Co víte o Kolumbii? Asi toho nebude moc, stejně jako ještě před pár měsíci u nás. Když jsme se zeptali v naší redakci na začátku první partie, dozvěděli jsme se pouze dvě odpovědi: nachází se v Jižní Americe a bují tam drogové kartely. Právě to jsou informace známé z mnoha filmových thrillerů. Někdo by si možná ještě nakonec vzpomněl, že hlavním městem je Bogota.
Geograficky je Kolumbie zajímavá tím, že ji omývají vody Tichého i Atlantského oceánu. Sousedí třeba s Venezuelou a Ekvádorem. Mluví se zde španělsky a platí pesem. Víte ale třeba to, že země je kromě drog také velkým producentem tabáku a smaragdů? O její nadvládu se v posledních dvaceti letech minulého milénia svedla tvrdá bitva. A my budeme její součástí..
Andean Abyss, tak se jmenuje nová hra od společnosti GMT Games, která se právě touto mocenskou krizí zabývá. Jedná se o první z řady COIN her (INsurgency a COunterinsurgency), tedy her s povstaleckou tematikou a snahou o jejich potlačení.
Už je to nějaká chvilka, co jsme si na podobném místě povídali o hře Labyrinth: War on Terror (recenze). Boj s terorismem měl velice podobné principy, protože za touto dvojicí her stojí stejný autor – Volko Ruhnke. Andean Abyss je ovšem novinkou pro loňský rok 2012 a byla netrpělivě očekávaná fanoušky všech taktických kartami poháněných her (card-driven games).
Takže všichni se jen radovali, když společnost GMT Games stihla tuhle pecku vydat ještě před Vánoci 2012. O pár dnů až týdnů později se dostala na český trh a také k nám na redakční stůl. Tentokrát trvalo ale otestování trochu déle, než jsme zvyklí. Ale konečně se recenze dočkala svého napsání a publikování právě dnes.
Nic vás nenechá na pochybách, že držíte krabici od GMT. Kvalitní balení z masivního kartonu vydrží nejspíš i přejetí monster truckem. Na jeho zeleném víku, které k tématu Kolumbie skvěle ladí, najdete místního vojáka vycházejícího z džungle se samopalem kolem krku. Krabice samotná je opět velice bohatá na součástky. Sice je zde spousta kartonových žetonků vycvakatelných z archu, ale na první pohled je jejich funkce nezařaditelná. Proto je nyní přeskočíme.
Postoupíme dál na popis velké rozkládací mapy, která má na výšku 85 centimetrů a je vyrobena z opravdu tvrdého kartonu, takže musíte dávat pozor, aby se vám pod ní stůl nepropadl. Ostatně, drží na něm teď zrovna celá Kolumbie. Právě tato země je pochopitelně nakreslená na mapě a kolem ní je spousta různých boxů a stupnic, které budou sloužit nejrůznějším účelům.
Hlavní komponentou ale stále zůstávají karty. V Andean Abyss jich není zase tolik, konkrétně balíček složený ze 76 kusů. Což je na hru, která se označuje za vedenou kartami (card-driven), zdánlivě poměrně málo. Velkou převahu tak mají dřevěné komponenty, které mohou za opravdu velkou váhu celé krabice s hrou.
V pytlících zde získáte hromadu kostiček vládních jednotech – tmavě modrých vojáků (30), světle modré policie (30). Nechybí ale také šestihrany označující všechny tři dostupné guerilly – FARC, AUC a kartely. Ke každé ze zúčastněných čtyř stran (tři guerilly a vláda) dostanete také nízká kolečka v jejich odpovídajících barvách – modrá, červená, žlutá a zelená.
Dřevo pokračuje i napříč dalšími komponentami, protože zde najdete i černé a bílé figurky a také osm sloupečků. Na zvláštních listech najdete hráčské nápovědy pro každou stranu, ale také diagramy průběhu hry. Závěr obstarává trojice šestistranných kostek.
Teď se ale ještě vrátíme zpět k mapě Kolumbie, na které najdete města a vesnice pospojované silnicemi. Právě vozovky dohromady lemují různé oblasti a vytváří regiony s různým terénem. Oblast může být horská, travnatá nebo zalesněná, uprostřed najdete číslo s velikostí populace zde žijící. A kolem kroužku s číslem jsou umístěné čtverečky pro vyložení žetonů a kostiček. Každá z lokalit na sobě má také nakreslenou sadu žetonů, se kterou region vstupuje do partie.
V rámci partie na sebe každý z hráčů vezme roli jedné strany. Vždy musí být jeden hráč na straně vlády a zbytek (jeden až tři další) zastupují guerilly. Zbylé frakce, které si nikdo nevybere, jsou ovládané umělou inteligencí zakreslenou na schématu a detailně popsanou v pravidlech. Stejně jako v Labyrinthu, i tady najdete označení podpory jednotlivých měst s dostatečnou populací pro znesvářené strany na stupnici o čtyřech úrovních od aktivní podpory až po aktivní opozici.
Hráči se nejdřív musí dohodnout na způsobu přípravy. Může být buď klasická podle výchozího stavu, nebo otevřená, ve které si hráči mohou sami určit rozložení svých sil. Stejně tak se musíte dohodnout na dodatkových pravidlech.
Nejdůležitější je příprava balíčku událostí. Nejdříve musíte vytřídit čtyři propagandy, tucet karet odložíte stranou (bez koukání – tyto karty nebudou v partii použity! Tím získáte vždy naprosto odlišný průběh hry) zbylých 60 zamícháte a rozdělíte do čtyř hromádek. Do nich pak náhodně vložíte vždy jednu propagandu, každou zvlášť promícháte a položíte je na sebe. Tím máte vytvořenou dobírací hromádku.
Na mapu rozmístíte všechny síly i žetony, které označují stav. Hráči sami si za svoji frakci položí žeton na zdroje. Tady jsou znevýhodněné kartely začínající na desítce, všichni ostatní mají na začátku k dispozici 40 bodů zdrojů. Těmi budete platit za hraní karet v průběhu partie. Stupnice zdrojů lemuje celý herní plán a hráči k vyznačení využijí sloupeček v jejich barvě.
Každé kolo se pak točí kolem jedné společně odkryté karty události. Na začátku partie vezmete horní z balíčku a položíte ji obrázkem nahoru na místo pro odložené karty. Navíc ale otočíte vrchní kartu na hromádce, aby hráči věděli, jaká událost je čeká v příštím kole a mohli se na to patřičně připravit. Díky tomu mohou všichni částečně plánovat, ale není to jako třeba v 1989: Dawn of Freedom (recenze), kde máte v ruce více karet a vybíráte z nich tu, kterou zahrajete.
Každá karta má na sobě symboly frakcí v nějakém pořadí. Právě podle něj dostanou možnost provést nějakou akci svázanou s kartou. Na herním plánu najdete dvě políčka, která se úzce váží k provádění událostí a operací. Tak se říká dvěma činnostem, jež karty umožňují. Jsou pojmenované eligible (oprávněné) a non-eligible (neoprávněné). V ideálním případě to vypadá tak, že v provádění karet se strany střídají s každým kolem.
Ve skutečnosti to je ještě trochu jinak. V každém případě ale pořadí barev na kartě určuje pořadí, v jakém se díváte na frakce. První podle pořadí, která je současně oprávněná (má svůj žeton v tomto boxu na plánu), si může vybrat, kterou aktivitu na akci provede – událost nebo operaci (navíc s možnou případnou speciální aktivitou). Nebo se může vzdát svého tahu a získat tak jeden bod zdrojů.
Na rozhodnutí prvního hráče se vážou možnosti druhého. Ten může provést právě tu druhou možnost, kterou si nevybral jeho protivník. Ale i on má možnost vynechat svůj tah. Ostatní dva rivalové nemohou provádět nic. Mají ale jistotu (s výjimkou efektů některých událostí), že v příštím tahu budou právě jejich frakce ty oprávněné.
Naopak hráči, kteří v tomto kole provedli operaci nebo událost, mohou v tom dalším jen přihlížet, pokud se nevzdali tahu. V takové situaci zůstávají v oprávněné sekci. Právě proto mají hráči možnost vidět obsah další karty a podle toho upravit svoji pozici tak, aby mohli provést tu z nich, která se jim z taktického pohledu víc hodí.
Provedení události je jednoduché. Oproti tomu operace má každá ze dvou stran (vládní a povstalecké) svoje speciální a jsou sepsané na jejich přehledovém listu. Každý hráč si vybere tu, kterou chce provést a zaplatí za ni příslušným počtem bodů zdrojů. Prostřednictvím operací si soupeři přidávají a přesunují síly na mapě, mění podporu zemí a další parametry, které mohou vést k vítězství.
Mezi prostředky patří třeba zničení povstaleckých vojsk, odhalení skrytých buněk nebo najímání nových vojáků. Povstalci se mohou sdružovat (tedy také zbrojit a zvyšovat počet mužů ve svých řadách), ale také terorizovat města, což snižuje možnost vlády je kontrolovat. Každá sekce opozičních vojsk má navíc svoje specifické aktivity, které může provádět nad rámec standardních čtyř. Díky tomu je pocit z partie za každou stranu trochu odlišný.
Po určité době odhalování karet a střídání hráčů nastane speciální fáze propagandy, kterou zahájí jedna ze čtyř karet, jež jste zamíchali do balíčku na začátku partie. Na začátku určíte, která města jsou pod kontrolou vlády a která mají podmaněné povstalci. Všechny strany si sečtou zisky, například za své základny v případě guerilly.
Obě strany před konáním voleb agitují a snaží se získat na svoji stranu (útratou zdrojů) ještě více populace ve městech. Průběh voleb znamená, že se posune žeton vládnoucího prezidenta o jedno pole doprava. Tím může dojít ke změně prezidenta ze Sampera na Pastranu a z Pastrany na Uribeho. Vládní jednotky se přemístí podle předem daného vzorce a po přípravě na další část hry (odstranění žetonů teroru, přemístění všech guerill do úkrytu, atd.) začíná další kolo.
K ničemu z toho ale nemusí dojít, pokud na začátku fáze propagandy některá ze znepřátelených stran splnila své vítězné podmínky. Vláda zvítězí ve chvíli, kdy její podpora dosáhne 60 bodů. Ostatní frakce pak mají jako předčasné vítězné podmínky daný předepsaný počet základen. Ale to se týká pouze předčasného konce partie. V opačném případě rozhoduje vzdálenost od výše zmíněných cílů pro každou ze zúčastněných stran. Kdo měl k vítězství nejblíž, se stává vítězem z nouze.
Andean Abyss je hrou, která si k vám najde svoji cestičku a svojí atmosférou a herním systémem vám nedá šanci k úniku. Herní mechanismy se perfektně doplňují a prezentují vám na zlatém podnose zážitek z povstalecké války v Jižní Americe.
Ohromně se nám líbí, jak do detailů je všechno provázané a propracované. To se ovšem netýká pouze Andean Abyss, ale začíná už dříve, u autorovy předchozí hry, Labyrinthu. I tentokrát je téma naprosto ústřední motivací pro hráče a všechno se děje na základě historických událostí, které jen podtrhují sugestivnost celé hry.
Bohužel Andean Abyss má na rozdíl od svého předchůdce jednu výraznou nevýhodu. Je vystavěna na méně známém konfliktu, který asi nemá takovou přitažlivost, jako boj s teroristy. A to bude mít za následek menší atraktivitu pro hráče, kteří nejsou prostě fanoušky her od GMT, Volko Ruhnkeho nebo her poháněných kartami.
Andean Abyss je oproti Labyrinthu rozhodně jednodušší a naučíte se jej během chvilky. Mluvíme ovšem o základních pravidlech, která jsme vám popsali. K hraní a především k vítězství budete potřebovat znát styl hry všech dostupných frakcí. A protože každá z nich má některé akce odlišné, není jednoduché mít přehled.
Prvních několik partií berte tedy spíš jako seznámení s hrou, která vám roste před očima. Partie jsou od sebe zaručeně odlišné, protože fáze propagandy nastávají náhodně, stejně jako je určovaný obsah balíčku s událostmi. Ty jsou zajímavé a mechanismus střídání hráčů je elegantní. Hráči vždy volí mezi dvojicí karet, kromě jejich prospěšnosti musí ale také zvažovat svoje šance, jestli se vůbec k jejich zahrání dostanou. Pořadí při vyhodnocení je zásadní.
Když ale potěžkáte krabici, necítíte jen váhu komponent. Ale také hmotnost rozhodnutí, které na vás čekají uvnitř. Každé kolo je plné zvažování plusů a mínusů. Hra s naprostou otevřeností všech informací dodává hráčům náročné volby, které na oplátku vyústí ve skvělý zážitek z napínavé partie.
Pravdou zůstává, že herní doba Andean Abyss ji nepředurčuje pro hraní s méně zkušenými protivníky. Partie sice může skončit předčasným vítězstvím, ale většina soubojů se pohybuje spíš kolem hranice třech hodin a může ji i přesáhnout. Tentokrát na to nemá zásadní vliv ani počet hráčů, protože ostatní frakce mají svoji vlastní inteligenci a mají svoji nezaměnitelnou pozici na herním plánu. Naopak hra v méně soupeřích může být pomalejší, protože za ostatní hraje „AI“.
Díky tomu se i ze souboje dvou hráčů stává zajímavý zážitek. Kromě vlastních vládních jednotek a jedněch protestantů musíte počítat s pohybem dalších jednotek, které ale hráči neovlivňují. Přitom ale znají pravidla, podle kterých se řídí. Jsou tedy dokonale předvídatelní. Bohužel neustálé hledání v diagramu nemusí být podle gusta každého hráče.
Volko Ruhnke přetvořil mechanismus, ve kterém hru posunují vpřed karty. Ty tentokrát nedrží hráči v ruce, ale jsou odhalovány postupně ze společného balíčku. Hráči si mohou dopředu zvolit, jestli se budou chtít na dané kartě nějak účastnit. Vždy se dostane ale pouze na dva, ostatní mohou pouze přihlížet, což může někomu vadit.
Každá strana má odlišné cíle, což má spolu s různými akcemi za následek, že si budete odnášet z partie zcela jiný dojem podle toho, koho si vyberete. Role jsou od sebe opravdu výrazně odlišené, ačkoliv největší rozdíl pochopitelně zůstává mezi vládou a všemi ostatními stranami obecně. Přitom je hra vrchovatě plná konfliktů. Všichni se neustále napadají a přetahují o pozice. Díky tomu je stále co sledovat.
Zpracování je perfektní. Od vynikající, propracované mapy, přes tuhé a pevné karty až po hromadu dřevěných žetonů. Ty tentokrát opět jsou dvoustranné, aby označovaly pozici guerill. Tentokrát nemají na sobě srpek měsíce, ale list koky.
Andean Abyss je opravdová propast. Temná a bez jediného světla. Ponoříte se do ní, aniž byste věděli, co máte očekávat. Klesáte a už už lapáte po dechu, když se kolem vás začnou objevovat stopy života. Jejich třpyt prozařuje vodu a vy už vlastně ani nemyslíte na potřebu dýchat. Tahle hra vás sice utopí, ale vy si to užijete!
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Volko Ruhnke |
| Ilustrace | Xavier Carrascosa, Charles Kibler, Rodger B. MacGowan, Chechu Nieto, Mark Simonitch |
| Vydavatel | GMT Games |
| Rok vydání | 2012 |
| Počet hráčů | 1 - 4 |
| Herní doba | 360 |
| Minimální věk | 12 and up |
| Jazyková závislost | Extensive use of text - massive conversion needed to be playable (26 voters) |
| Kategorie | Modern Warfare, Political, Wargame |
| Mechanismy | Area Majority / Influence, Area Movement, Campaign / Battle Card Driven, Dice Rolling, Solo / Solitaire Game, Variable Phase Order, Variable Player Powers |
| Rodina | Components: Multi-Use Cards, Country: Colombia, Decades: The 1990's, Digital Implementations: Rally the Troops, Digital Implementations: VASSAL, Players: Games with Solitaire Rules, Players: Wargames with Solitaire Rules, Series: COIN (GMT) |
Více o hře.
+ mechanismus společné karty
+ hráči vždy volí mezi dvěma událostmi
+ kartu mohou provést jako natištěnou událost, vynechat nebo využít pro svoje aktivity
+ parádní zpracování
+ dostatek karet
+ čtyři frakce
+ obsáhlé nápovědy
+ zajímavé i ve dvou
+ propracovaná umělá inteligence (vývojové diagramy)
- cena
- delší herní doba
- prvních několik partií zabere ještě víc času a náročného učení
- někomu může vadit náhodné odhalování karet propagandy
