Recenze: Iquazú – ze země Avatara

Nepřátelé přicházejí! Nebyla to jen poplašná zpráva, jak jsme ji trochu podezírali. Přinesl ji sice nedůvěryhodný Krox, ale naši letci už ověřili, že opravdu přes hranice přechází řada zlodějů. Podlých Rhujasů, kteří hledají zlato a drahé kamení. Loupí a vraždí. A naše vesnice je přesně na jejich cestě. Musíme se připravit na boj, ale především zajistit naše jmění před jejich chamtivýma očima.

A právě proto lidé z rodu Inox žijí poblíž vodopádu. Jeho zdánlivě neprostupná vodní stěna ukrývá řadu tajných skrýší, které oko náhodného návštěvníka neodhalí. A naši noví přátelé do svého tajemství zasvětí všechny hráče v deskové hře Iquazú. Jejím designérem je Michael Feldkötter, který hru vytvořil pod záštitou společnosti HABA v roce 2017. O její ilustrace se postarala Stephanie Böhm.

Vypadá to jako země Avatara, jenže tentokrát si nebudeme nasazovat žádné zařízení na průchod do jiného světa, ale místo toho nám stačí otevřít krabici. Ta nese klasické čtvercové rozměry vlastní většině středně velkých her. Na víku vidíme trojici členů národa s různou barvou kůže, jak řádí u svého vodního úkrytu. Na liáně se zhoupnou i k vám, pokud si hru přinesete domů a otevřete víko. Uvnitř na hráče čeká sestava zajímavých komponent, které budou potřebovat už na začátku při tvorbě vodopádu.

Na začátku všeho vytvoří hráči rámeček ukazující prostředí nad a pod vodopádem. Uprostřed zatím zůstává obdélníkový otvor, který nahoře a role olemují plastové vodicí lišty. Právě na tyto kolejničky hráči položí destičky kamenné stěny, které jsou pokryté barevnými kroužky. Dole na klidné vodě je místečko pro bodovací destičku, kterou je třeba zvolit podle počtu účastníků.

Oválné dílky bonusů musí hráči zamíchat a zprava rozložit na stěnu vodopádu. Teprve poté celý poklad hráči překryjí další vrstvou destiček, modrých provazců vody. Tím je celá nabídka dílků překrytá. Odhaleno zůstane pouze šest levých sloupků a pouze ten nejvíc vpravo obsahuje bonusové destičky, které hráči otočí obrázkem nahoru.

Každý z hráčů se posadí k jednomu z rohů vodopádu, který současně určí také jeho barvu. Do společné zásoby připraví do poskládané kartonové krabičky veškeré barevné drahokamy. Hráči si z nich mohou ukrást pouze jeden ve své barvě, který položí na startovní políčko bodovací stupnice. Do druhé menší kartonové misky připraví účastníci zásobu vodních kapek. Poté už zbývá pouze zamíchat sadu herních karet a každému rozdat několik do začátku.

Na začátku svého tahu si hráč k sadě karet dobere další čtyři ze zamíchané hromádky. Místo toho se ale může také rozhodnout, že karty nechce a naopak chce ukrýt nějaké drahé kameny své barvy. Za tím účelem ale právě ty karty bude potřebovat. Pro drahokamy jsou vyhrazená místa na všech odhalených destičkách za vodopádem. Hráč k položení musí odhodit jednu až pět karet jedné barvy podle toho, jestli se jedná o první, druhý, třetí, čtvrtý nebo pátý sloupec v okénku, který voda nepřekrývá. Ale zatímco barva puntíku vyžaduje stejný odstín karet, hráč si vezme kámen své barvy a ten se tedy nemusí shodovat s pozicí.

Jednou za kolo také hráč, který má před sebou aktuálně box s vodními kapkami, musí zakrýt jednu z nevyužitých pozic. Tu, která je nejvíc vlevo a nahoře, protože právě sem kápla voda a není možné již tuto schovku použít pro jakýkoliv drahokam.

Jakmile dojde k zaplnění všech barevných puntíků v některém ze sloupců, je čas jej obodovat. Hráči tedy sečtou počty svých diamantů a dostanou body podle hodnot na bodovací destičce právě pod tímto sloupcem. Ovšem důležitou roli hraje i převaha v řádcích, protože pouze majitel největšího počtu kamenů v každém řádku dostane bonusový žeton.

Po vyhodnocení bodování se celý rámeček posune o jednu řadu doprava. Tím se odkryjí nová místa k pokládání kamínků. Poté se miska s vodou posune k dalšímu hráči. Tak se hráči střídají v umisťování kamenů s pomocí karet a bodují svoje počítání průběžně, jak partie postupuje. Hráči k sadě již nastřádaných bodů přičtou další body z bonusových destiček. Ten, kdo nastřádal bodů nejvíce, se stává vítězem.

Iquazu je honem za body. V první řadě ale všem učaruje vícevrstvý herní plán. Chytře rozložené a zase zakryté bonusové destičky jsou ale pouze jednou z kořistí, která na hráče čeká v průběhu celého jejich snažení. Ještě mnohem zajímavější je totiž bodování sloupečků, které přináší svým vítězům řadu bodů.

Nestačí ale umisťovat kamínky na první sloupeček. Je třeba dobře plánovat, riskovat a mít pořádnou dávku štěstí. To proto, že samotné sady barevných karet v rukou hráčů určí pouze samotná náhoda. Karty totiž rozhodují o šancích hráče, ale při tom jsou dobírané ze zamíchané sady. Většinu doby ale budou mít hráči v ruce dostatek karet, ačkoliv maximální počet je nastaven na tucet.

Díky důsledku náhody nemůže být tohle nikdy hra pro zkušené hráče, která bude odměňovat v první řadě taktiku nebo dlouhodobé plánování. Cílem Iquazú je hráče především zabavit zajímavým a originálním průběhem. A ačkoliv je ve výsledku pouze bojem o převahu, daří se jí to poměrně chytře zakrývat originálním provedením.

Mohlo by Vás zajímat

3

dětskárecenzerodinná

Recenze: Gold am Orinoko – zlatý poklad za řekou

A přesto na hráče čekají zajímavá rozhodnutí. Sloupečky více vpravo jsou dražší, současně se z nich ale lépe vybírá a hráči mohou plánovat zisk některých z bonusových destiček už více dopředu.

Partie ale nikdy nebude trvat nekonečně. Hráči sice mohou místo umisťování dobírat karty, ale po každém kole je zablokovaná jedna pozice. A díky tomu partie neustále postupuje kupředu. A právě proto také jednotlivé bitvy budou trvat obvykle necelou hodinu, často se přiblížíte k nějakým pětačtyřiceti minutám.

Iquazú sice není náročnou hrou, ale jako rodinná zábava ve stylu Ticket to Ride funguje fantasticky. Ne, nejsou tu vláčky ani žádné jiné využití získaných bonusů. A přesto s sebou každý vyhraný sloupec přináší příjemné zadostiučinění. Navíc bonusové destičky hráčům umožňují získat nějaké karty navíc, položit jeden kámen nebo dokonce zopakovat celý tah. Jejich efekty tedy mohou být poměrně silné, pokud jsou použity ve správný okamžik.

Hra je lepší ve vyšších počtech, kde je zajímavější boj o převahu. Ve dvou je sice bitva vyrovnanější a často se většina v barvách přelévá, není to ale tak napínavé. Přesto obvykle partie končí menším rozdílem. To s více soupeři je vše jako na houpačce. Na délku bitvy ale počet účastníků vliv nemá.

Celkovému dojmu určitě vládne zpracování. Prostorový herní plán je skvěle vymyšlený a kolejnice usnadňují manipulaci a přípravu nového bodovacího úseku. Grafika je krásně barevná a autorčinou předlohou byl určitě svět Jamese Camerona v kasovním trháku Avatar. Nelze nevidět tu podobnost, ale určitě to hře nemůžeme mít za zlé. Vypadá totiž opravdu moc dobře.

Iquazú je vynikající rodinnou hrou, která se spoléhá na náhodné dobírání karet. Hráči je pak používají k obsazování políček svými kameny. Náročnost i průběh zaručuje, že se u hry budou skvěle bavit začátečníci, pro které se může jednat o velmi oblíbenou vstupní hru do světa deskových her. Iquazú je všechno, co byste od deskové hry mohli chtít, pokud se chcete jen tak příjemně pobavit, máte trochu víc času, ale nechcete nic extra náročného.

Recenze: Iquazú – ze země Avatara

Iquazú umožní hráčům schovat si své bohatství za neprůhledný závod vodopádu. Postupně sem pokládají drahé kamení, ale za tímto účelem potřebují především sady barevných karet. Obsah ruky každého z účastníků ale závisí čistě na náhodě, protože si je dobírají ze společného, zamíchaného a tajného balíčku. Náhoda zde ale má své místo, které by nemělo být vnímáno negativně. Iquazú je totiž v první řadě zábavou pro rodiny a začátečníky a v tomto poslání bez problémů uspěla. Předává radost a zábavu.

Klady:

+ skvělá hra pro začátečníky
+ barevná grafika
+ prostorový plán
+ taktické umisťování kamenů
+ dobře řešené bodování
+ partie se neustále pohybuje vpřed

Zápory:

- náhoda

4