Coal Baron

Uhlí je můj živel. Kdysi pohánělo všechno, co mělo budoucnost, dnes už si ho nikdo nevšímá a vůni dohořívajících zbytků nezná skoro nikdo. Je to dobře, protože víc černého zlata zbude na mě. Takhle začíná Coal Baron, hra Wolfganga Kramera a Michaela Kieslinga z roku 2013, ve které se hráči stávají horníky. U nás ji znáte i pod německým názvem Glück Auf, tradičním horníkovým pozdravem, jakým je u nás Zdař Bůh. Vydávají ji R&R Games, ilustroval Dennis Lohausen.

Herní plán zabírá téměř celé dno krabice a okolo něj vás čekají tunely, vozíky, čtyři šachty se čtyřmi patry a výtahem a čtyřiačtyřicet karet objednávek. V jednom tahu pošlete své horníky na jedno místo na plánu: vybavit důl vozíky, vytěžit uhlí, naložit je do klece, vyplnit objednávku, zajít do banky. Zvrat je jinde. Obsazené políčko lze použít znovu, jen pošlete o jednoho horníka víc, a vystřídaní odcházejí do kantýny. Hra trvá tři šichty a po každé se body počítají: objednávky, způsob přepravy a prázdné vozíky.

Nejvíc se mi líbí ten zvrat s políčky, potěší také jednoduchost, s níž se hra vysvětluje i dětem kolem deseti let. Hraje se ve dvou za čtyřicet pět minut a s více hráči kolem hodiny. Chybí tu konflikt, každý si dolů kope sám a bodování je trochu překombinované, vyváženost dolu působí strojeně. Jinak je to dobré a pěkné euro, které udělá největší radost rodinám. Zdař Bůh!