Recenze: Ticket to Ride – vaši jízdenku, prosím!

Tenkrát se odehrával souboj stavitelů železničních tratí, v jejichž stopách se vydá i váš soutěživý duch. Příběhu, který vás má do této vzdálené éry převést, vévodí jméno Philease Fogga, kterého spíše budete znát pod počeštěným křestním jménem Willy. V jeho dobrodružných stopách (na počest tomu, co dokázal) se vydává pět přátel 28 let poté na méně velkolepou cestu. Uzavírají sázku, kdo z nich projede za jeden týden více měst v Severní Americe. Lokomotivy se rozjíždí do všech stran a závod může začít.

V roce 2004, kdy vyšla první verze Ticket to Ride, způsobila hra malé deskové pozdvižení. To pokračovalo i v dalších letech, jak byla lokalizována do dalších jazyků a sbírala jeden triumf za druhým: postupně se stala Spiel des Jahres v Německu (2004), nejlepší hrou ve Španělsku a severských zemích (2005) a hrou roku v České republice (2006). Celkem získala jedenáct vavřínů a další tři nominace v oceněních deskových her po celém světě (dokonce až v Japonsku).

Veškerá výbava nutná pro hru je schována v kvalitní a dobře rozvržené krabici, kde nehrozí, že by se vám něco pomíchalo či znesnadnilo přípravu hry. Jediným rozladěním při prvotním rozbalení mohou tak být málo detailní a uniformně stejné plastové vagónky, jejichž kvalita neodpovídá představám vzbuzovaným velkolepostí balení, ačkoliv při počtu 240 vagónků v krabici (45 každé barvy + 3×5 náhradních) je asi nemožné při stávající (už tak celkem vysoké) ceně vyrobit detailnější modely. Zvlášť při pohledu na karty, které obsahují devět různých, pěkně prokreslených typů vagónků, zamrzí tato skutečnost ještě víc. Možná to někdy napraví nějaká deluxe verze a možná jsem jen ovlivněný nedávným zážitkem z recenze Wings of War. Naopak kvalita herní desky i karet je více než solidní, stejně jako její přehledné grafické zpracování.

Pravidla jsou popsána jednoduše a názorně na dvou A4 stranách, doprovázena bohatými a líbivými ilustracemi. Elegance hry a její oblíbenost často přímo souvisí s jednoduchostí pravidel, což potvrzuje i hra od výrobce Days of Wonder. Snadno pochopitelné principy vám přejdou do krve již při první hře a to se netýká jen dospělých, ale i menších dětí. Stanovená věková hranice je naprosto dostačující a osmileté dítě by si mělo užít při propojování měst dostatek zábavy, ačkoliv strategie a nutnost tajit mu svoje vylosovaná města budete cítit jen těžko.

Na počátku hry se ocitnete v roli stavitele, který dostane (vylosuje si) zadaný úkol. Tím je vždy spojení nějakých dvou měst na kvalitně zpracované mapě USA s mírným přesahem do Kanady. Jednotlivé metropole (celkem 36) spojují různé dlouhé a rozličně barevné trasy. Zadání dostanete vlastně celkem tři a je pouze na vás, jestli se pokusíte splnit všechny, nebo jeden libovolný vrátíte. Samozřejmě se zde mísí úkoly jednodušší s cíly obtížnými, jako například spojit západní pobřeží s východním. Obvykle si pak vyhlédnete nejvýhodnější cestu po mapě, kterou by se daly koleje vést a začnete tuto vizi realizovat.

K tomu má k dispozici každý stavitel má 45 vagónků svojí barvy, jež postupně umisťuje na „koleje“. V rámci jednoho kola si pak může vybrat z následujících akcí – líznout si dvě karty vagónků, spojit dvě sousední města, nebo si přibrat další úkoly (dobere si tři, z nichž si musí jednu ponechat).

Každý úsek trati je zpracován určitou barvou, kterou musíte při stavbě respektovat. Abyste úsek obsadili svými vozíky, musíte vlastnit dostatečný počet karet shodných s barvou, jakou má vámi vyhlédnutá trasa. Narazíte i na spojnice šedé, které můžete zaplnit za pomoci libovolné sady stejnobarevných karet.

Za každý splněný úkol (či položenou trať) inkasujete body podle jeho obtížnosti (bodové ohodnocení je uvedeno na kartičce), ale pokud úkol do konce hry nesplníte, stejný počet se vám odečte. Aktuální stav je skvěle vidět díky počítadlu, které se táhne kolem celé mapy a na němž si každý posouvá svoji barevnou figurku.

Jenže ke spojení sousedních dvou měst, potřebujete držet v ruce dostatečný počet karet té barvy, pomocí níž je trať znázorněna. Za každá vagónky spojená města dostanete jeden až patnáct bodů v závislosti na délce – nejkratší trať čítá jeden, nejdelší šest vagónků.

Na hře se mi moc líbí, že až do závěrečného sečtení bodů za úkoly (ty jsou až do konce hry tajné a skryté očím protihráčů) nemůžete příliš odhadovat stav hry ani jejího vítěze. A že bývají souboje o nejlepšího strojvedoucího těsné, jsme se přesvědčili při našich testovacích hrách mnohokrát.

Nejsnazší je pochopitelně hra ve dvou, kdy málokdy dochází ke křížení či zabrání vaší trasy soupeřem. Pro začátky nebo hru s menšími dětmi je tento způsob alespoň zpočátku ideální. S přibývajícím počtem hráčů začíná přituhovat, zablokované tratě již nelze tak snadno objíždět, a ani skutečnost, že některá města mají dvě souběžné koleje, nepomáhá. Nemusím snad ani zdůrazňovat, že teprve tady se projeví síla celé hry a vyniknou její nejzábavnější prvky.

Mohlo by Vás zajímat

4

karetnípro začátečníkyrecenze

Recenze: Doomworks – pekelné stroje ničení

Jedinou věcí, která narušuje plynulý běh hry je fakt, že minimálně jednou za hru dojde k situaci, kdy je nutné zamíchat balíček s odloženými kartami. To by samo o sobě nebyl žádný problém, ale protože se vagónky odkládají po skupinách stejných barev, je tohle míchání často zdlouhavé.

Vlastník hry se může zaregistrovat na internetových stránkách výrobce, kde jsou mu slibována různá rozšíření standardní hry. Bohužel v březnu 2009 byly provedeny v registraci změny, které uživateli přiznají 10% slevy, ale přístup k vylepšením dostane až po zaplacení určitého poplatku. Jediným vylepšením, ke kterému se dostanete zdarma je rozšíření Mystery Train, které nabízí nové čtyři karty s úkoly a především karty charakterů. Jejich posláním je přidat do hry další variabilitu a soupeření, což se jim úspěšně daří.

Přesto jsou na jinde Internetu dostupné uživateli vytvořené mapy, případně rozšiřující pravidla. Z nich je asi nejzajímavější modifikace pro hru jednoho hráče. Při hraní této úpravy se soupeř řídí podle předem daného algoritmu: když -> pak / jinak. Jedná se o zajímavou změnu a dobrou zábavu, pokud zrovna nemáte po ruce živého soupeře. Druhou variantou, po které asi sáhne více uživatelů, je možnost po registraci soupeřit v online hře naprogramované podle této deskovky. Veškerá vylepšení (i oficiální web) jsou však cizojazyčná, což je pro mnoho českých hráčů diskvalifikací.

Kromě základní verze, o které se dnes bavíme, vyšly ve světě oficiálně také různé modifikace a rozšíření. Ze samostatných her jsou fanoušky nejlépe hodnoceny varianty Ticket to Ride: Europe a Ticket to Ride: Märklin Edition, ale existuje například i karetní verze. Každá obsahuje trochu jinou implementaci pravidel. Rozšíření, kromě již zmiňovaného volně stažitelného Mystery Train, tvoří další tři hry, které nabízí nové karty, úkoly, ale i mapy. Blíže se na některou z nich možná podíváme někdy v budoucnosti v samostatném článku.

Ticket to Ride představuje vysoce hratelnou esenci nejen pro milovníky vláčků, vagónků a lokomotiv, ale pro každého, kdo má rád dobrou zábavu a deskové hry. Její koupě je povinností pro každou rodinu, protože se její partie stanou díky snadnému zaškolení nových hráčů vítaným zpestřením dlouhých zimních večerů.

Související odkazy:
Ke stažení: Ticket to Ride
Desková hra dětskýma očima: Ticket to Ride

Recenze: Ticket to Ride – vaši jízdenku, prosím!

Klady:

+ kvalitní herní deska
+ jednoduchá pravidla
+ zábavné ve všech počtech hráčů
+ skvělá hratelnost

Zápory:

- vyšší cena
- provedení vagónků
- problematické míchání karet

4