Měla to být blesková mise. Rychlý výsadek a několik fotografií. Jenže to nám nikdo neřekl, že kromě nás soutěžících bude na ostrově také démonický Vul-Kar. Na jeho pokyn země dští oheň a kolem létají rozžhavené kameny. Při hledání nejlepšího záběru tak nejde o kompozici, ale o to se co nejlépe vyhnout tekoucí lávě.
Ale i kdybychom měli po burácejícím ostrově běhat sami, stejně budeme děkovat společnosti Restoration Games. Ta si totiž za své poslání vzala přepracovávat velké klasiky osmdesátých a devadesátých let, kdy ještě deskové hry byly v plenkách. U nás vznikaly Dostihy a sázky, v Americe pak zase hry jako Fireball Island: The Curse of Vul-Kar. Její potenciál pro rok 2018 vyzkoušel portál Kickstarter, kde se vybraly téměř tři miliony dolarů (od více než 23 tisíc hráčů)! A zatímco původní verzi z roku 1986 vytvořila dvojice Chuck Kennedy a Bruce Lund, novinku upravil populární Rob Daviau.
Na velké krabici vidíme skupinku dobrodruh a za jejich zády ohnivá hlava titulního pána ostrova. Box samotný mohl být sice vyrobený z tvrdšího kartonu, ale obsah i tak drží na místě docela jistě. Jakmile zvednete víko, najdete zde tři obrovské výlisky tvořící prostorový model ostrova. Všechny pospojují dohromady a totéž udělají i s několika kartonovými komponentami. Ty vytvoří výsadkovou především helikoptéru. Na vrcholek celého ostrova hráči postaví plastovou hlavu samotného Vul-Kara.
Na herním plánu jsou ale připravené také další místa – pro plastové otočné stromy, kulaté žetony pokladů a také několik kuliček. Stranou je třeba připravit trasu exploze (cataclysm), která bude odpočítávat čas partie. Právě sem hráči umístí také ohnivé kuličky. Na stole zbývá připravit zásobu akčních karet, ale také fotografií.
Poté si každý z účastníků vybere svého vlastního hrdinu, jeho figurku postaví na helikoptéru, ale portrét i s přehledem akcí si položí před sebe. K tomu dostanou jednotliví soupeři výbavu v podobě jedné karty suvenýru a dvou akčních karet, které si drží tajně před sebou.
Právě zahrání akční karty je hlavní náplní každého tahu. Ta předepíše každému hrdinovi především množství kroků, o které se může po plánu přesunout a to v libovolném směru. Protože je pálí paty, dobrodruzi se po mapě pohybují obvykle velmi rychle, třeba i o deset kroků v každém tahu. Při tom jak se pohybují, mohou ve svém okolí sbírat žetony pokladů a dokonce mohou i vyfotografovat jeden z šesti dostupných záběrů (a vzít si odpovídající kartu). Nemusí při tom na políčku ani skončit svůj pohyb.
Taková hra by ale nebyla příliš o dobrodružství. Proto kromě přesunu karty umožňují další aktivity a tou první je šance otočit jeden z prvků na mapě – nejen zasazený strom, jehož kořen může změnit směr kutálející se koule lávy, ale především hlavu Vul-Kara. Ta přijde do hry ve chvíli, kdy některý z účastníků zahraje kartu exploze kataklysmu. V tu chvíli hráči vhodí do hlavy jednu nebo více koulí, které se z tlamy mohou vynořit jednou ze tří možných tras, skutálet se koryty po plánu a způsobit pořádnou paseku. Mohou tak s sebou vzít také figurky hrdinů a zcela nepředvídatelně je přesunout po mapě.
Kromě toho ale hráči mohou dostat šanci cvrnknout jednu z připravených kuliček na mapě a pokusit se jí cíleně sestřelit některého ze soupeřů. Po odehrání standardní karty může hráč využít ještě schopnosti jedné speciální karty suvenýru. Poté je na řadě další soupeř.
Partie pak probíhá až do okamžiku, kdy se jednomu z hrdinů podaří pobíháním po ostrově nastřádat trojici fotografií a vrátit se s nimi do helikoptéry. Poté mají ostatní soupeři poslední dvě kola, aby zkusili také naskočit na palubu létající záchrany. Zkáza ostrova může nastat ještě dříve v případě, že se stupnice exploze naplní třikrát (hráči tedy zahrají devět karet kataklysmu). Ostrov se potápí, helikoptéra přiletí a hrdinové se musí pokusit dostat na jeho palubu i s nekompletní sadou fotografií. To proto, že body se udělují za všechny fotografie, ale také za sady žetonů pokladů, krásné červené srdce Vul-Kara a odměnu za to, že je hráč první na palubě helikoptéry. Kdo má v součtu nejvíce bodů se stává vítězem dobrodružství.
Fireball Island: The Curse of Vul-Kar je naprosto fantastickým zážitkem, pokud čekáte jednoduché a nepředvídatelné dobrodružství. Hráči nemají příliš šancí, jak výkon svého hrdiny výrazněji ovlivnit. V ruce mají vždy dvě pohybové karty a jejich podobu určuje náhoda. Hráči si tedy mohou připadat trochu vydaní napospas štěstí.
Celý průběh je naprosto jednoduchý a skládá se z pouze několika základních pravidel. Hrdinové se prostě pohybují, sbírají poklady a snaží se při tom škodit svým soupeřům. Tady je hra nádherně škodolibá, ale finální rozhodnutí není nakonec na hráči. Důsledek jeho akcí je výrazně ovlivněn náhodou, takže tato hra neprodukuje nesmiřitelné nepřátele, ale ve většině momentů pouze úsměvy a smích.
A přesně tak si to u rodinné partie představujeme. Tahle hra má totiž přesně všechno, co by mohli rodiče a děti vyhledávat. Navíc prostor ostrova je ozvláštněný překážkami – mosty a žebříky, na kterých hrdinové musí svůj pohyb ukončit. Jsou tak vydaní napospas případnému výbuchu sopky.
Samotné zasažení soupeřovy figurky nemá žádný výrazně negativní dopad. Úspěšný střelec totiž za odměnu od oběti získá jeden žeton pokladu. A ten může mít vysokou hodnotu – čím víc žetonů některé barvy, tím více bodů až k patnácti maximálním. Na mapě jsou ale i jeskyně, kterými se hráči mohou posouvat po ostrově rychleji. Ale protože podzemní chodby neznají dobře, tak o tom, kde přesně se objeví, rozhodne hod kostkou.
Partie by měla být skvělá hlavně ve vyšších počtech. Právě proto vás asi zklame, že maximální množství účastníků omezené figurkami a kartami jsou čtyři. I tak je ale chaosu na plánu dost, hráči se neustále potkávají a o akci není nouze. Hlavně z hlediska srdce Vul-Kara, které není jednoduché získat, ale ještě těžší je jej udržet – stačí, aby kolem hráče proběhl jiný hrdina, a ukradne jej. Je to cenná kořist, protože tento diamant dá svému majiteli na konci partie sedm bodů. A kde zklame horní omezení počtu hráčů, nepotěší ani partie ve dvou. Tady hráči totiž každý kontrolují rovnou dvě postavičky a to neprospívá atmosféře dobrodružství.
Dojem ze hry, když ji rozestavíte, je naprosto fantastický. Zaujme úplně každého. Jenže kde bychom mohli pouze chválit, musíme si nechat trochu prostoru na kritiku. Ta se týká figurek, které jsou – a nebojíme se to říct vzhledem k ostatním komponentám – odfláknuté. Dvě ze čtyř našich postaviček dokonce neumí na rovné ploše stát, což ve hře, která je o srážení hrdinů kuličkami, je naprosto zásadní problém.
Fireball Island: The Curse of Vul-Kar měl potenciál být hitem a ten naplnil. I navzdory těm všem výtkám, které ke hře máme, je to všechno ohromně hratelné a snadné. Partie trvá třicet minut a tím se z ní stává naprostá lahůdka, pokud budete hrát alespoň ve třech a budete mít štěstí na figurky (nebo použijete jiné). Fireball Island: The Curse of Vul-Kar je tlukoucím srdcem deskových her – ztělesněnou zábavou.
Více o hře.
+ krásný vzhled ostrova
+ kuličky
+ nespoutaná zábava
+ herní doba
+ jednoduchost pravidel
+ přístupnost pro všechny
- ve dvou kontrolují hráči po dvou hrdinech
- maximálně čtyři účastníci
- některé figurky hrdinů nemohou stát
- náhoda
