Červená, žlutá, modrá. Dva, jedna, tři! Máte jen chvilku, abyste se zorientovali a je konec. Bylo to na vás příliš. Tak ještě jednou. Kolečka jsou blízko. Modrá na stole, žlutá je vzadu na židli. Červená.. Kde je červená? Támhle pod oknem. Připravit, pozor, start!
Hyperdash je název nového sportu, ve kterém se snažíte trefit kroužky ve správném pořadí a co nejrychleji, protože časový limit neustále ubíhá. Kolečka jsou pokaždé jinak rozmístěná. Potrénujte a staňte se mistrem v jejich rytmickém chytání.
Jedná se o hru, kterou najdete v České republice pouze v obchodech slovenské společnosti Dráčik. Ta nám také věnovala do redakce jeden vzorek hry, abychom jej otestovali. No a dnes je ten rozhodující den, ve kterém odhalíme dojmy z jejího hraní. Hru jsme kromě naší postarší redakce testovali také na hlavní cílové skupině, kterou tvoří děti kolem desátého roku věku.
Ale ještě než se posuneme někam dál, musíme se podívat, co se v takové krabici s akčním reklmaním obrázkem rozesmátých dětí a názvem Hyperdash skrývá. Co si pod tímto pojmenováním vlastně máme představit? V první řadě je to velká krabice, ze které vytáhnete kartonovou vložku. V ní je bezpečně uložena pětice barevných plastových talířů. Každý z nich má na svém vrcholu nejen barevné kolečko, ale také číslici.
Nejdůležitější ale je poslední součást – páka / ovladač, který má tvar joysticku. Je tvořený základnou kopírující tvarem povrch těch barevných disků. Snadno jej na každý z disků nasadíte. Když pak ještě trochu zatlačíte směrem dolů, ovladač cvakne a zaregistruje kontakt s diskem. Právě na tomto principu je celá hra založená.
Na páce najdete také několik důležitých ovládacích prvků – tlačítek, kterými můžete hru nastavovat. V horní části, za kterou páku držíte, je také umístěný kryt s otvorem pro trojici baterií. Na těle ovladače najdete tři tlačítka. Na začátku je nejdůležitější tlačítko pro zapnutí celého přístroje, které je od ostatních dvou oddělené, abyste jej nezmáčkli nedopatřením.
Dvě zbývající tlačítka slouží pro ovládání hry – tlačítko MENU vás dostane nejdříve do základní nabídky čtveřice her, ze které si musíte vybrat a GO! slouží pro konečný výběr dané varianty.
Podobně jako u recenze předchozího produktu od Dráčika – párty hry Superkvíz (recenze), se i tentokrát podíváme každé hře na zoubek zvlášť. Tentokrát ale trochu v kratším stylu, protože si jsou v podstatě hodně podobné a bude nás zajímat především celkový herní princip.
Na začátku každé hry musíte především rozložit disky kamkoliv kolem sebe. Podmínky budou mít všichni stejné, protože disky zůstanou rozložené stejně i pro ostatní do hry přihlášené hráče. Po výběru jedné ze čtyř možností her se vás totiž ovladač zeptá i na počet hráčů – bude postupně jmenovat čísla od jednoho až do maximálního povoleného počtu soupeřů pro danou hru. Ve správnou chvíli pak musíte stisknout tlačítko GO, abyste mohli začít hrát.
Pokud hrajete ve větším počtu hráčů, může být tato volba poměrně zdlouhavá, protože musíte čekat, dokud hlasatel nevysloví vaše číslo, abyste jej mohli potvrdit stiskem tlačítka. To je ovšem cena, kterou musíte zaplatit za jednoduchost ovládání celé hry.
Všechny hry fungují na stejném principu rychlosti a doteku ovladače s talířem podle barvy nebo čísla. Obojí hlásí přímo ovladač a záleží pouze na hráči, jak rychle zareaguje. Samozřejmě záleží nejen na jeho rychlosti a přehledu, ale také přesnosti, s jakou je schopen zacvaknout základnu na cílový talíř. Pokud se mu to nepovede přesně, nemusí jednotka kontakt zaznamenat. V každém případě vám ale správný zásah oznámí.
Protože se jedná o hru postřehovou, každé kolo musíte jednoduše odstartovat. Stačí nasadit ovladač na libovolný kruh a stisknout jej. Tím oznámíte hře, že jste připraveni a páka s vámi začne komunikovat podle hry, kterou jste si vybrali.
Čtyři hry jsou ve skutečnosti dvě, k nimž jsou uložené také týmové varianty pro větší počet hráčů. Zatímco individuální verze lze hrát v jednom až čtyřech hráčích, v případě týmů se počet zdvojnásobuje. Hra automaticky počítá s tím, že v každém týmu jsou dva hráči, ale v podstatě vám nebrání nic v případném zařazení třetího. O rozdílech těchto dvou variant si povíme za chvilku, teď ale ke konkrétním hrám, kterým se budeme zatím věnovat v obyčejné verzi pro jednotlivce.
První v nabídce je hra Super zásah. V té je důležitá především rychlost, orientace a přehled. Jednotka ovladače vám bude dávat pokyny, podle kterých se musíte řídit. Může to být číslice nebo barva. V takovém případě se po hráči chce, aby co nejrychleji zacvaknul jednotku právě na tento odpovídající disk.
Protože jste ale talíře rozmístili na různá místa kolem, musíte se nejdřív dokázat zorientovat a najít jej. Ve výběru barev a čísel se snadno zamotáte a uděláte chybu. Jenže to je teprve začátek, protože každá hra má čtyři úrovně obtížnosti. První z nich je zahřívací a vhodná pro počáteční seznámení s hrou. Díky této pomalé verzi mohou Hyperdash hrát i děti kolem osmého roku.
Jenže pak začne přituhovat. Jednotka nejenže zvýší rychlost, ve které vám hlásí jednotlivé úkoly, ale především do hry přidá další speciální příkazy. Po uplynutí daného počtu zásahů nastává konec úrovně a hráč může přejít na další.
Protože jednotka říká příkazy opravdu náhodně, je jisté, že tato varianta hry se neohraje. Čtyři obtížnosti navíc zaručují, že i zkušení hráči budou před sebou mít stále výzvu. Největší legraci do hry ale přináší speciální příkazy. Díky nim si musíte pamatovat minulý disk, který jste zasáhli, některé barvy musíte trefovat víckrát, nebo vás může potkat dočasné zpomalení i zrychlení hry.
Nejhorší pro děti na začátku je naučit se techniku zacvakávání ovladače na disky. Chvilku to prostě trvá, ačkoliv stačí opravdu lehký dotek a není třeba žádná síla. Jen lehké stisknutí směrem dolů. Hra je založena na principu kontaktu.
Výborné je, že ovladač si v sobě uchovává všechny časy v rámci jedné hry. K soupeření tak nepotřebujete žádný papír nebo tužku. Na konci prostě sám ovladač vyhlásí vítěze, který se může radovat. A to je skvělé, protože měření času by bylo pro děti opravdu složité. Současně je také vyhlašování zdrojem dodatečného napětí. Jen si hráči musí pamatovat pořadí, ve kterém do souboje nastupovali.
A co přináší nového druhá hra s názvem Mikro zásah? Ta je zcela jiná a zaměřuje se na paměť. Rychlost zde je důležitá až v druhé řadě. Hráči totiž musí po ovladači opakovat sérii příkazů, která se stále prodlužuje. Je to tedy varianta na oblíbený hlavolam, který najdete třeba v počítačových hrách.
Tentokrát je důležité, abyste všechny disky měli pohromadě, třeba v řadě. Pak se hráči mohou soustředit pouze na paměť a na zadání, které jim jednotka sdělí. Samozřejmě vítězí hráč, který vydržel opakovat zadání nejdéle.
Tato hra je výborná na trénování paměti a dá zabrat i dospělým. Na začátku se zdá všechno jednoduché, ale postupem času se série prodlužuje a vy se do toho brzy zamotáte. Právě proto je tato hra také obrovská legrace, ačkoliv u ní není tolik pohybu a akce jako u té předchozí.
A teď už nám chybí pouze krátké povídání o týmové hře, ve které spolupracuje hned několik hráčů. Jednotka v této situaci v obou hrách navíc přidává příkaz Podej dál. V této situaci hráč předá ovladač druhému členovi týmu, který jedním zásahem libovolného disku odstartuje další pokračování hry. Střídání je náhodné a hráči tak musí být neustále připravení.
Největším obohacením týmových variant je zvýšení počtu hráčů na dvojnásobek. Díky tomu se pak Hyperdash skvěle hodí i na menší dětské party a oslavy narozenin, kde bude oblíbenou zábavou.
Výhodou Hyperdashe je, že není omezený na hraní uvnitř. Když je hezky, můžete si ho s sebou vzít někam na procházku nebo k vodě. Fantazii se omezení nekladou, jen potřebujete trochu rovný povrch, na který disky můžete položit.
První varianta hry je výrazně náročnější na fyzické schopnosti, pokud dáte disky trochu více od sebe, pořádně se u hraní zapotíte. Ale to je pochopitelně dobře.
Zpracování se zdá kvalitní a veškeré naše partie i zacházení dětí vydrželo. Podle všeho by vás tedy nemělo zklamat po několika hrách, ačkoliv pohyblivý klikací mechanismus na ovladači by mohl být zdrojem závad někdy v budoucnosti při častějším používání.
HyperDash je výborným přírůstkem do skupiny her pro děti. Elektronika zde je pouze pomocníkem, což je přesně ten správný způsob jejího použití. Pomáhá se zadáním a především s počítáním výsledků, které by jinak bylo velice obtížné. Důležité je, že Hyperdash lze hrát nejen doma, ale také venku a řadí se tak do nepříliš početné rodiny her vhodné na vycházky. Děti si u hraní zaběhají, ale současně také procvičí orientaci, reflexy a paměť. A dospělí se překvapivě ochotně přidají. To je tím nejlepším znamením povedené hry.
+ jednoduchá zábava
+ náročné na paměť
+ dvě varianty hry
+ týmové verze od každé z nich
+ donutí děti k pohybu
+ barvy i čísla
+ speciální příkazy
+ lze hrát venku i doma
+ akční cena 399 (dříve 579,-)
- baterie
- nelze měnit hlasitost
