Když šli dva znepřátelené tábory do boje proti sobě, vždy měli nějaký cíl, který chtěli dobít. Muselo to být vždy něco důležitého? Ne. Mnoho bitev se odehrálo kvůli zbytečným důvodům a malicherným záminkám, které odporovaly zdravému rozumu.
Ve svých řadách měly armády nespočet různých vojenských povolání a hodností od špióna až po maršála. I ten samotný se občas účastnil bitvy. Ale bez ohledu na důvody a složení armád byl vždy na poli jen jeden vítěz a jeden poražený.
Hra Maršál a špión se snaží ztvárnit právě jednu takovou bitvu a to velice netradičním způsobem. Na krabici najdete logo firmy DinoToys, která je nejen distributorem, ale také vydavatelem této hry. Přesto její původ není český, ale sahá hluboko do minulosti.
Vychází totiž ze staré indické hry Džungle, ve které o nadvládu nad lesem bojují zvířata. Na rozdíl od ní nezná protivník hodnoty jednotlivých kamenů a do hry je tak přidána určitá míra náhody. V zahraničí hru znají jako Stratego, které vyšlo již v třicátých letech dvacátého století.
První česká verze se objevila na trhu už v 80. letech minulého století, kdy je v edici PaN (Papír a Nápad) vydala firma JAVOZ z Jablonce na Nisou. V roce 2007 pak vyšla nová verze, kterou se dnes budeme dále zabývat a kterou vydává firma DinoToys.
A proč právě Maršál a špión? Protože právě tito dva vojáci představují protipóly sil v armádě – maršál má téměř neomezenou sílu a všechno řídí, zatímco špión je rychlý, ale není v boji příliš zdatný. Navíc mu chybí jakákoliv výzbroj. Přesto je právě špión jedinou hrozbou pro maršála a jedině on jej může svými schopnostmi vyřadit z boje a zajmout.
Ale než se tak bude moci stát, nejdříve je třeba připravit bojiště. Na hrací plán složený ze čtverečků každý hráč rozmístí svoje vojáky. Každá z armád (modrá i červená) čítá stejnou sílu čtyřiceti bojovníků, kteří mají však několik šarží a povolání. Je pouze na hráči, jak své podřízené rozestaví, ale zároveň na tom výrazně závisí výsledek celé bitvy, podobně jako ve skutečnosti.
Ze všeho nejdůležitějším majetkem obou stran není ani maršál (ač by si to leckterý maršál určitě myslel), ani špion, ale prapor. Pokud se některé ze znepřátelených stran podaří ukořistit prapor soupeře, hra okamžitě končí bezpodmínečnou kapitulací. Proto je důležité schovat vlajku na takové místo, kde by ji soupeř nečekal a také ji dobře ochránit, tedy obklopit muži s velkými svaly a nastraženými pastmi.
Jakmile mají oba soupeři připravené čtyři řady svého vojska a rozestavené podle svých představ, může začít samotná bitva. Důležité je, že hodnoty jednotlivých kamenů vidí vždy jen generál dané strany a soupeř může pouze hádat, jaká figurka se tam ukrývá. Na tom je založený celý princip hry, a proto je souboj v Maršálu a špionovi tak napínavý.
Ve hře narazíte celkem na jedenáct typů kamene, z nichž o dvou nepohyblivých jsme již mluvili. S praporem ani s bombou nemůžete utéct na jiné místo a tam, kam je zasadíte na začátku partie, tam také zůstanou až do vašeho vítězství nebo prohry.
Ostatních devět druhů kamenů představuje jednotlivé hodnosti a povolání v armádě. Všemu samozřejmě velí již zmiňovaný maršál, pod kterým slouží generál. V poli velí kapitáni a jejich podřízení kadeti a kaprálové. O podporu se starají střelci a o odhalení strategie soupeře průzkumníci. Minéři jako jediní vás ochrání před nástrahami v zemi a pouze špion, ačkoliv je ze všech nejslabší, si může troufnout na maršála druhé strany a vyřadit jej z boje, když začne decimovat vaše řady.
Toto pořadí také chronologicky odpovídá síle jednotlivých vojenských jednotek. Zmiňované povolání totiž nemají ve hře žádnou úlohu, všechny kameny mohou chodit stejným způsobem (do všech devíti stran), ale útočit mohou pouze ve směrech kolmých. Žádná figurka, ani průzkumník, se nepohybuje rychleji, protože pak by soupeř snadno odhalil jejich identitu.
K zásadní situaci dojde, když na sebe narazí dva jinak zbarvené kameny a dojde k souboji o konkrétní políčko. Útočník má právo podívat se na hodnotu napadeného kamene, a pokud je vyšší, pak se obránce jeho hodnotu nedozví a útok může v příštím kole pokračovat. Obránce bude pouze vědět, že je jeho hodnota vyšší než právě vyřazený kámen. V opačném případě vypadává ze hry útočník a v případě remízy se skolí protivníci navzájem a vyřazeni jsou oba.
Miny vyřadí ze hry jakýkoliv kámen kromě minéra a navíc zůstanou odjištěné na pozici i nadále, takže mohou způsobit další škody. Hra končí ve chvíli, kdy se podaří některému ze soupeřů odhalit a ukořistit soupeřovu vlajku.
I když je hra již zdánlivě rozhodnutá, stále nemusí skončit nutně vítězstvím silnějšího. Pokud totiž druhá strana přijde o všechny své pohyblivé bojovníky (tedy s výjimkou min a praporu), pak musí být na bojišti vyhlášena remíza.
U Maršála a špiona je nejzajímavější opravdu úctyhodné množství kamenů, se kterým se budete na hracím plánu potýkat. Je pak velice těžké zapamatovat si přesnou lokalitu soupeřových vojáků, u kterých již víte nebo tušíte hodnotu. Často se spletete i v místě, kde leží mina a šlápnete na ni znovu, což může mnohé z hráčů upřímně rozčílit.
Bohužel protože je ve hře hromada vojáků, jejich rozestavení je těžká práce i pro zkušeného generála. V každé partii se musíte snažit rozestavení měnit, aby vaši strategii soupeř snadno neprokouknul. Právě proto budete nejspíš přemýšlet nad umístěním každé figurky a příprava partie tak zabere poměrně dlouhou dobu.
Zpracování hry je kvalitní, figurky bez problémů drží ve stojáncích. Hrací plán má na sobě pěkné detaily a oba hráči mají na jeho krajích pěkný přehled všech hodností seřazených podle síly, což je velice důležité. Některé hodnosti se totiž snadno pletou, především pak kapitán, kaprál a kadet.
Ve hře je poměrně velký vliv náhody, protože ve většině situací netušíte, do čeho se se svým vojákem ženete. Jediné, o čem můžete rozhodnout, je jeho hodnost, kterou jste ochotní obětovat. Někdo se tak vydá na průzkum rovnou s generálem (a narazí většinou na minu) a druhý bude takticky čekat a vysílat slabší jednotky. Záleží pouze na pojetí hry.
A právě v tom je největší kouzlo Maršála a špióna. Ta možnost postupovat svým kamenem a vyřazovat jednotky soupeře, aniž by ten přesně věděl, co za nebezpečí se na něj řítí, to bude určitě spoustu hráčů bavit.
Konec může nastat velmi záhy, ale také může být nepříjemně protahovaný. Pokud někdo má velké štěstí, může se mu podařit odhalit prapor téměř ihned, zatímco jindy se hráči dlouze honí po plánu a neúprosné bitvy trvají i hodinu.
Hra je podle vydavatele vhodná pro děti již od osmi let, což můžeme potvrdit. Děti bude bavit, především pak kluky díky válečné tematice.
Ve hře je poměrně velký prostor pro blafování a matení soupeře, takže lze často nalákat některou soupeřovu figurku do pasti nebo minového pole.
S hrou podobnou Maršálovi a špionovi jste se mohli setkat také v programu ICQ, který ji podporoval pro hru dvou hráčů online. Měli jste zde méně figurek i možností, ale pokud vás hra bavila tam, bude pro vás i Maršál a špion.
Fanoušek hry Jan z Jihlavy doporučuje všem na serveru hrajeme.cz variantu, ve které se jeden tah hráče nesestává z jednoho pohybu vojáka, ale hned ze dvou. To přináší do hry další napínavý náboj a zcela mění taktiku, se kterou ke hře budete přistupovat.
Maršál a špion je hra s jednoduchými pravidly, která se nesnaží překvapit žádnou hlubokou strategií nebo myšlenkou. Přesto se jí daří poměrně solidně pobavit dva soupeřící hráče. Pokud rádi děláte tajnosti a popocházíte figurkami po plánu, pak možná zaujme i vás.
+ jednoduchá pravidla
+ napínavé
+ špión porazí maršála
+ pro děti od 8 let
+ možnost blafovat
- velký vliv náhody
- nižší originalita
Velky vliv nahody?
Clovek by rekl, ze +- stejny jako v sachach.
Velký vliv náhody, protože tady se hraje s jednotkami zakrytými před soupeřem. Naopak v šachu hráči vědí vždy, která figurka je která..
Neřekl bych, že je zde velký vliv náhody. Strategie, úvodní rozmístění, paměť, operativní myšlení, předvídavost a určitá míra umění blafovat-předstírání. To jsou atributy dobrého hráče této hry. Takřka v jakékoliv karetní hře najdu silnější prvek náhody než zde. S šachem bych tuto hru však zdaleka nesrovnával. Nesrovnatelné.
Ještě dost podstatný prvek této hry. Hráči musí hrát poctivě a přiznávat jednoznačně a neomylně sílu svých figur. Zkušený hráč si dokáže v průběhu hry rychle ověřit, zda-li soupeř podváděl či nikoliv. Hrával jsem tuto hru jako kluk v 90.letech s první verzí (pravidla a figury jsou stále totožné) a byl jsem z ní nadšen. Opravdu mohu vřele doporučit.
dobry den kde bych tuto hru koupila dekuji