkuje. To akční karty mají na sobě symboly dvou pěstí – malé a velké. V krabičce jsou ale také zlaté a stříbrné kartonové mince a jeden žeton pěsti.

Na začátku partie hráči vyberou sestavu postav podle toho, kolik se jich bude bitky účastnit. Teprve poté z těchto charakterů každý dostane jednu náhodnou kartu a to obrázkem dolů, aby jen sami hráči znali svoji identitu. Na zadní straně karet postav jsou šálky kávy, které znázorňují životy. Hráč si kartu položí před sebe tak, že tři (nejvíce) šálky ukazují nahoru.

Zbývající karty schopností jsou pořádně zamíchané a každý z protivníků dostane pět do ruky. Zbytek vytvoří dobírací hromádku. Všichni dostanou také jeden zlaťák a dvě stříbrné mince do začátku. Žeton pěsti začíná partii uprostřed vedle balíčku s kartami.

Poté už se hráči budou střídat na tahu, který se celý točí kolem výzev. Jakmile totiž hráč přijde na řadu, musí vyzvat jednoho ze soupeřů na pěstní souboj. Cíl útoku si může vybrat, jestli chce bojovat nebo ne. Ale odmítnutí jej stojí dva stříbrňáky. Pokud nemá, nemůže odmítnout. Jinak povinnost přijmout výzvu přechází na dalšího hráče, kterého ale musí znovu útočník vybrat.

Jakmile konečně najde někoho, kdo se chce utkat, pokračuje tah do své druhé fáze. Hráči se střídají v hraní karet, které před sebou řetězí vždy jako odpověď na soupeřův úder pěstí. Nová karta musí barvou velké pěsti vždy navazovat na malou pěst té předchozí. Hráči si tak vyměňují rány, dokud jeden z nich nepadne poražený, protože už nemá odpovídající kartu.

Ovšem v tu chvíli ještě nemusí být všechno ztraceno, protože lze požádat protivníky o pomoc. Ti si mohou říct o libovolnou odměnu. Jedná se tedy o prosté vyjednávání, které může vést k záchraně. Pro pomáhajícího hráče to je ale velké riziko, protože bude muset své následující kolo odehrát s nižším počtem karet. To proto, že jediná chvíle, kdy mohou hráči doplnit svoji sestavu karet, je na konci vlastního tahu.

V souboji poražený hrdina musí znížit počet svých životů o jedna, hráč tedy otočí svoji kartu o devadesát stupňů proti směru hodinových ručiček. Poté partie pokračuje tahy dalších účastníků. Ve chvíli, kdy někomu zbývá už jen jeden život, musí odhalit svoji identitu. Souboj končí ve chvíli, kdy první z hráčů vypadne. Vítězi se stávají všichni, kteří dokázali splnit úkoly svých postav.

Mat Goceng je hrou tajných úkolů. Každá z postav má svoji specifickou úlohu v souboji – buď někoho ochránit, nebo naopak. To je hlavní téma, které se prolíná celou partií a pouze na ní leží celkový dojem.

Stěžejním bodem celé hratelnosti měly být nejen souboje, které jsou vždy otázkou toho, jak dobré karty zrovna máte na ruce (= štěstí), ale také vyjednávací schopnosti. Jenže přidaná hodnota v podobě odměny hráče nijak nezachrání a nepomůže mu k vítězství. Peníze tu nemají jiný smysl než uplácení. Tedy pokud nejste zrovna postavou, která má za úkol být nejbohatší. To jsou dvě z šesti a rozložení charakterů zaručuje, že v každé partii takový hráč bude. Nakonec se tedy může najít někdo, kdo pomůže.

Mohlo by Vás zajímat

4

pro pokročilérecenzestrategická

Recenze: Sigismundus Augustus – dlouhá cesta na polský trůn

Hra přesto vzbuzuje trochu rozporuplné pocity. Na jednu stranu je jednoduchá a rychlá, ale náhoda a právě již zmiňované zvláštní vyjdenávání. Motivace na pomoc prostě nemusí být dostatečná. Na druhou stranu není toto právě podstata výřečnosti, aby si hráč potřebující pomoc prostě uměl svoje přežití vybojovat?

Mnohem větším problémem tak zůstává náhoda v soubojích. Hráči vlastně nemají žádnou šanci číst, co bude protivník hrát nebo se nějak na bitvu připravit. Jsou tu samozřejmě i některé karty, které kromě pěstí umožňují ovlivnit pravidla a podívat se na identitu.

Jenže i když chcete plnit svůj úkol, můžete to udělat jen těžko cíleně. Nikdo vlastně neví, kdo je kdo a hra neposkytuje dostatek indicií k tomu, aby bylo možné to uhodnout. Jediný způsob jsou karty schopností, které ale musíte dostat. A jsme zase zpět u náhody. Jediní, koho tak můžete odhalit, jsou postavy s cílem sbírat peníze. To ale vlastně ani tak moc nevadí, protože nikdo nemá za úkol tyto postavy zabít, jak zjistíte snadno na přehledovém grafu. Naopak Mat Goceng bude Nyi Kencleng ochraňovat.

Hra je to dohromady na takových dvacet minut vašeho času a už od minimálních tří soupeřů je pěkně kontaktní. Jenže právě tři protivníci jsou okamžik, kdy hra vůbec nefunguje. Stačí vám zjistit identitu jednoho a víte vše, co potřebujete. Tady je prostě dojem z tajemství pryč. Ve čtyřech už je to lepší, ale když už, tak doporučujeme hrát s maximálními šesti protivníky.

Mat Goceng je možná vůbec první karetní hrou z Indonésie. Nebudeme tedy tak přísní jako kdyby hra přišla z trhu, který produkuje deskové hry každý týden. Je vidět, že autoři se snažili a inspirovali se správnými mechanismy. K opravdu kvalitní zábavě tomu něco chybí, ale rozhodně není vyloženě špatná. Mat Goceng alespoň svými skrytými identitami, možností výhry více hráčů a ilustracemi zaujme.

Recenze: Mat Goceng – dejme si do čumáku

Mat Goceng má zajímavý nápad s boxováním a teprve dostatečný přísun ran odhalí pravou identitu postavy. Hráči se ale mohou navzájem prokouknout i zásluhou karet dovedností. Tady ale musí mít štěstí, aby je dostali. A to samé platí i pro souboj, který je čistě náhodný a není na něm vůbec nic taktického. Ve třech se rozhodně nepobavíte, ale pokud zajímavě ilustrované karty vytáhnete v šesti, přece jen na vás čeká alespoň průměrná karetní zábava. Mat Goceng není tak špatný, jak to vypadá, ale současně mohl být mnohem lepší. Snad příště. Držíme palce do Bandungu na ostrově Jáva!

Klady:

+ netradiční grafické ztvárnění
+ skryté úkoly
+ vyhrát může víc hráčů
+ krátká hra

Zápory:

- náhoda hraje zásadní roli
- vyjednávání nemá takový dopad, jaký by mělo
- zjistit kdo je kdo můžete jen, když máte štěstí
- ve třech nefunguje

2