Slyšel jsem o nich ve vyprávění mojí babičky. Už je to desítky let, co jsem se strachy zavrtával hlouběji pod peřinu, když mi říkala své zážitky. Tenkrát mi to přišlo jako realita, ale s ubíhajícím časem jsem víc a víc začal věřit tomu, že to byla jen pohádka na dobrou noc. Jenže poslední zvěsti nasvědčují tomu, že má dětská představivost nebyla tak daleko od skutečnosti. Je třeba se sjednotit před hrozbou, že nás temnota všechny pohltí.
Na všechny milovníky výzev a dobrodružství netrpělivě čeká Temnota pod víkem deskové hry s názvem Massive Darkness. Jedná se o netrpělivě očekávanou novinku autorů velmi populární série Zombicide (jejíž fantasy inkarnace vyšla i česky). Mluvíme samozřejmě o trojici designérů Raphael Guiton, Jean-Baptiste Lullien a Nicolas Raoult. Vydání hry se datuje do roku 2017, kdy skončila produkce po přeúspěšné kampani na Kickstarteru (3,5 milionu dolarů a přes 22000 příspěvatelů). Celou hru si do stáje zařadila dle očekávání firma Cool Mini or Not (CMON) a do distribuce v Evropě ji vypustila společnost Esdevium Games.
A hra se slovem masivní v názvu snad ani nemůže být jiná než obrovská. Krabice je sice čtvercová stejně jako zmínění zombíci, ale je ještě vyšší! Na víku vidíme odhodlané hrdiny, kterak stojí tváří v tvář strašlivým nepřátelům. Na úvod si po otevření víka musí v tučné příručce vybrat svůj příběh. Ty jsou poskládané do kampaně, která začíná výukovou předehrou. Právě konkrétní dobrodružství řekne hráčům, jak mají poskládat mapu z velkých čtvercových desek (v krabici je devět oboustranných). Poblíž vytvořeného plánu vyskládají do řady balíčky karet, ať už poklady, události, dveře, ale především řadu úrovní příšer.
Pak už mají hráči každý svůj vlastní úkol: vybrat si svého hrdinu, kde nezáleží jen na podobě. Hráči dostanou odpovídající kartu, ale především hráčské boxy, které známe už z Black Plague. a k němu také sadu plastových označovacích tyčinek. Rovnou si tak zvýrazní startovní počet životů a žádné zkušenosti.
Ale hráč by neměl zapomenout ani na svoje přímé spojení se světem hry – miniaturu daného hrdiny, kterého si přivlastní s pomocí barevného podstavce. Na závěr pak svojí postavě musí vybrat také povolání (class) a startovní vybavení složené ze zbraně a brnění. Svoje postavičky připraví na startovní zónu na mapě a poblíž položí také kartu meče oživení (Lifebringer). Na stole mají své místo ale také další žetony, kostky a především miniatury příšer.
Každý tah se dělí na dvě velké části – fáze hrdinů a fáze nepřátel, po kterých následuje ještě několik dalších „účetních“ částí. Jednotliví hráči se do hry zapojují vždy postupně jeden po druhém poté, co využije jejich kolega svoji zásobu tří akčních bodů. Ty může v hlavním případě použít pro pohyb do sousední zóny (mapy jsou rozděleny na velké čtverečky, devět pro každou desku) a v rámci něj může také otevírat dveře nebo zvedat předměty.
Na mapě jsou ale také zdi, které musí hrdinové obcházet a také jim blokují výhled. Když jeden z hrdinů poprvé nahlédnou do nějaké místnosti, musí současně určit její obyvatele za pomoci speciální (náhodně vylosované) karty dveří. Ta právě řekne všem účastníkům partie, jaké poklady a příšery se nachází uvnitř. Na kartě jsou natištěné očíslované řádky, které se vztahují k jednotlivým políčkům.
Každou takovou truhlici může hráč zvednout, neboli otevřít a dobrat si horní kartu z balíčku pokladů odpovídající úrovně. Tento nový předmět si může ihned vybavit na svůj plastový box s obrázkem hrdiny a pozicemi pro zbraně a brnění. Na zemi mohou ale hráči narazit také na předměty, které se týkají jejich celkového úkolu. Za akci navíc tyto předměty mohou (pokud mají tři stejné úrovně) vyměnit za vybavení o jeden level vyšší. Navíc za utracené body zkušeností mohou hrdinové aktivovat také svůj unikátní tah.
V místnosti ale obvykle kromě neživých dřevěných boxů budou také mnohem živější a krvelačnější monstra. Jakýkoliv útok stojí jeden akční bod a to pro jeden ze tří typů boje – na blízko, na dálku nebo kouzlení. Hrdina musí samozřejmě mít k dispozici v ruce odpovídající zbraň. Každá z nich má ve statistikách odkaz na jednu nebo víc barevných kostek, kterými může hráč hodit, pokud toto vybavení použije. S jejich pomocí se snaží hodit dostatečný počet zásahů. Monstrum má k dispozici nějaké modré kostky obrany, kterými je také třeba hodit a ponížit o ně sílu útoku.
Všechny zásahy přes odebírají příšeře body životů, a jakmile je tento počet dosažen, obluda je vyřazena z mapy a hráč získá zkušenosti (poznačené na hráčském boxu) a případnou odměnu (předmět, který u sebe nepřítel měl). Ale zatímco poražení normálního monstra přináší zkušenosti jen tomu, kdo zasadí závěrečný úder, ti silnější (třeba agenti, bossové nebo pobíhající příšery znamenají odměnu všem zúčastněným). Do boje vstupují také okouzlení nebo schopnosti. Ty lze spustit pouze v případě, že na kostkách padnou konkrétní symboly (jiné než meč a štít).
Jenže s nepřáteli souvisí ještě jeden důležitý koncept – úroveň. Žetony s číslicemi jsou rozmístěné po mapě podle zadání ze scénáře. Aktuální náročnost bojů je pak určená postupem hráčů a zvyšuje se podle toho, jak se hráči posouvají a otevírají dveře do nových, náročnějších, oblastí. Současně se ale hráčům také zpřístupňují silnější schopnosti (na jejich zvolené kartě bojové třídy) a také zmíněné poklady. K použití určité schopnosti nestačí pouze dosáhnout úrovně, ale hráč musí danou schopnost také nakoupit za zkušenosti.
Jakmile všichni hrdinové mají za sebou útratu všech tří bodů, pak jsou na řadě všechny příšery, které ještě stojí na vlastních nohou. Postupně útočí, posouvají se k hrdinům a takto se vše opakuje dvakrát. Tady se hrdinové musí bránit s pomocí modrých a zelených kostek, které jim přináší brnění.
Na konci kola pak hráči odhalí kartu události, které mohou přidat nějaká nová monstra, ale klidně také něco pozitivního pro hráče. Teprve pokud hráči společnými silami dokáží splnit všechny zadané úkoly pro daný scénář, je hra u konce a celý tým může slavit. Pokud ale některý z hrdinů přijde o poslední bod života, může do něj jeho hráč znovu vdechnout život s pomocí meče života. Ten má ale pouze omezený počet použití, a jakmile už není možné padlého hrdinu oživit, pak je partie u konce jejich porážkou.
Massive Darknes je famózní evolucí her, které jsme tu měli předtím. Dala by se označit za pokračovatele vynikajícího Černého moru z řady Zombicide. Ačkoliv se jedná v jádru o velmi podobnou hru, přináší tento nový box spoustu nových a zajímavých principů.
Tou nejvýraznější specialitou jsou úrovně. Ty umožňují, aby se partie postupně vyvíjela. Obtížnost narůstá pěkně postupně, stejně jako schopnosti hrdinů. Ale především hráči mají skvělou možnost, jak tyto úrovně kontrolovat a neprozkoumávat zbytečně do míst, na která ještě nestačí. Právě tenhle mechanismus se nám moc líbí a dělá ze hry mnohem taktičtější a plynulejší zábavu.
Ony s těmi zajímavými mechanismy velmi zásadně souvisí také karty příšer, podle kterých se nasazují nepřátelé na mapu. Ty jsou rozmístěné podle předem daných rozložení, ale o obsahu místností rozhoduje opět náhoda a odhalení horní karty z balíčku.
Ve hře je mnohem víc taktiky a to přesto, že samotné boje zůstávají náhodné. Ale díky schopnostem a dobře řešeným předmětům je možné leccos dobře plánovat. A to je u kooperativních her naprosto zásadní vlastnost. Štěstí v kostkách tady ale rozhodně není na škodu a přináší vynikající napětí. Samotné zbraně jsou odlišené podle úrovní a přináší kostky s odlišnou silou.
Navíc se nově ihned při útocích hrdiny mohou odehrát také případné protivýpady. Pokud totiž příšera nepadne v kole, dostane šanci se pomstít na konci jeho tahu. Tomu se lze vyhnout pouze úhybným manévrem nebo ukrytím ve stínech. To je ovšem další velmi dobrá novinka.
Kromě těchto vývojových prvků je hra stále vynikající i jako klasický dungeon-crawler. Prolézání jedné místnosti po druhé, hledání pokladů a bojování se záplavou příšer je přesně to, co řada dobrodružně založených hráčů hledá. A všech těchto věcí dostanou hráči v partii plnými hrstmi.
I samotné fantasy téma tady nepůsobí tolik ohraně. Možná to je díky originálním ilustracím. Především pak atmosféra je vynikající, což je pochopitelně dané i tím, že se všichni hráči snaží spojit síly a jde jim o stejnou věc.
Scénářů je celkem deset a ke štěstí hráčům obvykle nebude stačit pouze zabít nějakou příšeru. Musí také často hledat nějaké předměty nebo z podzemí utíkat. Jednotlivé příběhy mají svoje specifická pravidla, vše je jasně popsané.
Největším zklamáním tak je bohužel samotná kampaň. Ne, že by jednotlivé úkoly nebyly zajímavé, ale příběh není příliš zajímavý. Pokud vám ale nevadí jen takové základní propojení příběhů bez hlubší a originální myšlenky, pak kampaň funguje jako průvodce hrdinů jejich dobrodružstvím dobře.
Problém pak přinese také okamžik, pokud byste si tohle celé dobrodružství chtěli užít ve vyšším počtu hráčů. Se čtyřmi hráči jsou totiž partie příliš pomalé a čekání na následující tah je dlouhé. Ideálním počtem tak zůstávají dva nebo tři členové dobrodružného týmu. Samotné příběhy a partie pak rozhodně nejsou ničím krátkým. Počítejte klidně se dvěma i více (třemi) hodinami na ty složitější úkoly.
Zpracování je naprosto luxusní. Úžasné a temné obrázky na deskách map jsou dotvářené vynikajícími ilustracemi na kartách, ale především perfektními miniaturami. Celá hra rozložená vypadá opravdu fantasticky a není ji co vytknout. Plastové boxy pro organizování předmětů, zranění i zkušeností je výbornou tečkou na tom všem.
Massive Darkness je zatím tou nejlepší kooperativní zábavou, kterou vytvořila trojice autorů Guiton-Lullien-Raoult. Jejich mechanismy se postupně šperkují a z první, mírně problematické, Zombicide se stala opravdu komplexní dobrodružná hra bez přehnaných složitostí. Massive Darkness pro vás má připravenou dlouhou kampaň a spoustu krásně vypadající zábavy.
Více o hře.
+ famózní zpracování
+ skvělé vylepšování hrdinů
+ navyšování obtížnosti v průběhu hry
+ příjemná úroveň náhody
+ spousta nepřátel a miniatur
+ jednotlivé scénáře se od sebe liší
+ napínavé boje
- příběh kampaně
- ve čtyřech dlouhé čekání
- delší partie u některých příběhů