Všichni se sešli na jednom pódiu. Odvážní krotitelé, zamlklí provazochodci, blázniví tanečníci i smutní klauni. Do jednoho jsou tu, aby určili, kdo z nich je králem manéže. Posadit se na křeslo pro vítěze a shrábnout tučnou odměnu. To je cílem úplně každého, kdo tu netrpělivě přešlapuje. Nezbývá než doufat, že je to všechno pravda.
V hlavní roli tohoto soupeření bude nakonec hra Sukkube, kterou vytvořil René Capuzzo a do reality ji svými ilustracemi zasadila Francesca Pacitto. Hra vyšla v Itálii pod záštitou firmy Apokalypse Inc. A celou ji tam zabalili do pořádně velké krychle. Ta je z kartonu a na každé z šesti stran najdeme jednu z postav cirkusového života.
A zdá se, že uvnitř tohoto kartonového šapitó nenajdeme nějakou záplavu komponent. Je tu sada šesti žetonů, jedny složená pravidla, šest kartiček postav (které je třeba ohnout v naznačeném místě) a sadu třiceti karet – deset v každé ze tří barev. Jak se ale dozvíme z pravidel, tím to ještě všechno nekončí. Jako velkou kostku využijeme také samotnou krabici!
Na začátku partie každý z hráčů dostane jednu kartičku postavy a jeden bodovací žetonek. K tomu ale obdrží jednotliví soupeři také sadu pěti karet z náhodně zamíchaného balíčku. Ty si jednotliví účastníci souboje rozloží před sebe obrázky nahoru. V situaci, kdy je ve hře menší počet hráčů než plná šestka, do hry musí vstoupit boti. Ti také dostanou roli jedné postavy a sadu karet. Když ale dostanou hráči pokyn položit svůj bodovací žeton na pozici nula, zjistí, že na listu pravidel se nachází stupnice od nuly do pěti.
Každé kolo začíná tak, že si začínající hráč vezme velkou kostku (krabici) a položí ji před sebe tak, aby nahoře viděl obrázek své postavy. Její portrét musí být také správně natočený, aby modrá šipka ukazovala nahoru. Hráč pak zahraje jednu kartu z ruky. Ta ikonou v levém horním rohu prozradí, jakým směrem má hráč kostku otočit přes hranu. Na řadě s tahem je ihned postava, jejíž obrázek je nahoře na kostce po otočení.
V případě, že je to bot, zahraje další kartu v řadě. Obvykle se v každém kole posune kostka jen o jednu otáčku, ale výjimkou je situace, kdy karta má stejnou barvu jako předchozí. Hráči za žádných situací nesmí zahrát opačný pohyb, než byl právě proveden, aby se hra nedostala do mrtvého bodu. Kolo pokračuje tak dlouho, dokud hráčům nedojdou karty v ruce nebo už nemohou žádnou další kartu zahrát.
Postava, která je v tu chvíli na horní straně kostky, získává jeden bod a posune svůj žeton po stupnici o jeden krok vzhůru. Na řadě je pak další kolo, které začíná hráč s postavou na spodní straně kostky. Souboj pak pokračuje do té doby, dokud jeden z hráčů nezíská pátý vítězný bod.
Sukkube je taková zvláštní hříčka. Podivné stvoření na pomezí hratelnosti, protože všechno se tu točí kolem jednoho jediného úkonu. A tady se láme chleba, protože pouze některé hry dokáží udržet pozornost a zabavit, i když jsou takto jednoduché. A bohužel Sukkube touto schopností neoplývá.
Hra je docela taktická. Všechny karty jsou odkryté, takže je možné plánovat. Ovšem i tak není možné ovlivnit, co si který z protivníků vybere. Ve hře je na začátku kola vždy kompletní sada třiceti karet, takže pohyby jsou obvykle možné všemi stranami. Ale pokud hráč dostane špatnou sadu, mohou jeho pohybové schopnosti být dost omezené. To je také první naší výtkou.
Jako daleko větší problém, který narušuje plynulost hry, vnímáme boty. Především tedy v partii menšího počtu soupeřů se hráči dostanou k tahům pouze sporadicky a místo toho pouze posouvají kostku podle karet NPC. Dokonce se v nižších počtech stane poměrně pravidelně, že kolo vyhraje některý z neživých hráčů, což má na hráče poměrně demotivující vliv.
A co víc, samotné partie nejsou vůbec krátké. Kola sice trvají nějakých pět minut, ale vždy jich je třeba odehrát velké množství. To znamená , že souboj se klidně může protáhnout na tři čtvrtě hodiny. V tu chvíli už dávno nehrajete partii proto, abyste vyhráli, ale abyste ji dohráli. Všechno to je neustále podobné a variabilita zmizí po několika hrách.
Při tom myšlenku má Sukkube dobrou. Snaží se hráčům představit taktickou bitvu, ve které se přetahují sem a tam o jedinou vítěznou pozici. Navíc použití obalu hry jako aktivního herního prvku je opravdu jedinečný. Bohužel to všechno není doprovázeno kvalitou, kterou bychom si od podobně zaměřené hry představovali. Sukkube je tak pro nás velkým zklamáním.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | René Capuzzo |
| Ilustrace | Francesca Pacitto |
| Vydavatel | Apokalypse Inc |
| Rok vydání | 2015 |
| Počet hráčů | 1 - 6 |
| Herní doba | 50 |
| Minimální věk | 10 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (1 voters) |
| Kategorie | Abstract Strategy, Puzzle |
| Mechanismy | Action Queue |
Více o hře.
+ nápad použít krabici jako kostku
+ otevřené karty znamenají taktiku
+ vždy stejný počet hráčů (boti)
- boti někdy hrají víc než hráči
- délka partie
- chybí variabilita
- rozdání karet určuje šance
