Recenze: Quoridor – závod napříč bludištěm

Bludiště nás provází na každém kroku a nejsou to jen pohádkové labyrinty z Harryho Pottera nebo z příběhu o Minotaurovi, ačkoliv na ty si vzpomeneme mnohem raději, než na ty ostatní. Klikaté jsou však i naše každodenní cesty městem a bludištěm chodeb procházíme dokonce i doma, ať už bydlíme v domě nebo v bytě.

Většina cest se zdá být na počátku velice přímá a jednoduchá, ale teprve až dojdeme na její konec, zjistíme, jak moc jsme museli k dosažení cíle kličkovat a vyhýbat se různým nečekaným překážkám. Ty se totiž objevují až s postupujícím časem. A právě na tomto principu je založena i hra Quoridor od francouzské firmy Gigamic, kterou u nás distribuuje Billard Centrum.

Autorem hry je Mirko Marchesi, který v ní využil svůj dřívější princip ze hry Blockade vydané roku 1975. Quoridor se objevil v prodeji o 22 let později, tedy v roce 1997 a od té doby neztratil nic na svojí přitažlivosti a hravosti. Kromě klasické verze existuje také přenosný Quoridor mini, který je zhruba o třetinu menší a je vhodnější pro cestování.

Tmavá krabice s velkým nadpisem Quoridor si na nic nehraje a už první dojem dává jasně najevo, že se bude jednat o abstraktní logickou hru. Na obalu totiž nenaleznete žádný hravý kreslený motiv, ale pouze pěkně nasvícenou situaci přímo z partie. Tím však krabice neztrácí nijak na své lákavosti, a co pak teprve její obsah.

Uvnitř se totiž kromě návodu ve více než dvaceti jazycích skrývá především velká a masivní dřevěná hrací deska. Plocha je rozdělena na devět krát devět čtverečků a na dvou protějších stranách má navíc drážky, které budou v průběhu hry sloužit soupeřům jako zásobníky při tvorbě bludiště.

V černém látkovém pytlíku jsou pak schované zbylé dřevěné komponenty, které zastupuje 22 dřevěných překážek a čtyři různobarevné figurky pro hráče. Sáček zde ovšem plní pouze funkci uskladnění, protože ve hře neexistuje žádný náhodný vliv (tedy žádné tahání z pytlíku) a vše je pouze o schopnostech hráčů.

Příprava zahrnuje jednoduché zasunutí dvaceti dřevěných překážek do zásobníků na hrací ploše. Každý ze soupeřů dostane tedy deset (respektive pět ve hře pro čtyři) z nich, které může podle své libosti ve hře použít. Jejich barva není nijak určená, protože pro samotnou hru to nemá žádný význam. Všichni soupeři pak postaví figurku zvolené barvy na prostřední políčko první řady.

Úkol hráčů je naprosto jednoduchý: dostat se na druhou stranu hrací plochy dříve, než všichni ostatní soupeři. Této jednoduchosti odpovídají také pravidla, které jsou v češtině vysvětleny stručně na jediné stránce formátu A6. Samozřejmě první pohled klame a ve skutečnosti se jedná o trnitou cestu plnou překážek, které vám připraví vaši soupeři.

Ve svém tahu má hráč na výběr ze dvou jednoduchých možností, mezi kterými je však velice těžké se rozhodnout. Buď může pohnout svojí figurkou o jedno políčko ve čtyřech klasických směrech, nebo může využít překážku ze své zásoby a zablokovat tak postup protivníka. Blokování je samozřejmě velice lákavé, ale hráči nesmí zapomínat, že vyhrají pouze, pokud budou postupovat kupředu.

Překážky sahají přes dvě políčka hracího plánu a je možné je umisťovat horizontálně i vertikálně a vytvářet tak třeba slepé uličky. Pokud se figurky na svojí cestě potkají, nemusí se navzájem obcházet, ale hráč na tahu může soupeřovu figurku přeskočit a tím ušetřit jedno políčko pohybu.

Omezení pokládání překážek je pouze jedno – nesmíte soupeři zablokovat jeho cestu na druhou stranu úplně. Musíte mu ponechat vždy alespoň jednu trasu k cíli. Hráč, který se ocitne na protější straně první, se stává vítězem. I kdyby hru ukončil začínající hráč, tak se rozehraný tah nedohrává, což může vzbudit dojem, že zahajující hráč má při partii jistou výhodu.

Ovšem pokud by se hráči vydali proti sobě bez stavění překážek tou nejpřímější cestou, pak souboj vyhraje paradoxně hráč, který na počátku táhnul až jako druhý. Může za to pravidlo o přeskakování figurek, které mu ušetří jedno políčko. Ovšem v taktičtější partii se stavěním překážek má drobnou výhodu zahajující hráč, protože je vždy takzvaně o krok napřed. Alespoň to tak na zúčastněné hráče působí, proto doporučujeme vždy udělit první tah slabšímu soupeři nebo si zahrát více partií, aby se situace vyrovnala. Můžete zvolit třeba pravidlo náhlé smrti, které určuje, že celý souboj vyhrává ten, komu se podaří jako prvnímu zvítězit z pozice druhého hráče.

V partii je neustále přítomný velký podíl nejistoty a nervozity, protože cesta, kterou se se svojí figurkou ubíráte, se snadno může stát slepou, za což hráč zaplatí vysokou cenu. Musí se totiž vrátit zpět a vydat se jinou trasou, což ho stojí velké množství času. Proto je nejdůležitější věnovat pozornost správnému výběru trasy.

Mohlo by Vás zajímat

4

pro začátečníkyrecenzestrategická

Recenze: Yamatai – co vše uděláte pro královnin úsměv?

Hraní Quoridoru je omezené pouze na dva nebo čtyři soupeře, v lichém počtu si jednu partii nezahrajete a budete se muset střídat. Ve čtyřech samozřejmě vznikne na hrací ploše trochu větší zmatek, ale zato lze lépe využívat přeskakování figurek. Taktičtější a zajímavější je však hra jistě ve dvou hráčích a souboj ve více účastnících působí spíše jako doplněk pro zabavení.

Každý souboj je hodně napínavý a zažijete v něm hromadu vzájemného popichování. Samozřejmě nic nenaštve víc, když vám soupeř vhodně zahranou překážkou zablokuje cestu a vy se musíte vracet kus zpátky nebo ji složitě obcházet. Vypotřebujete na to spoustu drahocenných tahů a zároveň ještě musíte brzdit jeho postup.

Velkým plusem celé hry je délka trvání jedné partie, která se ve většině případů bez problémů směstná do kratičké čtvrthodinky. Ani pokročilí hráči díky omezené zásobě překážek nemohou déle zdržovat a dlouhé přemýšlení se sem také příliš nehodí. Všechno tedy odsýpá přesně tak, jak má a není čas na nudu nebo čekání na tah protivníka.

Quoridor hráče zaujal a inspiroval tak, že svoje figurky doslova oživují – dávají jim očička, aby vypadaly jako opravdové postavy. Pro děti pak autor v roce 2004 připravil tematickou variantu s názvem Quoridor Kid, ve které hrají hlavní roli myši snažící dostat se na druhou stranu. Vážné barvy zde nahradil mnohem veselejší fialovou a žlutou, takže je varianta pro děti mnohem zajímavější.

Když už mluvíme o dětech, tak klasický Quoridor je doporučen již od šesti let, což je u logické hry poměrně neobvyklé číslo. Ovšem v podstatě nevidíme důvod, proč by i malé děti nemohly u Quoridoru zažít legraci, ačkoliv nebudou využívat všechny strategické možnosti, a proto s doporučením souhlasíme.

Quoridor je úplným opakem tematicky zaměřeného simulátoru prodejce koberců Marrakech, který sází hodně na vizuální dojem. Naopak u Quoridoru budete jeho kouzlo muset objevit pod slupkou bezchybného, ale čistě řemeslného dřevěného zpracování. Ovšem pokud se vám to podaří, hra se vám odmění opravdu neobvyklým soupeřivým zážitkem.

V Quoridoru se setkává jednoduchý princip s opravdu variabilní a napínavou zábavou, která je pokaždé jiná. Někomu se může zdát příliš strohý a abstraktní, ale není to až tak docela pravda. V první partii si budete myslet, že hrajete šachy, ale jak budou ubíhat další, budete se více bavit a smát a soupeření brát méně vážně. Ale ať k desce přisednete s jakýmkoliv úmyslem, určitě prověří vaše nervy, trpělivost i myšlení.

Recenze: Quoridor – závod napříč bludištěm

Klady:

+ dřevěné zpracování
+ kvalitní hrací plán
+ rychlá partie
+ náhradní destičky
+ varianta i pro čtyři hráče
+ jednoduchá logická zábava
+ při hře zažijete legraci i napětí

Zápory:

- začínající hráč má mírnou výhodu
- ve čtyřech trochu chaotické

4