Recenze: A la Carte – kuchařem na plný úvazek

Kuchař Zdeněk neměl rád ty obyčejné české objednávky. „Pořád samý guláše a knedlo zelo,“ myslel si. „To sem se rovnou mohl nechat zaměstnat u nás na malým městě. Nemusel bych si platit drahej byt.“

Zdeněk je hlavním kuchařem ve vyhlášené pražské restauraci, do které chodí nóbl zahraniční klientela. Jenže právě oni mají největší zájem vyzkoušet tradiční české speciality a nemají zájem o jídla, která se vaří po celém světě. „Creme Brulle, Mouse au Chocolate nebo Calzone, co já bych dal za to mít tu konečně zase pořádnou objednávku.“

„Jednu palačinku,“ přiběhl číšník s požadavkem, který snad tahle kuchyně ještě nezažila. A Zdeňkovi se dnes poprvé rozzářily oči. Palačinky jsou mistrovským dílem všech kuchařů – jen ten opravdový mistr je umí udělat přesně chuťově vyvážené, s ideální barvou. Tajemství je v těstu, ale také v jejím obracení. Pouze ty palačinky, které se proletí vzduchem a přistanou znovu přesně na pánvičce, jsou těmi nejlepšími na světě. Zdeněk se nadšeně pustil do přípravy těsta a jeho pomocníci jej poprvé za ty tři roky, co v restauraci pracuje, uslyšeli pískat.

Toužili jste i vy si uvařit ty nejlepší a nejslavnější pokrmy a třeba si vyzkoušet i to slavné obracení palačinky a nikdy jste na to neměli v realitě odvahu? Teď se můžete konečně odvázat a nebudete k tomu potřebovat elektřinu, suroviny ani si nezašpiníte všechno kolem. Za to všechno poděkujte panu Karlu-Heinz Schmielovi.

Právě on šel za svých kuchařským snem v roce 1989, kdy vznikla první verze hry A la Carte. Už tenkrát její zpracování vzbuzovalo údiv. Teprve dvacet let po prvním vydání nadešel čas nápad oprášit, tentokrát však pod hlavičkou vydavatelství Heidelberg Spieleverlag. O celou grafickou stránku nové verze z roku 2009 se postaral Christof Tisch.

V českém prostředí se nakonec objevila až tato nová verze zásluhou obchodů se zahraničními deskovými hrami. Nám ji k recenzi poskytli pánové ze společnosti HRAS, která nabízí nejen hru samotnou, ale obohatí vás také o její český překlad, jehož autorem je Daniel Kühn. Čeština je potřeba, protože pravidla jsou jinak v originálním německém znění.

Ostatní součástky už nijak jazykově závislé nejsou, jak se přesvědčíte ve chvíli, kdy otevřete krabici s nadpisem A la Carte a vytáhlým italským kuchtíkem na titulním obrázku. Za ním visí spousta kuchyňského náčiní, ale on se zabývá pouze nějakou svojí polévkou, jak napovídá nápis na tričku „Viva la Soupe“.

V krabici na vás na úvod čeká balíček kartonových archů přes celý rozměr velké čtvercové krabice. Z něj vycvakáte nejdříve nejrůznější žetony (hvězdy, kávové šálky, kulaté palačinky a vařečky). O trochu větší rozměry jsou další dílky – čtvercové kartonové recepty, které mají na jedné straně legrační obrázek jídla (dokonalým případem je Coq au Vin) a na druhé podrobnosti potřebné k jeho přípravě, tedy recept. Ještě větší jsou místa pro hotové recepty, podnos na šálky kávy a také destička s obrázkem popelnice, kde skončí všechna nepodařená jídla.

Tím ale výčet kartonových dílků nekončí. Jenže všechny ostatní mají svůj speciální účel – jejich skládáním vytvoříte plynové sporáky. Kolem středu jsou čtyři nožičky a nahoře pak smontujete otočný knoflík, který obklopí číselná stupnice od nuly do sedmi.

Jenže to nejlepší se před námi v hlubinách krabice ještě ukrývá – jsou to čtyři kovové pánvičky, které jakoby vypadly z nějaké dětské kuchyně na hraní. S nimi se dole schovávají také čtyři plastové skleničky s různobarevnými víky (červená, zelená, žlutá a černá) a uvnitř nich odpovídající dílky představující koření. Na závěr ještě musíme zmínit zakutálenou bílou kostku s čísly a obrázky na svých šesti stranách.

Teď je ale konečně čas naučit se vařit, tedy alespoň v deskové hře A la Carte. Na začátku rozdáte každému hráči jeden sporák, pánvičku, palačinku a destičku s kuchařskou čepicí – místo pro dokončené recepty. Všichni si hodnotu sporáku nastaví na nulu. Hráči dostanou také jeden náhodný žeton šálku kávy, kde se mohou ukrývat vítězné body, ale také speciální akce. A také jeden recept, se kterým budou začínat. Kartičku s receptem vhodí do své pánvičky, kde bude čekat na smažení a dokořenění.

Každý z receptů na jídlo se liší obtížností a také počtem vítězných bodů, které za jeho dokončení hráč dostane. Nejdůležitější na každém receptu jsou však ingredience, kterými musíte jídlo dochutit – každé potřebuje jen některé z nich. Může to být pepř, citron, paprika nebo bylinková směs a to buď jedna, nebo dvě kostičky od některých z nich.

Ve středu na dosah všech pak zůstane prozatím všechno ostatní kuchařské náčiní – kostka, recepty rozdělené do hromádek podle barev, kostka, dva kruhové dřezy pro odhozené koření, popelnice a také kořenky. Na růžovozelený podnos rozložíte zbytek kartonových šálků kávy, které si hráči budou postupně rozebírat. Začínající hráč si pak vezme trojici vařeček, a může začít kuchtit.

V každém tahu má hráč celkem tři akce, v jejichž průběhu může buď zkusit přitopit pod sporákem, nebo dokořenit svoje právě dokončované jídlo. Většina receptů vyžaduje určitý teplotní stupeň sporáku – musíte jej tedy nastavit s pomocí štěstí a kostky. Naštěstí se jedná vždy o rozsah, například 3-5, který ve výsledku nemá vliv na kvalitu pokrmu. Tedy alespoň ve hře.

Hod kostkou tedy používáte méně často. Nacházejí se na ní kromě jedničky také dvojka a trojka, které jsou nebezpečné. A navíc zde objevíte také jedničku v kolečku se šipkou, která ovlivní nejen vás, ale i všechny soupeře. Proto je netaktické nastavovat si sporák na správné rozmezí hned na začátku, zvlášť pokud hraje více hráčů a máte tak velkou šanci, že vám protivníci jídlo zkazí.

Mnohem důležitější je kořenění jídel, které vám může vaše snažení zkazit během jediného okamžiku. Na rozdíl od hodu kostkou budete kořenit obvykle vícekrát za tah. Jak již jsme zmínili, můžete provést třikrát kořenění, hod kostkou nebo jakoukoliv kombinaci těchto dvou akcí. Při každém využití jedné akce předáte soupeři, který bude na řadě jednu vařečku. Určitě všichni znáte situaci, kdy nedočkavě čekáte na jídlo a klepete hladově příborem o stůl. Zde na to máte vařečku, ačkoliv to není povinností, je to prostředek hlavně pro případ, kdy se hráč před vámi příliš rozmýšlí a váhá.

Ve většině situací však není nad čím přemýšlet. Hráči prostě mají jasno, čeho chtějí dosáhnout a kromě hodu kostkou k tomu musí mít také šikovnou ruku. Koření se ukrývá v plastových nádobkách s úzkým hrdlem, ze kterého občas nevypadne nic a jindy zase hodně kousků. V pravidlech je pečlivě (s obrázky) popsán způsob, jakým hráči mají kořenky správně používat – z polohy skleničky stojící na stole byste měli jedním plynulým pohybem přemístit kořenku nad pánev a hned zase zpět, bez štěrchání nebo divného natáčení. Kromě tohoto omezení však je pouze na hráčích, jak konkrétně dosáhnout přesného počtu barevných kamínků v pánvičce.

Mimo barevných kamínků koření však je v každé skleničce také pět průhledných zrnek soli (oproti patnácti kouskům koření). I to vám může spadnout do pánvičky a dochutit pokrm, ačkoliv žádný z receptů sůl přímo nevyžaduje. Jenže protože je sůl ve všech kořenkách, musíte dávat velký pozor. Pokud v pánvičce skončí více než dva kamínky od jakéhokoliv koření, je jídlo překořeněné a můžete jej rovnou vyhodit. To znamená vzít recept, přesunout jej do popelnice. Všechny kamínky koření putují do dřezu, kde se budou hromadit.

V kořenkách se tak postupně uvolňuje místo a obvykle se také zvyšuje šance na přesolení jídel. Pokud v průběhu svého tahu dokončíte jídlo (žádné z požadovaných koření nepřesáhlo dva kamínky a sporák je správně rozpálený), můžete si jej odložit na svoji kartu a vzít si nový recept. Hráči musí dokončovat recepty podle barev a musí mít od každého správně hotový jeden, než si mohou vzít znovu stejnou barvu.

Důležitým prvkem v celé hře jsou také šálky kávy a perfektně připravené pokrmy. Z názvu je již jasné, co znamená perfektní jídlo – v pánvičce je pouze to koření, které má být a v přesném množství. V takovém případě dostanete k dokončenému receptu za odměnu také jednu hvězdičku. Šálky kávy oproti tomu můžete použít kdykoliv bez nutnosti obětování akce a umožňují podlé věci, jako třeba přehození pánviček se soupeřem.

Mohlo by Vás zajímat

0

recenzespielbox

Představení: Spielbox 2/2011

Zdaleka nejzábavnější na celé hře je však příprava palačinky. Ta nepotřebuje žádné kořenění ani nemá určenou teplotu plotýnky. Do pánvičky vložíte pouze kulatý žeton pánvičky a vaším jediným úkolem je ji nadhozením obrátit! Pokud se vám to podaří a palačinka přistane v pánvičce opačnou stranou vzhůru, dokončili jste ji a získáte pět bodů. Na začátku každého tahu se dvěma pokusy si ale musíte hodit kostkou a zvýšit teplotu. V případě, že se vám nepodaří palačinku obrátit a teplota sporáku dosáhne maxima (=7), pak jste ji spálili a putuje do koše.

Vaření a hra končí ve chvíli, kdy se některému ze soupeřů podaří nasbírat tři hvězdy. Tento hráč se okamžitě stává vítězem a nejlepším kuchařem. Často se ale stane, že dřív dojdou recepty. I to značí konec partie, jen je třeba pro určení vítěze spočítat body za dokončená jídla.

A la Carte na první pohled opravdu připomíná takovou malou dětskou kuchyňku v krabici. Tohle zpracování je tak dvojsečná zbraň, že zatímco jedny na první pohled okouzlí, druzí se mohou ke hře díky tomu odvrátit zády. Ano, máme na mysli například menší chlapce, kteří prohlásí, že vařit prostě nebudou. Doporučujeme však dát si tu práci s jejich přesvědčováním, protože jakmile jednou začnou, budete je od hry těžko dostávat. To samé překvapivě platí i pro dospělé.

Ve hře samozřejmě nenajdete příliš strategie. Můžete se snažit vybrat si vhodná jídla podle rozložení koření ve skleničkách. Můžete pečlivě plánovat roztápení svého sporáku. Můžete dobře využívat i pauzy na kávu. Ale všechno to bude zbytečné, pokud nedokážete správně sypat koření do pánvičky. Právě tohle je nejdůležitější činnost celé hry, na které úspěch stojí a padá. Uklidníme vás ale, že nikdo není neomylný a skleničky si nevybírají své oběti. Prostě sem tam usypou a sem tam vůbec koření nevydají. Všichni nad jejich tvrdohlavými tenkými hrdly budou lamentovat a proklínat je.

Jenže právě tahle nevypočitatelnost je největším kladem hry. Každý souboj bude vždycky jiný a nikdy vám nebude připadat, že děláte pořád to samé – roztopit sporák, přihodit koření, vybrat nový recept. Ne, mezi tím je spousta drobných úkonů, které vás budou bavit, ať už se jedná o předávání vařečky nebo škodolibé ovlivňování soupeřů.

Zpracování je naprosto úžasné. Sporáky jsou rozkládací, takže se nemusíte bát, že by mohly nějak přijít k úrazu. Všechny ostatní součásti jsou opravdu masivní a připravené na party hraní. A pokud byste měli strach o ztrátu kořenkových kamínků, pak vás určitě potěší, že v balení najdete i pár náhradních. V zápalu vaření se prostě na trochu koření sem či tam nehledí.

Největším lákadlem však je alespoň pro začátečníky obracení palačinky. Pohled na hráče, který se snaží na pánvičce zachytit svoji letící kartonovou palačinku je prostě k nezaplacení a budou u něj brečet smíchy mladí i staří.

A la Carte se v roce 2010 dočkalo také menšího rozšíření s názvem Desserts. Jak už název napovídá, dočkáme se zde nových receptů, které potřebují sůl. Do hry přibude i pátá sklenička s pěti dílky koření od každého pro ty odvážné hráče. Kromě toho se dočkáte i menu, které se rozdají na začátku partie, a dostanete za ně bonusové body. No a konečně A la Carte dostojí také své zábavnosti jako party hry, když budete moci plně zapojit do hry pátého hráče s jeho vlastní plotýnkou i pánvičkou.

Jak již jsme zmínili před chvílí, hra A la Carte není nic pro žádné stratégy nebo náročné hráče. Ovšem tím nechceme říct, že se u vaření nepobaví. Toto je hra, která spojuje všechny hravé lidi do jednoho pytle a poskytuje jim zábavu pro chvíle, kdy se prostě chtějí zasmát. A vlastně ani nevadí, kdo nakonec ten „řád zlaté vařečky“ vyhraje. Jediným nepříjemným efektem a záporem tak zůstává, že téměř s jistotou u této hry dostanete chuť na nějakou dobrotu. Ale bříško přece patří k dobrým kuchařům..

Hru k recenzi věnovala společnost HRAS.

Recenze: A la Carte – kuchařem na plný úvazek

Klady:

+ úžasné zpracování
+ pro rodinu i na párty
+ rychlá hrací doba
+ kořenění pohybem
+ zabaví nováčky i hráče
+ obracení palačinky
+ pro děti už od 6 let
+ česká pravidla obsahují i verzi pro 2 hráče

Zápory:

- velký vliv náhody
- někomu může připadat hra příliš dětská

4