Tuomo se probudil a sotva otevřel oči, uvítala ho obrazovka s tváří jeho ženy. Pamatoval si jako dnes den, kdy se brali. Poslal jí poštou její svatební prsten, a pak si jej navzájem přes robotického pomocníka navlékli. Poslali si virtuální pusu. Na konferenci se všemi hosty se rozhořela skvělá zábava. Každý dostal svoje oblíbené jídlo jako dodávku přímo do domu spolu se speciálním dárkem.
Ale to už je dávno. Dnes je všechno jiné. Korporace jej připravila o celý život, jak jej znal dřív. Z mrakodrapu v centru se musel přesunout do utajeného bytu svého kamaráda. A odsud se teď každý den vydává pod svojí virtuální identitou jménem Transcender na cestu za spravedlností. Chce otevřít lidem oči.
Všem, kteří jsou fascinovaní výtahem do nebes. Všem bez rozdílu na to, jestli žijí na Zemi, Měsíci nebo Marsu. Celý svět je jednou velkou otrokářskou lodí a on chce, aby šla ke dnu. I malé dírky v trupu nakonec loď potopí. Tomu věří pevně i dnes, když usedá za klávesnici..
V takovém světě se odehrává nová karetní hra od společnosti Fantasy Flight Games. Jmenuje se Android: Netrunner a řadí se do stále oblíbenější kategorie Living Card Games. Tento koncept je dnes známý už i u nás zásluhou karetní hry Pán prstenů (recenze). Je založený na základním balení obsahujícím dostatek karet pro plnohodnotný zážitek, který si můžete rozšiřovat o pravidelně vydávané balíčky s pevně daným novým obsahem.
Historie Netrunneru se ale začala psát už v roce 1996, kdy vyšla ve svém prvním vydání jako sběratelská karetní hra. Idea a herní principy se narodily v hlavě pana Richarda Garfielda, který je velice uznávaným tvůrcem. Za sebou má tak úspěšné hry, jako je Robo Rally, Vládce Tokia (recenze), ale také další sběratelský fenomén Magic the Gathering.
Netrunner CCG ale nebyl takový úspěch, jaký by mohl být. Zapadnul v historii a většinou hráčů byl zapomenut až do roku 2012, kdy Fantasy Flight Games přinesla jeho reinkarnaci. Herní principy přepracovali a upravil ve spolupráci s původním autorem do moderní podoby Lukas Litzsinger. O grafiku karet se postarali Michael Silsby, Chris Beck, Shaun Boyke, Dallas Mehlhoff, Andrew Navaro a Evan Simonet. U nás ji můžete pořídit zásluhou společnosti Černý rytíř.
Není karetní hra jako karetní hra. Jakmile totiž otevřete modře zářící krabici s portrétem jedné z ženských postav v roli běžců (= v podstatě hackerů), dostanete víc než jen několik balíčků karet. V krabici je totiž překvapivě také poměrně velké množství nejrůznějších žetonů využívaných ke sledování situací ve hře na obou stranách. Jsou zde peníze – kredity, ale také žetony poškození mozku, špatné reputace, vyhledávání, dva šestihrany pro sledování akcí hráčů, a pak ještě neutrální žetony využívané pro nejrůznější další efekty.
Ale zbytek už jsou samozřejmě karty. Je jich celkem přibližně 250, což je příjemně vysoké číslo a to zůstane i když z nich odstraníme dvě kartičky s nápovědou pro obě soupeřící strany. Zbytek lze snadno rozdělit na dva podobně velké balíky sahající v počtu stále nad stovku. Jeden z nich patří straně zastupující zlou korporaci, která se snaží udržet lidstvo pod kontrolou a druhý běžcům, kteří se nabourávají do serverů a překonávají bezpečnostní opatření, aby vypustili do světa PRAVDU.
V základní krabici dostanete celkem čtyři hratelné korporace, každou se specifickým zážitkem. Jsou zde Hass-Bioroid, Weyland, NBN a Jinteki. Každý balíček obsahuje přesně 28 unikátních karet. Navíc organizacím patří ještě společná hromádka 22 neutrálních karet, které musíte vždy přimíchat, abyste se dostali na stanovený limit pro balíček. Tím je padesátka karet.
Běžci dávají hráčům na výběr ze tří různých postav s rovnými 33 kartami v každém balíčku. Jejich frakce se jmenují Anarch, Criminal a Shaper a jasně názvy naznačují, o co které z nich půjde především. K nim přiřaďte ještě patnáct neutrálních karet a máte kompletní seznam.
Nyní zavřete oči (vím, že se to při čtení dělá těžko, ale alespoň to zkuste), pohodlně se usaďte a nechte se napíchnout do světa, který tak trochu připomíná Matrix. I zde se lidé připojují (jack-in), aby mohli na Síť přenést svoji identitu. A i zde jsou strany jasně rozdělené na dobro a zlo a linie je jasně namalovaná.
Z toho, že jsou ve hře k dispozici dvě hratelné strany, vám už asi došlo, že Android: Netrunner nebude záležitostí pro větší setkání hráčů. Naopak nabízí vyváženou a asymetrickou zábavu pouze a jen pro dva. Přičemž každý z nich hraje úplně svoji hru, s jeho pravidly, možnostmi, kartami a akcemi. Zážitek za každou ze stran se velmi výrazně odlišuje, přitom ale zůstává napínavý až do posledního okamžiku.
Autor ve hře používá hodně počítačové terminologie a myšlení. Firewally zde představují ledy, korporace zřizuje vzdálené servery, na nichž ukrývá tajné informace, z jejichž vlastnictví těží a přibližuje se s jejich výzkumem vítězství. Na začátku tak budete v termínech hodně plavat a učit se je, stejně jako poměrně komplexní pravidla. Android: Netrunner totiž jsou v podstatě dvě hry a každý z hráčů bude potřebovat znát principy pro obě z nich.
Na začátku partie se tedy musí soupeři dohodnout, kdo bude hrát za kterou stranu. V základní krabici nedává smysl žádný pořádný deckbuilding, tedy sestavování vlastních balíčků. Místo toho si vezmete jednoduše připravený balíček jedné z frakcí, za kterou zrovna chcete hrát. Pořádně balíček zamícháte a do ruky si vezmete pět horních karet. A také nesmíte zapomenout položit před sebe kartu identity – tedy postavy nebo korporace.
Do začátku dostane každý ze soupeřů také pět kreditů. Všechny ostatní žetony položíte stranou na oddělené hromádky. Hráči si musí vzít také jednu kartu orientovanou na šířku v barvě své strany (modrá = běžec, červená = korporace) s šestiúhelníkovým žetonem. Na této kartě budou hráči sledovat počet svých akčních bodů v každém kole, aby měli oba protivníci lepší přehled a aktivní hráč nezapomněl některý z bodů využít.
V popisu samotných herních principů a průběhu tahů obou znesvářených stran nebudeme zabíhat do detailů, protože bychom vám zbytečně motali hlavu. Pro to, abyste si o hře udělali představu, stačí jednodušší popis bez zabíhání do konkrétních detailů. Některé z nich pak zmíníme v průběhu hodnocení hry.
Důležité je, že každý z hráčů má ve svém tahu určitý počet akčních bodů (běžec má o jeden víc než korporace), které může utratit za nejrůznější činnosti. A každý z hráčů má před sebou také svůj herní prostor. Běžec jej má rozdělený do řad – programy, hardware a zdroje. Všechny tyto karty mají jediný cíl – pomáhat mu v jeho hlavní náplni. Tu tvoří takzvané běhy (proto jsou hráči běžci; nebo lze také přeložit jako spuštění háčkovacích programů) proti vybranému serveru společnosti.
Korporace právě na tyto servery a oddělení rozděluje svoji herní plochu. Je zde velitelství (HQ aneb headquarters) představující karty v ruce, pak výzkum (R&D), archívy (odhazovací balíček) a především jednotlivé vzdálené servery (v podstatě neomezený počet), které může hráč v průběhu tahu zakládat.
A před každou z ploch může v průběhu svého tahu vyložit také karty ledu. Ty představují obranu proti útoku zvenčí a znesnadňují přístup k serverům jejich soupeřům – tedy nejrůznějším hackerům. Počítačově zkušenější si jej mohou představit jako firewall, u něhož je třeba překonat určitá úroveň zabezpečení za pomoci nějakých hackerských (běžeckých) nástrojů.
Celá hra se ale točí kolem karet agendy, které má v ruce jen a pouze korporace. A zatímco ona se snaží je splnit, běžci mají za úkol se jich zmocnit dřív, než stačí být aktivovány. Jedná se o programy, které zvyšují kontrolu korporace nad lidskou společností. Tyto agendy může mít hráč za korporaci kdekoliv, ale ve chvíli, kdy se sem nabourá hacker, okamžitě ji získává spolu s bodovou hodnotou na ní napsanou.
Na to, aby za ni získala body korporace, musí tuto agendu vyložit do některého ze serverů (obrázkem dolů) a umístit na ni určitý počet žetonů vývoje. Za každý takový platí svým tahem a také jedním kreditem. Teprve poté, co na něj položí dostatek žetonů, může kartu odhalit a přidat. Mezitím ale musí počítat s útoky hackera. Kromě obrany může ale používat také zastírací taktiku. K tomu slouží karty assetů, které lze také vyvíjet a korporace tím může vyčerpat běžce útokem na jiný cíl.
Ale teď už se podívejme na ten nejdůležitější herní princip celého Android: Netrunner. Běh. Jeho provedení stojí hráče pouze akci, peníze budou potřeba až později v jeho průběhu. Nyní je pouze na hráči, aby si vybral místo ve struktuře zlé korporace, na které se chce pokusit zaútočit. Jeho rozhodnutí ovlivňuje nejen zdánlivý obsah, ale také úroveň zabezpečení. Jednotlivé ledy jsou totiž původně vykládané obrázkem dolů a hráč/běžec tedy vlastně neví dopředu, co jej čeká.
Aby překonal jednotlivé úrovně obrany, musí ve svém hackerském doupěti mít dostatek nejrůznějších hraček a gadgetů, které mu pomohou prolomit jednotlivé firewally. Za každou rutinu (tedy jeden řádek textu oddělený symbolem enter) musí hráč vyrovnat hodnotu síly obrany. V opačném případě se příkaz provede. V mnoha případech to znamená konec útoku, jindy jen nějakou penalizaci nebo nutnost zaplatit něco navíc. Navíc u jednotlivých pozic může mít korporace také posílená opatření za pomoci dalších vyložených karet.
V případě, že útočník překoná všechny nástrahy, může si vybrat sladkou odměnu. Ta se liší podle cíle, kam útočil. V případě útoku na velitelství si může náhodně vylosovat jednu kartu z ruky soupeře. Pokud je to náhodou agenda, okamžitě získává ji i body za ni. Z balíčku dobíracího si bere horní kartu, ale na zpřístupněný server se dostane na celý. Běžec kromě agend má také možnost za určitou částku zahodit některé karty. Jinak všechny ostatní, včetně firewallů zůstávají na místě i do příštího útoku.
Partie končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů získá sedm bodů. Někdy to může být rychle, jindy souboj bude trvat delší dobu, s přelévajícím se vedením ze strany na stranu. Obě strany však mají stejný cíl, jen různé prostředky, jak jich dosáhnout.
Android: Netrunner LCG je do posledního detailu promyšlená hra, která vám poskytne naprosto unikátní asymetrický zážitek. Partie za běžce se totálně odlišuje od zážitku, který z ní budete mít jako korporace. Opravdu se jedná v podstatě o dvě rozdílné hry – každé pro jednoho hráče, ale přitom sedí oba u stejného stolu a jde jim o totéž.
Cest, kterými se mohou oba hráči dostat k vítězství není zase tolik. Ovšem těch prostředků, jež jim to umožní nebo naopak budou znesnadňovat je dostatek. Mnoho z nich jsme v popisu nezmínili. Korporace se například při neúspěšném útoku na konkrétní led může pokusit vypátrat útočníka tak, že ho bude sledovat. A nakonec mu může uštědřit mozkové poškození, které omezí jeho možnosti (počet karet v ruce).
Ostatně celkový počet vyložených karet v případě hackera je obecně limitován. Mozková kapacita může být postupně rozšiřována, ale nemůžete hned vychrlit nespočet různých karet bez toho, že byste se na to řádně připravili.
Android: Netrunner je především hra štěstí, blafování a napětí. Každý útok, každý tah, jakákoliv akce může mít pro některého z hráčů katastrofální následky. Stačí mít jen trochu smůly, při níž si běžec vytáhne z vaší ruky zrovna tu jedinou agendu. Ale to už prostě ke hře patří. Měli jste mít lepší obranu nebo jste měli už dávno kartu přemístit jinam, do bezpečnější lokality. Ale co kdyby pak zaútočil zrovna tam? Právě v tom je krása Netrunnera. Nikdy nevíte, co vás čeká.
Téma je zde opravdu velice silné. Hráči se naprosto dokonale vžijí do svých postav a to přesto, že jejich hraní zahrnuje na karetní hru poměrně dost manipulace s nejrůznějšími žetony. Všechno se krásně doplňuje a opravdu odpovídá počítačovému světu a té alternativní realitě, která by se třeba někdy opravdu mohla uskutečnit.
A s tím se táhne největší nevýhoda, ale současně také plus Androida. Jeho učení trvá. Prvních několik partií bude nemastných neslaných. Musíte se hru naučit, proniknout do jejích principů, znát svoje karty a teprve pak si ji užijete. A tento problém nepřístupnosti odradí řadu hráčů stejně, jako jediný dostupný jazyk – angličtina.
V Androidu je toho ale mnohem víc. Mnoho karet samozřejmě nabízí speciální dovednosti, jsou zde viry, rezzování a derezzování karet (= odhalení a zase skrytí), nechybí ani jednorázové události, nebo spouštěné i stálé schopnosti. Ale to už si musíte objevit sami.
Naštěstí zde není tolik nejasností, pokud jde o časování karet. Pravidla navíc obsahují jasné a přehledné diagramy, které vám v případě nejasností pomohou.
Variabilita je zaručená dostatkem různých frakcí pro obě strany. Navíc si určitě oba hráči budou chtít vyzkoušet jak roli zlé korporace, tak odvážných hackerů. Postaví se jim do cesty jen ta nepříjemná nutnost se nejdřív s balíčkem pořádně seznámit..
Celkově je ale Android: Netrunner opravdovým zážitkem. Nenechte se odradit několika prvními partiemi, které nemají spád ani tu správnou atmosféru. Teprve ve chvíli, kdy se z vás stanou opravdu věrní členové jedné nebo druhé strany a začnete opravdu prožívat boj na Síti, užijete si hackování ve správné náladě. A právě tam Android: Netrunner září. Internet je pro malé děti, zkuste Síť!
Hru k recenzi věnovala společnost Černý rytíř. Děkujeme.
Více o hře.
+ zcela odlišný zážitek za každou stranu
+ precizně zpracované téma hackování
+ dostatek základních balíčků
+ spousta taktických možností pro obě strany
+ perfektní grafické zpracování
+ útoky na korporaci jsou zábava a napětí pro obě strany
+ vynikající atmosféra
+ skvěle odladěná hra
- náhoda občas může rozhodnout partii
- hráč musí dobře znát svůj balíček
- s jedním základem v podstatě nulový deckbuilding
- pro začátečníky příliš obtížné
