Vikingové jsou pořádně divocí a nespoutaní chlapíci. O tom není žádných pochyb. Když jim dáte do ruky kladivo a korbel piva, můžete se dočkat pořádné bitky. Čím víc toho vypijí, tím silněji jsou přesvědčení, že je neustále sledují bohové. A pak je ovládne snaha předvést svoji sílu a schopnosti. Začíná pořádná mela.
O jedné takové bitce vypráví desková hra Vikings Gone Wild, kterou vytvořil Julien Vergonjeanne a otestoval ji na vkusu fanoušků na serveru Kickstarter. A úspěšně. V roce 2016 vybral pod hlavičkou svojí společnosti Lucky Duck Games přes 200.000 dolarů od 2750 hráčů. O rok později tak hra mohla spatřit světlo světa s ilustracemi Mateusze Komady.
Hra má klasickou větší krabici čtvercového rozměru, na jejímž víku najdeme jeden z klanů, na jehož straně bojují dokonce některá zvířata. Nejvíce úcty samozřejmě budí rozzuřený medvěd, zatímco slepice v ruce jednoho z vikingů pobaví. Při průzkumu bojového vybavení hráči vyloví z krabice herní plán, který ale slouží především jako plán pro rozložení karet. Hra samotná je z velké části karetní, a právě proto sem v rámci přípravy rozmístí karty jednotek, obranných strojů i budov. Balíček vytvoří také karty božských laskavostí. Karty Odinovy cesty a bonusů na konci hry vytvoří jedinečné podmínky pro danou partii. Poblíž plánu je třeba vysypat také zásobu žetonů – dřevěných piv a zlatých cihel a žetony budování a poškození.
Každý z hráčů si vybere jeden vikingský rod, vezme si jeho herní plán a odpovídající žetony (pro stupnici bodů). Zabydlí se tak v domově, kde mají postavenou kartu radnice (a další dvě úrovně připravené k postavení pod ní) a obdrží především svoji vlastní sadu misí různých obtížností. Ty vyloží do spodní části hráčského plánu. Všichni pak dostanou totožnou startovní sadu deseti karet – pivo, zlato a dva bojovníky.
Na začátku každého kola si hráči doberou pět karet ze svého zamíchaného balíčku. S pomocí surovin z vyložených karet a také dalších, které na začátku každého kola vyprodukují postavené budovy, mohou nakupovat jednotky, stavby nebo obrané prostředky z aktuální nabídky. Posledním místem, které poskytuje nějaký výběr, je také cesta Odina. Nově pořízenou kartu si hráč přidá na odkládací hromádku. Výjimkou jsou budovy, které jsou nákupem okamžitě postaveny. Zlaté cihličky je ale možné utrácet také za modernizaci radnice (a tím zvýšení počtu povolených postavených budov) nebo je vyměnit za pivo.
Mnohem zajímavější je ale šance dokončit jednu ze svých misí, pokud hráč splní její podmínky. Za to okamžitě dostane vítězné body natištěné na kartě. Poslední aktivitou, kterou ve svém tahu může každý z účastníků provádět, je útok na soupeře. S pomocí jednotek z ruky si vybere útočník budovu a uštědří jí daný počet poškození. K tomu ale je třeba, aby celková síla nájezdníků přesáhla obrannou hodnotu stavby a vypořádat se s případnými obrannými kartami, které by mohl protivník držet v ruce.
Ve všech dostupných aktivitách se postupně střídají, nejde tedy o klasické rozdělení na tahy. Na konci kola je možné si uložit některé nevyužité suroviny do kontejnerů pro příští tah. Poté hráči opraví všechny poškozené budovy, které nebyly zničeny a partie pokračuje až do chvíle, kdy jeden z účastníků dosáhne cílového počtu vítězných bodů. Ty se udělují nejen za zmiňované mise, ale především za úspěšné útoky na protivníky. Čím víc jich hráč má, tím více bodů dostane.
Vikings Gone Wild by mohl být obyčejným deckbuildingem, kdyby nebylo dvou zásadních prvků, které jej odlišují od konkurence. Tím prvním je průběh partie. Snažení hráčů se nedělí na tahy, ale místo toho se střídají v aktivitách vždy po jedné akci. Nejenže to mění dynamiku partie, kdy se hráči neustále dostávají k akci, ale především taktiku a přístup. Každý krok, každá akce, každé rozhodnutí tu má velký význam, protože ostatní na něj dostanou příležitost okamžitě zareagovat.
Ani druhá vlastnost není pro budování balíčku úplně tradičním průběhem. Vikings Gone Wild je velmi konfliktní hrou, protože právě útočení na budovy soupeře přináší úplně největší bodové zisky. Nikdo si tedy nemůže v klidu sbírat karty, nakupovat budovy a v tichosti zvítězit. Tentokrát se to neobejde bez hádek, nadávání a křivd. Hráči na sebe prostě budou zlí.
Z taktického hlediska je velmi dobře, že hráči si mohou ponechávat nějaké suroviny do dalšího tahu. Je tak možné daleko lépe plánovat s vlastním balíčkem více dopředu. Navíc zajištění alespoň částečné stabilní produkce pomocí budov je dalším prvkem, který alespoň mírně potlačuje náhodu. Partie ale samozřejmě i tak zůstává velmi závislá na štěstí v dobírání karet. Právě budovy jsou také výtečným prvkem.
Naopak výrazným problémem základního boxu je pevně daný obchod. Nabídka karet se tu nemění. Pouze karty Odinovy cesty přichází v náhodném pořadí a variabilitu nabízí především karty misí, kterým se hráči snaží přizpůsobit. Díky tomu se ale nabídka hráčům po několika partiích omrzí. Naštěstí v nabídce jsou rozšíření, kterým se budeme věnovat v samostatném článku.
Protože je zábava hodně závislá na konfliktu a střídání hráčů, je partie ve dvou zdaleka nejslabší. Ve třech je naopak úplně nejzábavnější, protože se čtyřmi už se pauzy v tazích protahují a stejně tak i celá bitva. Ta už ve třech mírně přesáhne hodinu, ale s plným počtem soupeřů počítejte ještě s dalšími minutami navíc.
Vikings Gone Wild je zvláštní sbírkou výstřižků z jiných her. Ty do sebe ale velmi dobře zapadly. Kreslená grafika lehkého humorného stylu ke hře o Vikinzích sedí dobře. Celkově přináší partie Vikings Gone Wild velmi pozitivní dojmy.
Více o hře.
+ souboje mezi hráči a možnost se bránit
+ budování vesnice
+ každý má vlastní mise
+ přenos surovin
+ kreslená grafika
+ hra není rozdělená na tahy, ale na akce
- variabilita karet (a tedy znovuhratelnost základního boxu)
