V mnoha hrách je mechanika důležitější než samotné téma. Někdy se i stává, že se nejdříve vytvoří základní mechanismus hry a až posléze se na ní “nabalí” téma a ostatní. No a někdy je celá hra vlastně pouze jednou základní mechanikou.
Hra Scheffeln od dizajnéra Reinera Stockhausena (Orleans, Siberia), kterou ilustroval Christian Opperer a také díky lidem na Spieleschmiede následně vydalo dlp games, je toho krásným důkazem. Jestli je to dobře či špatně, se dozvíte po přečtení naší recenze.
V této hře se vžíváme do rolí různých překupníků, lehčích žen nebo třeba hazardních hráčů, prostě těch, kteří dokáží vydělat velké peníze za jedinou noc. A to je právě naším cílem: Co nejrychleji zbohatnout a porazit tak své soupeře.
K řádnému “šmelichaření” v krabici najdeme vše potřebné: Dřevěné kvádry v osmi barvách s polepkem limuzíny, stejný počet destiček lokací, každou s jiným orientačním písmenem, ke kterým přísluší žetony bankovek, o které se bude bojovat, no a poté zde máme dva druhy karet: karty pohybu, těch je 32 (4 od každé barvy) a 8 karet postav, každá má svou barvu, ke které se vztahují karty pohybu stejné barvy a daná limuzína.
Hráči nejdříve rozmístí lokace do kruhu a posléze roztřídí bankovky dle písmen a položí je na příslušné destičky lokací. Na každé tak budou právě čtyři bankovky, kdy na lokaci “A” budou ty s nejnižší hodnotou a poté vzestupně až na lokaci “H” budou ty nejcennější. Poté se náhodně rozmístí figurky aut, na každou lokaci přísluší jeden vůz. Následně se vyloží lícem nahoru všech osm karet postav a každému z hráčů se rozdají čtyři karty pohybu ze společného balíčku. Nakonec si každý hráč, počínaje prvním, vybere jednu kartu postavy a položí si ji před sebe. Poté může začít samotná partie.
Každé kolo se skládá ze dvou fází. V té první hráči pohybují auty a snaží se dostavit s vozem stejné barvy, jakou má jejich postava, na místo s nejvyšší hodnotou bankovky, což je zpravidla poslední lokace.
Ve svém tahu má hráč na výběr pouze ze dvou možností a daná možnost vždy obnáší zahrání jedné karty z ruky. Buď ji hráč zahraje lícem nahoru a tím pádem se pohne s autem stejné barvy, jaká byla zahraná karta, nebo ji zahraje lícem dolů, a to mu umožní si vyměnit kartu postavy za jinou ze společné nabídky. Druhá zmíněná možnost nesmí být provedena, když má hráč poslední kartu na ruce.
Pojďme se ještě vrátit k pohybu auta, protože to je to, oč tu běží. Pokud auto dané barvy je na svém aktuálním políčku jediné nebo je na jiném autě, prostě se jednoduše pohne na další lokaci po směru hodinových ručiček. Pokud je destička lokace prázdná, tak zde limuzína zůstane stát, to samé se děje, i když zde stojí již jiné auto, tentokráte se však položí na auto, které zde už stálo. Na stejném políčku nikdy nemůžou na sobě stát více jak dvě limuzíny. Kdyby se to mělo stát, auto přeskakuje všechna políčka až do té doby, dokud nenarazí na prázdnou lokaci. No a pokud se má pohybovat auto, které je pod nějakým jiným, tak se pohybují limuzíny společně, spodní řidič tedy vše chudák odpracuje.
Poté, co každý hráč zahrál všechny své karty, zbývá zjistit, jak jsme si na naší objížďce městem vydělali. Dle karty postavy, kterou má hráč před sebou dostane takovou bankovku, jaká leží na lokaci, kde se nachází auto téže barvy, jakou má postava. Pokud je však vůz pod jiným, hráč nedostává nic.
A to je vlastně celý základní mechanismus. Už jsme jej mohli v různých obdobách několikrát vidět, ale nutno říci, že vždy funguje velmi dobře. Hráči jsou totiž díky němu v neustálé interakci, kdy každý pohyb může ovlivnit vaše následující kroky. V této hře je tak nutné logicky dedukovat, jak se auta pohnou, přičemž je zde několik neznámých v podobě karet soupeřů. V tu chvíli přichází do hry blaf a dedukce a nutno říci, že i napětí. Nikdy si nemůžete být jisti, co mají vaši soupeři za karty, ale lze to předpokládat na základě karty postavy, kterou si vyměnili, a také dle zahraných karet.
Pochopitelně, že se hráči budou snažit dostat se na nejlukrativnější místo, které však zpravidla bývá jen malý kousíček od toho nejhoršího. Hráči tak musí neustále riskovat a doufat, že ostatní neposunou nebo nezalehnou jejich auto. hra je tak plná momentů, kdy doslova vyskočíte ze židle, protože vám poslední kartou někdo zhatil plány. O to lepší je pocit, když vy jste ten, který to správně propočítal a zachoval si kamennou tvář. Naštěstí je hra dostatečně odlehčená, takže se vše obejde v přátelské atmosféře a za smíchu všech zúčastněných. Jedná se tedy téměř až o párty hru, i když je někdy toho propočítávání všech možností až příliš a hru trochu stahují do vážnějších vod, kde už tak nezáří.
Tomu se však dá vyhnout díky přítomnosti párty verze, která se hraje v reálném čase a je založená na tom, jak rychle dokáže hráč pochopit souvislost pohybu aut a na základě toho si vybrat vhodnou postavu. Není to špatné, ale popravdě dvě partie vám budou stačit, poté už je to to samé.
Podobnou výtku tak trochu máme i k základnímu režimu. Je to vlastně jenom mechanika, žádné překvapení (tedy až na tahy hráčů) vás ve hře nečeká. I přesto je hra prostě zábavná, právě díky své záludné jednoduchosti, která staví na interakci, blafu a zvratech. Bohužel délka hry není úplně ideální, jelikož hratelnostně je Scheffeln skvělý, ba přímo úžasný filler, ale délkou je to plnohodnotná deskovka na necelou hodinu, což je vážně moc a díky tomu se Scheffeln na stole zase až tak často neobjeví, hra prostě nabízí málo na tak dlouhou dobu.
Co se týče počtu hráčů, jsou tři určitě nejlepší. Tolik se nečeká na tah, do hry se většinou dostanou karty od každé barvy a hra není toliko o náhodě. I ve dvou je hra dobrá, ale karet v daném kole je prostě někdy málo, takže se herní plán tolik nemění a nelze skrze počítání vůbec předpokládat, co má váš soupeř na ruce, zbývá tedy sociální dedukce. Pokud chcete hru hrát v pěti až osmi hráčích, musíte si zkusit párty variantu.
Hra navíc přichází i se dvěmi rozšířeními, kdy jedno určitě hře přidává na zajímavosti, zatímco druhé jí spíše ubírá díky velkému vlivu náhody. I tak se jedná o výborný bonus.
Sheffeln je hra založená na elegantním mechanismu pohybu, který výborně podporuje interakci a napětí. Jedná se o zábavný kousek, u kterého je vcelku živo. Hratelnostně jde o naprosto bombastický filler, který ale díky dlouhé herní době fillerem vlastně vůbec není a jako plnohodnotná deskovka Scheffeln už tak dobře neobstojí. Jinak ale určitě stojí za vyzkoušení.+ Elegantní základní mechanika
+ Interakce mezi hráči
+ Přítomnost sociální i logické dedukce v rozumné míře
+ Napětí a zvraty
+ Živé partie
- Dlouhá herní doba na to, co hra nabízí
- Někdy trochu moc propočítávání
- Téma není moc pro rodiny, i když hratelnostně se jedná o cílovou skupinu
