Athény a Sparta. Dva státy, které spojily své síly proti nepříteli za hranicemi. A dokázali odrazit mnohem silnějšího nepřítele, kterého představovala perská říše. Jenže Perské války skončily a klid zavládnul v Egejském moři a přilehlých pevninách. Ale ne na dlouho. Mezi těmito dvěma vítěznými silami se ale brzy začaly projevovat rozdílné názory. Netrvalo pak dlouho a země se znovu zmítala ve válce, ale nepřítel už nepřicházel zvenku. Tentokrát byl přímo uvnitř, mezi lidmi.
Vraťte se do dob, kdy křesťanství bylo jen pohádkou. Do dob před narozením spasitele, kdy na zemi vládly zcela jiné síly. Nabruste meče, rozviňte plachty a připravte se na bájné Peloponéské války. Nelze jim utéct, můžete je pouze vyhrát!
Řecké války jsou námětem hry Polis: Fight for the Hegemony, která je na světě teprve několik týdnů. Představila se všem bojechtivým hráčům na německém veletrhu v Essenu v režii vydavatelů z firmy Asylum Games. Celá hra se vyráběla v rodném Španělsku pod dohledem autora Fran Díaze a muže zodpovědného za kompletní grafiku hry, Marka Rutkowskiho. U nás ji můžete pořídit pouze v distribuci společnosti Tomovy hry.
Polis vás zaujme už svojí krabicí, která je protáhlá, ale orientovaná naležato. Je celá tmavě hnědá a mezi ozdobnými prvky na krajích leží pouze helma padlého vojáka. Vedle ní je vyvedený název hry, přičemž v písmeni O se ukrývají dva zkřížené meče. Už pohled na box ve vás vzbudí válečné myšlenky. A přesně to bylo nejspíš i záměrem.
Když otevřete balení, čeká na vás pochopitelně herní plán. Ten představuje mapu Egejského moře a okolí, ale také celý sloupec nejrůznějších údajů v levé části. Najdete zde tržní cenu čtveřice odlišných druhů zboží, oddíly pro různá teritoria na mapě a jejich nabízené zboží, ale také místo pro nabídku projektů a samozřejmě i ukazatel průběhu hry – tedy aktuálního kola souboje.
Na samotné mapě jsou vyznačená města obehnaná barevnými teritorii a propojená obchodními cestami. Leží zde ale i pět obchodních lokací nebo dva výměnné přístavy. Na různá teritoria budou hráči v průběhu partie umisťovat svoje jednotky, lodě a figurky, přesouvat je po mapě a získávat nadvládu nad některými místy.
Ale mapa není pochopitelně jedinou součástí hry. Je zde také 32 kartonových čtvercových dílků, které umožňují hráčům ovládat města, a pak také kartičky projektů, do nichž se mohou tyto metropole pustit. Nechybí pochopitelně ani karty – čtyřicítka událostí rozdělených do jednotlivých kol hry a také 24 bojových karet, které vám rozhodnou krvavé bitvy. Pak jsou tu ještě dvě individuální hráčské desky, kde hráč sleduje svoje zásoby surovin a prestiže.
A protože se jedná částečně o válečnou hru, na mapu budete rozmisťovat řadu dřevěných dílků. Je zde 45 červených a 45 modrých kostiček s řadou různých využití a k tomu pět černých kostiček pro určování ceny trhu. 25 kulatých dřevěných žetonů pro každou barvu umožní označit nadvládu nad městy a lokalitami, zatímco v osmi lodích budou cestovat obchodníci. Teď už chybí jen jedna figurka proxenose (diplomata) pro každého hráče.
Ve hře se setkáte s pozemní bojovou jednotkou, hoplity, které představuje kostka na souši. Pokud však dáte kostičku na moře, stává se z ní galéra. Kostičky tedy mají obvykle bojové poslání. Jedinou výjimkou jsou ty, které použijete ke sledování svých zásob na hráčské desce. Pak jsou tu již zmiňovaní mírumilovní obchodníci a také diplomaté, proxenové.
Celá partie se točí kolem dvou základních elementů – populace, která ve vámi kontrolovaných městech narůstá, jak postupují kola, ale také prestiží, kterou lze získat několika způsoby, včetně boje nebo stavby důležitých budov ve městech. Jenže když máte poddané, musíte je také dokázat uživit. A to je koncept, který má téměř nejdůležitější vliv na celou vaši strategii, protože jej musíte mít neustále na paměti. To si prověříme za chvilku, jakmile se pustíme do zkráceného popisu pravidel. Protože Polis má ve skutečnosti poměrně dlouhá a obsáhlá pravidla, představíme si pouze základní mechanismy.
Nejdříve připravíte herní plán podle návodu. Začnete jednoduše s trhem, kde určíte počáteční ceny jednotlivých surovin, které jsou ve hře dostupné – kov, víno, stříbro, dřevo, olej a obilí. Poslední černou kostičku položíte na počítadlo tahů.
Každý z hráčů si nyní vybere stranu. Buď bude hrát za Spartu nebo za Athény, čímž je jasně určená jeho barva – Sparta je červená, Atény modré. Od zvolené barvy si tedy vezme všechny dřevěné komponenty a především hráčskou desku s názvem jeho strany. Sedm modrých kostiček položí na výchozí hodnoty podle čísel, která mu stanoví scénář.
Nyní je třeba rozdělit vládu nad městy. Ta je pevně daná podle historické situace, takže například ve výukové variantě Sparta kontroluje na začátku Syrakusy, Pylos, Gytheion a samozřejmě Spartu. Hráč si tedy od těchto měst vezme odpovídající kartičky a položí je k sobě. Ty mají na sobě několik čísel a v horním řádku také barvu teritoria, do kterého na mapě patří. Každé město má také svůj počet obyvatel určený počtem kostiček položených vedle kartičky města.
Všechna ostatní neutrální města položí hráči nahoru nad plán, odkud si je může jejich případný dobyvatel sebrat. Každé město má na sobě tři čísla – základní obranu, maximální růst, a také nejvyšší možnou populaci, kterou je schopné v průběhu partie pojmout. Po stranách kartičky jsou názvy projektů, které toto město může postavit. Vedle plánu připravíte také zamíchaný balíček projektů, z nějž odkryjete horní tři.
Nyní je třeba ještě mocenskou situaci v městech promítnout do samotné mapy. Hráči tedy rozloží podle zadání scénáře svoje jednotky hoplitů, diplomatů, ale i obchodníků na jednotlivá území. Kromě toho také označí kruhovými žetony, která území jejich strana kontroluje – v tomto regionu má většinu hoplitů.
První ze scénářů je zjednodušený a nepočítá se v něm s událostmi a projekty. Ale nic nebrání hráčům, aby do něj tyto dva principy přidali a získali tak druhý plnohodnotný zážitek.
Na začátku každého ze čtyř kol odhalíte jednu kartu událostí, která bude platit po celou dobu. Čísla kol jsou trochu neobvykle označeny jako 3, 4, 5, 5 alfa a 5 beta. Proč? Protože tato čísla kromě kola současně také ukazují počet jednotek, které hráči mohou mít maximálně v jednom teritoriu.
Samotný průběh hry je velice jednoduchý. Každé kolo probíhá tak dlouho, dokud se oba hráči nerozhodnou pasovat. Co je k tomu může donutit? Situace v kole, nedostatek surovin nebo to, že pasoval protivník z nějakého taktického hlediska.
Tato velká kola jsou rozdělená na menší celky – tahy, v jejichž rámci může každý soupeř provést dvě akce. S tahem začíná vždy hráč, který má méně prestiže. Provede jednu akci, pak přijde na řadu protivník a poté se ještě jednou vystřídají. U každé akce mají na výběr z široké nabídky dvanácti možností – čtyři politické, čtyři rozvojové a čtyři bojové, které útočníka stojí jednu prestiž a musí si ji tedy dobře rozmyslet.
Výběr je tedy vždy široký a záleží pouze na hráči, co provede. Za akci se platí pouze v případě vojenských činností. Ovšem pokud už jeden hráč pasuje a druhý chce pokračovat v hraní, musí za každou akci navíc zaplatit vždy jednu surovinu ze svých zásob (libovolnou).
Na konci těchto dvou akcí z obou stran teprve mohou proběhnout boje v případě, že se v jednom teritoriu nachází celkem alespoň osm jednotek a jsou různých barev. K samotnému boji se dostaneme za chvilku, ale nejdříve se podíváme zkráceně na různé akce, které můžete ve hře provádět.
Začneme s mírumilovnými akcemi podporujícími vývoj vašeho národa. Hra vám umožňuje rekrutovat hoplity, trénovat kupce a vyrábět galéry. Za vojáka zaplatíte surovinu, ale musíte jej vzít z populace některého konkrétního města a přesunout jeho barevnou kostičku na mapu do daného regionu. Stejně to probíhá i v případě lodě, kdy potřebujete posádku, kterou vezmete z přístavního města a zaplatíte jedno dřevo. U obchodníka kostičku naopak nahradí jednou lodí ze zásoby.
Poslední akcí z řady vývojových je zahájení projektu. Každé město na sobě má vypsané projekty, o které se může pokusit, pokud jsou současně v nabídce. Ty zahájí zaplacením stanovených surovin. Projekt je dokončený na konci kola, kdy za něj jeho vlastník (který se může mezitím změnit) může inkasovat určený počet vítězných bodů.
A co dál? Politické akce. Můžete obchodovat s jedním z pěti dostupných obchodů na mapě, kam ale musí mít volný přístup ze svého vlastního přístavu. Pak může přesunout svoji galéru na volnou a aktivní (podle pořadí kola) obchodní pozici na daném obchodním místě. Hráč může nakupovat za stříbro nebo vyměňovat za suroviny. Po barteru se navíc zvyšuje cena zboží.
Ostatní trojice se týká už celá Proxenose. Pohyb (za přesun z města do města podplácíte cizí jednotky, které minete), jeho propuštění ze zajetí a především vyvolání civilní války. Musíte ale zaplatit stříbro odpovídající dvojnásobku populace u neutrálního města a dokonce trojnásobku u soupeřova. Ale pak je město pod vaší kontrolou a to bez násilí a utrácení prestiže.
Můžete ale také postupovat bojovou cestou. Ale za každou z těchto čtyř akcí musíte vždy zaplatit jednu prestiž. Možnosti jsou posun hoplitů a posun galér, na které se uplatňuje především omezení dané číslem kola. Ale také fakt, že všechny vaše jednotky musí mít stejný cíl cesty, ale přitom je posunujete postupně, takže se při tom může stát i spousta dalších zajímavých věcí. Můžete se ale především pokusit dobýt město tím, že ho budete obléhat za pomoci hoplitů. Musíte v tomto teritoriu mít víc vojáků než soupeř a současně víc, než je obrana města. V takové situaci získáváte nad městem kontrolu.
Poslední vojenská akce je velice zajímavá a jedná se o vybírání daní. Za pomoci vojáků přítomných v regionu můžete vždy jedenkrát za kolo vyplundrovat dané území a získat od poddaných suroviny. A právě k tomu slouží levá část herního plánu. Čím více jednotek na území máte, tím více daní získáte.
Boje se odehrávají za pomoci formací. Hráči si líznou vždy tolik karet, kolik mají svých jednotek v regionu. Pak si útočník vybere dvě z nich a vyloží je před sebe. Úkolem obránce je vždy vyrovnat formaci. Pokud se mu to nepodaří, ztratí kostičku z regionu a úspěšný útok přinese svému strůjci body prestiže. Boj končí, když dojdou karty, jeden z účastníků má dvě nebo méně jednotek, nebo se některý z nich rozhodne pro útěk.
Pak už následuje pouze závěr kola. Na začátku dokončíte projekty, ale pak obrátíte svoji pozornost k obilí. Toho musíte mít dostatek, abyste uživili celou svoji populaci. Pak můžete zbytek obilí investovat do rozvoje měst a nechat si narodit několik nových obyvatel (kostiček) – za jedno obilí jeden obyvatel. Některé potraviny se kazí a vaše zásoba klesne na polovinu (obilí, víno a olej).
Hra končí ve chvíli, kdy některý ze soupeřů ztratí svoje hlavní město nebo ztrátou veškeré prestiže. V případě, že ani jedna z podmínek není splněná, dojde k závěrečnému bodování. To bere v úvahu populaci, výši prestiže a také odměnu některých projektů. Hráč s nejvyšším součtem se stává vítězem války.
Polis: Fight for the Hegemony je napínavá hra vytvořená speciálně pro konflikt dvou soupeřů. Dobře odladěné politické hry pro duel mohou být opravdu vynikající, jak jsme se už několikrát přesvědčili u her ze stáje GMT Games, například u 1989: Dawn of Freedom (recenze). A Polis se s nimi může hrdě srovnávat, ačkoliv se v jejím případě nejedná o kartami poháněnou hru.
Naopak je velice zajímavé, že ve hře nenajdete jedinou kartu. Jen větší kartonové díly, které představují projekty a města. Ty samozřejmě ve skutečnosti mohly mít i podobu karet a jednalo se pouze o volbu tvůrců.
Nenechte se ale oklamat vzhledem hry. Ta totiž není žádná válečná hra, ačkoliv tak na první pohled vypadá. Místo toho je čistokrevnou strategií, která však má tak silné téma, že vás bez větší námahy pohltí. Ale abyste pochopili atmosféru, nestačí přečíst pravidla, musíte si hru opravdu zahrát!
Délka tahů závisí na hráčích, kteří mohou pokračovat, dokud mají dostatek surovin a jsou ochotní je utrácet. Jakmile se ale jeden z nich rozhodne jedno ze čtyř kol ukončit, druhý musí podle toho také upravit své plány.
Díky unikátnímu rozestavení pro každou stranu je zážitek zcela odlišný. Každé z měst má také jiné předpoklady ke stavění projektů, takže musíte velice dobře zvažovat, jak rozdělíte svoje vojenské prostředky při snaze dobývat neutrální města.
Výborné je především nutnost platit za vojenské akce. Každý hráč si ji tak velice pečlivě rozmyslí a využije ji opravdu pouze v těch důležitých situacích. Ale nemusíte mít strach, že by se na plánu nebojovalo, protože právě za vítězné útoky získáváte cennou prestiž. Tu ovšem lze sbírat i mírovou cestou, takže bojů není mnoho.
Neméně důležitý však je sběr surovin, obchodování a rozmisťování vojsk. Boj je pouze tím závěrem, kterému předchází složité taktické manévry obou stran. Pro vznik konfliktu jsou jasně daná pravidla, stejně jako pro jeho vyhodnocení.
Polis čas od času může ovlivnit náhoda způsobem, který vás nepotěší. A to se netýká ani tak bojů, do nichž si hráči losují karty náhodně (ale v počtu podle vojáků, čímž je její vliv snížený), ale především díky nabídce projektů. Ty jsou odkrývané ze zamíchaného balíčku a nemáte jistotu, že zrovna ty vaše budou v nabídce, ačkoliv byste je dokázali postavit.
Nádech civilizační hry si půjčuje Polis v možnosti zvyšovat populaci měst. Pouze odsud můžete rekrutovat nové jednotky do svých služeb, což je velice šikovné a funguje to výborně. Ale s narůstajícím počtem kostiček se zvyšují nároky na uživení armády.
Dalším přínosem Polis: Fight for the Hegemony je historická přesnost a schopnost tyto události přenést na váš stůl a ještě z toho udělat napínavou zábavu. Tak potěší nejen fanoušky historie, ale také všechny, kteří mají rádi odladěné, historické a méně akční hry. Polis se totiž řadí k těm více přemýšlivým, a abyste si jej pořádně užili, nesmí vám vadit trochu delší herní doba, která dosahnuje ke dvěma hodinám.
Polis: Fight for the Hegemony je vynikající hra pro dva protivníky. O nadvládu nad Balkánským poloostrovem se utkáte nejen silou, ale především politikou. Kdo nemá pod kontrolou strategické pozice, dostatek měst a nedokáže svojí ekonomikou celou říši utáhnout, nemůže pomýšlet na úspěšné tažení za vítězstvím. Pokud máte v oblibě diplomacii a partie hrajete obvykle ve dvou, pak se pusťte s chutí do peloponéských válek.
Více o hře.
+ historicky přesné a zajímavé
+ délka tahu záleží jen na hráčích
+ spousta možností a cest k vítězství
+ strategická náročnost a otevřenost
+ elegantní systém pohybu jednotek
+ menší důraz na boj, větší na strategii
+ perfektní atmosféra
+ více scénářů
+ málo náhody a ta trocha obohacuje hru
+ vylepšování měst, verbování vojáků
+ obchodování, barter
- pro někoho delší herní doba
- náhodná nabídka projektů