Mám schopnost, kterou jsem si nikdy nepřál. Na někoho se podívám a ihned vím, jak se cítí. Jenže už odmalička mi to přineslo více starostí než užitku. Bohužel se to nedá vypnout, takže jsem se nakonec stal detektivem. Právě tady mohu svůj smysl využít k něčemu prospěšnému.
Schopnost empatie ale není zdaleka tak vzácná. Šanci vžít se do emocí ostatních nám nabídne originální česká desková hra Empatia, kterou si pro nás připravil Jan Vodička. O ilustrace na kartách se postarala Marie Brožová. Jedná se o horkou novinku ze stáje firmy Albi, která vyšla na podzim roku 2017.
Krabice je rozhodně dost velká na to, aby se do ní vešly všechny myslitelné emoce. Pod víkem s bělouši pobíhajícími kdesi ve snové krajině se nachází v první řadě kulatý plán se spirálou pro evidování vítězných bodů, který bude ležet v partii ve středu stolu a vedle něj hromada velkých obrázkových karet. Hráči si poté vyberou každý jednu barvu a dostanou figurku delfína a sadu očíslovaných tipovacích karet (jedna až šest). Delfína postaví na začátek bodové stupnice.
V každém kole se jeden z účastníků musí stát tím hlavním, kdo bude určovat, které obrázky jsou ty nejhezčí. Právě on rozdá všem svým spoluhráčům po šesti kartách. Každý z nich mezi svými kartami vybere jednu (nebo dvě při partii menšího počtu účastníků). Nejde však o jeho osobní pocit, ale snaží se obrázkem co nejlépe trefit do vkusu hlavního hráče aktuálního kola.
Z těchto zvolených obrázků vznikne balíček, který je ještě zakrytý třeba zamíchat. Tím se ztratí vazba mezi kartou a hráčem. Teprve poté se může hlavní hráč kola na karty podívat a vyložit je do řady na stůl a volbou dvou karet vyjádří svůj názor. Vybere si dva obrázky, které se mu nejvíc líbí. Ve stejný moment si ale i všichni ostatní tipnou, jaké dvě karty budou tou jedinou správnou odpovědí. Za své správné tipy dostanou hráči bodovou odměnu. Zisk si označí na stupnici.
Otázka „které obrázky jsou nejlepší“ vládne každému kolu. Pouze role hlavního hráče se pokaždé mění. A body na kontě všech účastníků narůstají a to i pro ty, kdo přispějí do finální sady kartami, které jsou nakonec zvoleny. Vítězem se stává ten, kdo nasbírá jako první sumu třiceti vítězných bodů.
Empatia je v první řadě hrou tipovací. Vciťovat se můžete pouze do estetického vkusu aktivního hráče, protože o obsahu karet samotných to vůbec není. Nebudete nic popisovat, nazývat a vlastně při partii není třeba vůbec komunikovat. To je asi prvek, který nám na hře chyběl ze všeho nejvíce.
Chyběl? No asi každý, kdo se na Empatii podívá a zahraje si ji, se neubrání srovnání s populárním a skvělým Dixitem. Ten funguje hodně podobně, jenže hráči tipují na základě nějaké charakteristiky a snaží se najít tu správnou kartu. Tady je všechno pouze o vzhledu karet a jejich dojmu. Ono by to mohlo být i dost, protože tipování samo o sobě je zajímavé, ale tak nějak tomu chybí ta zábava.
Hratelnost se totiž kamsi ztratila. Ani při volbě karet z ruky si toho příliš neužijete. Snažíte se zalíbit hráči, protože pokud zvolí právě vaši kartu (karty), dostanete odměnu. Ale hlavní je nakonec tipování, které tvoří nejdůležitější přísun bodů. Hráč nemůže příliš ovlivnit, jaké karty pro kolo dostane do ruky (může vyměnit jednu kartu). A v tomto případě hraje výraznou roli náhoda.
Jediným štěstím tak je fakt, že jednotlivá kola jsou opravdu rychlá. Vybrat karty, poskládat i odtipovat zvládnete do dvou minut. Nějakou chvilku zabere vyhodnocení každého kola a poté všechno začne nanovo. Dohromady tak budete obrázkové vjemy prožívat nějakých třicet minut herní doby.
Ale ještě se vrátíme k vyhodnocení. Tady hráči dostávají body za více věcí. První a tou nejhlavnější je tipnout správné karty. To může přinést až dva body. Stejně tak volba správných karet z ruky.
Zvláštní volbou z hlediska vyváženosti je skutečnost, že aktivní hráč vždy dostane fixní dva body. Nikdy víc, nikdy míň. Nemá totiž žádnou možnost, jak ovlivnit výsledek tahu. Snad jen tím, že se může rozhodnout pro karty a to nemusí udělat ani podle pravdy. Pokud by se hráč rozhodl ve svých volbách lhát, celé tipování a odhadování vlastně skoro postrádá smysl.
Všechno se točí kolem obrázků, kterých je v krabici celkem 68. Jejich kombinace na stole budou vždy trochu jiné. Pokud ale budete hrát se stejnými soupeři pořád dokola, pak se dřív nebo později dostanete do situace, kdy se budou sestavy opakovat. A pak je o kapku lehčí odhadnout, jaké obrázky by se hráči mohly líbit. V tu chvíli ale musí být také na tahu stejný hráč jako minule. O to je ta šance menší, přesto existuje a my ji několikrát zažili. Na celkový zážitek ze hry ale nemá nějaký podstatný vliv, protože v jednom kole jde vždy jen o několik bodů.
Velkou otázkou je počet hráčů. To je prvek, ve kterém nás Empatia opravdu překvapila. Hra totiž nabízí i pravidla pro dva! Po vybrání dvou karet z ruky se celá sada doplní o další dvě z dobíracího balíčku a tím nikdy není zaručen plný zisk. Hráč se opravdu musí snažit a správně tipovat a díky tomu je duel zábavný. Síla pak tkví ve vyšších počtech. Na druhé straně barikády při počtech větších než pět je ale průběh trochu chaotický, karet je příliš a celá partie se táhne příliš dlouho (někdy až dvojnásobek normální herní doby).
Kromě soupeření pravidla navrhují také druhou možnost – kooperaci, ve které jde pouze o skóre. Hráči se snaží opět správně tipovat vkus jednoho z nich. Tentokrát ale nesbírají odměnu pro sebe, ale pro celý svůj tým. Na konci hry pak výkon porovnají s tabulkou, ale on není tak snadno měřitelný. Karty jsou vždy jiné a někdy vůbec není jednoduché si tipnout správně, zatímco jindy je správná volba mnohem jasnější.
Empatia je kopií Dixitu, o tom není žádných pochyb. Průběh nabízí trochu jiný, ale ve skutečnosti jde pouze o kamufláž. Bohužel provedené změny jsou k horšímu oproti předloze. Hlavním důvodem proč si hru pořídit pak je možnost hrát (velmi solidně) ve dvou. A pak také krásné zpracování včetně vynikajících ilustrací. Empatia zůstává nadprůměrnou hrou, ale mohla být ještě o dost lepší.
+ rychlá kola
+ lze hrát ve dvou (a úspěšně)
+ kooperativní varianta
+ výborné ilustrace
+ jednodušší hra pro děti (nemusí vymýšlet popisy)
- ve vyšších počtech dlouhé
- kooperace jen o sbírání bodů
- chybí hratelnost
- náhoda v rozdání karet
- originalita
- partie naprosto bez komunikace
