Enard se zarazil. Za sebou slyšel kroky svého dvojčete Anarda, který opatrně postupoval vpřed. Od chvíle, kdy se rozdělili od ostatních a vytvořili dvě skupinky, neměl dobrý pocit. Přišli sem s jasným úkolem od samotného prince. Jenže se ukázalo, že zprávy lhaly a všechno byla past. Cesta zpět na sluneční světlo trvá už mnohem déle, než si kdy dokázali připustit.
Pomalu krok za krokem postupoval kupředu, když vtom se ze tmy vynořila trojice troglodytů. Malé, přikrčené, mlaskající stvoření s dlouhatánským odporným jazykem. Jeho špičkou ochutnával vzduch a přitom z něj ukáplo několik slin na prachem pokrytou kamennou podlahu. Enard se přitisknul ke zdi a dal tiše bratrovi smluvené znamení. To už měl v ruce meč, připravený k útoku. Troglodyt se pohnul jeho směrem, čepel zasvištěla a vzduch proříznul nelidský ryk zasaženého stvoření. Zdáli se ozvala odpověď, kterou nesla ozvěna. Byli prozrazeni.
Klaustrofobie na vás dolehne ze všech zdí jeskyně, pokud se v takové situaci ocitnete. A právě tak se jmenuje také dobrodružná desková hra od firmy Asmodée, o které si dnes budeme následujících pár minut povídat. Za jejím vznikem stojí autor vystupující pod přezdívkou Croc, dalšími vylepšeními do hry přispěli Emmanuel Beltrando a Frédéric Frugier, kteří však jsou uvedení pouze na konci pravidel.
Grafika a ilustrace jsou výtvorem Bertranda Benoit. Původně hra vyšla v domácí Francii, a pak svoje nenechavé napínavé prsty rozšířila do celého světa, kde si získala tisíce fanoušků. Dnes se podíváme, jestli zaslouženě a co za tou popularitou stojí. V České republice můžete hru pořídit zásluhou společnosti Svět her.
Claustrophobia je hra, kterou ve výkladní skříni ani na poličce nepřehlédnete. Její rozměry jsou úctyhodné, ačkoliv krabice je ve skutečnosti vzhledem k ostatním podlouhlým rozměrům poměrně nízká. Jenže to jí nezabraňuje v tom, aby uvnitř skrývala záplavu nejrůznějších součástek, které vás nadchnou.
A začne to hned poté, co nadzvednete víko s bojovným hrdinou v plamenech. V tu chvíli totiž uvidíte dva nenápadné aršíky s kartami hrdinů. Pod nimi se ukrývá plastový držák, který v sobě pevně svírá sedmnáct krásně nabarvených postaviček. Je zde jedenáct troglodytů, jeden démon a šestice hrdinů, kteří se jim postaví v úzkých tunelech.
K jejich tvorbě vám poslouží ohromných 36 dílků jeskyně. Důležité už teď je podotknout, že jsou opravdu obrovské a každý obsahuje jinou ilustraci. Už teď je jasné, že se tyto dílky postarají o unikátní zážitek pokaždé, když hru rozbalíte. Jejich rozměry a počet je současně také největší opodstatněním pro velikost celého balení.
Tím náš výčet ale nekončí. Ještě na vás čeká padesátka karet, které mají nejrůznější použití – jsou zde události, dovednosti a předměty pro hrdiny, ale také referenční karty pro sedm různých postav démonů, které můžete ve hře potkat. Ačkoliv budou vždy zastoupené toutéž jednou velkou šedivou figurkou. Nechybí tu ani dvanáct šestistěnných a jedna desetistranná kostka.
Většina ostatních součástek je vyrobena z kartonu. – máme tu žetony s nejrůznějším určením od žetonů zranění, hrozby, průchodů, požehnání, pokladů a další. Všechny jsou v malém počtu a slouží k velice specifickým účelům, výjimkou jsou pouze žetony hrozby, které použijete v každé partii.
Z kartonového zajetí vysvobodíte ale také šest desek hrdinů, které už na první pohled vypadají neobyčejně. Vlevo mají obrázek postavy a její jméno, uprostřed mají tajemný čtvercový otvor a vpravo šest řádků. Každý je uveden jednou hodnotou kostky a obsahuje trojici hodnot – jednu pro pohyb, druhou pro boj a třetí pro obranu. Řádky se u jednotlivých hrdinů výrazně odlišují. Někteří jsou pohyblivější, jiní dávají důraz na sílu.
Jenže tyto karty nebudou jen tak ležet na stole. Místo toho je vložíte do černých plastových držáků, které jsou naprosto totožné s těmi, které jste používali k řazení ve hře Formula D (recenze). Díky tomu se pod deskou vytvoří prostor, abyste do připravených otvorů mohli strkat kostku a také červené kolíky vyrobené z plastu. Nyní zbývá zmínit už jen jedna velká deska pro hráče představující stranu zla a samozřejmě knihu pravidel, která ve svojí druhé polovině obsahuje popis scénářů.
Claustrophobia je hra, která se navzdory svojí velikosti může, podobně jako nedávno recenzovaný Legend of Drizzt (recenze), pochlubit úžasnou jednoduchostí. Celá krabice zabaví vždy pouze dva hráče – jeden si vezme pod svoji kontrolu hrdiny a druhý se postaví na stranu zla a pokusí se jim zabránit v jejich misi.
V pravidlech najdete dohromady šestici scénářů, jejichž příprava se výrazně odlišuje. Zmíníme tedy ty základní činnosti, které jsou společné pro většinu z nich. Jeden z hráčů si vezme karty čtyř postav, které mu určí dobrodružství a jejich desky vloží do krabiček. Vybaví je předepsanými kartami a také několika náhodně taženými kartami výhod. K tomu dostane ke každému z hrdinů jednu šestistěnnou kostku.
Hráč zla si k sobě vezme velkou desku, která na sobě má celkem deset pozic. Vpravo nahoře také ukazuje vlastnosti základních figurek troglodytů – pouze jeden život, pohyb i sílu. Pouze obranu mají vyšší, ale stále na prakticky nejnižší hodnotě ve hře – na trojce. Každý z deseti řádků umožňuje zlému hráči nějak ovládat jeho příšery na plánu. K tomu si záporák k sobě vezme také všechny figurky příšer, které představují maximální množství oblud, jež mohou být současně na plánu! Do začátku také dostane čtveřici žetonů hrozby.
Právě ten plán musíte ale připravit. To je ovšem velice specifická činnost, která se liší pro každý scénář. Ve většině případů ale budete nakonec mít před sebou vyloženou jeden startovní díl a také hromadu náhodně zamíchaných desek, které budou hrdinové postupně odkrývat. Tím je hra připravená. Ve skutečnosti se tato tříodstavečková činnost dá stihnout během asi dvou minut, pokud jsou hráči sehraní a znají, jak se daný scénář připravuje.
Ve hře se pak střídají na tahu strana zla a dobra. Svým tahem začínají nejdříve hrdinové. Jejich velitele čeká na začátku každého tahu nejdříve hod čtveřicí kostek. Nyní je pouze na jeho volbě, jak je rozmístí mezi svoje svěřence. Číslo kostky aktivuje řádek a podle něj i schopnosti, které jeho hrdina bude mít. Zvolenou kostku vloží do otvoru v desce, aby bylo jasně patrné, které hodnoty jsou v tomto kole aktivní.
Jakmile je s volbami spokojený, může s hrdiny začít pohybovat. V prvním kole ani nic jiného nepřipadá v úvahu, protože na mapě nejsou žádné příšery. Jeho snahou tedy bude objevit nějaké ty tunely a posunout se blíž ke svému cíli, který je obvykle skrytý někde v temnotách na přibližně desáté desce.
Pak přichází na řadu tah zla. Jeho hráč si hodí v prvním kole trojicí kostek a kombinaci hozených hodnot může využít ke spuštění jedné z deseti schopností na svojí herní desce. Základní akce vyžadují třeba jen sudé nebo liché kostky, ale ty silnější už potřebují vyšší hodnoty a tedy i obětování více než jedné kostky.
V počátcích bude pro hráče nejdůležitější zajištění jedné kostky navíc do příštího kola a především zisk dalších žetonů hrozby. Právě jimi záporák platí za přivolávání příšer na plán. Zatímco obyčejní troglodyti stojí pouze jeden takový žeton, silný démon vás přijde rovnou na pětici. Hráč musí se žetony pečlivě hospodařit, protože jich má neustále omezený počet.
Přivolávání příšer se řídí jednoduchými pravidly, ale přitom je dost omezené. Hráč totiž může přivolat nová monstra jen na takový dílek, který má neukončený vstup a současně není hlídaný žádným hrdinou. Jen z takových míst mohou obludy zaútočit. Jedinou výjimkou zůstává hnízdo troglodytů, kde se mohou líhnout kdykoliv.
Protivníci se takto střídají v tazích. Jakmile některý z nich dorazí se svými figurkami na místo, kde jsou soupeřovy postavičky, může na ně zaútočit. V tuto chvíli začínají mít velkou důležitost útok a obrana účastníků souboje. Za každou hodnotu totiž máte jednu kostku navíc, kterou se pokusíte o úder. Čím vyšší combat (CBT) statistika postavy, tím je v takové situaci nebezpečnější.
Když si určíte, kolika kostkami házíte, soupeř vám oznámí obranu svých postav. Právě tato hodnota je vaší laťkou. Každá kostka, kterou ji přehodíte nebo dorovnáte, znamená jeden zásah a ztrátu života pro cíl útoku. Samozřejmě zde platí určitá omezení. Zaprvé na jednom dílku mapy mohou stát maximálně tři figurky od každé ze zúčastněných stran. Na mapě jsou ale také zúžené tunely, kde se vejde vždy pouze jedna postavička.
Hrdinové mohou zasáhnout jednou ránou více troglodytů, zatímco pán zla si musí pro svůj útok vždy vybrat postavu, na kterou se jeho figurky zaměří. Za tuto nevýhodu je však kompenzovaný tím, že má k dispozici v podstatě neomezený přísun příšer – ty, které zemřou pod ostřím vašich mečů, může přivolat znovu, pokud vlastní žetony hrozby. Navíc je zde ještě pravidlo útěku – z dílku, kde stojí nepřítel, nemůžete odejít s figurkou, která by vaši stranu dostala do menšiny.
Troglodyti jsou mrtví po jednom zásahu. Pokud ale utrží zásah hrdina, jeho majitel musí rozhodnout, který řádek schopností mu zablokuje za pomoci červené tyčinky. V příštích kolech se tak jeho volba s kostkami trochu omezuje. Pokud by přecejen zvolil pro svoji postavu právě kostku zablokovaného řádku (postupně jich bude víc, a tak se tomu nevyhne), nebude postava mít žádný pohyb ani útok a základní obranu tři. Chová se tedy jako omráčená pod tíhou svých zranění.
A to je vlastně všechno ze základů, jak se Claustrophobia hraje. Jistě, jsou tu speciální karty a dovednosti, události, které může využívat pán zla a spousta různých efektů, kterými můžete svoje postavičky zrychlovat. Troglodyti se umí pohybovat skrytými tunely nebo se objevit znenadání na nějakém dílku, kde se nenachází žádný hrdina. Za všechno stačí pouze zaplatit kostkami a aktivovat dočasnou schopnost.
Každý ze scénářů ve hře má specifický průběh, svého vlastního záporáka s konkrétními vlastnostmi v mnohém přesahujícími základní schopnosti obyčejných troglodytů. Všechny příběhy ale mohou skončit vítězstvím zla, pokud všichni hrdinové umřou. Dobro může vyhrát pouze v případě, že splní svůj úkol, ať už se jedná o jakýkoliv.
Claustrophobia je hra nepopsatelných zážitků. Každá hra je úplně jiná a není ani tak důležité, jestli hrajete jiný scénář. I v rámci jednotlivých scénářů se totiž každé dobrodružství liší podle odkrytých dílků. Ty mají totiž svoje speciální schopnosti, které jsme v popisu pravidel nezmiňovali. Jsou jasně rozeznatelné ikonkami v rohu desky a přehledně popsané na zadní straně pravidel. Celkem ve hře najdete rovnou deset odlišných typů místností a tunelů.
Při objevování nových místností mají hrdinové právo vybrat východ, kterým se budou ubírat. Jenže rozhodnutí o orientaci vyloženého dílku dělá pán zla. A protože každý dílek má na všech čtyřech stranách nějakou návaznost, může stočit hrdiny někam, kde už byli nebo je dokonce zavést do slepé uličky a dostat je tak do obklíčení vlastními silami.
Vždy je třeba dobře promýšlet, jak by měly jeskyně dál pokračovat. Jedná se o nejvíce přehlíženou výhodu pána jeskyně. Přitom s ní lze hodně ovlivnit. Ale samozřejmě záleží také na náhodě, konkrétně na tom, jaký dílek se zrovna ze zamíchané hromádky objeví. Jedná se ale také o jedinou věc, kterou nemohou hráči ovlivnit. A je to dobře, protože z ní plyne neuvěřitelná znovuhratelnost.
A pak tu jsou scénáře. Nedokážete si snad ani představit variabilnější nápady, které lze vytvořit s poměrně omezenými prostředky. Jednou budou hrdinové pronásledovat tenký vánek vzduchu, jindy vpadnou dovnitř, aby vyhodili do vzduchu průchod do pekel. Jednotlivá dobrodružství budete objevovat pěkně postupně, protože kromě zvědavosti vás kupředu k dalším variantám ani nic nežene.
Hra poskytuje hráčům nevídanou strategickou volnost a přitom je tak trochu omezuje náhodnými výsledky hodů kostkami. Vždy se snažíte vytáhnout z výsledků to nejlepší. V případě hrdinů musí hráč ale mít na mysli nejen to, aby jeho hrdinové byli silní, ale aby byli vhodní pro roli, kterou právě v týmu plní. Ve strategii je také důležité nenechat se rozdělit, pak je totiž pro pána zla velice jednoduché vás přemoci neustávajícími vlnami nových příšer.
Z našich zkušeností má svoji roli trochu těžší pán zla, který musí využívat každé, i té nejmenší výhody, aby dosáhnul svého. Ale síly jsou ve scénářích vyrovnané a opravdu pečlivě odladěné, takže nikdy není jasné, která strana vyhraje.
Napětí je v každé partii Claustrophobie přítomné od začátku do konce. S každým útočným hodem zatajujete dech, jestli se vám podaří více zranit hrdinu a tím učinit celého soupeře zranitelnějším. Každý protivník je soupeř na život a na smrt. Hra vám v tomto nenechá ani trochu manévrovacího prostoru. Bojujte nebo prohrajte.
Přivolávání příšer za žetony je skvěle vymyšlené, protože hráč může několik tahů třeba jen schraňovat síly, a pak otevřít brány pekel a vychrlit na nic netušící hrdiny obrovský nápor nepřátel, se kterým se budou jen těžko potýkat.
No a to jsme vám ještě neřekli jeden zásadní fakt. Partie Claustrophobie se včetně přípravy vejde bez problémů do půl až třičtvrtě hodiny! V těch čtyřiceti minutách je ale napěchovaná obrovská zábava a hra vás nepřestane ani na vteřinu pevně svírat ve svých pařátech. Pohltí vás a pustí až ve chvíli, kdy je známý vítěz. Mezitím neexistuje pro vás nic jiného, nezvedáte telefony, neposloucháte přihlížející. Atmosféra je zde až tak hutná.
A aby to nebylo všechno, Claustrophobia je nejen neuvěřitelně zábavná a jednoduchá, ale také nádherně vypadá. V redakci jsme snad ještě neviděli hru, která při partii vypadá tak luxusně. Může za to rozměr herních desek, namalované figurky i skvěle vyřešené desky hrdinů. K dokonalosti téměř nic… vlastně vůbec nic nechybí.
Takže co bychom téhle zatím dokonalé hře vytkli? Vlastně jen jednu věc, která ale není ve skutečnosti nevýhoda, ale spíš vlastnost. Jakmile totiž Claustrophobii začnete hrát, zjistíte uprostřed partie, že potřebujete větší stůl. Není kam pokračovat s tunely, není kam položit desku ani kde házet kostkami. Tahle hra je prostě bumbrlíček.
Ale pořád to není všechno. Autor totiž má ke své hře opravdu vřelý vztah, takže kromě plnohodnotného rozšíření De Profundis pro všechny fanoušky pravidelně připravuje na oficiálních stránkách hry nové scénáře! Těch je v současné době už patnáct a posunují znovuhratelnost Claustrophobie někam k prstencům Saturnu. Nikdy tam nedorazíte a nikdy nenarazíte na stejnou partii. Čeká vás nekonečné objevování a ohromná zábava.
Nebojím se říct, že Claustrophobie se řadí mezi tři nejlepší deskové hry, které jsem kdy hrál. Ačkoliv to mohou někteří jiní hráči vidět trochu jinak, všichni se bez problémů shodnou na jednom – jedná se o vynikající, rychlou a napínavou zábavu, která zkrotila náhodu a udělala z ní svého sluhu. Bez správné strategie vás druhá strana smete.. A vás to bude stejně bavit a budete toužit po další partii. Za večer si dáte dvě, tři, čtyři partičky, a pak půjdete spát. Claustrophobie je droga.. Tak už mi dejte pokoj.. kde mám ty kostky???
Hru k recenzi věnovala společnost Svět-her.cz. Děkujeme.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Croc |
| Ilustrace | Bertrand Benoit, Aleksi Briclot, Stéphane Gantiez |
| Vydavatel | Asmodee, Marabunta, Rebel Sp. z o.o. |
| Rok vydání | 2009 |
| Počet hráčů | 2 - 2 |
| Herní doba | 45 |
| Minimální věk | 14 and up |
| Jazyková závislost | Moderate in-game text - needs crib sheet or paste ups (49 voters) |
| Kategorie | Adventure, Exploration, Fantasy, Fighting, Horror, Miniatures |
| Mechanismy | Dice Rolling, Grid Movement, Line of Sight, Modular Board, Scenario / Mission / Campaign Game, Variable Player Powers |
| Rozšíření | Claustrophobia: Compendium Maleficarum, Claustrophobia: De Profundis, Claustrophobia: Furor Sanguinis |
| Rodina | Category: Dungeon Crawler, Components: Miniatures, Creatures: Demons, Digital Implementations: VASSAL, Players: Two-Player Only Games |
| Alternativní názvy | Клаустрофобия |
Více o hře.
+ ohromně velké herní desky
+ krásné nabarvené miniatury
+ neuvěřitelná variabilita
+ jednoduchá hra s hlubokými strategickými možnostmi
+ stojánky pro karty postav
+ skvěle řešený systém schopností a zranění
+ velký počet scénářů, které jsou skvěle znovuhratelné
+ úžasná atmosféra
+ vyvážená hra
+ napínavý souboj pro dva hráče
- velké nároky na prostor
