Když nastane zima, je to už samo o sobě pro mnohé tragédie. Chladné počasí nepřeje pobytu venku a mráz ztěžuje přežití v otevřených prostorách. A když se příchod chladného období spojí s nástupem invaze nemrtvých, je to pro lidstvo katastrofa. Tváří v tvář krvežíznivému útoku vytrvají jen ti nejsilnější z nejsilnějších.
A šanci stát se takovým pamětníkem se stále fungujícím lidským mozkem mají hráči, kteří si domů pořídí krabici Zima mrtvých. Testování se nám tentokrát trochu zadrhlo, ale právě včas při nástupu nové zimy přináším recenzi na hru Zima mrtvých: Cesty osudu (Dead of Winter). Vytvořila ji dvojice Isaac Vega a Jon Gilmour a do češtiny se dostává zásluhou společnosti MindOK. Není to ale první její spolupráce s vydavatelem Plaid Hat Games, který za hrou stojí úplně. Určitě rádi vzpomenete na Summoner Wars. Firma ale v angličtině stojí i za peckami Mice & Mystics a nebo Bioshock Infinite: Siege of Columbia.
V luxusně vypadající krabici s portréty mnoha postav, které vám brzy přirostou k srdci (sice ne jako Ellie v The Last of Us, ale i tak dost) se ukrývá herní plán, který je ale překvapivě malý a slouží spíš jako stavová pomoc. Jen v pravé části najdeme hlavní kolonii obklíčenou několika možnými vstupy. Hráči tedy plán vyloží na stůl a samotnou mapu jejich okolního světa budou spíš reprezentovat karty lokací s názvem (šest kusů), které obsahují i políčka pro postavy, karty předmětů (ty jsou sem na začátku položeny podle druhů, které zrovna do tohoto místa patří) a žetony hluku.
Hra obsahuje také řadu žetonů, z nichž si hráči vyberou svoje figurky. Každý z účastníků si vybere hned dvě ze čtyř náhodně rozdaných a jednu z nich učiní velitelem. Postavy mají svoje specifické vlastnosti – sílu, hledání, vliv v kolonii a také zvláštní schopnost (obvykle vázanou na místo na mapě). Obdrží také příslušné kartonové figurky a ty postaví do kolonie (úplně napravo na plánu) a k nim náhodnou sadu pěti předmětů (z balíčku). K tomu si hráči z nabídky karet vyberou jednu se svým hlavním úkolem, která určí počet nemrtvých na začátku i stav morálky hrdinů. Navíc ke svému startovnímu majetku dostanou hráči také po jedné kartě tajného úkolu, mezi nimiž se vždy nachází i jeden úkol zrádce. Zbývající balíčky vytvoří zásobu (krizové situace, osud a další).
Poté už na hráče čeká jejich hlavní fáze, která začne vždy odhalením nové krizové situace. Tu se mohou hráči pokusit odvrátit s pomocí předmětů a mají na to celý tah. Každý z účastníků pak hodí kostkami, jejichž počet se odvíjí od množství postav v jeho skupině. Od té chvíle už se ale v aktivaci postav střídají a někdy budou muset k jejich provedení obětovat kostky. Mezi ty ale nepatří ta hlavní – pohyb po plánu, která je zdarma. V každém tahu lze každou figurku jedenkrát přesunout a to na libovolnou pozici. Stejně tak volně lze také hrát karty předmětů z ruky a přiřadit je tak svým hrdinům. Vybavení lze později také zdarma použít k odvrácení krize odložením na pozici na plánu.
Těmi hlavními akcemi, kterými může hráč přispět ke společnému (či svému vlastnímu) úspěchu je v první řadě prohledávání. Utratí za to kostku s hodnotou vyšší než je schopnost prohledávání daného hrdiny a jako odměnu si dobere horní kartu z balíčku. Pokud se mu nelíbí, může podstoupit riziko a s trochou hluku navíc (přidání žetonu) si dobrat další kartu v pořadí. Poté si může vybrat z karet, které našel jednu.
Základem každého úspěchu v boji s nemrtvými je ale útok. Lze napadnout příšeru, která se nachází ve stejné lokaci jako figurka. Jako prostředek opět slouží kostka, jejíž hodnota musí tentokrát být vyšší než hodnota útoku. Čím nižší číslo na kartě, tím je hrdina smrtonosnější. Takový útok je automaticky úspěšný, to ale neznamená, že s sebou nepřinese následky. K tomu slouží hod červenou kostkou následků, která může přinést zranění, omrzlinu (žeton přispívající ke zranění v následujících kolech) nebo v extrémním případě i smrt. To ale ještě není všechno, protože pokud se v místě smrti (rozsápání) hrdiny nachází jiná postava, infekce se šíří a pouze hod kostkou rozhodne, jestli ostatní přežijí nebo ne. Každá smrt ale snižuje morálku celé kolonie.
Kostka s libovolnou hodnotou pak slouží ke zřízení zátarasu, který zpomalí příšery, možnost použít speciální schopnost, nebo přilákat zombíky na svoji lokaci. Samozřejmě i akcí zdarma je více, takže hráči mohou s pomocí jídla manipulovat s výsledkem kostek (zvyšovat jejich hodnotu o 1), žádat spoluhráče o kartu předmětu (kterou je třeba ihned zahrát) nebo si předat vybavení ve stejné lokaci. Do hry ale vstupuje také osud. Hráči se s ním musí prát, protože v každém tahu soused aktivního hráče drží jednu kartu a při splnění jejich podmínek (hráčem na tahu) ji přečte.
Poté už nastává fáze kolonie, ve které hráči spotřebují jídlo. Kdyby ho ale neměli dostatek, klesá morálka a hrdinové hladoví. Nálada se zhoršuje také za rostoucí počet karet v odhazovací (odpadní) hromádce. V tuto chvíli také případně nastane krizová situace, pokud nebyla odvrácena. Až následně na plán vstoupí nové příšery (podle počtu hrdinů).
Hra končí, pokud na konci některého z kol je splněn hlavní úkol nebo po dosažení nuly na počítadle kol, jejichž počet je ovlivněn zvoleným scénářem. Pokud hráči mezi sebou identifikují zrádce, mohou jej vyloučit z kolonie, díky čemuž dostane tajný úkol pro vyloučeného a tím se i změní jeho úkol a to i v případě, že ve skutečnosti zrádce nebyl! Obvinění dvou nevinných ale současně okamžitě znamená konec hry. Ostatně samotná morálka na nule spouští neúspěšný konec hry vždy. Stejně tak se může stát vítězem i jeden hráč, pokud splní tajný úkol.
Zima mrtvých je nekompromisní a možná až brutální polokooperativní hrou. Je plná nedůvěry a ta je opodstatněná. Každý hráč má svůj tajný úkol, pro který pracuje. Současně ale musí hrát také za tým, protože jinak to může dopadnout špatně pro celou kolonii. A protože se jedná podle zpráv o poslední skupinku přeživších, může to znamenat mnohem horší zprávu pro celé lidstvo.
Stále ale platí, že pro hráče je hlavním nepřítelem nemrtvá nákaza. Příšery se na hráče hrnou ze všech stran. Není to ale zdaleka to jediné, s čím se musí dokázat poprat. Prvním velkým problémem jsou neustále se kupící krizové situace. Každé kolo nenechá hráče zahálet a stále jim klade pod nohy nové a nové překážky. Díky tomu jsou hráči neustále pod tlakem a mají pocit sounáležitosti, sledují tedy partii i mimo svůj tah.
Protože Zima mrtvých patří do kategorie atmosférických her, je třeba zhodnotit tento prvek. A plní ho opravdu velmi dobře. Hra má od začátku zajímavý vývoj a nedá hráčům prostor přemýšlet o něčem jiném, než jak dostat svoje hrdiny ze šlamastyky. Trochu celkový dopad na hráče mírní fakt, že mají pod kontrolou dvě figurky a díky tomu se se svými hrdiny tolik nesžijí.
Hra je poměrně dost náhodná. O mnoha věcech rozhodují karty, o kterých dopředu nic nevíte. A o smrti postavy dokonce může rozhodnout jeden nepovedený hod kostkou důsledku. To je pro mnoho hráčů pilulka, kterou nedokáží spolknout. Na druhou stranu ale právě tyto okamžiky jsou příčinou, proč ani na chvíli nedokážete vydechnout.
Co je ale úplně nové, to jsou tajné karty osudu. Právě jejich zařazení dělá z každého tahu zajímavý moment. Hráč neví, čím může spustit nějakou událost a co jej může zastihnout. Všechno na kartě kontroluje vždy sousední hráč a pouze v případě splnění podmínky se tajemství odhalí.
Pravidla ale obsahují i další varianty, jak hrát. V první řadě to je varianta pro hráče, kteří nechtějí zrádce. Čistě kooperativní verze i tak funguje, protože používá jiné varianty hlavních úkolů. Hráči tak musí dobře spolupracovat, aby se dostali ke šťastnému závěru. Zvýšit si ale mohou také pravděpodobnost zrádce či si zahrát ve dvou. Celkově je počet hráčů pro dojem z partie důležitým především ve vztahu k šanci na zradu. Partie samotná má velké časové rozsahy, kdy může trvat devadesát minut, ale klidně i dvojnásobek. Vzhledem k zážitkům to ale všechno uteče rychle.
Hra je do detailů výborně zpracovaná. Karty, figurky, žetony, všechno vypadá výborně a celá hra rozhodně neztrácí na působivosti. Pochválit musíme i lokalizaci, která celkovému dojmu nijak neubírá.
Zima mrtvých je hra, kterou byste rozhodně neměli minout. Na českém trhu lokalizovaných her nemá prakticky obdoby. Hry se zrádcem jsou vždy velmi specifické, ale tahle baví. Výjimku tvoří hráči, kteří náhodu vnímají jako něco, co by od hry neměli dostat ve velké míře. A rozhodně něco co by nemělo rozhodovat o jejich vyřazení he hry.
Více o hře.
+ každý má tajný úkol
+ zrádce
+ atmosféra
+ výborné karty osudu
+ řada voleb v každém kole
+ varianty hry
+ napětí
- potenciálně delší herní doba
- náhoda rozhoduje o smrti hrdinů
- ohrané téma zombie apokalypsy
