Ekologie je velkým tématem posledních let. Ze všech stran se na nás valí informace o tom jak správně žít: co nejlépe a nejšetrněji k přírodě. Samozřejmě je neoddiskutovatelný fakt, že lidé svoji planetu postupně ničí a znečišťují. Není však jasné, jak moc je člověk schopen narušit pravidelný koloběh ekosystému celé Země a jestli oteplování není paradoxně jen znamením nadcházející doby ledové. A tuhle Scrat bohužel neukončí.
Ale spousta věcí je opravdu špatně. Nemluvím teď o znečišťování ovzduší, které rozhodně rádoby ekologickými auty nevyřešíme. Při jejich výrobě je spotřebováno hromada cenných kovů a materiálů, která z jejich existence dělá spíš módní trend. Realitou moderní doby jsou továrny vypouštějící chemikálie do našich pitných zásob vody, znečištění moří a přírody odpadky nebo všudypřítomný hluk. Právě ten společně s „množením“ lidské populace vytlačuje zvířata z jejich přirozených životních prostředí a kazí celou tu harmonii.
Jeden člověk s tím těžko něco udělá. Ani jedna země. Ale můžeme začínat malými krůčky, jak už to naznačil i Louis Armstrong. Právě jedním takovým krůčkem vpřed k většímu uvědomění je i hra Ekopolis, se kterou se však bohužel nesetkáte v klasických obchodech a nebudete si ji tedy moci koupit domů. A pro koho je tedy hra určena? Pro školy. Pro mládež a budoucí generaci, která může s celým tím zdánlivě nezvrátitelným vývojem ještě něco udělat.
Školy obdržely Ekopolis na začátku tohoto roku v balíčku podle počtu žáků. Nejednalo se o jednu hru, ale rovnou o sadu, které lze využít při výuce dětí. Uzávěrka registrace do první vlny projektu Ekopolis byla 21. ledna 2011. Ekopolis vznikla jako metodická pomůcka pro podporu průřezového tématu Environmentální výchova.
Celou hrou se promítá slogan „trvale udržitelný rozvoj“, který se snaží hráčům představit soužití moderní techniky a přírody. Dnes se setkáváme ve velkých městech s výstavbou velkých parků, ve kterých se mohou lidé procházet a odpočívat. A určitě nechtějí být rušení nedalekým letištěm, hučící továrnou nebo troubící čtyřproudovkou. Právě správné dimenzování budov do větších celků je podle současné nauky ideální cestou vpřed.
Pod hrou z vývojového hlediska je podepsána celá řada jmen: Jiří Daněk, Jan Daněk, Jan Dřevíkovský, Jiří Dvořák, Ondřej Kareš, Andrea Kosařová, Jan Kozák, Kryštof Kozák, Martina Kubešová, Jan Pelán. Grafiku si vzal na starost ilustrátor Jan Dřevíkovský. Samotnou tvorbu zastřešují hned čtyři organizace, které se na jejím vzniku finančně podílely: Evropský sociální fond v ČR (ESF), Evropská Unie, Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy a také OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost. O výrobu se postarala firma Albi, o samotnou distribuci se pak stará firma Scio, která má dobré kontakty na jednotlivé školy.
Kromě krabice školy obdržely také metodickou příručku, která krok za krokem provede učitele celou hrou, nabídne další varianty a rozebere detailně všechny kartičky. Ovšem přináší také mnohem víc – pracovní sešity pro děti, které se tak po hře mohou zamyslet a samy psát své názory a myšlenky. To považujeme za jeden z nejdůležitějších dopadů celé této pomůcky a hry. Ovšem péče byla věnována všem součástem.
Samotná krabice vzbuzuje velice dobrý dojem a dominuje jí obrázek kamzíka na skále s idylkou větrných mlýnů v pozadí. Když odkryjete víko, objevíte jednoduchá pravidla rozkládající se na čtyřech A4 stránkách. V pravém sloupci strany je po celou dobu vysvětlování pravidel vyprávěn názorný příklad hry pro její snadnější pochopení.
Všechny kartičky jsou na začátku upevněny v aršících, z nichž je musíte vysvobodit. Těchto šestiúhelníků je 48 (po šestnácti ve třech barvách). Stejně jako u většiny deskových her, i zde najdete balíček kartiček a především dřevěné figurky. Kromě pětice bodovacích figurek, které se podobají těm ze hry Carcassonne, zde najdete také dřevěné modely stromů a červené hranoly odpadu.
Na začátku partie připravíte kartičky – zatímco ty šestiúhelníkové zamícháte, ty klasické barevné rozdělíte podle zadní strany na modré, červené a zelené do tří hromádek. Jejich místo bude vedle hracího plánu. Jeden z červených dřevěných žetonů patří na začátek počítadla kol.
Každý z hráčů si zvolí jednu barvu figurky, kterou postaví na start bodovacího závodu. Stejné barvy dostane také startovní budovu – radnici. Tu všichni umístí na hrací plán a to na konkrétní místa podle počtu hráčů. Před sebe dostane nápovědní kartičku s herním postupem a náhodnou trojici šestiúhelníkových hracích karet.
Hráči se v tazích střídají a každý může položit jednu stavbu na hrací plán tak, aby navazovala na jeho již položenou radnici nebo některou ze sousedních budov. Na šestiúhelnících jsou v dolní straně tři čísla – červené, modré a zelené. Ta určují, kolik bodů hráč za kartičku dostane, když ji položí. Body určí barvy sousedních kartiček. Za každou sousední zelenou dostane hráč tolik bodů, kolik stojí na zeleném políčku pokládané karty, za sousednící červenou si přičte červené číslo a za modrou modré. Tím získá celkový součet bodů, které si na svoje konto v tahu připíše. Samozřejmě se tak může dostat i do záporných čísel, a proto je na začátku stupnice i několik záporných bodových políček.
Ve hře však jsou důležitá také políčka chráněných druhů, na nichž jsou nakreslená nejrůznější ohrožená zvířata a květiny – vlk, užovka nebo rak. Za zastavení těchto políček dostanete penalizaci. Mezi šestiúhelníkovými kartičkami jsou ještě dva speciální druhy, které mají v pravém rohu uvedenou červenou lebku nebo zelený stromek. Ty odpovídají stejnobarevným dřevěným žetonům vedle plánu. Pokud položíte kartičku, která jeden z těchto symbolů obsahuje, musíte pak na sousední políčko položit právě tento žeton (zelený strom nebo červený hranolek).
Červené hranoly se počítají jako červená stavba, ale nelze za ně získat kladné body. Zelené stromečky jsou naopak pozitivní a body přináší. Na závěr tahu si hráči musí podle barvy položené kartičky také dobrat jednu událost a následovat její instrukce. Většinou se nejedná o žádné pozitivní věci. Kartičky si nechávají, protože slouží také jako počítadlo druhů staveb, které hráči umístili.
Závěr partie nastane po určitém počtu kol (podle počtu hráčů). Nyní si hráči zkontrolují vyváženost svého města a za každou kompletní trojici barev karet událostí dostanou bonusové body. Tím hra končí a ten ze soupeřů, který získal nejvíce bodů, se stává vítězem.
Většina věcí ve hře je podřízená ekologickému tématu, takže musíte dbát, aby průmyslové budovy navazovaly na sebe, administrativní modré už nejsou tak rušivé. A zelené mají samozřejmě nejpozitivnější vliv. Stejně jsou laděné i kartičky událostí – červené jsou většinou záporné a hráče trestají za postavení nějaké továrny, zatímco zelené jsou obvykle kladné a přidávají body nebo speciální možnosti.
Partie je překvapivě zajímavá ve všech počtech hráčů, ačkoliv se nemění rozměry plánu. V nižším počtu se sice protivníci potkají až později a nevzniká tolik konfliktů, ale stále je kladen velký důraz na strategii pokládání budov.
Herní princip je poměrně zajímavý a neotřelý. Využívá oblíbený princip pokládání kartiček, jako již zmiňované Carcassonne nebo třeba v Insule. Přidává k němu však efekty konkrétních míst na mapě a především variabilní zisk v závislosti na barvě sousedních kartiček. Vše pak šikovně doplňují žetony stromů, kterými můžete ochránit některý z ohrožených druhů a získat za to znatelný bonus.
Hra Ekopolis vyniká skvělým zpracováním na světové úrovni. Ilustrace na hracím plánu jsou opravdu skvělé, stejně jako jednotlivé obrázky na všech kartičkách. Font je pečlivě zvolený a čitelný, dřevěné komponenty stromů pak ozdobí plochu netradičním kouzlem. Červené hranoly ji hyzdí, ale to je jejich poslání. Přehlednost desky je výborná, bodová stupnice vede kolem plánu. Políčka pro začátek v různých počtech hráčů jsou jasně vyznačena přímo na ploše. Je vidět, že grafické přípravě hry někdo věnoval velmi pečlivou práci a zasluhuje si velkou pochvalu.
Pokud však chytře umisťujete továrny a budovy, můžete za ně získat také nemalý počet vítězných bodů. Smyslem hry totiž není ukázat vyloženě jejich škodlivost, protože lidstvo je v současné situaci potřebuje. Spíš je důležité ukázat správný způsob umisťování budov tak, aby neobtěžovaly ani přírodu ani místní obyvatele. Takový průmyslový život co nejvíce v souladu s přírodou.
Samozřejmě do partie vstupuje hromada náhodných elementů. První je dobírání karet do ruky a jejich limitovaný počet. Často se vám může stát, že budete mít v ruce pouze červené a modré karty a nelze hrát pouze na čístou zelenou strategii. Velké ovlivnění představují pak především kartičky událostí, které většinou nenesou zrovna pozitivní zprávy. Především červené a modré jsou většinou negativní, většinou se jedná o odečítání vítězných bodů.
Hrací doba je podobná ve všech počtech, protože je limitovaná počtem dostupných kartiček budov. V partii pro dva si samozřejmě jednotliví hráči více zahrají a dočkají se větších měst. Při více hráčích čeká účastníky větší slučování, které zase přináší jednodušší umisťování v pokročilé fázi. U sloučeného města mohou totiž umístit kartičku kamkoliv po celé ploše města bez ohledu na to, kdo kartičky původně položil. Tento efekt spojování měst, se kterým se setkáváme i ve skutečnosti, je zajímavým efektem v deskové hře.
Na Internetových stránkách projektu – http://www.ekopolis.cz najdete sekci Projekty, do které se můžete dokonce zaregistrovat a představovat zde úspěchy, které jste v Ekopolis dosáhli, vymýšlet nové události nebo se podělit o další informace. Lze zde dokonce stáhnout černobílou šablonu herního plánu, která je nevybarvená. Může tak vzniknout zcela unikátní dílo jedinečné pro hráče, který si je může vyplnit podle svých představ jinými ohroženými druhy nebo třeba nějakými překážkami.
U stránek ekopolis.cz ještě chvilku zůstaneme. Pokud vás nebaví čtení pravidel, můžete se je naučit i na internetu pomocí instruktážních videí či zábavného e-learningu a také si zahrát hru Duel s Robostarostou. Ovšem tu největší pecku ze stránek jsme si nechali na závěr – hru si totiž můžete ze stránek stáhnout v PDF formátu a celou si ji doma vyrobit. Takže není tak úplně pravda, že se nedostane k obyčejným lidem. Budou pak moci také využít další varianty hry Ekopolis. Ty nabízí snížení náhody vyřazením karet Událostí nebo třeba zařazení dražby o budovy. Menší děti mohou ke hře přistoupit jako ke stavebnici, z níž si staví svoje město. Všechny varianty jsou uvedené v metodické příručce, která je volně ke stažení na stránkách hry.
Desková hra Ekopolis se nám moc líbí a jen je nám tak trochu líto, že se nedostane do standardní distribuce. Přes její původní zaměření pouze na školy by totiž dokázala oslovit mnohem širší publikum. Naštěstí to vynahrazuje možnost si hru stáhnout a vyrobit. Osloví všechny nejen díky „modernímu“ tématu ekologie, ale především pěknému hernímu systému a krásnému zpracování. Určitě splní skvěle svoje poslání a nejen poučí, ale i pobaví. A těm kdo do školy už dávno nechodí, můžeme vzkázat jen: vraťte se do školy a zahrajte si taky Ekopolis!
+ hru si můžete stáhnout a vyrobit
+ krásné ilustrace
+ dobře promyšlený princip
+ více variant hry
+ strategické možnosti
+ naučné téma
- náhoda v základní verzi
- hra nejde do distribuce
Tak jsem si projel pravidla a zahral si hru proti pocitaci a moc se mi to libi. Opravdu skoda, ze ta hra nejde do distribuce. Tema je do hry zasazeno opravdu dobre.
Na výukovou hru velice povedené.
Nezbývá než souhlasit s oběma komentáři 🙂
Hra zaujala děti i dospělé. Díky.
Do školy jsme dostaly 8 krabic (každá pro 5 hráčů), tak jsem ji vzala domů, abych se seznámila s pravidly a osahala si ji. Zahráli jsme si tři hry a jsem nadšená, není to jen desková hra, ale má široké využití a těch variant, jak ji hrát, je víc než dost! Mrzí mě, že hra není ve volném prodeji, tuto bych si určitě koupila a nelitovala peněz.
Chtěl bych hru ekopolis