1989. Rok, který se zapsal do historie celé východní Evropy. Rok svobody. Cesta k němu byla dlouhá a trnitá. Lidská paměť je nedokonalé zařízení, které má tendenci nejen zapomínat, ale i upravovat události A právě proto tu jsou knihy, filmy a teď i deskové hry, které by nám tuto část naší historie připomněly. Vzpomeňte si na bourání berlínské zdi a na zvonění klíči. Každá země má svůj okamžik, na který dodnes vzpomíná státním svátkem. I naše. Vítejte v komunistickém Československu.
Možná to neznáte a těžko si to představíte. Do zahraničí na dovolenou mohou jet pouze ti vyvolení, svoboda slova neexistuje a všechno, co je ze západu je kapitalistický šunt. Ale jsou tu i příjemné vzpomínky na televizní hlasatele, spartakiády nebo silnice bez děr. Zaposlouchejte se do šepotu minulosti ve hře 1989: Úsvit svobody.
Desková hra 1989 pochází z dílny společnosti GMT Games a v originále zní celým názvem 1989: Dawn of Freedom. A je mladší sestřičkou historického Twilight Struggle (recenze), které se právě v těchto týdnech chystá udeřit lokalizovaná na český trh v distribuci společnosti MindOK a my jí držíme palce.
Obě hry mají společného nejen amerického vydavatele GMT Games, specializujícího se na historii a převážně válečné hry, ale také jednoho ze dvou autorů. Tentokrát ale válku a střelbu odsuneme stranou. To ale neznamená, že nás nečeká nebezpečí. V záhybech komunismu se ztratila spousta lidí a mnoho dalších přišlo o všechny ideály. Ale zpět k autorům, kteří jsou i tentokrát dva: Jason Matthews a Ted Torgerson. Grafiku znovu vytvořil Rodger B. MacGowan, ale také Donal Hegarty, Leland Myrick a Mark Simonitch.
Hra se ukrývá v krabici, do které by se ani bystré pohledy komunistických úředníků neprovrtaly. Tak silné jsou stěny balení, které se může postavit hrdě času a některá z nich třeba zanechá odkaz i budoucím generacím. Jenže tady a teď jsme my a chceme si hrát. A právě to je hlavní smysl této deskové zábavy, ačkoliv se připravte na složité plánování.
S Twilight Struggle má 1989 ale společného mnohem víc a to především většinu herního systému. A přesto je 1989 hodně jiné, jak se brzy přesvědčíme. Musíme se ale odprostit od znalosti předchozí hry a začít pěkně od začátku, nejlépe rozbalováním krabice.
Takže už víme, že krabice hry 1989 je pevná a na sobě má nakreslené loupající se zeď, srp a kladivo. Uvnitř najdete obrovský herní plán, který se skládá z osmi čtverců. Když ji rozložíte, zabere vám většinu stolu, což je u her GMT zvykem, stačí si vzpomenout na Dominant Species (recenze). Jedinou výjimkou byli asi lehčí a rodinní Leaping Lemmings (recenze).
Spolu s herním plánem se uvnitř ukrývá obrovská spousta žetonů pro obě barvy – komunisté a demokrati, které se spolu ve hře utkají o nadvládu/osvobození východní Evropy. Kromě modrých a červených žetonů najdete v krabici také spoustu dalších nejrůznějších čtverečků, které slouží k označování situací na herním plánu, ať už třeba tahů nebo určitých efektů karet.
Úplně nejdůležitější součástí balení jsou ale obří balíčky karet, které budou celou hru pohánět od začátku do konce. Právě jejich prostřednictvím mohou hráči ovlivnit situaci na plánu a dosáhnout vítězství nebo porážky. Každá z karet patří do jednoho ze tří období bitvy o východní Evropu – rané, střední a pozdní období, má na sobě ilustraci a text a vztahuje se k nějaké důležité události nebo osobnosti. V levém horním rohu najdete barevnou hvězdu s číslem. Její odstín značí, komu tato událost přináší prospěch – červená komunistům a modrá demokratům. Pak je tu také několik stříbrných hvězd, které se dotýkají obou stran.
Číslo uvnitř hvězdy představuje počet operačních bodů, které za její zahrání můžete získat. Kromě těchto karet najdete uvnitř také bodovací karty pro všechny klíčové země střední a východní Evropy, včetně Československé socialistické republiky, Polska nebo Maďarska.
Kromě těchto událostních karet najdete v krabici také balíček karet s modrým pozadím, nazvaných Power Struggle, tedy Boj o moc. Tyto karty jsou specifické a budete je používat pouze v situacích, kdy se bude vyhodnocovat nadvláda v jednotlivých zemích.
Na herním plánu se nachází Evropa se spoustou obdélníkových lokalit pro žetony obou znepřátelených stran. Jsou rozdělené státními hranicemi, a všechny obdélníky jsou propojeny různým způsobem tučnými čarami. Právě po nich se bude moci síla obou mocných ideologií posouvat. Kromě klasických městských polí najdete na mapě také další, které jsou specifické a mohou vám přinést i nějaké výhody.
Kolem mapy najdete hned několik stupnic. Ta nejdůležitější je v dolní části a představuje vítězné body. Na této stupnici se bude ve hře nacházet pouze jeden žeton, který se bude přelévat jako na vážkách. Buď budou mít navrch komunisté, nebo demokrati a za každý úspěch se posune žeton o určitý počet kroků na jejich stranu. Vítězné body lze získávat různými způsoby.
V horní části mapy je počítadlo tahů. Celá hra se skládá z deseti tahů. Ve čtvrtém vstupuje hra do období středních let konfliktu a v osmém do období pozdního. Jednotlivá kola odpovídají určitým časovým úsekům historie, které se s postupující hrou zkracují. Každé kolo se skládá z osmi akčních kol, ve kterých mohou hráči využívat karty událostí z ruky k provádění akcí.
Než se ale dostaneme ke hře, ještě musíme zmínit dvě stupnice – stabilitu USSR, která sleduje postupný rozpad ruského impéria a především náměstí Tiananmen v Číně. Tato stupnice reprezentuje slavnou čínskou demonstraci, která zde započala 15. dubna 1989 a byla vojensky potlačena o necelé tři týdny později. Postup na této stupnici získává oběma stranám výhody, podobně jako to dělal vesmírný program v Twilight Struggle.
A konečně můžeme začít připravovat partii. Na začátku připravíte balíčky karet do tří časových etap podle záhlaví (zadní strana se neliší) a stranou odložíte karty Power Struggle. Nyní každému hráči rozdejte devět karet, se kterými začne první kolo. Osm z nich využije a jednu ne. Hráči se střídají v postupném hraní karet.
Ke stolu si obvykle sednou podle geografie tak, že komunistický hráč sedí směrem od východu a demokrat od západu. Jen kvůli přehlednosti pro samotné hráče, protože pak pokládají žetony na bližší stranu. Hráči rozmístí žetony na všechny stupnice – tahy, vítězné body, náměstí Tianmen (sem si položí každý hráč svůj žeton).
Závěr a nejdůležitější fáze patří přípravě mapy na hracím plánu. Soupeři nejdříve rozmístí počáteční žetony vlivu do označených měst. Ta mají v pravém dolním rohu malé číslo v modrém nebo červeném čtverečku. Toto číslo představuje sílu vlivu, který zde daná ideologie má. Všimněte si, že každé město má v záhlaví také další číslo. Pokud je rozdíl mezi vaším a soupeřovým vlivem alespoň tak velký, máte nad políčkem kontrolu a svůj žeton otáčíte výraznější stranou vzhůru. Jinak bude nahoru otočený pouze barevnou konturou.
Po předem stanovém rozmístění čeká hráče ještě druhá fáze, ve které mohou střídavě přidat ještě několik dalších vlivů do libovolných měst dle své volby. Tím je partie připravena, hráči se mohou chopit svých karet a začít je v prvním kole v rámci akčních tahů postupně odehrávat.
Každou událost mohou zahrát dvěma způsoby – jako událost, nebo k získání operačních bodů. Každá možnost má svoje výhody a nevýhody. Když zahrajete kartu jako událost, obvykle z ní budete nějak profitovat nebo se jí budete chtít zbavit dřív, než by z jejího zahrání soupeř získal větší zisk než nyní. Událost se děje bez ohledu na to, jestli má hvězda barvu vaši, soupeřovu nebo stříbrnou a vždy se týká hráče podle odpovídající barvy.
Druhou možností je zahrání karty za operační body. Jejich hodnota je uvedená v levém horním rohu ve hvězdě. Nyní však začíná být důležitá barva události. Pokud se totiž jedná o událost vaší strany (barvy), pak nenastane. Ovšem jestli jste využili k získání bodů událost soupeře, tak se jí nevyhnete a ona nastane i tentokrát. To znamená, že pokud držíte v ruce karty soupeřových barev, těžko se vyhnete událostem na nich. Pouze jedna karta vám zbude na konci kola – ta jediná nenastane.
Z popisu je zřejmé, že hráči mají těžké rozhodování. Není vůbec jednoduché zvolit vhodné karty a jejich pořadí. A přitom právě načasování může a často výrazně ovlivní průběh celé partie. Ale rozhodování není ještě zdaleka tak jednoduché, protože pořád nevíte, jak operační body využijete. Jsou tu tři možnosti. Základní je získání vlivu ve městech – buď posílíte vliv tam, kde už se váš žeton nachází, nebo můžete vstoupit do libovolného po čarách sousedícího města.
Hráči se ale také mohou pokusit postoupit na stupnici náměstí Tiananmen. K tomu ale musí přehodit určitý počet, který je vyžadovaný k následující pozici. Pokud se jim to podaří, získají výhodu. V opačném případě promarní celý tah a nic jiného v něm nezískají.
Třetí možností je pokus o získání podpory (support check). Díky nim mohou, opět po úspěšném hodu kostky a přičtené hodnotě podpory v daném místě, zvýšit rozdíl – soupeř musí odstranit tolik bodů vlivu, o kolik přehodíte dvojnásobek stability daného místa. To je ovšem zjednodušeně řečeno, na obtížnost hodu mají vliv i jiné skutečnosti, například sousední města a vliv v nich. Je tedy snadnější získat město, které je poslední baštou komunismu než se snažit získat podporu v zatím vzdálených končinách.
A těmito všemi způsoby se hráči propracují ke skórovacím kartám, které jim jako jediné nesmí zůstat v ruce jako poslední devátá karta. Musí je tedy zahrát během daného kola, ale je pouze jejich rozhodnutí v jakém pořadí. To znamená, že se na bodování v daném místě mohou připravit. Ve chvíli, kdy bodovací kartu zahrají, konečně nastoupí na scénu Power Struggle karty, které jsou skvělým nápadem.
Hráči dostanou tolik karet, kolik kontrolují měst v dané lokalitě. Těmito kartami se pak přebíjí a dorovnávají, dokud není určen vítěz. Každá karta má barvu (shromáždění na náměstí, stávka, pochod, petice) a soupeř musí tuto barvu zahranou začínajícím hráčem následovat. Soupeři se mohou snažit také převzít iniciativu v souboji, čímž získají možnost určovat barvu. Jako reakce na útok mohou být hrané i karty vůdců, pokud hráč v daném regionu kontroluje políčko tohoto typu.
Po ukončení souboje nastávají následky konfliktu. Díky nim klesne vliv poraženého v daném místě (podle tabulky Support Loss na desce) a především vítěz získá určitý počet vítězných bodů. Obě situace postupují podle předem daných pravidel, které zahrnují modifikátory podle zahraných karet a také hod kostou. I odměňování vítězných bodů se řídí zmiňovanou tabulkou. Pokud vyhrál souboj demokrat, karta je odstraněna ze hry. V opačném případě jde do balíčku odhozených karet, odkud se může ještě do hry vrátit.
Jak utíkají tahy, hráči do balíčku raných let přimíchají postupně i střední období a karty pozdní éry. Postupně se tak otevírají nové a nové možnosti hry. Souboj končí ve chvíli, kdy některý z hráčů dosáhne dvacetibodové převahy nad soupeřem. Nebo koncem desátého kola. V této situaci vítězí hráč, na jehož straně se nachází miska vah s vítěznými body. Hra může skončit i remízou, pokud se žeton na počítadle zastavil na nule.
1989: Dawn of Freedom je úžasná strategická hra, která přetváří do deskové podoby události, které se zdály nepopsatelné. Mocenský souboj dvou ideologií a vytlačení sovětské nadvlády z celé Evropy je nyní zcela pod vaší kontrolou.
Hra skýtá neuvěřitelné množství volnosti a strategií. A každá partie bude naprosto jiná, protože karet je opravdu hodně a rozdávají se náhodně. A i kdyby vám náhodou přišla stejná devítka, stejně se bude hra vyvíjet jinak, protože karty na sebe působí a záleží především na tom, jak je zahrajete.
Právě volba ze dvou možností jejich zahrání a v operační variantě ještě další tři možnosti využití bodů je obrovsky těžká. Hráč musí mít dokonalý přehled o situaci na plánu, aby byl schopen zvolit tu nejlepší strategii a především pořadí zahraných karet. Někdy je výhodné zahrát soupeřovu kartu pro operace a získat z ní alespoň body i s vědomím, že protivník z události bude také profitovat. Musíte umět změřit přínos, který z karty plyne pro obě strany.
Největším nedostatkem 1989: Dawn of Freedom je, že spoléhá na vaši znalost karet. To znamená, že v prvních partiích budete plavat. Naštěstí v krabici je také přehled karet, s jejich barvou a zařazením do éry, takže je snadné si najít, kdy které skórování vlastně přijde, nebo jaké ještě může soupeř držet karty v ruce. Právě proto jsou první partie pomalejší.
Sousedství měst je ve hře velice důležité. Jednotlivé země vám mohou přinést také body za jejich kontrolu, pokud máte správné karty. Přímo na herní mapě najdete odměnu, za jednotlivé úrovně nadvlády.
Pro většinu Čechů je partie hry 1989 opravdu hlubokým zážitkem. Nejenže se ve hře vyskytuje spousta karet se známými událostmi a osobnostmi (Václav Havel, Václav Klaus nebo Jan Palach, ale hra je především plná vzpomínek. Všechno je precizně zpracované a historicky naprosto věrné, všechny názvy jsou psané včetně diakritiky a u Tureckých měst najdete jejich názvy dokonce i v původním písmu.
Samozřejmě jsme v recenzi pouze nastínili možnosti, které na vás v 1989 čekají. Hra nabízí ještě mnohem více. Ale to už necháme jako překvapení pro vaše vlastní objevování. Teď se vesele pustíme do posledního odstavce, jehož obsah je ale podle textu předchozí recenze jasný.
1989: Dawn of Freedom je precizní a detailně propracovanou taktickou hrou, ve které se všechno točí kolem hraní karet. Jedná se o obtížnou hru, o tom není žádných pochyb. Vyžaduje dobrou znalost anglického jazyka (alespoň zatím) a opravdu poctivé soustředění. Skvěle vyvážených her pro dva s takovouto hloubkou byste na trhu hledali jen málo. Mladší bratříček této hry, Twilight Struggle, se nachází na prvním místě prestižního žebříčku BoardGameGeek. Pro nás osobně jej tam ale 1989: Dawn of Freedom vystřídal. A to je to nejlepší doporučení, které vám můžeme dát.
Videorecenze na partnerském podcastu Deskofobie:
Více o hře.
+ ohromné strategické možnosti
+ neustálé rozhodování co je lepší
+ velký vliv pořadí karet
+ vaše události se odehrají, i když je zahraje soupeř
+ ohromně komplexní
+ historicky přesná hra
+ velmi zajímavé téma
+ poctivé zpracování
- k dobrému výkonu je třeba znát karty
