Většina mých kamarádů pracuje i bydlí v černé velké a bezedné buřince. Mají zde zařízený pokojíček se spoustou vybavení. Jenže stačí jedno představení a mohou všechno předělávat. Kouzelníci totiž mají podivný zvyk klobouky třepat a různě je naklánět. Proto jsem se rozhodl, že budu bydlet jinde. Ke klobouku se přiblížím pouze v době představení na nezbytně nutnou dobu. Navíc kouzla provádím sám a nespoléhám se na nějakého nešikovného člověka!
A přesně takovou karetní hru si pro nás připravila Véronique Bulteau, ale se samotným nápadem přišel Patrice Pillet. Hra se jmenuje Chapomagic a vyrazila do světa z Francie pod štítek společnosti Djeco. A právě proto ji u nás distribuuje společnost Patagonie.
Celá karetní zábava se nachází v šuplíkovém balení. Na víku najdeme králíčka skotačícího na klobouku, jak kolem sebe rozhazuje karty. Uvnitř pak najdeme čtyřicítku karet s různými barvami okrajů a také odlišnými obrázky. Některé karty, které nesou titulní jméno „chapomagic“ mají pak okraj duhový.
Do začátku dostanou všichni soupeři po třech kartách ze zamíchaného balíčku. Každý se na svoji sadu může podívat, zapamatovat si jejich pořadí a poté karty položí před sebe do hromádky obrázky dolů. Zbytek karet vytvoří větší balíček stranou a budou sloužit pro případné dobírání.
Když na hráče přijde řada, musí ohlásit barvu karty, která podle něj leží nahoře jeho balíčku. Poté svoje slova potvrdí nebo vyvrátí tím, že danou kartu otočí a vyloží před sebe. Pokud měl pravdu, může si takovou kartu ponechat do závěrečného bodování. V opačném případě kartu vrátí dospod společného dobíracího balíčku ve středu stolu. Poté si hráč vždy dobere novou kartu, kterou zastrčí dospod svojí hromádky o třech obrázcích.
Kromě těchto dvou možností je tu ještě třetí. Ta nastane v okamžiku, kdy hráč otočí duhovou kartu „chapomagic“. I v tomto případě se stále zisk nebo ztráta karty řídí správností ohlášení. Kromě toho ale všichni hráči musí co nejrychleji zareagovat a zaklepat prstem ve středu stolu. Ten, kdo je nejpomalejší, musí zahodit jednu ze svých dříve získaných karet. Totéž čeká hráče také v případě, že zaklepe ve špatnou chvíli.
Některé karty v dolní části mají natištěný také jeden ze tří speciálních symbolů. Ten zamíchá situaci, protože si hráči musí vyměnit balíčky nebo svoji hromádku tří karet zamíchat. Vždy ale mají možnost se přesvědčit o výsledku a mohou si tedy zapamatovat nové rozložení barev.
Hráči bojují se sebou, ale především s vlastní pamětí až do chvíle, kdy vyčerpají zásobu karet z celého balíčku. To znamená více kol než je karet, protože ty se do hromádky vrátí v případě omylu. Ale jakmile balíček dojde, pak si hráči spočítají svoje nastřádané karty a kdo jich má nejvíce, ten se stává celkovým vítězem.
Chapomagic je jednoduchou karetní pamatovačkou. Hráči zde musí prokázat především přehled a schopnost se neustále orientovat v situaci ve svém balíčku. Ten sice obsahuje stále zdánlivě pouhé tři karty, ale ty se neustále mění a není vůbec jednoduché se s těmi změnami poprat.
Jenže pak je tu zvrat v podobě postřehové vložky, který mnoha hráčům bude připadat nadbytečný. V takovém případě je samozřejmě možné se tomuto pravidlu vyhnout a jednoduše jej vyřadit. Hráči prostě jen klepou na stůl, pokud uvidí duhovou Chapomagic kartu. Partii to ale nijak neobohacuje, protože ta je zajímavá i bez toho.
Hra se zdá opravdu jednoduchá, ale stále nezapomíná prověřovat paměť hráčů. Pravidla to sice nezmiňují, ale pokud by se vám tři karty přece jen neosvědčily, lze jejich počet v soukromém balíčku jednotlivých hráčů jednoduše navýšit. Tím si hráči mohou snadno upravovat obtížnost.
Do zdánlivě statického přidávání karty dospod hromádky a tedy postupného odhalování barvy za barvou vstoupí nečekaný prvek v podobě symbolů na kartách. Hráči tak budou muset míchat svoje karty, přidávat novou do středu balíčku nebo si jej předávat se soupeři. Právě ten poslední prvek je jediným kontaktním prvkem (s výjimkou již zmíněné postřehové vložky), který v celé hře zažijete.
Partie je velmi rychlá a to bez ohledu na počet účastníků. Na nich nezávisí ani v celkovém zážitku, protože hráči mezi sebou nějak nebojují. A karty ubývají zase rychleji, takže i samotný čas je podobný.
Bohužel grafika celé hry je hodně spartánská a vlastně všechny prvky, které potkáte uvnitř, najdete i na víku. Tady je evidentní, že tvůrci hry šetřili na nesprávném místě. Hra působí hodně základním dojmem a je to asi největší zklamání, které na celé hře zažijete.
Chapomagic je pohodovou hrou o paměti, která udělá radost při takovém tom lehkém večerním hraní. Hra potrénuje paměť a zabaví. A to je důvod, proč nám nakonec Chapomagic udělal docela i radost.
+ jednoduchý paměťový mechanismus
+ nastavitelná obtížnost
+ pobaví děti i rodiny
+ rychlá herní doba
- příliš jednoduchá grafika
- postřehový prvek úplně nesedí do průběhu