Karak

Sss. Poslední louč právě zhasla a ve tmě to šustí, klape a cvaká: mumie, kostlivci a pavouci velcí jako psi. Lepší začátek pro hru o hledání pokladů v podzemí Karaku si těžko představit. Karak je původní česká hra, jejímiž autory jsou Petr Mikša a Roman Hladík, a vydalo ji Albi.

V krabici čeká šest hrdinů s figurkami v plastových stojáncích a dílky podzemí, které při procházení teprve skládáte. Čtyři body pohybu za tah: kdykoli vkročíte za okraj známé mapy, přiložíte novou destičku. Na ní může být chodba, léčivá fontána, nebo místnost, v níž z pytlíku vytáhnete poklad nebo nestvůru. S nestvůrou se bojuje hodem dvěma kostkami plus vybavení, prohra stojí srdíčko a remíza vás pošle zpátky. Mumie navíc umí uvalit prokletí, které zabírá místo v inventáři a blokuje schopnosti hrdiny, dokud se nenapijete z fontány. Hra končí, jakmile někdo porazí draka, a vítězí nejbohatší dobrodruh.

Karak je pro mě rodinná hra, která se hodí i pro děti začínající školu. Zvláštní schopnosti postav lze vynechat, osmiletí zvládnou plná pravidla. V českém prostředí nemá skoro konkurenci a před podobným Tajemným hradem má ten drobný náskok, že je dospělejší. Potřebuje víc hráčů než dva, v pěti se vejde do hodiny a drobné výtky nemění nic na tom, že mezi českými dětskými dobrodružstvími lepší není.