Každý den začíná úplně od začátku. Jako by někdo přes noc přestavěl celý náš penzion. Najednou mi připadá, že ta chodba tu ještě včera nebyla a jiná tu zase chybí. Vím už ale moc dobře, že to je jen moje paměť, která si se mnou hraje. Snaží se mi zabránit v návštěvě světa za oknem. Podobně, jako hlídači a sestřičky. Všichni jsou to moje nepřátelé!
Ve hře Bedpans and Broomsticks na sebe narazí právě tyto dvě skupinky, které žijí uvnitř domova důchodů: staří lidé a ti, kteří se o ně starají. Autorem hry je Fréderic Moyersoen známý například pro svého skvělého Ninja: Legend of the Scorpion Clan. Tentokrát představil novinku pod záštitou společnosti Mayfair Games a to v roce 2014 s ilustracemi Jacoba Chabota a Jareda Blanda.
Červená krabice vypadá jako výjev z nějaké bláznivé kung-fu hry, ve které stařík plný energie stojí proti zamračené zdravotní sestře. Uvnitř se ale ukrývá hra, kterou byste asi těžko čekali, ať už podle obrázku tak podle názvu. Čeká na nás v první řadě hromada (21 kusů) velkých map, které dohromady poskládají mapu domova důchodců. Jsou rozděleny na políčka a najdeme mezi nimi i výtah a východ.
Tyto masivní jednostranné kartonové desky o délce jedné strany větší než deset centimetrů dělají na počátku všeho společnost v arších mnohem menším komponentám. Jsou zde desky důchodců, osmačtyřicet dílků předmětů, ale také samotné žetony představující postavičky. A to nejen už zmiňované staříky a stařenky. Nechybí totiž ani doktor a ošetřovatelé. A ještě dílky dveří. Kromě kartonu na hráče vlastně nic nečeká, jen trocha těch kostek (tři), pravidla a také plastové stojánky.
Na začátku partie hráči připraví desky, ze kterých se bude postupně skládat aktuální vize domova důchodců. Do středu stolu položí startovní desku s pokojem a čtyřmi postelemi. Hráči je zabydlí svými zvolenými postavami, od kterých současně dostanou jejich herní desky a jeden náhodný předmět. Mezi deskami mapy je třeba najít čtyři výtahy a tři východy a položit je stranou. Zbytek je zamíchán a vezme si jej hráč, který dostal roli dozorce. No vidíte, úplně bychom vám zapomněli říct, že tu hráči proti sobě budou stát na obou stranách barikády, jako by na nás už ta senilita taky trochu působila.
V průběhu partie se důchodci kolébají po prostředí domova. Vždy jim k tomu pomáhají dvě kostky, kterými mohou na začátku svého tahu hodit. Tím získají určitý počet pohybových bodů (součet dvou nižších hodnot ze tří) a mohou se tak přemisťovat někdy rychleji a někdy pomaleji. Jakmile každý odehraje jeden ze svých tahů, dostane svoji šanci hráč dozorců a aktivuje celkem tři postavy.
Dědoušci a babičky postupně objevují prostor svojí léčebny. Jakmile se objeví v místě, odkud vidí do dosud neprozkoumané části, je třeba přiložit novou desku a to včetně případných předmětů (náhodně vylosovaných) a také hlídačů.
Naštěstí v tom stařečci nejsou sami. Každý k sobě mají kromě svého pravého žetonu také jednu návnadu, která rozptyluje hlídače a znesnadňuje jim hledání. Na první pohled není zřejmé, který žeton je pravá postava a který ne. K tomu musí strážný dojít až na místo. Pokud chytil opravdovou postavu, ta se vrací na svoji postel, odkud může začít další pokus o útěk. Návnada se vrací po odhalení na místo svého majitele a v následujících kolech bude znovu strážným motat hlavu.
Kdykoliv v průběhu svých tahů mohou hráči používat nastřádané předměty. Důchodci unesou pouze několik kousků, ale mohou si je mezi sebou předávat. Když jsou na stejné pozici, pravidla dokonce nabádají, aby této šance účastníci partie využili ke komunikaci. Ta by ale jinak probíhat příliš neměla.
Na nově položených dílcích jsou znaky východu, jejich počet ve hře naznačuje dodatečná pravidla a případné položení druhého dílku. To v případě, že se důchodci dostali už opravdu daleko a možná dokonce na dohled východu. Postupně tak s objevováním přibývají další výtahy a východy, až jednoho z nich možná nějaká stařenka dosáhne. A tak se stane vítězkou. Opačnou stranou mince je chvíle, kdy hráč v roli strážných dokáže načapat důchodce tolikrát, kolik je hráčů v partii.
Bedpans and Broomsticks je hra, která polarizuje už od úplného začátku. Od chvíle, kdy otevřete víko. Někomu připadá téma velmi originální a zábavné, zatímco další zájemci považují role senilních babiček a dědečků přinejmenším za podivné.
Jedná se o hru semi-kooperativní, ve které mohou obě strany konfliktu společně prohrát, ale vítězem se stává jen jeden. Ten, kdo uteče. Nebo hráč v roli dozorce, který má ale pocitově jednodušší roli. Především má možnost pokládat nové dílky a tím zcela zásadně ovlivňovat průběh partie. Často to má za následek opravdu těžké situace a vytváří to tlak na uprchlíky. Ten je tak silný, že dle našeho pocitu má ochranka areálu větší šanci na vítězství než dědečkové a babičky.
Upřímně řečeno, když jsem četl základní premisu a poznámku o paměti, trochu jsem doufal, že se bude rozložení pokojů opravdu měnit i v průběhu jedné partie. Každá místnost, kterou nebude mít nikdo na dohled, bude zapomenuta v nefunkční paměti a při příští návštěvě zde bude něco úplně jiného. Bohužel mapa je prostě jednou objevena a tím to končí.
Bohužel mnohem větší problém vyplývá z pravidel. Ta jsou na některých místech ne úplně jasné, ale především jsou občas v rozporu s kartami nápovědy. Podle vyjádření samotného autora k tomu došlo kvůli změnám v pravidlech, které si přál vydavatel. Zásluhou toho pak hráči nevědí, kterých pravidel by se měli držet a budou muset věřit svému zdravému rozumu. Poslední verze pravidel totiž často není ta nejlepší.
Hráči v roli uprchlíků mohou často zažít pocit beznaděje. Ovšem právě proto tu jsou po místnostech poschovávané různé předměty. Ty hru oživují a dodávají jí konečně tu šťávu a šanci postavit se dozorcům, někdy ne úplně tváří v tvář, ale minimálně klást odpor. Jednou z velkých zbraní hry je pak variabilita, která ční z náhodného rozložení mapy a hromady předmětů. Nejvíce se na ní ale podepisuje poslední stránka pravidel, která je zahlcena různými variantami, díky nimž vás tato hra jen tak neomrzí.
Podle pravidel je hra doporučena už od dvou hráčů. Ale nefunguje. Nejde tu ani tak o mechanismy, jako o důvod chybějící atmosféry. Ve dvou (i třech) většina partie ubíhá klidněji , a chybí jí to správné pošťuchování. To napraví až alespoň čtyři, nejlépe pak plný počet pěti. Výhodou je rozhodně herní doba, která tak trochu zlepšuje pocit z náhody v kostkách – ty rozhodují o pohybu a trocha smůly dokáže hráče zaříznout a poslat jeho svěřence zpět do postele.
Bedpans and Broomsticks je nadějnou hrou, ve které se utkají dva znepřátelené tábory. Vítězství nebude jednoduché. Cesta k němu je trnitá stejně, jako bude vaše k naučení této hry. Pokud se ale přes v předchozích odstavcích zmíněné nedostatky rozhodnete ji zkusit, dostanete velmi originální téma, legrační předměty a dobrý mechanismus skrytého pohybu. Bedpans and Broomsticks vás na koštěti nesvezou, ani vám nevyrazí dech, ale pobaví. Ne všechny, ale pobaví.
<br><br>
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Fréderic Moyersoen |
| Ilustrace | Jared Blando, Jacob Chabot |
| Vydavatel | Mayfair Games |
| Rok vydání | 2014 |
| Počet hráčů | 2 - 5 |
| Herní doba | 60 |
| Minimální věk | 8 and up |
| Jazyková závislost | Moderate in-game text - needs crib sheet or paste ups (2 voters) |
| Mechanismy | Roll / Spin and Move, Tile Placement, Variable Player Powers |
| Rozšíření | Bedpans & Broomsticks: Crazy Closets, Mayfair Games' Limited Edition Promo Expansion Set #10 |
Více o hře.
+ velmi variabilní
+ originalita
+ legrace
+ umí být zábavná
+ rychlá partie
- nejasná pravidla
- závislá na náhodě
- ve dvou a třech chybí hlavní složka zábavy
