Hrady jsou plné zrcadel. Možná byli jejich majitelé blázni. Ale to není vůbec tak jisté. Naopak mohli být opravdu chytří, jak jsem zjistil tuhle v noci. Kráčel jsem chodbou směrem do své ložnice, když vtom se vedle mě objevila postava a po chvíli zmizela. Hned mi na ní něco nesedělo, ale až pod peřinou mi to došlo. Nebyla vidět v zrcadle!
Právě to je nejspíš ten hlavní důvod, proč zrcadla pokrývají všechny hradní stěny. Kam jinam ostatně duchové patří víc, než na hrad? Tentokrát ale uspořádáme hon a jedno takové strašidlo chytneme. Už jsme nakoupili prostěradla, budeme tedy vypadat úplně jako oni. Nebude pak vůbec jednoduché je rozlišit od lidí. A právě tady přichází na scénu desková hra Spiegel Spukschloss od vydavatelství Drei Magier Spiele. Autory jsou Thomas Daum a Violetta Leitner, hravými ilustracemi propůjčil celému obsahu život Rolf Vogt. A na našem trhu lze hru koupit zásluhou firmy Svět her.
Na dětskou hru velká (ale jinak standardní čtvercová) krabice jde ve stopách předchozí hry tohoto vydavatelství, Magického labyrintu (recenze). I tentokrát se stane krabice nedílnou součástí herního zážitku, ale to nejdříve musíme projít kolem duchů hlídajících na víku. Stojí tam se svíčkami v rukou a tváří se, jako by vůbec duchy nebyli.
Uvnitř všechno zakrývá herní plán, který má téměř totožné rozměry, jako krabice samotná. Na něm najdeme místnost s vyvýšeným (pouze na ilustraci) místem uprostřed. Mnohem zajímavější jsou otvory, které v něm po celé ploše najdeme. První je přímo ve středu, zatímco další čtyři jsou po obvodu hned vedle chodníčku vedoucího dokola. Uvnitř vidíme nějaké podivné plastové komponenty – to jsou zrcadla!
Abychom ale měli koho odhalovat, musíme duchy najít. Jsou schovaní v jedné z přihrádek pod plánem, společně s hromádkou kartonových žetonů. Tyto malé dílky představují žetony svíček, symboly pro hráče a také předměty stojící před zrcadlem. Větší součástí je ozubené kolo a také druhé kolečko znázorňující tu již zmíněnou plošinu. Z plastů jsou pak vyrobeny stojánky a samotné svíčky.
Na začátku partie hráči vyjmou ze dna krabice všechny komponenty a znovu ji přikryjí herním plánem. Pak přijde hvězdná chvíle ozubeného kolečka, které se s pomocí jednoho z účastníků otočí kolem středového kolíku a pohne s mechanismem uvnitř. Díky tomu jako kouzlem vyjedou ze čtyř otvorů v plánu zešikmená zrcadla.
Role ozubeného kola končí a na jeho místo položí hráči o kapku větší kolečko. To má na čtyřech místech po obvodu škvíry, do kterých hráči zasunou plastové stojánky a do nich zase předměty – knihovnu či brnění. Potom je třeba konečně vzít do ruky všechny čtyři duchy, zasunout jim do rukou svíčky tak, že barevná tyčinka není vidět a poté je zamíchat. Nikdo nesmí poznat, který je který. Figurky pak hráči rozestaví na plán na libovolné červené pole a kolem nich na kulaté pozice rozloží náhodně žetony svíček.
Jakmile každý ze soupeřů dostane do ruky jednu z destiček úkolu se stínem, který vydává jeho svíčka, partie může začít. Vezme si kostku (ano, ve hře je i kostka, i když jsme vám to zapomněli říct) a hodí s ní. V případě, že mu padne číselný výsledek, může s libovolným duchem posunout po nebo proti směru hodinových ručiček. To vše dělá ve snaze zastavit na místě, které sousedí s žetonem svíčky vrhající stejný stín, jako má na svém úkolníčku. Pokud úspěšně takový žeton najde, může si jej vzít k sobě.
Často ale hráči na kostce hodí také jednoho z trojice duchů. V takové situaci mají konečně možnost podrobit duchy pobíhající po hradě testu. Pouze jeden z nich je opravdový a není vidět v zrcadle! Hráč tedy vezme jednu z figurek, nedívá se na její podstavec a zasune ji do středového otvoru. Nyní stačí s duchem pootočit. Pokud hráči vidí ducha v zrcadle, je falešný. Všichni se mohou podívat na odraz svíčky v zrcadle, a tak si zapamatovat, který duch není ten pravý.
Pokud ale uprostřed stojí to opravdové strašidlo, hráči jej neuvidí v zrcadle. Ta totiž při otáčení středem zajedou zpět do otvorů dřív, než by se takový duch v jejich odraze objevil. Ani to ale nic neznamená. Naopak hráč ani nesmí zjistit barvu svíčky takové figurky, jen ji vrátí zpět na trasu, i když všichni vědí, že právě tento duch je pravý.
Místo hledání může hráč také na tento hozený symbol hrát stejně. Využije tak žolíka a tím lze figurku postavit na libovolné políčko plánu. Z něj může sebrat žeton, pokud jej potřebuje. Tak partie pokračuje sbíráním svíček a odhalováním duchů.
Teprve ve chvíli, kdy se někomu podaří nasbírat všechny čtyři stíny svého tvaru, může vyrazit na ten finální hon. Ve skutečnosti právě ve chvíli, kdy hráč sebere čtvrtý žeton, musí se pokusit identitu ducha odhalit. Teď ale nestačí vzít správnou figurku a dokázat jejím otočením ve středu, že v zrcadle není vidět. K vítězství hráč musí znát také barvu její svíčky! Teprve v ten moment může začít slavit.
Spiegel Spukschloss je krásná dětská hra, ve které hrají hlavní roli zrcadla. Nikdy jsme se netajili tím, že máme pro podobné nápady slabost, jak jsme dokázali nejen v již zmiňovaném Magickém labyrintu, ale třeba i v recenzi hry Mimikri (recenze).
I tato hra vyniká jedinečným a skvělým nápadem. Mechanismus, při kterém zrcadla zajíždí jen na jednu figurku je jednoduchý, ale ten nápad je třeba patřičně ocenit. Jeho zásluhou totiž je hra pro děti nižšího věku opravdovým zážitkem. Každé otočení figurkou a napětí, jak to dopadne, je doprovázeno výkřiky očekávání.
Pohyb duchů je sice řízen náhodou, ale hráč vždy může pohybovat libovolnou z figurek. Ve skutečnosti tak má mnoho možností a vše má víceméně pod svojí kontrolou.
Pravidlo, že hráč musí okamžitě po nasbírání čtvrtého žetonu zkusit své štěstí, je nekompromisní. Právě ono je na vině, že hra je trochu pomalejší a taktičtější. Hráči se snaží mít jistotu, že opravdu znají správnou identitu ducha. Tu si musí pamatovat v tom zmatku, jak se duchové neustále přesouvají, mizí a zase objevují na jiných místech plánu (po zrcadlovém testu).
Jenže to stále není všechno, protože hráči současně musí také vydedukovat, kterou svíčku má ten pravý duch v ruce. Postupně si jednu barvu za druhou mohou odškrtávat, jak ji oni sami i jejich soupeři postupně odhalují.
Hra má krásný spád a je důležité dávat pozor i v průběhu tahu protivníka. Samotný průběh není nijak vázaný na počet účastníků. Partie jako taková trvá rozumných třicet minut. Na ty úplně nejmenší hráče to může být příliš, ale protože je všechno akční a plné napětí, ani tak není problém, aby děti udržely pozornost.
Co zaslouží opravdové uznání je zpracování celé hry. Plastové figurky duchů, jejich malé svíčky i zrcadla. Všechno je precizní. A to všechno dotváří ještě krásné a hravé ilustrace, které přetékají i do pravidel. Ty sice nejsou v češtině, ale hra je natolik jednoduchá, že se ji zajisté rodiče naučí i z cizího jazyka.
Spiegel Spukschloss je další ukázkou toho, jak mohou být dětské hry opravdu hravé a nové. Tahle přináší do našeho světa ducha, kterého jen tak snadno nepoznáme. Musíme si o jeho identitu zahrát. A ta hra je až průhledně zábavná!
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Thomas Daum, Violetta Leitner |
| Ilustrace | Rolf Vogt |
| Vydavatel | Drei Magier Spiele, Playroom Entertainment |
| Rok vydání | 2012 |
| Počet hráčů | 2 - 4 |
| Herní doba | 30 |
| Minimální věk | 6 and up |
| Kategorie | Children's Game, Deduction, Memory |
| Mechanismy | Memory, Roll / Spin and Move, Set Collection |
| Rodina | Creatures: Ghosts |
| Alternativní názvy | Castello degli specchi, Miroir du Château Hanté, Spiegel Spukschloss, Spiegelspookkasteel, Spooky Mirror Castle |
Více o hře.
+ elegantní zapojení zrcadel
+ jednoduché i pro menší děti
+ paměť i dedukce
+ je třeba sledovat i tahy protihráčů
+ zpracování
- pro dospělé jednoduché
