Risk aneb hra o dobytí světa

Na hranici byl klid. Z mnoha míst v zákopu stoupal cigaretový kouř, někdo tiše poslouchal rádio, další leštil zbraň. Vojáci vzpomínali na rodiny, které nechali doma. Pak se v dáli ozval tupý zvuk a vteřinu nato ohlušující rána. A jediné, co je udrželo při smyslech, byl chladný dotek jejich pravého přítele daleko od domova. Risk, který vymyslel režisér Albert Lamorisse, patří k deskovým klasikám vedle Scrabble, Cluedo nebo Monopoly, jen k nám si hledal cestu více než čtyřicet let. Verze, o které mluvím, je z roku 2008 a ta hru podstatně omladila.

Na obří mapě světa je 42 území a každý hráč dostane stejný počet jednotek (barevných šipek, které vypadají spíš jako hra pro děti než jako válka). Tah má tři fáze. Spočítáte území a města, vydělíte třemi a přidáte posily za hlavní města a ovládané kontinenty. Pak útočíte na sousedy: kostky seřadíte od nejvyšší k nejnižší a obě strany přijdou o jednotky podle porovnání. A nakonec přesunete síly po vlastním území. K tomu se losují úkoly s odměnami a vítězí ten, kdo jako první splní tři z nich. Karty území se mění za posily, ale splnění mise stojí jednu kartu navíc.

Stará verze trvala přes tři hodiny, nyní se tři hráči vejdou do tří čtvrtí hodiny a každý další si vezme dalších čtyřicet minut. Skvělá je interakce a diplomacie: prohrávající se spolčují proti vedoucímu, aby mu zabránili v úkolu. Škoda jen, že potřebujete dalšího bojechtivého vojevůdce a že začínající hráč má výhodu. Hodně rozhoduje náhoda, ale hratelnost zůstává vysoká. Risk je dědeček válečných strategií a vousy mu sluší.