Recenze: Snow Tails – ty pravé, mrazivé závody

Závody v závěsu čtyř odhodlaných psů jsou něco, co si musíte vyzkoušet na vlastní kůži. Teprve poté pochopíte, jak silné pouto může být mezi řidičem a tahouny jeho saní. Navždy propojení v touze porazit přírodu a zvítězit. Navzdory mrazu, sněhu, ledu a větru od startu do cíle jen vlastními silami a chytrostí!

Otěže na saních chytíme do rukou v deskové hře Snow Tails. Autory je duo bratrů Lamontových (Gordon a Fraser), kteří dohromady tvoří vydavatelství Fragor Games a vydali třeba i vynikající Poseidon’s Kingdom. Ti stojí spolu s Renegade Game Studios i za druhým vydáním této hry, která původně vyšla už v roce 2009 a dočkala se i pokračování Mush! Mush! Ovšem tahle nová verze je z roku 2015 a ilustrace k ní zpracovala Beth Sobel. Distribuci hry zajišťuje společnost Esdevium Games.

Hra má tedy kompletně nový grafický kabátek, jehož zásluhou se na nás na víku řítí smečka huskyů a za nimi také dva musheři. Už oni by vám mohli napovědět, že základem schopností každého správného jezdce psího spřežení je jízda smykem. K jejímu tréninku nám hra dopomůže všemi komponentami, jejichž výpis začíná u hromady dílků mapy, které obsahují rovinky, prudké i mírné zatáčky a samozřejmě i start a cíl. Dráha je rozdělena do velkého množství obdélníků, jejichž společné čáry se rozchází pouze v zatáčkách.

Každý z hráčů ale dostane připravené a naleštěné boby – desku s místem pro dvě karty psích vůdců spřežení. Pak jsou tu balíčky karet – nejen karty zubů (zranění), ale především pět balíčků psích karet po dvaceti s číslicemi od jedné do pěti. Jsou tu ale také žetony brzd (32 kusů) a především samotné figurky saní a k nim také ještě zelené stromy.

Celkem to je pořádná výbava k zimnímu závodění. Hned jí dodáme užitku, když dílky mapky spojíme a vytvoříme jednu pořádně zatáčkovitou trasu, která musí začínat dílkem startu a končit cílem. Na určená místa pak je třeba položit figurky stromů. Každý z hráčů dostane svoji sadu karet pejsků (zamíchá a položí před sebe) a také jedny saně. Každá hráčská deska saní má ve spodní části otvor, kam si všichni soupeři do začátku umístí žeton brzd s číslem tři. Zbytek žetonů i karty zranění zatím zůstanou ležet stranou.

Ještě před startovním výstřelem si hráči zvolí svoje pozice za čárou startu a doberou si do ruky pět karet. Ty hned využijí, protože se začnou střídat na tahu a to podle aktuálního pořadí v závodě. Pozice bok po boku je vždy řešena ve prospěch saní, které jsou na vnitřní dráze podle následující zatáčky.

Ve svém tahu může hráč vyložit jednu až tři psí karty pohybu, všechny stejné hodnoty. Základem úspěšného pohybu kupředu či driftování je správné vyvážení síly pejsků, kteří sáně táhnou. Právě k tomu je možné chytře využít karty, které je možné položit na pozici levého či pravého psa nebo na odkládací balíček. Zde se hodnota karty promítne do brzdy, kterou má právě spřežení zataženou.

Vzájemný vztah těchto čísel pak určí, jak daleko se saně posunou. Pohyb kupředu odpovídá součtu obou pohybových karet mínus hodnota brzdy. To je vzdálenost, kterou se psí smečka přesune v tomto kole vpřed. Ovšem ne vždy to bude všechno v rovném směru. Jakmile totiž pravý a levý vůdce spřežení dostal jiný pokyn (= jinou hodnotu karty), tak se budou saně pohybovat smykem na jednu stranu. Počet drah, o které se saně musí přesunout doleva/doprava získá hráč snadno odečtením obou vyložených hodnot.

Boxy na trati odpovídají jednomu bodu. Spřežení se tak většinou posunou kupředu, ale také do strany. Volba kdy a jak v rámci tahu využít smyk zůstává na hráči, ale musí vždy body využít zcela. Za vyvážené sáně se dvěma stejnými hodnotami získá hráč navíc bonusový posun kupředu rovný své aktuální pozici v závodě (čím více vzadu, tím dál se posune).

Jenže zatáčky mají svoje vlastní rychlostní limity. Jejich překročení je prvním místem, které vede k zisku poškození. Tato karta zůstává hráči v ruce a zabírá tak místo, které by jinak mohl využít pro pohybové karty. Mnohem častějším problémem, který se stane řidičům, je kolize s jinými sáněmi nebo s pevnou překážkou. Ale zatímco v prvním případě jen končí jeho tah a žádné zranění se nekoná, nepohyblivá část trati neuhne a hráč tak získá jednu kartu zubu do ruky. Na konci kola si hráči doberou nové karty ze svého balíčku tak, aby znovu měli pět (včetně zranění).

Partie pokračuje dál. Závodění se mohou účastnit všichni musheři, pokud nedostanou pátou kartu zranění. Takové saně vypadávají okamžitě ze závodu. Vítězem se ale nestává ten, kdo protne cílovou čáru jako první. Ještě zbývá dohrát toto kolo celé až do posledních saní v pořadí. Pokud se některému z dalších závodníků podaří předběhnout soupeře a dojet za cílovou čarou dál, stává se vítězem on.

Snow Tails nám umožní si s chutí zavzpomínat na zimu a sníh, který na mnoho míst naší republiky pořádně ani nedorazil. Ale možná právě proto budeme za tuto možnost vděční. O to lepší zprávou je, že hra současně umí zahřát zábavou, takže u ní rozhodně nezmrznete nudou.

Mohlo by Vás zajímat

4

pro začátečníkyrecenzestrategická

Recenze: Via Appia – všechny cesty vedou do Říma

Karty rychlostí dávají hráčům ohromnou kontrolu nad jejich spřežením. Pokaždé jsou hned tři místa, kam je možné nějakou hodnotu zahrát, a tak ovlivnit celou jízdu svých saní. Je třeba myslet takticky a někdy použít chytře i brzdu, pokud se blížíte do zatáčky příliš velkou rychlostí. Penalizace z porušení rychlostních limitů jsou zbytečné a budou vás mrzet.

Daleko zajímavější jsou samotné kolize. Těm se hráči už tak snadno nevyhnou a souvisí s nimi opravdu velká legrace v závodě. Hráči mají jednoznačnou motivaci vyhýbat se poškozením. Každá taková ztráta jednoho místa pro kartu v ruce je velmi citelná. Samotné smykování je řešeno naprosto logicky odečítáním obou karet a i s ním působí pravidla kompaktně a není na nich nic přehnaně složitého.

To ze hry dělá výbornou rodinnou zábavu a staví hru na úroveň velmi populární Formuly D. Tentokrát ale bez kostek, s náhodou reprezentovanou dobíranými kartami. Přesto hráči na svůj výkon mají větší vliv než u nepředvídatelných kostek. Nemusíme vám asi příliš vysvětlovat, že čím více saní bude na trati, tím větší zábava to bude. Kolize jsou totiž solí každého závodu a nerozlučně k němu patří.

Velkou výhodou Snow Tails je fakt, že hráči si sami mohou sestavit vlastní trať. Díky oboustranným dílkům je možností opravdu nespočet a navíc délkou lze snadno ovlivnit dobu, než hráči dosáhnou cíle. To se může stát během třiceti minut na krátké trati, ale také až za hodinu s více hráčích na dlouhém zasněženém úseku. Na mapách si autoři pro hráče připravili ale i další lahůdky, jako je zúžení nebo lavina. Pravidla navíc nabízí řadu předpřipravených tratí, pokud se vám zrovna nechce něco vymýšlet.

Snow Tails jsou závodní hrou, která nám nabízí něco opravdu originálního. Závodění v konstantním smyku s využitím jedinečného mechanismu propojených karet spřežení. To je přesně to hlavní lákadlo. Ale nebojte se, hra je dostatečně jednoduchá, aby se současně mohla stát i rodinným pokladem, na který nedáte dopustit. Pokud jste tedy závodně pozitivní a třeba ještě máte rádi sníh, pak je pro vás Snow Tails jasnou povinností.

Recenze: Snow Tails – ty pravé, mrazivé závody

Snow Tails je vzpomínkou na zimu, ze které nás studit nebude. Naopak si užijeme skvělým způsobem zpracované závodění psích spřežení. Hráči mají pod kontrolou hned dva vůdčí psy svojí smečky a pohybovat kupředu se musí co nejlepším sladěním obou rychlostí a pokynů. Když psi běží různě rychle, sáně smykují do strany. Toho je třeba využívat chytře při zatáčení. Často ale pod vlivem náhodného dobírání karet nemá hráč na výběr a svoje spřežení pošle do smyku jinak, než by chtěl. Kolize jsou pak už jen otázkou okamžiku a přináší skvělý náboj do celé partie. Hra vyniká přístupností, která dělá ze Snow Tails parádní volbu pro všechny, kteří bojují s touhou být v cíli zase první.

Klady:

+ variabilní tratě
+ skvělým mechanismus pohybu / driftování
+ kolize
+ jednoduchá pravidla
+ kontrola nad vývojem
+ poškození

Zápory:

- v nižších počtech málo konfliktní

4.5