Mám pocit, jako by si mne král vůbec nevšímal. Snažím se vytvářet stavby, které zaujmou oko, aby si vybral právě mne. Doufal jsem, že mne sám osloví a nabídne mi uvolněné místo královského architekta. Jenže tady kvalita nerozhoduje. Budu muset zapojit vytrvalost. Jen tak se nevzdám.
Jenže to pan architekt netuší, že není sám. O pozici královského dvora soupeří také další stavitelé v deskové hře Architekti Západního království. A všichni to budou mít těžké, pokud budou právě oni chtít stanout na vrcholu. Neusnadnili jim to ani designéři Shem Phillips a S. J. Macdonald, kteří hru vydali s pomocí firmy Garphill Games. Do češtiny se dostává v kompletní lokalizaci zásluhou společnosti Tlama Games.
Na krabici vidíme právě titulní architekty a také hrad, na kterém se snaží zaujmout. Krabice ale překvapí hmotností, protože je plná dřevěných komponent. Stovka služebníků je doplněna spoustou (více než 150) kusů surovin (dřevo, hlína, zlato, mramor a kámen). Hráči ale za začátku partie budou potřebovat herní plán, které zaplní balíčkem černého trhu, kartami odměn, dluhu a budov. Vedle plánu je pak místo pro karty učedníků, kteří budou také jedinými odhalenými kartami – osm horních vytvoří totiž nabídku pracantů k najmutí v pravém dolním rohu plánu.
Jednotliví hráči dostanou také každý jednu desku. Ty se liší portrétem postavy, ale především barvou a právě ta určí sadu figurek služebníků, které si vezmou a postaví před sebe. Svoji startovní pozici označí na sedmičce stupnice počestnosti a jeden žeton položí také ke katedrále. Potom si rozeberou karty budov – každý dostane čtyři, z nichž si ponechá jednu a zbylé karty pošle svému sousedovi. To udělají třikrát, než každý bude spokojený se svým výběrem tří budov.
Hráči se v tahu střídají v umisťování služebníků na herní plán. Jednotlivá místa jim při tom umožňují získávat suroviny, mince, měnit je v královském skladu, dobrat si karty budov nebo najímat učedníky. To ale není vše, protože se získaným materiálem mohou architekti stavět budovy, tedy přesně to, kvůli čemu do království přišli. Pokud splňují požadavky, mohou budovu vyložit a využít její případný okamžitý efekt. Prací se mohou také podílet na stavbě katedrály.
Jak se kola střídají, hráči kromě vítězných bodů musí hlídat také svoji úroveň počestnosti. Ta na konci partie ovlivní případnou odměnu. Do té doby je ale třeba vysílat jednoho dělníka za druhým, protože ti z minulých kol se tak snadno nevrátí. Čím více pracovníků má ale hráč na konkrétním místě, tím více z jejich vyslání může profitovat.
Návrat z plánu k hráči je složitější. Některý ze soupeřů totiž dříve nebo později využije akce rynku. Někdo z jejich dělníků si tam stoupne do středu vesnice a začne verbovat obyčejné obyvatelstvo proti soupeři, který v jeho očích je příliš chamtivý na některé pozici. Právě na jednu lokaci může poštvat hráč rozzuřený dav, který dělníky zde přítomné uvrhne do vězení a vydělá tím minci za každého takového zajatce. Jejich právoplatný majitel si pro ně dojde v následujícím kole, kdy si může figurky vzít zdarma zpět do zásoby.
Jakmile se na radnici (kam se posílají figurky nevratně) zaplní poslední volné místo, partie končí. Na závěr tak všichni dostanou body za své postavené budovy, podíl na katedrále, ale také dostanou postih za počestnost. K tomu si zase polepší za některé suroviny a mince. Hráč s nejvyšším součtem bodů se stává vítězem.
Architekti Západního království jsou na první pohled klasickým worker placementem. Stačí vzít své figurky, poslat je na správná místa ve správnou chvíli a všechno dobře dopadne. Alespoň jsme si zvykli, že to přesně takto funguje. A první dojem to podporuje, protože hráči mají na plánu připravenou řadu míst.
Naštěstí má ale hra spoustu příležitostí, jak tento názor vyvrátit. První na řadě je samotné umisťování figurek, které doprovází jedna zbrusu nová myšlenka. Čím více figurek na jedno místo vyšlete, tím více získáte. Podle počtu je totiž určený příjem. Tento nápad je pro nás novinkou a obohacuje rozhodování o další vrstvu. Nemusíte tedy pouze hodnotit, kde je volno, ale především přemýšlet, kam se vyplatí poslat více dělníků. Tato vlastnost umožňuje skvěle plánovat dopředu.
Jenže soupeři mohou překvapivě zhatit všechny vaše plány a zajmout figurky. Nejenže se jedná o originální způsob, jak stahovat figurky z plánu, ale především je to chytrá úroveň mezihráčského konfliktu. Všichni mají jasnou motivaci, protože za uvržení figurek za mříže získá hráč mince.
Na druhou stranu právě tato interakce také známkou, že hráči nemají svůj úspěch plně ve svých rukou. Hodně to celé závisí na soupeřích a na tom, co si navzájem dovolí. Někomu to může připadat jako náhoda, jinému jako napětí a atmosféra. To už si musíte rozhodnout každý za sebe.
Naprosto skvělou zprávou pak je, že celá partie se vejde snadno do jedné hodiny. Protože hráči posílají v každém tahu pouze jednu figurku, tahy se střídají rychle a nebudete litovat ani zahájení soupeření v maximálním počtu pěti účastníků. Naopak menší počet hráčů znamená nižší úroveň konfliktu.
Architekti by mohli být takovým přirozeným pokračováním Doby kamenné, na kterou navazují hlubším a náročnějším zážitkem. Pokud vás tedy tento druh her baví, pak tohle je fantastická volba. Jedná se bezpochyby o jednu z nejoriginálnějších a nezajímavějších her s vysíláním dělníků. Architekti jsou vynikající a konfliktní zábavou.
Více o hře.
+ zajímání figurek
+ postupné posílání za vyšší zisky
+ herní doba
+ zpracování
+ interakce
+ plánování
- méně zábavné v nižších počtech
- náhoda
