Recenze: Hobiti aneb jak žijí hrdinové z Pána prstenů

Za kopcem vycházelo slunce a v Hobitíně bylo naprosté ticho. Všichni vyspávali po včerejší velké oslavě. Hobiti žili v přesvědčení, že každý den je co oslavovat, a tak nezapomněli využít jakoukoliv příležitost k nějakému tomu posezení s přáteli.

Nikdo nemohl vidět malou postavu, která se rychle proplétala mezi opuštěnými stoly. O jeden zavadila a sklenice, které na něm stály, se s třaskavým zvukem rozbily o dřevěnou podlahu. Postava ztuhla uprostřed pohybu a chvilku tiše naslouchala. Všechno ale nasvědčovalo tomu, že zvuk nikoho neprobudil.

Standa Podpatek v noci vyhrál poslední pitku. Jeho kamarádi odešli domů a nevšimli si, že Standa se nedokáže ani postavit na nohy. Žádný další hobit už na louce nezůstal, a tak se Standa opřel o nejbližší lípu a spokojeně usnul. Nad ránem ho ze snu vytrhnul hlasitý zvuk. Hobiti žili už dlouho v klidu a míru, ale stále se mezi nimi povídalo o dobrodružstvích a nebezpečích, která číhají za nejbližšími kopci a které zažili jejich předkové. Standa proto překonal nutkání vesele vyběhnout zpoza stromu a překvapit toho nemotorného hobita. Namísto toho obezřetně vykouknul. Z toho, co uviděl, ho zamrazilo.

Jakási menší postava stála jen pět metrů od něj a zamyšleně koukala na nejbližší dům. Měla přes sebe přehozený huňatý kožich. Standa ani na chvíli neváhal, možná to bylo tím, že měl ještě pořád trochu připito, a jedním skokem se na ni zezadu vrhnul.

„Co to děláš?“ ozval se rozzlobený hlas, který Standa okamžitě poznal.

„Strýčku?“ vzdychnul tiše.

„A kdo sis myslel, že by to měl být?“ zahartusila postava, sundala si kožich a odhalila zrzavé vlasy.

„Já.. nevím… asi nějaký strašidlo,“ koktal chvilku Standa, ale pak se rozesmál. A jeho smích probudil všechny v Hobitíně. Smáli se Standovu dobrodružství celé dopoledne, u první, druhé i třetí snídaně a přestali až krátce po obědě, když začali připravovat svačinku.

Hobiti jsou zvláštní stvoření menšího vzrůstu. Jméno jim dal britský spisovatel J. R. R. Tolkien už v roce 1937, kdy mu vyšel román Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Poznáte je především podle jejich vzrůstu, protože dorůstají zhruba poloviční výšky než člověk. Občas se jim také říká půlčíci.
Mají chlupatá chodidla a vždy cestují bosí. Vyznačují se dobrosrdečnou povahou, mají rádi dobré jídlo, pití a kvalitní koření do dýmky. Jejich obydlí jsou zapuštěna do země v kopcovitých oblastech a všechny dveře a okna mají kruhový tvar.

Jejich nejslavnějším zástupcem je rodina Pytlíkova, především pak Frodo Pytlík, který dokázal odnést Jeden prsten až na Horu osudu. Román Pán prstenů je dnes již celosvětovým fenoménem, k němuž přispělo i filmové zpracování. Hobiti v něm byli v centru dění.

A právě tato pozoruhodná stvoření si vybral Petr Král za námět svojí první hry. Úkolem hráčů bude co nejlépe se vžít do role hobita a stát se tím nejlepším hobitem. K tomu povede cesta plná procházek, flákání se, zahradničení, ale především oslav plných jídla a pití.

Nám se dostalo do rukou již druhé, přepracované vydání, které vyšlo v nákladu 500 kusů u nakladatelství Straky na vrbě. Celá zábava je ukrytá v malé krabičce na karty, která je řešena mnohem lépe, než u minulý týden recenzovaných Monopolů Deal (recenze Monopoly Deal). Otevírá se totiž delší stranou nahoru, takže není problém karty naskládat zpět.

Karet uvnitř naleznete celkem 108 a na nich leží krátký rozbalovací návod. Samotná pravidla jsou velice jednoduchá, a přesto se jim daří vytvářet originální a zábavnou hru.

Na svoji cestu za titulem nejlepšího hobita dostanete šest karet, které mohou obsahovat předměty, jídlo, pití, výzvu nebo různé druhy akcí. Všechny mají v levém horním rohu uvedenu bodovou hodnotu a vedle čísla stojí odpovídající název. Pod obrázkem pak najdete krátký popisek schopností karty nebo trefnou poznámku.

Nejdříve musíte zvolit začínajícího hráče. Každý ze soupeřů zvolí jednu kartu z ruky, kterou vsadí. Rozhodující je bodová hodnota v levém horním rohu. Hráč s nejvyšším číslem začíná partii, ale přijde o vsazenou kartu. Všichni ostatní si svoje sázky vezmou zpět do ruky, ale prozradili tím jednu svoji kartu.

Hráči mají na výběr ze čtyř různých činností. V rámci svého jednoho tahu mohou provést dvě z nich, klidně dvakrát totéž. Nejjednodušší a často využívaná možnost je jít na procházku. Hobit, který jde na procházku, najde na cestě dvě karty, které si může přidat do ruky, ale protože je hobití ruka malá, nemůže držet více než osm karet zaráz. Pokud jich má již osm, pak na procházku jít nesmí.

V případě, že se chcete nějaké karty zbavit, můžete se spolehnout na další oblíbenou hobití činnost – zahradničení. Můžete se rozhodnout, že zasadíte jednu kartu a tím se jí zbavíte (odložíte na odhazovací balíček). A protože je zahradničení prospěšná činnost, dostanete za ni dva body.

Hobiti se taky rádi poflakují, tedy nedělají vůbec nic. Protože tím nic nepokazí, dostanou za odměnu také jeden bod.

Poslední a nejdůležitější akcí je zahrání některé z karet. Nejjednodušší je vyložení předmětu, který vám přináší okamžité body. Předmět poznáte snadno podle toho, že má bodovou hodnotu podbarvenou bílou barvou. Vyložené karty otáčíte tak, aby na ně ostatní hráči neviděli a nemohli tak spočítat vaše aktuální bodové skóre.

Kromě popsaného prstýnku, luxusní nory nebo slaměného klobouku můžete hrát také karty Pitek a Žranic s vysokými bodovými hodnotami podbarvenými bílou barvou, podobně jako karty předmětů. Pitky a žranice jsou srdcem celé hry a také hlavní cestou k vítězství. V případě, že některý z hráčů vyhlásí pitku nebo žranici, začíná souboj mezi hráči.

Všichni postupně vykládají karty představující pití (pitka) nebo jídlo (žranice). Není úkolem přebíjet hodnoty, pouze mít v ruce co nejvíc karet příslušného druhu. Hráči pokračují tak dlouho, dokud mají v ruce nějaké pití nebo jídlo, a ten s nejvyšší hodnotou vyložených pochutin vyhrává souboj a za odměnu získá body odpovídající kartě pitky nebo žranice (= přidá si kartu do balíčku vyložených předmětů).

V průběhu obou slavností může hráčův hobit také kouřit zahráním karty s kuřivem. Tato karta se počítá do celkového součtu za pitku nebo žranici.

Už takto by hra byla plná legrace, ale ten pravý nádech do každé partie vnáší kartičky akcí. Ty obvykle ovlivňují výsledky následujících pitek a žranic mnoha způsoby. Některé karty se hrají před samotnou slavností, kdy můžete soupeři zabránit v účasti na dané události pomocí karet průjem nebo třeba příbuzní (přijedou příbuzní a sní vám všechno jídlo).

Mohlo by Vás zajímat

4

recenzestrategická

Recenze: Helios – bůh slunce a náš přítel

Existují také akční karty, které se hrají až po skončení pitek a žranic a jsou to karty Vyžle nebo Abstinent. Pokud takovou kartu zahrajete proti hráči, který se neúčastnil minulé pitky nebo žranice (= nevyložil žádnou kartu), pak si ji musí přidat do svého bodovacího balíčku. Tyto karty však mají záporné hodnoty – jejich body jsou podbarveny černou barvou.

V jedné partii vítězí ten hobit, který jako první nasbírá padesát bodů. Celá hra se obvykle hraje na více kol, protože jednotlivé souboje jsou velice rychlé.

Hra má přímo kouzelnou atmosféru a dokáže zcela pohltit všechny soupeře. Zároveň velmi rychle odsýpá, nikdo ze zúčastněných nemá příležitost se nudit.
Nabízí poměrně solidní možnosti taktizování, protože můžete hrát dvě akce v rámci jednoho tahu. Často si tak připravíte půdu kartou příbuzní, a pak teprve spustíte žranici. Díky ukrytým kartám s body nechybí napětí, protože nikdy nevíte, kolik bodů chybí soupeřům k vítězství.

Samozřejmě čím více hráčů se účastní (maximum je osm), tím je hra delší a náročnější, protože není tak snadné nasbírat potřebné body. To ovšem neznamená, že by hra ve třech nebyla zábavná, právě naopak.

Důležité je řádně před každou hrou zamíchat balíček, protože pokud vám přijdou samé pitky nebo žranice, těžko můžete myslet na vítězství. Ačkoliv i tak můžete připravit první kartou protihráče o všechno jídlo, a pak snadno získat druhou kartu žranice, protože proti vám nebude moci nikdo nic zahrát.

V balení nám chybí nějaká možnost, jak evidovat body získané ze zahradničení a flákání se. Takto vám nezbývá než si je pamatovat a přitom by stačilo zahrnout do balení pár dalších prázdných karet s bodovými hodnotami, které by si hráči pouze přidávali do svých balíčků v případě, že by získali jeden nebo dva body za doplňkové akce.

Materiál, z něhož jsou karty vyrobeny, je velice zvláštní na dotek, jsou totiž lakované. Jsou dostatečně tuhé, ale jejich okraje trochu řežou do prstů, takže po více partiích se vám ruce trochu unaví.

Co musíme jednoznačně pochválit, jsou ilustrace Jakuba Kočího, které jsou prostě kouzelné. Dokonale navozují atmosféru hobitího života, jsou pěkné na pohled a občas také velmi vtipné.

Hobiti patří nejen mezi přátele, ale klidně i do rodiny, protože hra bez problémů zaujme i děti kolem desátého roku. Na krabičce je dokonce uveden údaj od sedmi let. Překvapí vás svojí originalitou a svérázným pojetím karetních soubojů do takové míry, že bychom ji určitě doporučili lokalizovat do dalších jazyků. Výborně zvolené téma, příjemný humor i krásné zpracování způsobí, že se k nim budete rádi vracet.

Související odkazy:
Ke stažení: Hobiti

Recenze: Hobiti aneb jak žijí hrdinové z Pána prstenů

Klady:

+ skvělá cena
+ krásné ilustrace
+ originální princip
+ dobře zvolené téma
+ humor
+ rychlá hrací doba
+ zábavné

Zápory:

- karty řežou do rukou
- není jak evidovat body získané akcí

4