Recenze: Aqua Romana – zábavné a šplouchající akvadukty

Voda je pro lidi tím nejdůležitějším zdrojem života. A bylo tomu tak i v dobách dávno minulých, jenže tenkrát neměli takové technické vymoženosti jako my dnes. Proto vznikly velké kamenné stavby s názvem akvadukty, jejichž jediným účelem bylo dálkově dopravovat vodu nejen pro lidi, ale i jako zavlažování.

Možná si pamatujete počítačové hry, ve kterých bylo vaším úkolem postavit co nejdelší vodovod za použití čtvercových dílků s křižovatkami, zatáčkami, mosty a dalšími vychytávkami. Kombinací těchto dvou principů je Aqua Romana, desková hra, kterou dnes máme v redakci za úkol rozebrat a představit našemu publiku.

Aqua Romana pochází z hlavy německého autora Martina Schlegela (Key West), který ji publikoval v roce 2005 pod hlavičkou vydavatelství Queen Games. Ve své kategorii však není originálem, ale už byla dříve předběhnutá například hrou Metro (také od Queen Games, ale od Dirka Henna). Oproti němu však obsahuje několik zajímavých myšlenek a zvratů, které dělají ze stavby akvaduktů dobrou zábavu. Ilustracemi celé balení doprovodil výborný kreslíř Michael Menzel.

V češtině hru Aqua Romana v současné době prodává od loňského roku společnost Piatnik, podobně jako ostatní hry od Queen Games, například Théby (recenze) nebo Zloděje z Bagdádu (recenze).

Krabice svými rozměry rozhodně nezapře velkou hru, ale tak tomu bývá u všech deskovek od Queen Games. Minimálně v hloubce mají vždy prvenství nad celou ostatní konkurencí. Na obalu si pak můžete prohlédnout, jak se v představách ilustrátora stavěly akvadukty v dobách starověkého Řecka, kam je děj této hry zasazený.

Všemu i u této deskové hry vévodí rozkládací hrací plán, který je poměrně velký a zabere vám téměř celý menší stůl. Je to logické, protože se na něj musí vejít rozložené všechny čtvercové dílky akvaduktů, které vycvakáte z přiložených archů. Kromě nich však netradičně v aršících nenajdete žádné další komponenty, chybí tedy peníze i vítězné body či jakékoliv další platidlo.

Naopak na vás čeká hromada dřevěných figurek, které však mají mnohem větší rozměry než jsme zvyklí. V této hře se nazývají stavitelští mistři a budou na vás dohlížet, jak akvadukt poroste. Když je vybalíte z krabice, jsou to pouze zvláštní dřevěné tvary. Život jim dají až polepky, které najdete na zvláštním aršíku.

S jejich pomocí si vytvoříte dřevěné figurky, které budou mít na přední i zadní straně stejný obrázek – buď symbol rovinky, zatáčky, dvou zatáček nebo křižovatky. Pouze jeden mistr má jiný titul a jmenuje se žolík.

Kromě velkých dřevěných panáčků najdete také šestnáct klasických figurek ve čtyřech barvách, kteří reprezentují již samotné učedníky stavitele. Právě do jejich role se vžijete vy a budete s jejich pomocí stavět vodní přípojky pro město. Tím je výčet všech součástí Aqua Romana kompletní.

Když budete chtít hrát první partii a před sebe rozložíte hrací plán, určitě si kromě obrovské plochy na vykládání dílků všimnete také horní části plánu. Tam leží nějaká bodová stupnice do čísla dvacet a také nádvoří, kam umístíte stavební mistry, kteří jsou právě na dovolené. Konkrétně jich je pět, z nich jeden je žolík, který by byl v úvodu hry příliš silný přímo na plánu. Do hry budou tito náhradníci vstupovat až v průběhu partie.

Většinu mistrů však rozmístíte kolem hracího plánu a to tak, že se hráči v jejich rozmisťování střídají. Rám kolem pokládací plochy obsahuje pro každou řadu a sloupec stavební plochy jedno vyvýšené místo, ze kterého může stavební mistr dohlížet na budování akvaduktu. Bez jeho dohledu učedníci nesmí položit ani jeden kámen.

Kromě této zásadní přípravy, která udělá zahájení hry vždy jiné, si hráči vyberou svoji barvu. Od ní si vezmou k sobě barevné figurky učedníků a také jeden zásobník vody, ze kterého vytéká na několik stran voda. Tyto zásobníky umístí hráči na hrací plochu na pravidly určená místa. Ta se liší podle počtu zúčastněných hráčů tak, aby byly síly vyrovnané.

Hráči postaví svoje figurky učedníků na začátek jednotlivých výtoků ze zásobníku. Právě zde začnou stavět ramena akvaduktu tak, aby byla co nejdelší a elegantně se točila údolím u řeckých měst.

Všichni soupeři se nyní střídají v tazích, ve kterých se snaží postavit co nejúčinněji další dílek ke své části akvaduktu. Ale na to, aby mohli nějaký postavit, musí ve stejné řadě nebo sloupci stát alespoň jeden mistr, který na ně dohlíží. A hráč může položit pouze dílek, na který se tento mistr specializuje, tedy pouze rovinku nebo zatáčku. Pokud se ve správné poloze nachází víc mistrů (maximálně čtyři – na každé straně jeden), může si hráč vybrat, který díl postaví.

Vezme dílek z roztříděné zásoby vedle hracího plánu a položí jej tak, aby navazoval na již postavenou část jeho akvaduktu. Pak posune figurku svého dělníka na konec trasy vodního vedení na toto nově položené políčko. Tím se mu změní pozice pro výběr stavebních mistrů pro příští kolo.

Jenže i stavební mistři obcházejí celé staveniště dokola, takže každý použití mistr se posune o jedno políčko ve směru hodinových ručiček. Stavbyvedoucí se navzájem přeskakují, a pokud se náhodou stane, že mistr přechází roh staveniště, kde leží kašna, má hráč zvláštní právo. Může položit jeden dílek tak, aby se nedotýkal žádného již umístěného – může si tak připravit situaci pro další kolo, nebo naopak znepříjemnit situaci soupeři.

Hráči staví obvykle hned několik akvaduktů současně – tři až čtyři, takže na hracím plánu začíná být za chvilku rušno a protivníci si začnou překážet. Každý akvadukt, který už nemůže pokračovat, je považován za ukončený. Jeho majitel si spočítá počet dílků, ze kterých je tvořen. Právě jeho délka znamená počet bodů, podle kterých si postaví figurku na bodovací stupínek na horní straně plánu.

Jenže bodovací stupínky jsou malé a na každý z nich se vejde pouze jeden učeň. Protože je schodků pouze dvacet (od jedničky do dvaceti), tak se každý stejně úspěšný stavitel musí uskrovnit a ztratí jeden bod. Pokud tedy již někdo stojí na jedenáctce, tak musíte figurku posunout až na desítku, ačkoliv jste měli akvadukt dlouhý jedenáct políček.

Ten ze soupeřů, který musel odstranit svého dělníka z plánu, může jako kompenzaci zvolit jednoho z nádvoří a umístit jej kamkoliv na okruh kolem staveniště. Tím se postupně zvyšuje počet mistrů, jak se tenčí postavičky učedníků na zelené ploše. První volba samozřejmě většinou padne na žolíka, pod jehož dohledem můžete postavit libovolný dílek.

Na závěr hry, když odpadne i ten největší vytrvalec si všichni sečtou body, které získali jejich stavebníci a ten, kdo má nejvyšší součet se stává vítězem. Postavil nejdelší akvadukty a přispěl tak nejvíce k rozvoji římských měst a uhašení žízně jejich obyvatel.

Aqua Romana je jednoduchá a příjemná strategie, u které výborně utíká čas. Všechna pravidla jsou logická a elegantně do sebe zapadají, takže nebudete potřebovat žádné složité vysvětlování. V brožurce jsou navíc doplněna grafickými příklady, takže pokud byste měli o některé situaci pochyby, určitě ji tam najdete vyřešenou.

Mohlo by Vás zajímat

4

pro začátečníkyrecenzerodinná

Recenze: Výbušné lektvary – flakónová revoluce

S Metrem sice má společné spojování dílků, ale ve hře od Martina Schlegela se dočkáte nových zvratů, které herní zážitek zcela mění. Hráči musí strategicky uvažovat, a pokud mají na výběr z několika stavebních možností, musí poctivě plánovat dopředu.

V průběhu partie se však dočkáte i chvil, kdy je těch stavebních možností až příliš a vy byste museli tahem zdržovat protivníky dlouho, než byste rozhodli, který je nejvýhodnější. Proto se často hráči řídí intuicí a nemusí tak zvítězit ten nejlepší.

Často přehlédnete nějakou svoji příležitost, ale většinou už víte dopředu, kudy chcete to dané rameno akvaduktu vést. Ideálně tak, abyste se drželi co nejdále od soupeřů. Ti vás mohou šikovným položením snadno zablokovat.

K nejlepším momentům v celé partii patří situace, kdy dokážete důmyslně využít části trati postavené soupeřem a posunout se třeba o tři či čtyři dílky vpřed. K tomu přispívají nejvíce křižovatkové dílky, které umožňují křížení hned dvou nezávislých akvaduktů. Žádné dva akvadukty totiž nesmíte propojovat! To je důležité pravidlo, které platí v Aqua Romana. Ostatně jakou logiku by mělo vést vodu z jednoho vodního zásobníku do druhého?

Posouvání stavebních mistrů po obvodu hracího plánu je skvělým herním principem. Chvilku bude trvat, než získáte přehled o tom, který z mistrů na vašeho dělníka zrovna dohlíží. Ale to je otázka jedné partie, během níž získáte veškerý přehled pro další souboje.

Aqua Romana je určená na krabici už pro děti od osmého roku. Díky pěknému, lákavému zpracování bude asi děti v této věkové kategorii již opravdu lákat a díky snadným pravidlům si ji budou schopny zahrát. Nebudou však schopny mít přehled o všech možnostech, které se jim v jednom kole nabízejí. Snadněji přehlédnou dobré příležitosti a občas tak mohou vybrat pro sebe nevýhodnou variantu. Pokud jim poradíte nebo nebudete hrát „na plný plyn“, pak nevidíme důvod, proč by hru nezvládly.

Ve hře je poměrně velký podíl konfliktu přímo na herním plánu, kde se hráči v podstatě v každém tahu setkávají a mohou se blokovat nebo využívat soupeřových chyb. A to platí i pro hru dvou hráčů, protože v této situaci oba ovládají hned dvě barvy.

Zpracování Aqua Romana není co vytknout. V aršíku s přelepkami vám zůstanou dokonce nějaké náhradní, takže se nelekejte, mistrů máte v krabici opravdu dostatek. Hrací plán je přehledný a všechny ostatní komponenty jsou z pěkného dřeva, jak vidíte na okolních obrázcích.

Škoda jen, že cílem je ve skutečnosti vydržet na hracím plánu a ne připojit nějaký cíl. To by dalo hře mnohem důvěryhodnější nádech. Takto na hrací ploše vytváříte jen bláznivé spletence v podstatě bez cíle. Sice pěkné, ale něco tomu prostě chybí.

Aqua Romana je kvalitní rodinná hra, ve které se všechno točí okolo pokládání dílků. Dá se o něm tedy říct, že je takové obtížnější Carcassonne. Oproti němu však nabízí větší a průhlednější strategické volby, nízký vliv náhody a velice zajímavý možnost soupeření na plánu.

Recenze: Aqua Romana – zábavné a šplouchající akvadukty

Klady:

+ kvalitní zpracování
+ jednoduchý princip
+ strategické možnosti
+ blokovací způsob interakce
+ zajímavé bodování
+ rodinná zábava
+ rovnocenná varianta pro dva

Zápory:

- na hrací ploše je občas přelidněno
- špatně se plánuje při více hráčích
- cílem není připojit, ale postavit co nejdelší akvadukt

4