Příští stanice Londýn: pravidla polidštěně

Je pondělí ráno, Londýn se probouzí a vy jste právě dostali na starost metro. Celé. Na stole leží mapa města s Temží uprostřed, v ruce držíte zelenou pastelku a někdo naproti otočí kartu se symbolem stanice. Všichni u stolu se v tu chvíli skloní nad svým listem jako žáci při písemce. Nikdo nikoho nečeká, nikdo nikomu nepřekáží a za půl hodiny má každý vlastní spleť linek, na kterou je náležitě hrdý.

Příští stanice Londýn (Next Station: London) je rodinná zakreslovací hra od Matthewa Dunstana s ilustracemi Maxima Morina. V originále ji v roce 2022 vydalo nakladatelství Blue Orange, česky o rok později MINDOK a v roce 2023 se dostala mezi nominace na Spiel des Jahres. Hraje se v jednom až čtyřech lidech zhruba půl hodiny a na kartách není žádný text, jen symboly.

O co jde

Během čtyř kol postavíte čtyři linky metra, každou jinou barvou. Po každém kole se právě dokončená linka oboduje a na konci přibudou body za turistické cíle a přestupy. Všichni kreslí současně podle stejných karet, ale každý na svůj list. Kdo má nejvíc bodů, smí si říkat ředitel dopravního podniku.

Jak se kreslí

Na začátku kola si každý najde na mapě výchozí stanici v barvě své pastelky. Pak se otáčejí karty a každá ukazuje symbol stanice. Smíte nakreslit jeden rovný úsek po šedé předtištěné spojnici z konce své linky do nejbližší stanice s tímhle symbolem. Kreslit není povinné. Když se vám tah nehodí nebo nejde, kartu prostě vynecháte.

Tady jsou tři zákazy, které je dobré říct nahlas hned na začátku: úsek nesmí vést přes jinou stanici, nesmí křížit jinou čáru mimo stanici a stejná barva se nesmí vrátit do stanice, kterou už navštívila. Různé barvy se ve stanici potkat smějí a přesně to později chcete.

Pomocníky jsou dva. Stanice s otazníkem uprostřed mapy je univerzální cíl, kam smíte dojet s jakoukoli kartou. Žolík naopak dovolí vybrat si symbol cílové stanice. A pak je tu výhybka: když padne, otočí se hned další karta a podle ní smíte vést úsek z kterékoli stanice své linky, ne jen z konce. Tak vzniká odbočka. Pokud výhybka vyjde jako první nebo druhá karta kola, nic se nestane.

Kolo končí pátou otočenou kartou s podzemním (růžovým) pozadím. Po ní se ještě kreslí, je to poslední příležitost. Pak pastelky putují k sousedovi, karty se zamíchají a začíná nová linka.

Počítání bez slz

Linka se po kole boduje jednoduchým vzorcem: počet čtvrtí, kterými projíždí, krát nejvyšší počet jejích stanic v jediné čtvrti, plus dva body za každý přejezd pod Temží. Šest čtvrtí, tři stanice v té nejlepší a jeden přejezd tedy dají 6 × 3 + 2 = 20 bodů. Za turistické cíle, které linka navštívila, si průběžně škrtáte políčka turistické stupnice.

Po čtvrtém kole sečtete všechny linky, hodnotu turistické stupnice a přestupy. Stanice, kde se potkají dvě různé barvy, dá 2 body, tři barvy 5 a všechny čtyři 9 bodů. Počítají se barvy, ne čáry. Starší vydání pravidel uvádělo jiná čísla, takže se vždy řiďte tabulkou na svém listu.

Tři tipy pro první partii

• Hrajte bez karet společných úkolů a bez karet schopností pastelek. Na ty dojde ve druhé partii.
• Ještě před první kartou ukažte na listu vzorec čtvrtí krát stanic. Kdo ho chápe od začátku, kreslí jinak než ten, kdo se ho dozví po kole.
• Po prvním kole spočítejte jednu linku společně nahlas. Od druhého kola už pak každý myslí i na přestupy.

Výklad zabere pár minut a příprava ještě méně: zamíchat jedenáct karet a rozdat pastelky. Přímé interakce je málo a občas vás karty nechají nečinně přihlížet, ale právě díky současnému hraní plyne partie svižně v jakémkoli počtu. Podrobnosti najdete v oficiálních pravidlech.