Hazard je napínavý, nabízí vypjatou atmosféru, velkolepé momenty smutku i štěstí a při jeho provozování se nám do krve vlije notná dávka příjemného adrenalinu. Za tu návykovost a ztráty s ní spojené to však nestojí. Naštěstí jsou tu některé deskové hry, které pocit z hazardu dokáží vcelku úspěšně replikovat a jednou z nich je i Manila.
Tu, již před více než deseti lety, stvořil autor, který mezí námi bohužel už není. Ale jeho dílo si můžeme užívat i nyní a to díky dotisku společnosti Zoch Verlag.
Manila vypráví příběh o překupnících na černém trhu se vzácným zbožím, kteří se jej na vratkých bárkách snaží za pomocí svých pomocníků dopravit do jednoho z přístavů a jeho prodejem vydělat co nejvíce peněz. Cesta k velkým penězům, však nemusí vést jen skrze prodej. Občas je dobré investovat do nekalejších praktik. V každém případě cílem hráčů je mít na konci hry co nejvíce peněz.
A právě jejich investice je základní myšlenkou hry. Na začátku každého kola to probíhá za pomocí dražby o titul majitele přístavu. Je zde přítomna klasická přehazovací aukce u které není nouze o klasické momenty napětí a někdy až velkolepé projevy radosti a smutku, když se například ostatní snažíte jen nalákat aby zaplatily vyšší sumu, ale přitom po titulu majitele přístavu netoužíte.
Jeho role je však velmi důležitá a vítězství v aukcích ve správných momentech a za co nejmenší peníze, může být klíčové k celkovému úspěchu.
Majitel přístavu si totiž může koupit jednu z dostupných karet akcií za aktuální cenu. Jejich hodnota se postupem hry může zvýšit třeba až trojnásobně, takže můžou být dobrým zdrojem zisku peněz (vítězných bodů). Dále vítěz dražby určí, které tři ze čtyř komodit se vydají na plavbu po řece do přístavů hlavního města Filipín – Manily. No a na konec je jeho úkolem rozestavit lodě na startovní políčka na řece a tím pádem určit základní pravděpodobnosti doplutí jednotlivých komodit.
Poté co majitel přístavu vykonal své povinnosti, je na řadě každý hráč, počínaje majitelem, v používání svých pomocníků. Hráč může položit jednoho svého pomocníka na libovolné volné pole na herním plánu, nebo lodi s nějakou komoditou, a zaplatit za jeho užití příslušný počet mincí do banku. Políčka vlastně představují sázky, kdy vám mohou vynést větší obnos peněz, než jste za ně zaplatily, ale musí vám vyjít váš tip.
Ze všeho nejdříve se však musí lodě po řece pohybovat. Pohyb lodí je vykonán poté, co každý z hráčů umístil jednoho svého pomocníka. Hodí se trojicí kostek, kdy každá má jinou barvu, vztahující se k dané komoditě, a dle počtu teček se vory napěchované cenným zbožím o daný počet polí posunou vpřed. Takto se to opakuje třikrát, tedy každý z hráčů umístí tři své pracovníky a lodě se pohnou třikrát, vždy jednou po každém kole umisťování. Poté následuje vyhodnocení a vyplácení peněz úspěšným hráčům.
Každá loď co doplula za pole číslo třináct, je umístěna na pole přístavu a všem hráčům, kteří se dané plavby za pomocí svých pomocníků zúčastnily a také těm, kteří si tiply na to že nějaké lodě do přístavu doplují, to přinese určitý počet peněz, přičemž o výdělek se hráči v případě tipu na dané lodě dělí rovnoměrně. Zároveň se po doplutí dané komodity do přístavu zvedne hodnota daného zboží, takže jeho akcie jsou cennější a tím pádem i pro případný budoucí nákup dražší.
Naopak každá loď která nedoplula za pole číslo třináct, končí v docích a účastníkům její plavby nic nepřináší.
Zato však všichni ti co si tiply, že nějaká loď nedopluje, dostanou své příjmy. Ty jsou odstupňovány podle pravděpodobnosti úspěchu, stejně jako tipy na doplutí, takže například pokud si vsadíte, že nedopluje ani jedna loď získáte více než šestinásobek oproti tipu na nedoplutí jedné lodi.
Lodě také mohou skončit svou pouť na poli číslo třináct, zde je mohou přepadnout hráči, kteří obsadili políčko pirátů. Pravděpodobnost pirátského úspěchu je sice malá, ale když se to vydaří jsou v tom velké peníze a hlavně hodně emocí.
A popravdě, Manila je hlavně o nich. Ano je zde i špetka taktických možností, například v podobě neustálé znalosti kolik karet akcií daného druhu je rozděleno mezi hráče, nebo také díky možnosti určovat kdy skončí hra (jakmile jedna z komodit dosáhne svého cenového maxima). A to už nemluvím o možnosti počítat pravděpodobnost, na které tato hra výrazně staví nebo o důležitých aukcích. Ale i přes to všechno, je hra hlavně o jednodušší zábavě, o momentech kdy před závěrečným hodem vstanete v očekávání ze židle a když se podaří, tak zajásáte, zatímco soupeřům padnou hlavy na stůl v důsledku zklamání.
A právě ve vytváření silných momentů Manila exceluje. Navíc díky vysoké interakci mezi hráči v podobě dražeb a blokování míst pracovníky, se jedná o hru, která se hodí na párty, nebo do veselé společnosti lidí.
Prostě a jednoduše Manila je zábava a to v jakémkoliv počtu, i když čtyři jsou rozhodně ten nejlepší. Snad jediný nedostatek této hry vidím v trochu delších pravidlech na vysvětlení, na to, že se vlastně jedná o párty hru. Ale vězte, že nejde o nic složitého a pokud posluchači vydrží a prostě je baví riskovat a sázet, tak je téměř jisté, že uspějete.
Je však nutné podotknout, že musí herní skupinu bavit sázení, které na náhodě staví. Pokud někomu vadí náhoda a nedokáže ji překousnout ani v hazardní hře, tak pro něj tato hra vážně není.
+ Živost partií
+ Napínavost
+ Zábavné aukce
+ Riskování
- Nic na častější hraní
- Pro ty co nemají rádi náhodu v jakékoliv podobě, to není.
