Recenze: Klub ztroskotanců – gentlemani, kteří nemají co ztratit

Představte si, že máte peněz tolik, že byste si z nich mohli postavit (opravdu, fyzicky jako z cihel) dům a ještě by vám zbylo na spokojený a neupejpavý život až do stáří. Všechno máte a nic vás už nebaví, protože život nenabízí další výzvy. Co tedy budete dělat? Rozhodnutí padlo! Budete hýřit svým majetkem a pošpiníte jména ostatních zbohatlíků. Ne, nestanete se politiky, ale jen chuďasi. Na konci. Pokud uspějete.

Hra se jmenuje Klub ztroskotanců, vydává ji společnost Czech Games Edition a připravil ji pro nás všechny Vladimír Suchý jako volné pokračování jeho úspěšné hry Dědictví. Ilustrace ke hře připravil Tomáš Kučerovský. Hra spatřila světlo světa v roce 2015.

A už krabice jasně dává najevo spřízněnost s Dědictvím.  Ovšem herní plán má tentokrát velmi netradiční tvar. Skládá se z jednoho trojúhelníku sloužícího jako zásobárna, k jehož stranám hráči přiloží hrací plány soutěží. Ze tří v nabídce si pokaždé vyberou dva. Nahoře pak do vzniklého prostoru přiloží ještě další nepravidelnou bodovací tabulku. Na středovou plochu položí sadu centrálních karet (pět). Hráči si vyberou svoji barvu a umístí sem svůj první kulatý dřevěný žeton, aby určil náhodně startovní pořadí.

Každý z účastníků nyní na základě své volby dostane jednu barevnou desku a také sadu dřevěných poslíčků, klobouků. Podle zvolené sady soutěží pak obdrží hráči také peníze, žetony ukazatelů hlasů či bodovací tabulku s žetony vlivných osob. Na deskách konkrétních soutěží pak hráči také připraví nabídku balíčků karet, společně s případnými destičkami.

Na začátku jednotlivých kol připraví hráči nabídku karet a destiček na deskách soutěží. Všichni se následně prostřídají ve vysílání svých poslíčků na herní plán, obsazují různá políčka a snaží se obsadit ty, která jim připadají výhodná. Hráči tak získají karty nebo si vylepší pozice v soutěžích. Kromě toho mohou ale využívat i pozice na centrálním plánu, stát se tak začínajícím hráče, získat centrální kartu nebo žeton renesančního muže. Akce jsou ihned vyhodnoceny a na řadě je další. Protivníci se střídají, dokud mají koho poslat.

Právě karty mohou použít v závislosti na jejich barvě buď pro jejich okamžité efekty (bílé) nebo je přidat na svoji desku, kde je možné opakovaně aktivovat jejich schopnosti. Jejich schopnosti jsou velmi odlišné, variabilní a umožní vytvářet různá komba či složitější efekty. Jednotlivé karty nabízí různé symboly, jejichž sbírání je důležité, protože pak ovlivňuje sílu karet.

Ale hlavním místem, kde hráči porovnávají svoje schopnosti, jsou soutěže. Ty nabízí další pozice, kam vysílat poslíčky. Hráči tak nejen vyměňují svůj majetek za méně hodnotný nebo jej prodávají, ale mohou také využívat politický vliv a skládat z destiček politických kruhů svoji vlastní síť kontaktů. Hráči ale mohou i jinak ztrácet hlasy ve volbách, někdy obecně, jindy ale karty dokážou urazit pouze část voličů (v duchu anglických gentlemanů se tu bavíme o liberálech a konzervativcích).

Asi nejzajímavějším prvkem je deska společenské soutěže, ve které hráči snižují mínění ostatních o svojí osobě. V důsledku toho se posouvají žetony na pyramidě významu. I tady to umožní především správně vyslaní poslíčci.

Každé kolo mohou hráči zakončit plamenným projevem v Hyde Parku. Jenže ten nemá za úkol voliče získat, ale odradit. A ještě později se k vám donese šepot sladké stařenky, která v hráči stále vidí toho zlatého a hodného pána. Vychvaluje hráče kudy chodí, a tak mu kazí jeho plánu.

Soutěže jsou nezávislé a stačí, aby hráč dosáhnul nuly v jedné z nich, aby partie skončila. Když se tak nestane, bitva zbohatlíků končí dohráním pátého kola. V obou případech ale všichni musí projít bodováním. Každý z účastníků nyní dostane body za každou soutěž podle svého aktuálního stavu a ten, kdo dosáhne nejnižšího bodového součtu, se stává vítězem. Jestli mu to ale přinese štěstí těžko říct.

Klub ztroskotanců jde zcela předvídatelně ve stopách Dědictví. Námětem je opět utrácení a tedy opak toho, o co se snažíte ve všech ostatních hrách. Tady potřebujete body nutně ztrácet a ten, kdo se v celkovém dojmu nejvíce přiblíží nule, se stane vítězem.

Velkou zbraní této novinky jsou moduly se zvláštními pravidly. Každá deska má navíc svoje vlastní karty a díky tomu všemu je hra opravdu výborně variabilní a pokaždé budete chudnout trochu jinak. Navíc už samotné možnosti jsou humorné a hra k celému průběhu přistupuje ideálním způsobem – s lehkostí a vtipem. To se projevuje právě při sestupování společenského žebříčku, kdy prostě budete dělat věci, u kterých se pobavíte a poškádlíte i svoji představivost.

Mohlo by Vás zajímat

4.5

recenzestrategická

Recenze: Břink ve vesmíru Velká galaktická loupež – stopař, černý pasažér nebo prostý zloděj?

Vzhledem ke své komplexitě i námětu doporučují vydavatelé hru od čtrnácti let. My si dovolíme toto číslo o dva roky snížit. Čtrnáct je určitě zbytečně příliš a hru bez problémů zvládnou už dvanáctiletí, protože hra zdaleka není tak složitá, jako některé jiné strategické hry, které už v tomto věku hrají (Agricola či Caverna).

A právě s předchozí hrou stejného autora je možné tuto novinku zkombinovat. Všechno to zůstává v rámcích mechanismu worker-placement, ale do hry zasahují velmi významně také karty akcí. Hráči mají mnoho cestiček, jak si ve společnosti pohoršit a není vůbec jednoduché si vybrat a vyvážit svoji trasu za chudobou.

Hra je překvapivě dlouhá a tu hodinku obvykle budete potřebovat jako minimum. Spíš byste měli počítat s nějakými sedmdesáti minutami, především ve vyšších počtech. Hra sice je solidní i ve dvou, ale mnohem více jí sluší více účastníků. To proto, že na plánech je pak mnohem těsněji.

Zpracování Klubu ztroskotanců je parádní. Krásné dobové ilustrace mají opravdu britský nádech a hra celá vypadá opravdu kouzelně. Potěší i dřevěné komponenty a celkově velký počet součástek.

Klub ztroskotanců se snaží zopakovat úspěch a nechá hráče znovu hýřit jměním. To bohužel znamená, že originalita už tu není. Alespoň v námětu. Naštěstí ale autor dostatečně hry odlišil a to přesto, že je možné je kombinovat pro maximální zážitek. Klub ztroskotanců tak nakonec je zábavnou a bláznivou hrou, která je ale při tom přísně taktická.

Recenze: Klub ztroskotanců – gentlemani, kteří nemají co ztratit

Klub ztroskotanců nebude tou hrou, která u hráčů nebude mít úspěch. Půjde tak zcela proti svojí vlastní filosofii, protože každý, kdo krabici otevře, se bude snažit naopak zchudnout. Hráči díky tomu budou všichni ale bohatší o spoustu zážitků a humoru. V těchto prvcích hra exceluje stejně jako v plánování a možnostech. Partie jsou variabilní a Klub ztroskotanců je díky tomu dalším moc pěkným počinem pocházejícím z Čech.

Klady:

+ hodně cest k vítězství
+ různé moduly
+ přemýšlivé
+ vtipná zábava
+ parádní grafika
+ možnost kombinování s Dědictvím

Zápory:

- téma hýření už není originální

4