Recenze: Sherlock – najdi si svého pachatele

Všichni se tváří tak nevinně. A přesto vím, že mezi nimi je pachatel. Může to být klidně i sám detektiv. Nebylo by to poprvé, kdy muž zákona využil zdánlivého předpokladu bezúhonnosti a spáchal sám nějaký zločin. Nenechám se oklamat žádným z nich. Stačí pár otázek a viníka rozhodně najdu!

Mezi hrdiny slavného románu zavítají hráči, pokud si pořídí novou dedukční hru Sherlock. Za jejím vznikem stojí dvojice Hope S. Hwang a Vincent Dutrait. První se postaral o design, druhý zase o ilustrace. Celá malá krabička vyšla v roce 2015, ale až nyní se dostává na české stoly zásluhou společnosti Pygmalino.

Uvnitř boxu na hráče čekají zástěny z tvrdého papíru, které si každý postaví před sebe a za ni ukryje leden list vytržený z bločku zápisníku. Z třinácti karet podezřelých vylosují hráči potají jednu, kterou položí do středu stolu obrázkem dolů. Nikdo neví, který z možných pachatelů na ní je nakreslený. Každý dostane poměrnou část zbytku karet, tedy tři nebo čtyři a tím zná identitu několika podezřelých, kteří mají platné alibi. Karty postav mají každá několik ikon, které si hráč nyní poznačí do svého bločku, stejně jako konkrétní identity.

Poté už se budou jednotliví účastníci partie spravedlivě střídat a vždy mají šanci si vybrat jednu ze tří dostupných akcí. Dvě z nich jsou vyšetřovací a mají za úkol zjistit o kartách v rukou ostatních více informací.

Hráči se tak mohou v rámci Pátrání ptát všech soupeřů na jeden konkrétní symbol. Všichni pouze oznámí, jestli jej v ruce drží nebo ne, bez důrazu na jejich počet. Nebo mohou jednoho z protivníků podrobit Výslechu a zeptat se na konkrétní počet některé z ikonek.

Odpovědi by si vždy aktivní hráč měl řádně poznačit do svého listu. Právě tyto poznámky nakonec pomohou jednomu z účastníků jako prvnímu provést třetí dostupnou akci – obvinění. Ohlásí svůj tip soupeřům, zkontroluje jeho správnost nakouknutím na kartu a ohlásí buď vítězství, nebo své vyřazení. V takovém případě mohou ostatní pokračovat, protože neznají odpověď a sami tedy mají šanci pokračovat v pátrání nebo zkusit tipovat. Vyhraje ten, kdo jako první uhodne pachatele správně nebo ten, kdo jako poslední zůstane nevyřazený z partie.

Sherlock není originální, to rozhodně nečekejte. Jenže dělá známé věci tak trochu po svém. Bavilo vás Cluedo z hlediska mechanismu, ale připadalo vám příliš zdlouhavé. Líbila se vám jeho dedukční část, ale přecházení mezi místnostmi se zdálo zbytečné? Pak tu je pro vás Sherlock, který destiluje právě to srdce hratelnosti Clueda a vytváří ještě lepší a bleskově hratelnou hru.

Z hlediska herní doby je všechno na první pohled v pořádku. Partie trvá nějakých patnáct minut, protože není nějak extrémně složité s pomocí dobře mířených otázek najít správnou odpověď a vydedukovat ji z dobře vedených záznamů.

Jenže informace jsou veřejné. Proto je třeba velmi dobře vážit, jaké informace se pokusíte zjistit, protože je současně odhalíte i ostatním. Všechny otázky i odpovědi probíhají nahlas. To ale také znamená, že všichni mají obecně stejné indicie a je tedy velmi pravděpodobné, že všichni se doberou ke správné odpovědi v podobnou chvíli. Pak může hrát velkou roli také pořadí – kdo se dostane dříve k tahu, ten zvítězí. Pokud tedy správně uhodne.

Mohlo by Vás zajímat

3.5

koooperativnírecenzestrategická

Recenze: Zombicide Invader Black Ops – nová jednotka na lovu

A ačkoliv je to z jedné strany nepříjemná zpráva, protože o vítězi nakonec nemusí rozhodnout schopnosti, vytváří to na hráče zajímavý tlak. Musí totiž riskovat a snažit se být tím prvním, kdo to uhodne. Někdy pak mají soupeři tendenci tipovat i ve chvíli, kdy si ještě nejsou úplně stoprocentně jistí.

V základu je samozřejmě hra stvořena pro tři nebo čtyři hráče, kde právě to vyptávání dává smysl. Krabička ale překvapí variantou pro dva, která bohužel není tak dobrá. I přesto je třeba ocenit snahu a fakt, že si vůbec takovouto hru můžete vyzkoušet ve dvojici.

Pokud by vám ale připadala dedukce příliš jednoduchá, můžete do hry zapojit pravidla pro pokročilé. Ty umožňují hráčům neříkat celou pravdu, ale jednu kartu před protivníky ukrýt. Díky tomu ale hra začne být závislá na náhodě a to prostě k dedukci nepatří. Nám osobně se tedy líbí nejvíc ta jednodušší základní varianta, kde si to stále mohou hráči pěkně rozdat.

Sherlock je krásně jednoduchou dedukční hrou, která ořezala z průběhu všechny nadbytečné prvky a zůstalo pouze to jádro. A to je opravdu velmi zábavné, čemuž přispívá i skvělá rychlost celé bitvy. Pokud tedy máte rádi dedukci, pak byste si tuhle jednohubku jménem Sherlock určitě měli vyzkoušet.

Recenze: Sherlock – najdi si svého pachatele

Sherlock je hra, ve které je dedukce na prvním i posledním místě tak, že se hráči mohou soustředit právě a jen na tuto část. Ve hře je spousta ikonek, kterými se musí probrat. Protože se v partii ale neodehrává nic navíc, celý příběh je u konce během patnácti minut. To znamená, že z ní hráči budou mít radost od začátku do konce, i když se s herní dobou a principy pojí i nedostatky. Především ten, že hráči díky veřejným informacím zjistí řešení všichni v podobnou chvíli. Sherlock je každopádně výbornou dedukční hrou.

Klady:

+ čistá dedukce
+ dost informací k probrání
+ rychlá herní doba
+ varianta pro dva

Zápory:

- hráči přijdou na řešení v podobnou dobu
- ve dvou to není ono
- varianty v pravidlech dělají hru náhodnější

4