Když se posadíte k večeři, většinou očekáváte, že se dobře najíte. Jenže to není tak jisté. Nikdy nevíte, jestli právě vy nebudete ta sladká večeře. A tentokrát nejsme daleko od pravdy. Trávicí ústrojí jedné malé kytičky už se na vás chystá. Tedy vlastně na profesora a jeho vnučku. Ale když už se připletete do cesty, můžete být stejně dobrou večeří, jako oni.
Autora hry Adéla ještě nevečeřela, se z krabice nedozvíme. Soudě podle silného důrazu na blafování soudíme, že v tvorbě bude mít prsty také tvůrce výborné Mafia City (recenze) Petr Bělík. To jsou ale pouze spekulace. Víme pouze to, že Adéla ještě nevečeřela vyšla v roce 2014 jako hra ze stáje firmy Stragoo Games.
Hra se ukrývá v středně velké krabici (podobné boxu Carcassonne – recenze), jejíž rozměry jsou ale stále zbytečně předimenzované. Celá zábava by se vešla do poloviční krabice, která by ale nezabírala tolik místa na poličce v obchodě a nebyla by tak zajímavá.
Uvnitř se totiž nachází pouze malý rozkládací plán se třemi pozicemi pro odložení karet. Ty jsou hlavní součástí hry a je jich celkem 132. Najdeme mezi nimi mnoho postav známých z filmové předlohy, a to nejen Adélu, ale také komisaře Ledvinu nebo barona Ruperta. Karty mají svoje vlastní významy, ale nepotřebují žádné ikony. Výjimkou jsou karty kočárů a detektiva Cartera, které mají v levém horním rohu natištěnou číslici. Na hráče také čeká několik žetonů, představujících vítězné body, ale i kočár. Jeden tu je i pro začínajícího hráče.
Na začátku partie si hráči rozdělí tajně role. Někteří se stanou detektivy, zatímco další budou padouchy. Poměr je vždy určen podle počtu hráčů v partii, někdy bude (v lichých počtech) jedna strana v převaze. Z balíčku vytřídí hráči také několik karet kočáru a položí je na herní plán. Vedle něj pak položí nejen všechny žetony bodů, ale také zamíchaný dobírací balíček. Z něj dostanou hráči pět karet do ruky.
Partie se skládá ze tří kol, které by každé svým dějem vystačilo na celý film. Končí totiž ve chvíli, kdy je Adéla dovezena do skleníku, obvykle pod rukama dohlížejících detektivů. V jednotlivých kolech se ale hráči střídají na tazích a plní několik kočárů. Ještě předtím než může hráč jakkoliv zasahovat do děje, má šanci odhodit libovolný počet karet z ruky a dobrat si místo nich do pěti nové z balíčku.
Teď už ale začíná zábava s kočárem. V případě, že žádný nečeká na zaplnění, odhalí hráč jeden z balíčku připraveného na začátku kola. Pak může zahrát libovolný počet karet z ruky do kočáru a to obrázkem dolů. Pokud je ještě v kočáru místo, předá slovo dalšímu hráči v pořadí a ten může dokládat další karty.
Jakmile je vůz plný, vyrazí na svoji cestu do skleníku. Než tam dorazí, musí projet přes všechny hráče. Každý může zahrát kartu detektiva Cartera a pokusit se v kočáru najít naloženou Adélu. Může mu v tom zabránit nejen smůla (otáčet lze pouze tolik karet, kolik je síla detektiva Cartera), ale také baron Rupert nebo Karin. Celá cesta tak může skončit dvěma výsledky – buď kočár skončí před některým hráčem, nebo ve skleníku.
Teprve když dojede i poslední z kočárů na místo svého určení, je čas vyhodnotit úspěšnost všech zúčastněných. Hráči odhalí svoje role a dostanou body podle úspěšnosti. Padouši za karty Adély ve skleníku (ponížené o barony, kteří cestu usnadňují), zatímco detektivové se radují z každé zabavené masožravky. Role jsou rozdány nově, vybrané nové kočáry a cesta začíná nanovo. Po třech odehraných kolech vítězí hráč, který nasbíral nejvíce bodů.
Adéla ještě nevečeřela je hra čistě a jen o blafování. V průběhu partie jsou hráči rozděleni na dvě skupinky, ale ve skutečnosti hraje každý sám na sebe. Role se v každém kole mění stejně jako aliance, takže si nikdy nedělejte kamarády nebo nepřátele. Vše bude za chvilku jinak.
Hlavním prvkem celé hry je komunikace. Na té to všechno stojí a padá, což je klad a současně i zápor celé hry. Všichni se musí snažit sdělit důležité informace, ať už jsou pravdivé nebo ne. A na vás je, abyste informace přefiltrovali a odhalili, komu můžete v daném kole věřit a komu ne. Padouši se snaží samozřejmě, aby je ostatní neodhalili. Mají možnost, jak snižovat důvěryhodnost detektivů, ale rozhodně to nemají jednoduché. To muži zákona zase před sebou mají těžké prohledávání kočárů a nezáviděníhodná rozhodnutí.
Ačkoliv jednotlivé cesty kočárem jsou rychlé, na tak jednoduchou hru trvá Adéla přece jen příliš dlouho. Je jasné, že tři kola tu jsou kvůli spravedlnosti, aby každý měl šanci užít si obě nabízené role. Jenže hra už ke konci ztrácí tempo, protože je vlastně pořád o tom samém, což je dost škoda a kazí to celkový dojem.
Partii si lze užít už od tří a čtyř hráčů. Tyto počty ale vyžadují zapojení dodatečných pravidel, které přidávají další karty do kočárů. Jejich identitu nezná nikdo, takže ve hře je ještě více nejistoty, ale také náhody. Adéla ještě nevečeřela tak je mnohem lepší v plných počtech od pěti až do maximálních osmi hráčů. Sudé vyrovnané počty jsou pak lepší, protože šance obou stran jsou více srovnatelné.
Zpracování využívá obrázky z filmu. Samotné téma tu je chytře použité na cestu kočáru do skleníku. Kromě napětí ale hra vlastně nic s filmem společného nemá, pokud se jedná o samotný reálný příběh. Použití značky je tak především chytrým marketingovým tahem.
Adéla ještě nevečeřela je pěknou blafovací hrou, jejíž partie ale trvají příliš dlouho. Celý průběh hry se hodně opakuje a veškerý úspěch je závislý na výřečnosti hráčů. Pokud máte dostatek kamarádů, kteří se rádi navzájem ukecávají a přesvědčují, pak je Adéla ještě nevečeřela jednou ze zajímavých voleb. Netvrdíme ale, že je tou nejlepší.
+ předlohou je skvělý český film
+ blafování je sranda
+ náhodná distribuce rolí vícekrát za hru
+ napínavá cesta kočáru
+ každý hráč sám za sebe
+ cena
- téma nemá s hrou nic společného
- lepší ve vyšších počtech (v nižších hraje roli náhoda)
- zbytečně dlouhá hra
