The Manhattan Project

Když Karel přišel do práce, laboratoře bzučely jako vosí hnízdo. Ze všech stran slyšel jediné slovo: sabotáž. A protože byl šéfem bezpečnosti, za chvíli stál uprostřed a všichni koukali na něj.

The Manhattan Project od Brandona Tibbettse vyšla u Minion Games a v roce 2011 se stala asi jejich nejúspěšnější hrou. První náklad byl hned beznadějně vyprodaný, takže jsme si ji mohli zahrát až po dotisku. Pravidla jsou vytištěná jako novinový výtisk z neděle 12. září 1945 s cenou tři centy a plán vypadá jako nástěnka plná novinových výstřižků. Každý hráč dostane desku s deseti místy pro budovy a dělníky v pěti barvách: pracanty, výzkumníky a inženýry. Poznáte je podle toho, co drží: zkumavku, blok, nebo nic. Je to vysílání dělníků a v každém tahu máte jen dvě možnosti: své dělníky buď pošlete pracovat, nebo je svoláte zpět. Prací vyděláváte peníze, nakupujete uran, najímáte lidi, stavíte univerzity, továrny a doly a pak sestavujete bomby. Na společném plánu je ale málo místa a dělníci soupeřů vám snadno zablokují políčko, kam jste mířili. Do svých budov posílat můžete bez omezení. Stíhačkami při náletu sestřelíte soupeřovo letadlo a bombardéry poškodí jeho budovy, dokud je majitel za drahé peníze neopraví. Špióni vás zase pustí i do cizích budov. Jakmile někdo dosáhne limitu vítězných bodů, hra končí hned a ostatní se nezmůžou ani na odpověď. Na světě může být jen jedna supervelmoc.

Podle recenze je to příjemné překvapení mezi hrami s vysíláním dělníků: na první pohled ničím nevyniká, ale zdaleka to není pravda.