Recenze: 7 divů světa – postavte si svůj div

Výběr těch největších staveb lidstva je rozhodováním, které sahá už do starověku. Proč zrovna sedm? Asi kvůli magii tohoto čísla. Seznamy se od sebe často dost odlišují a současný seznam sedmi divů se dočkal své konečné podoby až někdy v osmnáctém století. Nejvíce staveb vzniklo díky helénské civilizaci (Mauzoleum v Halikarnassu, Rhódský kolos a Maják na ostrově Faru. Řekové mají sochu Dia v Olympii a Artemidin chrám v Efesu. Egypťanům nelze upřít pyramidy a Babylóňané měli své Visuté zahrady Seramidiny. Některé z nich podlehly zemětřesením, další požárům.

Téma divů tak je často zmiňované i v nových kulturních výtvorech, které mapují nebo simulují evoluci lidstva. Třeba v počítačové Civilizaci od Sida Meiera rámovaly hráčovu cestu vzhůru k pokroku. A fascinován jimi byl také autor deskových her Antoine Bauza (Ghost Stories), který si je vzal za téma svojí nejnovější hry.

V roce 2011 tak můžeme jeho zásluhou, ale také díky českému distributorovi firmě ADC Blackfire, mít na redakčním herním stole postavenou krabici s názvem 7 divů světa (v originále 7 Wonders). O překlad do našeho rodného jazyka se zasloužil Petr Janda. Na krabici i na kartách se můžete kochat krásnou grafikou, jejímž autorem je vynikající ilustrátor Miguel Coimbra, který ilustroval už například francouzské Géants, Cyclades nebo Small World.

Už samotný vzhled čtvercové krabice musí potěšit snad každého. Všech sedm divů světa narovnaných na jednom titulním obrázku lahodí oku. I po odklopení víka vám bude hra nabízet jen samé radostné vizuální a hmatové zážitky.

Uvnitř najdete samozřejmě česká i slovenská pravidla a také dva kartonové archy, které zakrývají všechno ostatní. Pokud budete trpěliví a nebudete zkoumat zbytek krabice, pak z desek vycvakáte 42 žetonů konfliktu o různých hodnotách a také padesát mincí.

Pro zbytek komponent budete muset zašátrat hlouběji do krabice. Každý si samozřejmě začne hned prohlížet jednotlivé desky divů, které jsou nádherně ilustrované a oboustranné. V dolní straně najdete místo pro přikládání karet, jimiž zaplatíte za stavbu divu.

Pokud se budeme očima ještě na chvilku vyhýbat nejpodstatnější složce celé hry 7 divů světa, tak zmíníme bodovací bloček, který vám umožní jednoduše spočítat výsledné skóre na konci partie. Ve sloupcích jsou hráči, v řádcích jednotlivé položky, za které lze body získat.

A co nám ještě zbývá? Karty, samozřejmě. Ty vyvrací zdánlivou jednoduchost lokalizace 7 divů světa, protože téměř na všech kartách najdete nějaký český nápis s názvem dané karty. Nějakou pravopisnou chybu nebo překlep na nich budete ale hledat marně. Nejzajímavější na kartách však je jejich rozměr, který výrazně přesahuje velikost, na kterou jsme zvyklí z normálních karet.

Jsou poschovávané rovnou ve třech opravdu velkých balíčcích, podle epoch. Zatímco pro první dvě najdete v krabici přesně 49 karet (sedm hráčů po sedmi kartách), třetí epocha jich má rovných padesát. Chvályhodné od českého distributora je, že sedm kartiček třetí epochy, které se vytiskly s mírně odlišným odstínem pozadí, nechali přetisknout. Upozorní vás na to vložený list papíru, jen pozor, abyste odhodili pouze sedm špatných karet.

A jak probíhá samotná partie? Každý z hráčů si vybere jeden div (náhodně nebo podle volby) a také jeho stranu podle zkušeností hráčů (nebo opět náhodně). Divy lze losovat pomocí karet, které zohledňují i jejich obě strany. Z karet všech tří epoch odstraníte karty, které nejsou určeny pro tento počet hráčů (mají tedy na sobě 3+, 4+, 5+, atd.), do posledního balíčku (III. epochy) přimícháte náhodně fialové karty cechů, které budou v každé partii přítomny jiné. Všechny balíčky zamíchejte a každému dejte do začátku ještě tři zlaté mince.

Jakmile na stůl postavíte první balíček, tak z něj okamžitě rozdáte všem hráčům sedm karet, takže balíček byste tímto rozdáváním měli zcela vyčerpat. A nyní začíná samotná hra, ve které si vyberete jednu z karet, které máte v ruce a zahrajete ji. Jakmile mají všichni svoji volbu hotovou, pošlou svých zbylých šest karet některému sousedovi (směr předávání se liší podle epoch). Znovu vyberete ze šesti a předáte pět a tak dále, dokud se nerozhodnete z posledních dvou. Poslední sedmou zahodíte.

Alchymie nastupuje v práci se surovinami, kterými za vykládání karet platíte. Je jich prostě pro jednoho člověka příliš. Proto je ve hře zabudovaný princip, pomocí něhož můžete nakupovat suroviny od sousedních měst za úplatu. Sousedovi zaplatíte dvě mince a můžete si vybrat jakýkoliv z dostupných materiálů. Samozřejmě v průběhu hry stavíte také produkční budovy (zvlášť na začátku), ale musíte pečlivě zvažovat, jestli ještě další potřebujete, protože každý z tahů je cenný. Na celou partii totiž máte pouze 18 tahů a stejný počet vyložení karet.

Některé budovy lze postavit zdarma, pokud vlastníte z dřívějších kol některou jinou budovu. Tato provázanost platí obvykle mezi epochami. V některém kole ale nemusíte vykládat kartu jako budovu, ale můžete dokončit jednu z fází divu, který máte před sebou. Od té chvíle budete moci využívat nějakou speciální schopnost, která na tom místě je uvedená. Na dostavění divu jsou potřeba obvykle tři karty, za každou část získáte nějakou odměnu. Ale stavba divu ve hře není povinná a záleží pouze na hráčově strategii, jestli ji zvolí.

Poslední možností, kterou může vybrat hráč nad stavbou divu a vyložením karty je její odhození. Za odměnu získá tři mince z banku, které může v průběhu hry použít na nákup surovin.

Na konci každé epochy dojde mezi sousedními městy k vojenskému konfliktu, který vyhraje silnější město. Síla závisí čistě na bojových budovách, které jste ve svém městě dosud postavili. Vítěz dostane vítězné body, zatímco poražený získá žeton porážky, který se od konečného bodového skóre odečítá.

Partie končí šestým kolem třetí epochy. Na konci si hráči sečtou body za všechny typy budov (civilní, obchodní, vědecké i cechovní) a vítězem se stává účastník s nejvyšším skóre.

K úspěchu je zásadní sledovat všechny ostatní protivníky, což není naštěstí ani ve vyšším počtu složité, protože každý vykládá vždy pouze jednu kartu. Díky odlišným barvám na kartách tak jednoduše pohledem jasně určíte, který z hráčů sází na jakou taktiku. Neustále přemýšlíte, kterou kartu si nechat a které můžete předat svému soupeři, aniž byste na tom vy byli škodní. Samozřejmě to musíte zdárně sladit také s množstvím vlastních dostupných surovin.

V celkovém pohledu se tak dá říct, že je velmi vyrovnaný poměr mezi tím, jakou strategii hrajete pro stavění svého města a mezi tím, jaké karty pustíte soupeřům dále a ovlivníte tak jejich rozhodování. Právě v tomto dvojitém rozhodování spočívá největší kouzlo hry, které většině učaruje.

Partie je nejlepší při větším počtu hráčů, protože se do hry dostane mnohem více karet a na začátku rozdávání je tak vždy mnohem větší nejistota. Také nutkání si při posílání karet dál nechat některou z karet je mnohem větší, když máte širší výběr.

Speciální varianta hry je napsaná pro dva hráče, na které by standardní systém nefungoval. Využívá takzvané neutrální město, tedy takového polovičatého třetího hráče. V duelu však víte, že většina karet, které jste poslali pryč, se vám vrátí, ale v pěti už se vám z plného balíčku vrátí poslední dvě a v sedmi uvidíte každou hromádku jen jednou. Je pak mnohem těžší rozhodnout se, kterou kartu si zvolit a nechat, protože nevíte, jaké na vás ještě čekají od dalších spoluhráčů.

Mohlo by Vás zajímat

3.5

karetnípro začátečníkyrecenze

Recenze: Zapadákov – bankovní loupež hrou

Právě v tomto ohledu hra hodně navyšuje dojem ve více hráčích. Nedá se říct, že by partie ve dvou byla úplně špatná, naopak se zde objevuje zajímavý taktický prvek v podobě třetího virtuálního hráče, kterého ovládají na střídačku oba soupeři. Mohou tak ovlivnit živého protivníka třeba i dvěma způsoby v jednom kole (svojí kartou a kartou u neutrálního města). Jen se ztrácí ten pocit napětí a beznaděje, když vám přijde ruka plná zajímavých karet a vy si můžete ponechat jen jednu. Navíc výběr karet ve dvou je zcela jiný, než ve více hráčích.

Vyváženost hry je skvělá v cestičkách, které se hráčům naskýtají směrem k vítězství. Můžete se snažit o stavbu divu, spoléhat na vojenské konflikty, sbírat sady vědeckých budov (podle symbolů), nebo třeba body za civilní budovy. Pokud byste hru hráli často, je zde vysoká pravděpodobnost, že by se karty mohly ohrát, protože většina těch rozdaných vám projde rukou v každé partii.

Ke konci partie budete mít především ve více hráčích asi problém směstnat se na jakkoliv velkém stole. Karty díky svým rozměrům a počtu téměř dvaceti karet, které máte vedle své desky divu vyloženy ke konci hry, zabírají opravdu masivní množství místa. Tedy myšleno samozřejmě na karetní hru.

Grafika je opravdu povedená, všechny karty si budete pečlivě prohlížet. Ale samotné desky divů, ačkoliv jsou sebehezčí, jsou v celé hře v podstatě pouze na ozdobu. Nemají žádný smysl, kromě sledování postupu stavby divu. Možná je to trošku škoda.

Variabilita 7 divů světa je při prvních partiích solidní, časem však klesá. Ale náhoda rozlosování karet je stejně na straně variabilní hry. Navíc si můžete vybrat hned mezi dvěma verzemi divu (kartička je oboustranná) – jednodušším pro začátečníky se shodnými efekty a také variabilnějšími odměnami za stavbu specifickými pro každý div. Přesto čas a počet partií na straně 7 divů světa nebude.

Určitě výrazně pomůže rozšíření s názvem Vůdci (7 Wonders: Leaders), které je také již dostupné v českém jazyce. Vůdci se zahrají na začátku každé epochy, pro kterou platí, a za jejich vyložení platíte svými těžce naspořenými penízky.

Partie utíká možná až příliš snadno. Hráč se nestačí ani nadechnout a už je tu konec prvního věku. Sedm karet zahrané a vy přemýšlíte – byly to ty správné? Neměl jsem soupeři vzít raději tu a tu kartu, aby se nemohl bránit před nájezdy tady souseda?

7 divů světa navzdory různým cestám k vítězství nabízí elegantní a jednoduchou hratelnost, která není zatížena žádnými složitými herními principy. Celou hru se v podstatě rozhodujete mezi několika jednoduchými variantami o tom, která nejvíce odpovídá vaší strategii nebo se vám prostě nejvíc vyplatí.

Možná právě proto je také mezi hráči tak oblíbená. Můžete ji snadno představit jakémukoliv hráčskému kruhu a po několika minutách vysvětlování bude všechno jasné. Výrazně tomu napomáhají také skvěle zpracované karty, které mají jasnou a sebevysvětlující grafiku. Se zapojením trochy intuice víte hned od počátku, co která karta znamená a dělá.

7 divů světa je prostě vynikající hrou pro rodiny a začátečníky, kteří se bojí dlouho trvajících her. Zde se doba partie s měnícím se počtem hráčů neprodlužuje a všechno plyne možná až příliš snadno. K jednoduchému hernímu principu přičtěte krásnou grafiku a máte jasný úspěch v publiku. Jen samotáři, nebo příliš nároční hráči si v 7 divech světa nesplní svoje touhy.

Recenze: 7 divů světa – postavte si svůj div

Klady:

+ krátká partie ve všech počtech hráčů
+ ilustrace
+ zpracování
+ rozšíření v češtině
+ elegantní herní princip
+ originální systém hraní (draft)
+ předávání karet
+ zajímavé strategie
+ lze vyhrát různými způsoby

Zápory:

- hrajete v podstatě jen se sousedy
- divy jsou zde hlavně na ozdobu
- hra pro dva není plnohodnotná
- cena

4