Recenze: Gen7 – cesta k novým světům

Píše se rok 142 nové historie lidstva. Právě tolik let uplynulo od chvíle, kdy započala pouť naší multigenerační lodě. Řítíme se temnotou vesmíru. Jediná mise ve snaze zachránit celou naši rasu. Naše vyhlídky ale nejsou vůbec dobré. Nikdo na palubě už si nepamatuje, jaké to bylo na Zemi. A nikdo z nás, kteří už dohlíží na cestu svými pravidelnými úkoly, nestane nohou na pevnině nového světa.

Právě takový úděl si pro nás připravil designér Steve Nix, který vytvořil novinku populárního vydavatelství Plaid Hat Games. Hra nese nádherně jednoduchý název Gen7. Vyšla na konci roku 2018 a do Evropy se dostává díky společnosti Esdevium Games.

Na víku vidí hráči rovnou řadu možných výjevů ze svých dobrodružství, které je možná v nekonečném vesmíru potkají. Dostanou totiž na zodpovědnost velení celé lodi. Při tom na úvod rozestaví řadu desek reprezentujících všechny dostupné systémy lodi, především tři oblasti – počítačovou, motorovou (power) a přírodovědnou (biosphere). Řada z desek slouží současně také jako pozice pro balíčky karet. Sem zamíří hromádky dokumentů (file), plánů (schema), ale také křižovatek (crossroads), kritických situací a operativy.

Před první partií celého příběhu dostanou hráči zdánlivě jednoduchý úkol – pojmenovat svoji vesmírnou loď. Poté každý z účastníků dostane jeden portrét, ale především desku některých kasáren. Tato velká karta současně určí barvu, od které hráči obdrží také sadu kostek, jež představují jejich tým. Ale pouze některé kostky si mohou ponechat, zatímco další odloží stranou, do hibernace nebo robotické sekce. S pomocí ukazatele ve své barvě označí startovní nulu na stupnici zásluh. Jednotliví hráči pak získají také karty svých tajných cílů a draftují jednu po druhé karty operativy. I ty si nechají tajně v ruce. Pouze jednu kartu plánu mohou vyložit na svůj plán a ta jim poskytne speciální dovednost.

Jednotlivé partie jsou nejdříve vždy uvozeny příběhem z knihy v kroužkové vazbě. Ta před tým postaví vždy nějaký úkol a současně stanoví počet kol, na která se bude celá epizoda odehrávat. Současně žetonem označí také případné zvraty, které mohou nastat v některých kolech a donutí hráče opět zalovit nové listy v knize příběhů.

Na úvod každého kola čekají na hráče jen a jen problémy. Odhalí totiž karty nástrah, jejichž počet je daný množstvím členů v týmu (tři nebo čtyři), ale také aktuálním pořadovým číslem kola. Poté si všichni hráči hodí sadou kostek, které mají k dispozici a tím získají nové hodnoty. Právě tyto kostky pak mohou vysílat na různá místa lodi, získávat suroviny, probouzet posily do svého týmu, dobírat nové karty do ruky či vytvářet číselné kombinace a tím se vypořádat s nástrahami.

A dalo by se říct, že to je vlastně z obecných pravidel všechno. Hráči se snaží splnit také svoje karty operativy, které vyžadují určitou sadu surovin. Splnit je ale může pouze člen týmu, který navštíví konkrétní místo na plánu a obětuje tomu tedy jednoho svého člena týmu. Právě za tyto svoje úspěchy krůček za krůčkem získávají body uznání.

Ty jsou ale jejich sobeckým  počínáním ve snaze získat nějakou tu důstojnickou hvězdu, zatímco hlavním pro opravdový úspěch je týmová práce. Nevyrovnání se s některým z odhalených problémů v tahu znamená, že se něco porouchá, hráči zhorší ukazatel celkového stavu oblasti lodi a tím také zablokují některá akční políčka. Ale nic z toho nemá za následek prohru, pouze nutnost poznačit si zhoršený stav systémů do příštích partií. Tým se tak podle své úspěšnosti dobere na nějakou stránku příběhu v knize, která jej navede dál, do dalšího scénáře.

Gen7 je opravdu zajímavá kooperativní hra se špetkou toho prospěchářství, kdy se každý snaží alespoň trochu hrát sám na sebe. Přežití lidstva samozřejmě zůstává důležitější než kariéra, ale všechno to je o týmové komunikaci a o tom, jak si kdo obhájí svoje použití kostek. Právě proto mají hráči některé karty skryté před očima ostatních.

Všichni mají k dispozici několik kostek, jejichž počet v průběhu partie mohou navýšit a tím si vylepšit šance na poslední kola. Velká část hry je tedy závislá na výsledcích a počtu puntíků, ačkoliv přímo konkrétními hodnotami se řídí příjmy pouze výjimečně. Obvykle hráči mohou použít libovolnou kostku. Naopak zajímavé jsou především karty potíží, které vyžadují po týmu sadu kostek stejných hodnot nebo třeba postupku. Při tom je musí hráči společně umístit v jednu chvíli a znovu se tu uplatní právě schopnost týmu vymýšlet taktiku dohromady.

Jenže Gen7 je kromě toho také „crossroads“ hra. To znamená, že kdykoliv se do akce na plánu dostane jeden z velitelů (osmistěnná kostka), musí hráči na konci kola odhalit kartu křižovatky. Pokud některý z hráčů splnil svými činy v kole její podmínku, musí se rozhodnout mezi dvěma variantami a smířit se s důsledky svojí volby. Tyto možnosti už známe z předchozí hry vydavatele jménem Zima mrtvých. Tentokrát ale ty karty nemají tak silný emoční dopad, jako v zombíkové hře. I tak jí ale dodávají další vrstvu a pocit volby.

Dalším zásadním prvkem je kniha příběhů. Ta nabízí nejen samotný popis děje, který je trochu jednodušší, ale také úkoly pro hráče a především různé rozcestí. Tady obvykle týmy rozděluje úspěch a neúspěch, kde se příběh větví.

Sedm propojených příběhů vypráví jednoduchý sci-fi příběh, který má velmi zajímavé vyústění. Hráči v průběhu objevují nová pravidla, otevírají tajemné obálky, ať už menší nebo větší a hra jim tedy před očima roste. Co je ale mnohem důležitější pro řadu hráčů je fakt, že celá kampaň je kompletně resetovatelná do původního stavu. Nebudete tedy nic ničit a obsahy obálek je možné vždy vytřídit a vrátit zpět.

Psát svůj příběh budete pouze na list papíru, který je samostatný a kde si celá posádka vede svoji historii. Napříč partiemi si poznamenáváte informace, které mohou ovlivnit následující partie. Současně ale hráči mohou v každé hře získat hvězdičky za velké úspěchy (tajné cíle v ruce) a mezi hrami si za ně nakoupit malé karty vylepšení.

Mohlo by Vás zajímat

4.5

karetnípro začátečníkyrecenze

Recenze: Similo – Pohádky, Historie a Báje v jednom

Hra vás nejspíš hodně překvapí tím, že v pravidlech se celý popis průběhu omezuje na pouhou dvoustranu. Té dělají sice společnost další stránky s popisem komponent a jmenovitým rejstříkem. Chtělo by se tedy věřit tomu, že hra je to opravdu jednoduchá. Jenže naučení a pobrání všech drobných detailů a pravidel pro každou z oblastí (ty mají vždy specifické podmínky pro položení kostek nebo třeba i volitelné druhé akce) vám nějaký čas zabere. Na naučení tedy počítejte alespoň s půl hodinkou.

Naštěstí po naučení už jednotlivé příběhy docela odsýpají. I v pozdějších fázích příběhu můžete počítat s nějakými devadesáti minutami, protože hráči vyhodnocují a plánují své kostky společně. Ideálním počtem účastníků jsou čtyři, kdy na vás nečeká žádné omezení. Hra je ale plnohodnotná i ve třech, a pokud vás zajímá, jestli je možné Gen7 hrát ve dvou, pak ano. Účastníci se pak jednoduše střídají v kontrole třetí společné postavy, ačkoliv některé prvky jsou mírně ochuzené. Nejedná se o oficiální variantu, ale hra je i tak velmi dobře hratelná, což jsme si sami takto vyzkoušeli.

Znovuhratelnost je solidní, protože hráči se příběhem vydají trochu jiným směrem a dočkají se tedy i odlišného vývoje. Ve výsledku někomu může připadat příliš mělká náplň vysílání kostek a plnění společných úkolů s pomocí surovin. Ale my jsme z hlediska atmosféry vnímali docela dobře pocit stísněnosti vesmírného plavidla.

Krabice obsahuje obrovské množství různých komponent a jejich kvalita je výborná. Bohužel některým částem se nevyhnuly chyby, jejichž opravu byste si měli dohledat online, než začnete hrát.

Největší potíží tak je, že hráči necítí nějakou hrozbu či nebezpečí, protože bez ohledu na to, co udělají, jejich cesta vesmírem bude pokračovat. A pak je tu cena. Ta je na krabici opravdu vysoká a odradí řadu hráčů. Hodnota krabice tomu sice odpovídá, ale i tak je prostě číslice na polici v obchodu příliš vysoká a jsme zvyklí ji vídat spíš u obrovských her s miniaturami.

Gen7 nechává hráče bojovat o společný cíl úspěšné mezihvězdné cesty lidstva, ale při tom jim nasazuje do hlavy brouka sobeckosti. Každý má k dispozici svůj tým pracovníků, ale žádný den není klidný. Hra si připraví na tým cestovatelů hromadu nástrah, na jejichž plnění musí spolupracovat. Gen7 je tedy z hlediska hratelnosti velmi dobrou zábavou, kterou kazí cena a nemožnost prohrát.

Recenze: Gen7 – cesta k novým světům

Gen7 je sci-fi hra, ve které se probudíme na palubě lodi. A dostaneme na povel její velkou část, která se ale zrovna začne potýkat s problémy nejrůznějšího rázu. Není to ale jen o tom pracovat jako tým, protože každý z hráčů má také svoje kariérní cíle a touhy. Ty jsou tajné a je třeba je skloubit dohromady. Na všechny čeká neustálé objevování nových věcí, vyvíjející se příběh a to dokonce i v rámci jednotlivých scénářů. Hra je sice docela obtížná se spoustou drobných detailů, ale nakonec není náročné se ji naučit. Mnohem větší potíží tedy je absence jakéhokoliv Damoklova meče. I když se hráčům nedaří, stejně prožijí všech sedm příběhů až do konce. Ten ale bude adekvátní, jak se dobrodružství ve svém vývoji větví. Gen7 je výbornou hrou z hlediska atmosféry, od které ale řadu zájemců odhalí hlavně vysoká cena.

Klady:

+ hromada věcí k objevování
+ příběh a crossroads prvky
+ znovuhratelnost
+ možnost vylepšování mezi partiemi
+ vlastní cíle
+ řada možností v každém tahu
+ zhoršující se stav lodi

Zápory:

- celkový zážitek je nakonec jen o plnění společných úkolů
- chybí hrozba prohry
- spousta drobných pravidel na naučení
- chyby v pravidlech (je třeba číst FAQ)
- cena hry

4