Recenze: Kingz – kdo má lví srdce?

Lev už není naším králem. Duch odvážného bojovníka nás opustil. Jenže říše zvířat nemůže zůstat bez někoho, kdo bude mít poslední slovo. Jen jeden den trvá toto bezvládí a opice se prochází po střeše paláce, jako by jim to tu patřilo. Na trůnu nesedí někdo, kdo by v nich vzbuzoval respekt. Necítí žádné nebezpečí a nejsou samy. Tučňáci využívají královský bazén a dokonce si do něj přivedli hrocha! Dějí se tu strašlivé věci.

A na hráčích je, aby všechna ta neposlušná zvířátka zkrotili. Hlavním cílem karetní hry Kingz je ale stát se novým králem. Zábavu si pro nás připravil designér Antonin Boccara a jeho počin vydala dvojice společnosti Ankama a Cool Mini or Not. Jejich spolupráci v roce 2016 doplnili svými ilustracemi Mary Pumpkins a Benoit Laigle.

Adeptů na vladaře je víc než dost, i když na víku vidíme jen gorilu a tygřici. Uvnitř se pak nabídnou hráčům čtyři zástěny, každá s obrázkem jednoho královského adepta. Kromě již zmíněných tu jsou ještě strašlivý lední medvěd a zubatý krokodýl. Každý hrdina má na vnitřní straně vypsané své možnosti, ale zajímavá je také přední část zástěny. To proto, že obsahuje malý bílý štítek, kde si musí hráči svoje hrdiny nejdříve pojmenovat (s pomocí přiložený fixy). Teprve potom lze začít s další přípravou. Každý z bojovníků si vezme sadu svých devíti akčních karet a k tomu si mimo pohledy soupeřů položí tři žetony brnění a jeden odvahy.

Ve svém tahu si hráči nejdříve náhodně vyberou dvě ze svých karet a odloží je stranou. Tyto akce nebudou moci v kole použít. A každé takové kolo má sedm tahů, které odpovídají počtu karet, jež protivníkům zůstaly v ruce. V každé z těchto fází si jednotliví soupeři vyberou jednu z karet v ruce a položí ji do středu stolu. Společně pak své plány odhalí a zjistí, v jakém pořadí své činnosti provedou – podle číslice u symbolu blesku, která napovídá rychlost dané akce.

Je na čase karty vyhodnotit a to postupně od nejvyšší hodnoty směrem dolů. Nejrychlejší je obvykle útok na soupeře. Jenže k jeho úspěšnému provedení musí hráč už ve chvíli odhalování karet vykřiknout jméno soupeře, kterého by rád mečem (gladius) zasáhnul. To je také důvod, proč by měla být jména hrdinů co nejkratší (maximální trojslabičná).

Pokud se to hráči podařilo a jeho cíl nezahrál štít, musí odložit také svůj vlastní žeton hrdinství a donutí tak protivníka k zahození jednoho bodu brnění. Za to dostane úspěšný útočník jeden bod reputace, který si skryje za svoji zástěnu. I když se ale soupeř ubránil, útočníka to stále stojí jeho cenný žeton hrdinství. Ten lze znovu získat vyložením karty hrdinství. Ta nemá žádný jiný efekt, ale takové neutracené hrdinské body mají každý cenu půlky bodu reputace.

Hráči také pomocí karty mohou pozdravit diváky. Takové machrování je ale úspěšné pouze v případě, že hrdinu nikdo nezostudí tím, že by jej zasáhnul. Pokud tedy po zahrání karty Pozdrav davu vydrží hrdina bez zásahu, dostane rovnou jeden bod pověsti. V případě neúspěchu ale nic neztrácí.

Meč ale není jediným způsobem, jak zaútočit. Jedná se o síť. Ale i její úspěch závisí na ostatních hráčích. Pokud totiž nikdo nezahraje ve fázi štít, pak rovnou všichni soupeři ztratí jeden žeton brnění. V případě, že hráči tento risk nevyjde, tak naopak on ztrácí jedno brnění.

V nabídce je ale také karta finty – odzbrojení. I tady je potřeba vykřiknout soupeřovo jméno ale k tomu ještě kouzelné slovo „Odzbrojit!“ Tím hráč může ukrást soupeři jeho zahranou kartu. Nešťastná oběť má ovšem šanci rychle sebrat jakoukoliv kartu ležící volně v aréně, pokud si ji její majitelé nebrání. Ten, kdo zůstane jako poslední a tedy bez karty, musí použít horní ze svého balíčku.

Pokud někdo v kole ztratil poslední bod brnění, musí to nyní soupeřům oznámit. V tu chvíli se jeho soupeři (ti, kdo ho v daném kole zranili) mohou rozhodnout, jestli mu dovolí pokračovat nebo ne. Hráč se tedy musí snažit vykoupit a nabídnout svým katům dostatečný finanční důvod, proč by jej ušetřit (a získat tak jeden bod brnění za každého hráče, který se k němu zachová šlechetně). Podle svého rozhodnutí ukážou palcem nahoru nebo dolů ve stylu římských zápasů. V opačném případě je hráč okamžitě vyřazen.

Mohlo by Vás zajímat

4

pro začátečníkyrecenzerodinná

Recenze: OctoDice – kostky a chobotničky

Hráči tak vykládají jednu kartu za druhou až do momentu, kdy použijí i tu poslední z ruky. Pokud ani po sedmi fázích není známý vítěz, nastává čas na druhé kolo a tedy šance pro nových sedm karet. Bitva pokračuje, dokud nestojí v aréně poslední bojovník nebo některý z účastníků nezíská v součtu pátý bod reputace. Tento hráč se stává vítězem.

Nejzajímavější na hře Kingz je její zpracování. Bohužel samotná hratelnost už tak dobrá není a rozhodně nenaplní očekávání. Průběh je čistý chaos, protože v každém kole se hráči snaží pouze tipnout, co nezahrají ostatní. Jenže není vůbec žádná šance, jak by mohli situaci ovlivnit nebo alespoň vydedukovat.

Nejnapínavější okamžik je snaha počkat s vykřiknutím jména soupeře co nejdéle. Jenže právě tady se pak těžko rozhoduje, co ještě bylo v mezích pravidel a co už ne. V tom je herní mechanismus poměrně nejasný a záleží pouze na pocitech hráčů. A díky tomu může často docházet k neshodám, které se těžko řeší.

Nápad se jménem je zajímavý, ale nestačí na to, aby z krabičky udělal dostatečné lákadlo. Téma ani zážitek není dostačující. Celkový dojem nenapraví ani krátká herní doba, která se pohybuje kolem nějakých dvaceti minut. Někdy bitva skončí ještě dříve, pokud hráči rychle vypadnou nebo se jednomu z účastníků podaří dobře nastřádat body reputace. Ty jsou tajně ukryté za zástěnou, takže si na sebe protivníci musí dávat dobrý pozor. Ve dvou je hra velmi slabá. Čím více hráčů, tím lépe funguje, ale také přibývá chaosu.

Hra Kingz je pro nás velkým zklamáním. Čekali jsme napínavý boj a ten jsme dostali. Stejně tak určitě všechny potěší krásná grafika. Jenže bohužel samotná hratelnost s sebou nepřináší to zadostiučinění a zážitky, které bychom v něm hledali. Právě proto vám Kingz s klidným svědomím nemůžeme doporučit.

Recenze: Kingz – kdo má lví srdce?

Kingz je hra, která se snaží přijít s novým nápadem volání jmen. Ale její autoři ji oblékli do svetru upleteného z chaosu. To ještě neznamená automaticky problémy, ale tady je té kontroly extrémně málo. A co je ještě horší, není nahrazena pocitem nějakého zajímavého zážitku. Partii chybí nějaký výjimečný okamžik nebo prvek, který by vás nutil hrát znovu. A bez něj je hra Kingz ve všech pohledech slabá.

Klady:

+ pojmenování postav
+ pěkné ilustrace
+ chaos znamená občas legrační situace
+ volání jmen je dobrý nápad

Zápory:

- příliš chaosu
- prakticky žádná kontrola
- ve dvou slabé
- chybí větší náboj

2