Onirim (Second Edition)

Odmalička jsem toužil podívat se do labyrintu a kamarád mi poradil, ať si o něm nechám zdát. Usnul jsem s jediným přáním — a vyplnilo se. Teď jsem zajatcem vlastních snů a hledám cestu ven z bludiště nočních můr. Takhle začíná Onirim, karetní hra Shadiho Torbeyho, kterou v druhé edici vydal Z-Man Games a ozdobily ji snové ilustrace Élise Plessis a Philippe Guérin.

Z modré krabice koukají dvě bílé škvíry — oči noční můry — a víko se otevírá jako její ústa. Uvnitř čeká balíček karet místností a dveří. Hráči (jeden nebo dva) vykládají karty do řady a každá další musí mít jiný symbol než ta předchozí. Tři místnosti stejné barvy za sebou vám umožní prohledat balíček a vytáhnout z něj dveře té barvy, nebo se k nim dostanete s klíčem v ruce. Jenže mezi kartami číhají noční můry, které vás přinutí zahodit dveře, klíč nebo celou ruku. Zahozené karty se nevrací, takže balíček ubývá a s ním čas. Pokud oba nasbírají po čtyřech dveřích, od každé barvy jedny, uniknou; pokud dojdou karty, zůstanou ve snu navždy. Partie trvá asi patnáct minut.

Úspěch je tu opravdu hodně v rukou náhody a hra vás občas jednoduše nenechá vyhrát — prohry jsou ale součást zážitku. Atmosféra snu a beznaděje na vás dolehne i přes to, že jde o pouhé karty. V krabici najdete i sedm rozšíření, takže se hra tak brzy neohraje. Samotáři ji milují stejně jako páry, které si mohou vybrat, jestli budou sdílet informace. Kdo má rád kooperaci a hraní o samotě, měl by ji mít v poličce.