A je to poprvé, co můžeme v naší redakci přivítat nejslavnějšího čaroděje všech dob osobně. Celý box je pojatý jako kufr s logem Bradavic na víku. Když hnědavou krabici otevřete, překvapí vás rozkládací herní plán a knížka pravidel. Pod nimi je sada malých herních plánů s vykrojenými pozicemi pro karty po stranách a stupnicí životů od deseti až po nulu (omráčení). Veškeré ostatní komponenty se ukrývají v tajemných krabičkách s nápisy Hra 1 – Hra 7. A vaše podezření je správné – jednotlivé krabičky odpovídají ročníkům, které Harry, Ron a Hermiona museli projít k porážce Voldemorta.
Většina obsahu je tedy od začátku tajemstvím a hra je postavená na objevování a postupném přidávání komponent do partie. První tři hry jsou pojaté jako výukové partie, které jsou výrazně rychlejší a jednodušší. V rámci recenze jsme se rozhodli, že vám nebudeme kazit dojem a překvapení z obsahuj jednotlivých krabiček. Vyhneme se tedy jakýmkoliv možným spoilerům, ale při tom zhodnotíme celou hru.
Ale abychom mohli reálně zrecenzovat tuto novinku, musíme otevřít největší krabičku s nápisem Game 1. V ní najdeme kartonové mince, blesky zranění, krásné kovové žetony lebek a také čtyři srdíčka. Právě s nimi si hráči na začátku označí desítku, protože jejich hrdinové budou začínat plní sil. K tomu si každý musí vybrat svoji postavu. Dostanou tak kartu s portrétem (kromě hlavní trojice je tu ještě skvělý Neville), ale především balíček deseti startovních karet. Šest z nich tvoří kouzlo Alohomora, které jim přinese pouze jednu minci financí, ostatní jsou pak specifické pro každého z hrdinů.
Na společném plánu pak připraví prostředí školy v Bradavicích. Položí sem zamíchaný balíček karet předmětů, kouzel a spojenců (dohromady se jmenují karty Bradavic) a z něj odhalí šest horních. Tím vytvoří nabídku, ze které si mohou hráči po zaplacení stanovené ceny (v pravém dolním rohu) pořídit posily. Svoje pozice na desce má ale také balíček padouchů, sada lokací uspořádaných podle pořadového čísla a karty černé magie.
Na začátku partie je třeba odhalit úvodního padoucha. Aby se ale hrdinové dočkali dobrého konce, potřebují porazit všechny v balíčku. Ještě v rámci přípravy na tah si hráč vždy dobere horních pět karet ze svého balíčku do ruky. Z nich se snaží dobře využívat ikonky a schopnosti. Získá tak mince na nákup, blesky na útok, příležitost k léčení nebo šanci si dobrat další karty.
Ale ještě než se dostane k tahu, musí nejdříve odhalit kartu černé magie. Ta představuje způsob, jakým se síly zla snaží hráči uškodit. Budou jim ubírat srdíčka života, ale především přidávat lebky vlivu do lokace. Hráči samozřejmě mají nástroj, jak je zase odstranit a rozhrnout plachtu hrůzy z toho místa. Pokud je ale přes veškerou snahu hráčů někdy zaplněna i poslední pozice pro lebku, pak je lokace obsazena zlem a hrdinové musí couvnout do další lokace.
Vliv zla narůstá i v případě, že některý z hrdinů ztratí poslední svoje srdíčko. Hráč je potrestán pouze ztrátou karet ve svém aktuálním tahu. Na začátku toho následujícího je jeho zdraví obnoveno na plných deset bodů.
Studenti bradavické školy vítězí a mohou pokročit do dalšího ročníku pouze v případě, že porazí i posledního z nepřátel dříve, než se jejich vliv rozšíří i na poslední lokaci. Právě když lebky zaplní i poslední z karet, hráči byli jako tým poraženi.
Na první pohled není na hře Harry Potter: Boj o Bradavice vlastně nic zvláštního kromě její licence. Jedná se o docela obyčejný deckbuilding, který je založený na spolupráci. Všechny karty, které hráči mají k dispozici ve svém tahu, by měly být veřejně vyložené na stole. Nejsou zde žádní zrádci ani soupeření, pouze společný nepřítel – Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit.
Naštěstí to ale není tak jednoduché a ještě nemusíte nad touto hrou lámat hůl. Není to pouze zbytečné dolování licence. Tou první motivací je samozřejmě objevování obsahů nových krabiček. Pokud tedy neotevřete hned na začátku všech sedm a nezačnete hrát neomezenou partii hned. My vám určitě doporučujeme projít si všechny ročníky. Ačkoliv ty první tři jsou opravdu jednodušší, poté už obtížnost mírně stoupá a není výjimkou ani prohra.
Ale ani po odehrání sedmé partie není konec. Hráči mohou buď projít jednotlivými ročníky znovu, nebo hrát znovu dokola právě závěrečný ročník. Pravidla nabízí způsob, jak si hru ještě zesložitit, pokud by vám připadala příliš jednoduchá (což se může stát).
Nejvíc lákavý na celé hře je samozřejmě ten svět. Ve spojení s objevováním obsahu si stále říkáte „a bude tam i tohle/tenhle/tahle?“. Hra si bere základ nejen z filmů, odkud je převzatá samozřejmě grafika (až na předměty), ale i z knih.
Hlavní výtkou je ale extrémně nevyvážená obtížnost, která výrazně kazí zážitek hráčům. To proto, že počáteční nalosování předmětů, padouchů (vzhledem k rozložení plánu asi není žádným tajemstvím, že proti vám mohou stát až tři současně) a karet temné magie určuje náhoda. A když hráči rychle nakoupí silné předměty, budou se pak schopní snadno vyrovnat s neustále přibývajícími lebkami. Jindy ale hráče padouši převálcují právě v úvodních tazích, a pak je celá partie velmi obtížná.
Jednotliví členové smrtijedovské party mají speciální schopnosti, takže každý škodí hráčům jinak. Ale jejich poražení současně znamená, že hráči dostanou nějakou jednorázovou kompenzaci. Řada efektů se dotýká všech zúčastněných a naopak hráči si mohou pomáhat navzájem i celé skupině. Proto je celá partie zábavná jak ve dvou, tak i ve vyšším počtu. Další vliv na obtížnost to nemá, protože ta je už stejně hodně nejistá.
Nebyla by to kooperativní hra, pokud by si hráči nemohli pomáhat. A tak se mohou navzájem léčit, přidávat si finance nebo dokonce připravovat půdu pro útok. Vždy je důležité mezi sebou komunikovat a pomáhat hráčům s hlídáním jednotlivých efektů. V prvních partiích máte tendenci zapomínat na karty temné magie nebo schopnosti padouchů. Usnadňuje to organizace herního plán, kde je třeba vždy projít karty shora dolů a vyhodnotit všechny jejich efekty. Některé přetrvávají ale i v průběhu partie a není jednoduché myslet na všechny. Časem vám ale herní mechanismy přejdou do krve a všechno bude fungovat.
U grafiky a zpracování není pochyb. To se opravdu povedlo. Všechny komponenty jsou pěkně zpracované, ačkoliv karty bez fotografií nejsou tak pěkné, jako ty s reálnými snímky. Potěší určitě kovové žetony lebek a krabičky, které umí udržet tajemství budoucích her.
Harry Potter: Boj o Bradavice je ve výsledku velmi zábavnou hrou především pro fanoušky knižní nebo filmové série. Bez jejich znalosti vám hra asi nebude připadat nijak výjimečná a najdete na trhu lepší a zajímavější krabice. Ale jako znovu otevřené dveře do světa, který miluje tolik čtenářů po celém světě, je tato hra výborná. Ačkoliv se nevyhneme nějakým výtkám, celkově jsme se do světa Harry Potter: Boj o Bradavice vždy vraceli rádi.
Více o hře.
+ extrémně populární téma
+ postupné objevování komponent a mechanismů
+ jednoduchost pravidel
+ kooperace
+ zpracování
+ komba v kartách hráčů i v rukou záporáků
- obtížnost jako na houpačce
- náhoda
