Líbí se Vám naše práce? Chcete nás podpořit? Chcete s námi soutěžit o hry? Podpořte nás na Hero Hero a získejte exkluzivní obsah!

Recenze: Domus domini – v kůži řeholníků

 

DOMUS DOMINI (1)

Klášter v Clunny patří mezi ty nejvýznamnější. Ale ani on se svého času nevyhnul ekonomickým problémům. A tak opatství jemu náležející dostali za úkol jej zásobit jídlem.

A právě ve hře Domus domini, kterou má na svědomí vydavatelství Franjos, hlavně známé díky hitu Can’t stop a je dílem dizajnéra Heinz-George Thiemanna, se hráči zmocní rolí představených svých opatství a jejich cílem bude doručit co nejvíce jídla do Clunny.

Na to mají hráči pět kol (let) ve kterých budou své kláštery spravovat hlavně po ekonomické stránce, tak aby mohli produkovat co nejvíce jídla, ale také se hráči dočkají výstavby kaple či dokonce pořizování psů na ochranu proti žebrákům z klášterů soupeřů. Hlavním úkolem hráčů je sice zásobování potravinami, za které dostávají vítězné body, ale také jsou pro ně důležité příjmy mincí. A ty na konci každého kola dostane ten hráč, který vyprodukoval nejméně jídla, jako finanční pomoc, tak aby každé opatství mohlo pokud možno zásobit Clunny co nejefktivněji.

DOMUS DOMINI (2)

Výše popsané téma se podařilo zdařile zachytit i do herního materiálu, který nabízí vcelku široké spektrum rozdílných komponent. Namátkou zde narazíme na velké žetony psích bud, a částí kaple, dále pak žetony psů, mnichů a také zeleniny. A když už jsme u herního platidla tak nesmíme opomenout ani kartonové mince. Poté je zde hned několik druhů karet a v neposlední řadě zde máme hlavní desku na které se zaznamenává kolik, který hráč doručil jídla v daném kole. Ale hlavním středobodem zájmu všech zúčastněných bude deska jejich kláštera.

Na té hráči naleznou hlavně tři ekonomické sektory opatství: Zahradnictví, sýrařství a pivovarnictví v nichž se během hry budou rozvíjet za účelem zisku potravin, které se následně převedou na vítězné body.

Každé kolo začíná otočením jedné karty, která určí jednu ze tří komodit z daných sektorů, jenž bude nabízet v daném kole větší výnos než ty ostatní. Následně na to, se hráči snaží vyhnout žetonu prvního hráče, protože se v téhle hře jím být nevyplatí, což funguje obrácenou aukcí alá No thanks!. Jednou však někdo úřad prvního hráče získá a spolu s ním i všechny mince, které se do odmítavé aukce naházely a poté můžou nastat samotné tahy.

DOMUS DOMINI (3)

V nich hráči mohou nejdříve kupovat ekonomické správce daných sektorů, kteří nabízejí nějaký přísun jídla na konci kola a také určitý bonus. Hráč může mít vždy jen jednoho správce a pokud si chce koupit nového, tak za něj doplácí vždy jen rozdíl oproti tomu, kterého se zbavuje, nebo naopak hráč může utržit nějaké mince, pokud si pořizuje levnějšího.

Poté lze investovat hned do několika částí kláštera. Lze například postavit jednu část kaple za kolo, která na konci hry přinese vítězné body nebo půjčovat peníze, které hráč na začátku příštího kola získá nazpátek i s úroky. Hlavní investicí jsou však tři ekonomické sektory. Ty totiž nejenže přinášejí největší přísun potravin, ale také dávají na začátku každého kola nějaký specifický bonus tomu hráči, který je vždy v daném sektoru nejvýše.

Všeobecně jde však o to aby hráč co nejlépe odhadl své finanční síly a investoval jen tolik, kolik je pro dané kolo potřeba. Někdy je totiž lepší vyprodukovat méně jídla, za účelem zisku větší finanční podpory do dalšího kola. Také je zde ještě další velice důležitý herní prvek: škození.

DOMUS DOMINI (10)

Po investicích se totiž zaznamená kolik kdo vyprodukoval jídla. A nyní může každý hráč poslat své mnichy žebrat na nějakého jiného hráče, který v daném kole má vyšší příjem než on. Napadený ztrácí vcelku dost jídla (rovnající se až třem vítězným bodům) a navíc  útočník získá jeden bod, ale musí použitého mnicha odhodit. Hra tedy doslova motivuje ke škození, což je při tomto druhu hry přinejmenším zvláštní. Je však pravdou, že lze ztrátě bodů předejít vlastněním psů, nebo bonusu z jednoho ze sektorů a hlavně je důležité, že všichni hráči od začátku vědí, že ta hra o tom vlastně je, takže se snaží k tomu přizpůsobit svou produkci.

Po této ultra škodící minihře si hráči ještě mohou své příjmy navýšit za pomocí zeleniny nebo bonusu z ekonomického sektoru a poté se jídlo převede na vítězné body a hráč, který jich dostal v daném kole nejméně dostane nejvíce peněz a takto to sestupně pokračuje až k hráči, který bodoval nejlépe.

Celá hra je především o odhadu kdy více spořit a naopak kdy více přitlačit na pilu ve snaze utéci soupeřům v produkci. K ekonomické správě ve hře přispívá hned několik zajímavých mechanik, jako je například pořizování správců, kdy v jednom kole si můžete koupit velmi drahého za účelem zisku bodů v tu správnou chvíli a v dalším si za něj nechat vrátit peníze a raději šetřit.

DOMUS DOMINI (7)

Každou investici je nutné pořádně zvážit a proto se hráčům hodí jít na řadu až jako poslední, tak aby se mohli rozhodovat podle toho co mají jejich soupeři. K tomu je však kolikrát nutné utratit nějaké mince při obrácené aukci o prvního hráče. A právě na otázku kolik si mohu dovolit se budete po většinu hry snažit najít odpověď.

Krom ekonomických manipulací, které jsou zpracovány dobře a zábavně, má ve hře stejně důležitou roli i intrikaření. Hráči se kolikrát záměrně snaží skončit v bodování za kolo co nejdále, jen aby mohli ostatním škodit, nebo aby mohli vydělat nejvíce mincí. Jedná se o balanční mechanismus, který však nepůsobí nějak rušivě a je součástí strategií hráčů, takže tady si hra zaslouží pochvalu.

Ale spolu s touto herní pasáží přichází i jedno silné negativum. A tím je škození. Jde o to, že hráči prostě musí hrát na to aby mohli škodit soupeřům a to i když nechtějí. A jelikož hra má téma a i mechaniky založené na ekonomické správě, tak tento rozpor hře vůbec nesedí. Navíc hráč který škodí z toho nemá žádný postih, ba naopak na tom získává což má za následek to, že zabránit škození jen velmi těžko a děje se často. A bohužel někteří hráči na tom mohou snadno tratit více, než ostatní.

Mírným negativem může být také fakt, že po skončení hry nemáte takový pocit, že jste něco vybudovali. Je to prostě pět kol ve kterých se snažíte získat co nejvíce bodů, nic víc. Ale to je o subjektivním pohledu, mně osobně to třeba tolik nevadí.

DOMUS DOMINI (4)

Domus domini má také dvě složitější varianty, které lze spolu kombinovat. A nutno říci, že po první zkušební hře je doporučujeme zařadit, hru příjemně oživují a přidávají nějaký prvek navíc na základě čehož se rozhodovat kolik vyprodukovat potravin. I přes zařazení těchto dvou variant je hra stále relativně chudá na hratelnost a dostatečně tak nekompenzuje čas, který je nutný vynaložit při učení pravidel a i při samotném hraní.

Domus domini funguje asi nejlépe ve třech, hra totiž není tak dlouhá jako ve více hráčích. Popravdě v šesti jsem hru nehrál a ani si to moc nechci představovat, na to o čem hra je, je délka něco okolo 3 hodin trochu moc. Ale ve dvou a ve třech je to okolo hodiny a to je tak akorát. Celkem je hra prostě průměrná: někoho zaujme, jiné spíše odradí, ale jen málo koho nadchne.

 

 

Recenze: Domus domini – v kůži řeholníků
Ekonomická správa klášterů za účelem zisku co největšího přínosu jednotek jídla je to hlavní o čem je Domus domini. Tedy, ještě je tu ta nepovedená, bohužel však dosti silně zastoupená pasáž se škozením hráčům. Kolem a kolem tato hra nabízí dosti rozporuplný zážitek a těžko jí někomu výslovně doporučit. Ale špatná hra to není, jen onen rozpor mezi správou surovin a škozením hře vůbec nesednul.
Klady:

+ Ekonomická správa
+ dvě zajímavé varianty hry
+ zajímavý a funkční balanční mechanismus
Zápory:

- škodící mechanismus
- repetitivnost
- Slabší hratelnost a hloubka na množství pravidel a herní dobu
2.5
Prozkoumávejte dál
Recenze: Othello – co se za minutu naučíte, to nemusíte umět perfektně ani za celý život